alt=Milan Ohnisko, Praha - Riegrovy sady, 2019|náhled|Milan Ohnisko, Praha - Riegrovy sady, 2019 Milan Ohnisko (16. července 1965 Brno – 3. září 2026) byl český básník, nakladatelský a časopisecký redaktor, editor a kulturní publicista, za normalizace disident a signatář Charty 77.

Život Narodil se v Brně v rodině inženýra, projektanta v podniku Kovoprojekta, Milana Ohniska (* 1930) a úřednice jako starší ze dvou bratrů. Vyrůstal na sídlišti Lesná a vychodil základní školu na Milénově ulici (1971–1980). V roce 1981 opustil předčasně po prvním ročníku gymnázium na třídě Kpt. Jaroše v Brně, o rok později též střední knihovnickou školu tamtéž. Živil se jako pomocný stavební dělník v Brněnských papírnách, kulisák v Divadle bratří Mrštíků, odečítač vody, skladník a hlídač staveniště.

Jako mladík cíleně usiloval o seznámení s brněnskými disidenty a díky Petru Pospíchalovi se mu to počátkem osmdesátých let podařilo. Postupně poznal řadu dalších disidentů v Brně i v Praze – Petra Uhla, Ladislava Hejdánka, Radima Palouše a především Jaroslava Šabatu. Fungoval poté jako spojka mezi disentem v Brně a Praze, přepisoval a šířil neoficiální tiskoviny a samizdat, sháněl signatáře petic. V srpnu 1984 navštívil na Hrádečku Václava Havla. Mezi lety 1984–1989 prodělal řadu výslechů na StB, první v Pelhřimově během cesty za Janem Litomiským, tehdy čerstvě propuštěným z vězení. V lednu 1987 podepsal Chartu 77. Kapitola o jeho disidentské činnosti je v knize novinářky Jany Soukupové Nepoddajní aneb Nešlo to jinak (Host, 2011). V roce 2014 vydalo Ministerstvo obrany ČR Osvědčení podle § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, zvaného též 3. odboj či Československý protikomunistický odboj. V něm se uvádí: „Jmenovaný splnil všechny podmínky pro přiznání statusu účastníka odboje a odporu proti komunismu, a to z titulu následující činnosti, které je odbojem a odporem proti komunismu ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 262/2011 Sb.: v období od října roku 1983 do listopadu roku 1989 soustavná protikomunistická činnost vykonávaná v rámci nezávislých politických iniciativ, která spočívala zejména v podílu na šíření materiálů zaměřených na obnovu svobody a demokracie v Československu a v organizování různých protestních a petičních akcí.“

Po listopadu 1989 pracoval pod vedením Petra Uhla při OF jako zpravodaj české pobočky Východoevropské informační agentury (VIA). V prosinci 1989 byl svědkem likvidace archivů jihomoravské StB v Kanicích u Brna, při níž shořel mimo jiné i spis, který byl veden na něj. V letech 1991–1992 provozoval vlastní nakladatelství G, které později přejmenoval na Ohnisko (1993–97); v téže době měl v Brně knihkupectví. Počátkem nového tisíciletí začal pracovat jako redaktor v nakladatelství Petrov (později Druhé město) Martina Reinera.

Od zániku Petrova v roce 2005 působil jako nakladatelský a časopisecký redaktor a publicista na volné noze, příležitostně též jako copywriter a ghostwriter.

V roce 2012 přesídlil z Brna do Prahy, kde působil jako redaktor a zástupce šéfredaktora literárního obtýdeníku Tvar, kde od roku 2013 publikoval rozhovory s českými prozaiky, básníky a dalšími osobnostmi uměleckého a kulturního života.

Byl dvakrát ženat, narodily se mu tři děti. Zemřel v září 2026 ve věku 61 let.

Dílo Rané básně publikoval v 80. letech 20. století v samizdatu (Vokno, Edice Petlice, Fragment K, Magazín SPUSA) a v exilovém časopisu Listy. Je zastoupen v almanachu Lepě svihlí tlové (editor Ivan Wernisch; Petrov, 2002), v antologii Sto nejlepších českých básní 2012 (Host, 2012), Nejlepší české básně 2013 (Host, 2013) a v mnoha dalších sbornících.

Překlady jeho básní vyšly knižně ve francouzštině (La poésie tchèque moderne; editor Petr Král; Belin, Paříž 1990), v polštině (Jaszmije smukwijne; Stowarzyszenie Inicjatyw Wydawniczych, Katovice 2004) a časopisecky v němčině.

Některé jeho básně zhudebnily kapely Já jsem poznal…, Nahoru po schodišti dolů band, Putrescin a Hm...

