Druhá republika je označení pro historickou etapu a politický systém Československa v období od 1. října 1938 do 15. března 1939, tedy v mezičase od mnichovské dohody do německé okupace Čech a Moravy. Následovala po 20 letech tzv. první republiky. Během necelého půlroku (přesně 166 dní) její existence došlo fakticky k federalizaci země vznikem autonomní Slovenské země a Karpatské Ukrajiny se samostatnými vládami.

Druhá republika byla vlivem mnichovské dohody (odstoupení českého pohraničí) a následné první vídeňské arbitráže (odstoupení jižního Slovenska) podstatně menší než její předchůdkyně. Oproti ní měla také výrazně nedemokratický charakter s řadou omezení svobod svých občanů. Geograficky měl tento státní útvar řadu výběžků a přerušení důležitých komunikací (železnic), a vojensky byl prakticky nebránitelný. Na západě byl obklopen nacistickým Německem, na severovýchodě sousedil s Polskem, na jihu s Maďarskem a na nejzazším jihovýchodě s Rumunskem.

Od 23. listopadu 1938 zněl oficiální název státu Česko-Slovenská republika,§ 1 ústavního zákona č. 299/1938 Sb., o autonomii Slovenskej krajiny, Dostupné online. zkráceně Česko-Slovensko.

Příčiny vzniku

Problém menšin v poválečné Evropě Po první světové válce vzniklo na troskách Rakousko-Uherska, kromě jiných, i Československo – stát rozkládající se na území Čech, Moravy, Českého Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Hned od počátku měl nemalé problémy s národnostními menšinami Němců, Maďarů a Poláků, které svou existenci v rámci Československa odmítaly a vyvíjely snahy vymanit se z vězení národů, jak byla ČSR v propagandě (zejména německé) hanlivě nazývána (podobně Češi nazývali Rakousko-Uhersko vězením národů).

Po světovém krachu ekonomiky roku 1929 byly nejvíce zasaženy státy Evropy – hlavně ty s velkým vývozem a tedy i Německo. Poté, co se tam 30. 1. 1933 Adolf Hitler dostal k moci, začal budovat svou nacistickou Třetí říši. Německo postupně přestalo platit reparace, obnovilo povinnou vojenskou službu pro všechny mladé muže a začalo tak znovu budovat armádu, která byla po 1. světové válce nuceně omezena jen na 100 000 mužů. V roce 1935 Liga národů uspořádala plebiscit v Sársku, které bylo od konce 1. světové války z pověření Společnosti národů spravováno Francií. Hlasování rozhodlo o připojení k Německu. O rok později, tedy v roce 1936, obsadil i demilitarizované Porýní obsazené Francouzi, kde dle rozhodnutí Versailleské mírové konference nesměli být žádní němečtí vojáci. Německá armáda byla tehdy ještě slabá, proto měla rozkaz v případě francouzského zásahu ustoupit. K tomu však nedošlo.

Jedna z Hitlerových tužeb byla vytvořit velký stát německy mluvících obyvatel. Ovšem tato strategie narážela na problém – Němci žili nejen v Německu, ale i v Rakousku, Polsku, Jugoslávii či ČSR. Se začleněním Rakouska (anšlus) do Říše nebyly větší potíže; proběhlo za jásání Rakušanů a nečinného přihlížení Francie a Velké Británie, které praktikovaly politiku appeasementu (tzn. ústupků a usmiřování). U ostatních zemí se silnými německými menšinami se nedalo s takovýmto průběhem počítat a bylo jasné, že dojde ke konfliktu. Jako první bylo na ráně právě Československo. Němci měli v Československu stejná práva jako ostatní obyvatelé, měli své základní, střední i vysoké školy, kulturní organizace, knihovny, v oblastech s minimálně 20% menšinou byla jedním z úředních jazyků i němčina atd. Skutečným cílem Hitlera v kontextu jeho dobyvatelské politiky bylo rozbití demokratické ČSR a jeho následná anexe Německem. Zájem měl především o vyspělý čs. průmysl, který chtěl získat nepoškozený. Proto se všemi možnými způsoby snažil vyhnout válečnému konfliktu na čs. území, který by mohl průmysl poškodit.