Je autorem básnicko-reflexivního textu v katalogu Ženský dvůr / The Women's Yard, vydaného r. 2013 v rámci stejnojmenného projektu výtvarné umělkyně a skupinové psychoanalytičky Kamily Ženaté, v roce 2017 byl kurátorem a jedním z hostujících umělců její multimediální výstavy Horizont událostí (finále) v Centru současného umění DOX. Je také editorem rozsáhlé monografie Kamila Ženatá: Kresba, grafika, instalace, malba (1972–2022), která vyšla v roce 2023 v nakladatelství Kolem.

Editorsky připravil k vydání např. výbor z tvorby předčasně zemřelé brněnské básnířky Marcely Mikuláškové Korále okolo hrdla (Petrov, 2005), spolu s Michalem Šandou sborník Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (Druhé město, 2012) či výbor z povídek Petra Měrky Hitler se na vás usmívá (Druhé město, 2012).

Sbírka Světlo v ráně získala v roce 2017 cenu Magnesia Litera za poezii. Jeho posledním dílem je básnická sbírka s titulem V nebi vydaná několik měsíců před jeho úmrtím v roce 2026.

Bibliografie

Poezie Obejmi démona! (Petrov, 2001) Vepřo knedlo zlo aneb Uršulinovi dnové (ilustrace Michael Vystavěl, Petrov, 2003) Milancolia (ilustrace Vladimír Kokolia, Petrov, 2005) Býkárna (spoluautoři Ivan Wernisch a Michal Šanda, Druhé město, 2006) Love! (Druhé město, 2007) Azurové inferno (Větrné mlýny, 2009) Nechráněný styk (ilustrace Viktorie Rybáková, Druhé město, 2012) Oh! Výbor z básnického díla 1985–2012 (editor Ondřej Hanus, ilustrace Marin Palla, Barrister & Principal, 2012) Mé erbovní zvíře je strom (ilustrace Michal Wernisch, Druhé město, 2015) Světlo v ráně (ilustrace Viktor Pivovarov, Druhé město, 2016) Jaroslava Oválská: Za lyrický subjekt (spoluautorka Olga Stehlíková, Druhé město, 2018) Starej pop (ilustrace Viktor Pivovarov, Druhé město, 2021) Pět básní (ilustrace Kamila Ženatá, Kolem, 2021) Zuta a svlečena (ilustrace Milan Kunc, Druhé město, 2023) Jaroslava Oválská: To je mezipanelární jizva, lásko (Druhé město, 2024) V nebi (ilustrace Viktor Pivovarov, Aula, 2026)

Rozhovory Who The Fuck Is David Koller? (rozhovor s Davidem Kollerem, Druhé město, 2017) Jako bych žila dva životy (rozhovor s Danielou Drtinovou, Druhé město, 2020) Hurikán Ivan (rozhovor s Ivanem Bartošem, Druhé město, 2021) Reiner (rozhovor s Martinem Reinerem, Torst, 2024)

Knihy pro děti

O malém básníkovi (Meander, 2023)

Cizojazyčná vydání

Pe un parapet, lângă Vltava (do rumunštiny přel. Mircea Dan Duță, Biblioteca FICT, Rumunsko, 2021)

Fünf Gedichte (do němčiny přel. Zuzana Finger, Verlag Peter Ludewig, Německo, 2025)

Překlady Aldous Huxley: Ostrov (přel. Milan Ohnisko a Vanda Senko Ohnisková, Maťa, 1. vyd. 2001, 2. vyd. 2018) Ted Hughes: Dopisy k narozeninám (přel. Milan Ohnisko a Vanda Senko Ohnisková, Argo, 2021)

Odkazy

Reference

Související články

Jaroslava Oválská Olga Stehlíková

Externí odkazy

Portál české literatury

Chci jmenovat estébáky, říká básník a disident Milan Oh!nisko. Článek v iDnes Milan Ohnisko čte své básně, video Rozhovor v Tvaru Nedělní chvilka poezie Rozhovor s Michalem Šandou Rozhovor pro časopis Host Mé erbovní zvíře je strom, recenze Setkání s Danielou Drtinovou Podcast Fascinace: Milan Ohnisko (HostCast Ivany Myškové, 17. 4. 2024) Radši do fabriky než se nechat zahanbit. Reportér magazín – 3. 9. 2026.

Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští nakladatelé Kategorie:Nositelé ceny Magnesia Litera Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Disidenti Kategorie:Umělci z Brna Kategorie:Narození v roce 1965 Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Úmrtí 3. září Kategorie:Muži