Mnichovská dohoda a konec První republiky náhled|vlevo|Podpis Mnichovské dohody Hitler k získání vyspělého čs. území využil sudetské Němce a jejich stranu vedenou Konradem Henleinem, tzv. SdP. Instruoval ji tak, aby od čs. vlády požadovala více, než mohla splnit, a měl tak záminku k "záchraně" Sudet. Tam tehdy nejen žilo 3,5 milionu Němců, ale bylo zde i množství průmyslu a moderní systém pohraničních opevnění. Většina místních tzv. sudetských Němců byla fascinována Hitlerem a nacismem. V obecních volbách na jaře 1938 získala Sudetoněmecká strana (SdP) bezmála 90% všech sudetoněmeckých hlasů, a stala se nejsilnější stranou v Československu. Jejich tlak se stupňoval a donutil československou vládu k dalším ústupkům. Ta nakonec 5. září 1938 přijala i Karlovarský program, který zasahoval v některých svých bodech do suverenity Československa. Němci, jejichž skutečným cílem nebyly autonomní požadavky, ale připojení tzv. Sudet k Německu, však vyvolali incident v Ostravě a situace vygradovala 12. září sudetoněmeckým pučem, který však byl potlačen. Sudetoněmecká strana (SdP) byla zakázána a Henlein utekl do Německa.

náhled|vlevo|Československá republika v roce 1938 Mezitím hlavní západní mocnosti (Spojené království a Francie) jednaly s Německem o mírovém rozřešení situace, přičemž Hitler neustále prohlašoval, že rozpoutá válku, jestli mu nebude po vůli. Důvod jejich chování vychází z politiky appeasementu, tedy chování, jehož smyslem je mír za každou cenu a ústupky požadavkům agresora ve snaze o jeho nasycení. Tato taktika vedla k Mnichovské dohodě – dohodě Francie, Velké Británie, Itálie a Německa. Ty rozhodly, že Československo musí odevzdat Sudety Německu, a vyřešit postavení polské a maďarské menšiny v Československu, a jestliže se nepodřídí, ponese vinu za následnou válku a její důsledky. Československá vláda se nakonec v bezvýchodné situaci podvolila nátlaku svých dosavadních spojenců a souhlasila s postoupením území. Po polském ultimátu ze dne 30. září byla postoupena Polsku také velká část českého Těšínska. To byl konec První republiky.

Česko-Slovensko

Říjen 1938 náhled|Sudetští Němci ničí čs. hraniční sloupy 1. říjen 1938 začal pro Československo potupně. První německé jednotky začaly obsazovat československé pohraničí. Začalo i vystěhovávání českých obyvatel z pohraničí, kteří byli na mnoha místech vyháněni svými bývalými německými sousedy i sudetoněmeckými bojůvkami. Část obyvatel odešla z důvodů ztráty zaměstnání sama (státní úředníci, četníci, vojáci), část musela opustit své domovy násilím, část odešla z kombinace obou předcházejících důvodů. Násilí v pohraničí pokračovalo, sudetoněmecké jednotky Freikorpsu mnohdy střílely po českých občanech i četnících, kteří zajišťovali vyklízení. Náčelník sudetoněmeckého Freikorpsu ve Vratislavi vydal tajný rozkaz: „Nic nezapalovat... Kořist řádně odevzdat. Rudé a Čechy na útěku vyřídit...“ Policejní ředitelství v Moravské Ostravě hlásilo o přepadech Československa z polského území. Prostřednictvím rozhlasu se ozvalo též Maďarsko, které požadovalo „vyřešení maďarské otázky v Československu“. 1. října došlo i k tajnému převezení ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy. 2. října 1938 odevzdal maďarský velvyslanec v ČSR nótu s žádostí o sdělení, kdy a kde je Československo ochotno zahájit jednání. Polské vojsko vstoupilo do Českého Těšína, německé vojsko obsadilo Šluknovský a Frýdlantský výběžek. náhled|vlevo|Nadšená a k pláči dojatá sudetská Němka z Chebu vítá příjezd německých vojsk O den později přijel na okupované území u Aše Adolf Hitler, provázený německou nacistickou špičkou. Delegace byly vítány davy nadšených Sudetských Němců.PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa, s. 173–178 Prezident Edvard Beneš 5. října abdikoval a 22. října odletěl do Británie (později do USA).PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa, s. 178–183. Téhož dne překročily hranice na jižním Slovensku jednotky maďarské pohraniční stráže a vyprovokovaly incident s jednotkami Stráže obrany státu. 6. října byla na Slovensku podepsána tzv. Žilinská dohoda, která vyhlásila slovenskou autonomii. Dne 8. října Hitler vydal směrnici Ribbentropovu úřadu podporovat autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi, ale prozatím ve svazku ČSR. V českém pohraničí pokračovaly násilnosti německých ordnerů, bylo zabito či zraněno a posléze odvlečeno několik příslušníků Stráže obrany státu, avšak britská mise, která dohlížela na předávání českého pohraničí nacistickému Německu, proti těmto praktikám nezasáhla. 10. října 1938 obsadila německá armáda Petržalku a v Bratislavě byla ustanovena Deutsche Partei. 11. října byla vyhlášena autonomie Podkarpatské Rusi. 12. října bylo napadeno předsunuté mužstvo Československé armády v Osekách na Prachaticku. Jednalo se o jeden z mnoha útoků, které prováděli Němci na delimitační čáře během roku 1938 a kteří se pokoušeli zabrat území, které jim podle Mnichovské dohody nenáleželo. Útoky proti československým pohraničním jednotkám za strany Maďarska probíhaly i na jižním Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Současně probíhala jednání mezi Československem a Maďarskem o odstoupení oblastí s převahou maďarského obyvatelstva Maďarsku. V obsazených Sudetech pokračovaly návštěvy Adolfa Hitlera se soukmenovci. V pátek 28. října 1938 se neuskutečnily oficiální oslavy vzniku Československé republiky, které již byly předtím zrušeny. Došlo jen k několika pietním aktům u hrobu Neznámého vojína či hrobu prezidenta T. G. Masaryka. Dne 31. října 1938 byla henleinovci přepadena Moravská Chrastová, kde žilo převážně české obyvatelstvo. Československé jednotky však vytlačily Němce zpět, ale došlo k několika obětem na životech, několik Čechů bylo odvlečeno.

Celkové ztráty pomnichovského Československa činily 41 098 km² území a 4 879 000 obyvatel.ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 3., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri, 1999, s. 683. ISBN 80-7277-000-4.

Události závěru roku 1938 náhled|vlevo|Prezident Emil Hácha při četbě vánočního projevu 22. prosince 1938 náhled|Wehrmacht zabírá české pohraničí náhled|Příjezd českých uprchlíků z pohraničí před Wilsonovým nádražím v Praze Druhá republika s novým prezidentem Emilem Háchou, který byl uveden do funkce 30. listopadu 1938, byla jen stín té první – množství průmyslu, obranných opevnění, komunikací spolu s 33 % plochy českých zemí bylo ztraceno. Navíc bylo nutno postarat se o desetitisíce uprchlíků ze zabraných území. Např. k 1. listopadu 1938 bylo provizorně obydleno uprchlíky z pohraničí 6000 železničních vagónů. Uprchlíci neměli často práci, jejich majetky zůstaly v zabraném pohraničí. Stát začal kopírovat italský fašistický model. Byla vytvořena Strana národní jednoty, kde se pod vedením agrárníků sjednotily občanské strany a část národních socialistů. Jako legální opozice působila Národní strana práce složená ze sociálních demokratů a levého křídla národních socialistů. Nový premiér Rudolf Beran byl vždy silně pravicově orientovaný (oproti ostatním agrárníkům) a skeptický k liberalismu a demokracii. Komunistická strana byla rozpuštěna, třebaže její členové zůstali v parlamentu. Byla zavedena tvrdá cenzura. V prosinci byl vydán zmocňovací zákon, který zmocňoval vládu a prezidenta, aby vládli bez parlamentu, a parlament se rozešel. Program Strany národní jednoty byl inspirován korporativistickým programem italských fašistů a byly vydány také antisemitské dekrety. „Záruky“, k nimž se zavázal v Mnichovské dohodě Adolf Hitler, zůstaly pouze na papíře. Stále docházelo k pohraničním incidentům, mnozí čs. příslušníci ozbrojených sil zůstali po únosu na německé území „nezvěstní“. Nenastalo dohodnuté propuštění části Čechů, zajatých před 1. říjnem 1938 v době Mnichovské krize. Z německého koncentračního tábora v Dachau se podařilo propašovat do Československa zprávu o 16 tisících vězních, mezi nimiž je 42 zavlečených Čechů. Německo pokračovalo v diktátu při stanovování dalších záborů českého území, a to i v případech, že se jednalo o obce s převahou českého obyvatelstva. náhled|vlevo|Slovensko a Podkarpatská Rus (Karpatská Ukrajina) za druhé republiky