Fotbalový stadion Za Lužánkami je dlouhodobě nevyužívaný sportovní objekt, který se nachází ve čtvrti Ponava v Brně. Do roku 2001 na něm své domácí zápasy hrával fotbalový klub Zbrojovka Brno.1.SC Znojmo - 1.FC Slovácko , sportvbrne.cz, citováno 25. 5. 2014
Areál byl otevřen v roce 1953 a v následujících letech postupně zcela nahradil původní lužánecký fotbalový stadion Rybníček, který stával v jeho bezprostřední blízkosti.
Sportoviště s kapacitou přibližně 50 000 diváků bylo charakteristické čtyřmi vysokými osvětlovacími stožáry, dvoupatrovou tribunou a strmými ochozy. V jeho těsném sousedství stával zimní stadion Za Lužánkami, jenž byl v roce 2008 zdemolován.
Nejslavnějším obdobím stadionu byla druhá polovina 70. let 20. století, konkrétně sezona 1977/78, kdy Zbrojovka pod vedením Josefa Masopusta vybojovala svůj jediný mistrovský titul.
Na jaře 2015 započala skupina fanoušků v čele s bývalým fotbalistou Petrem Švancarou zchátralý stadion svépomocí opravovat. Cílem bylo dostat ochozy do provozu schopného stavu tak, aby se na něm v červnu téhož roku mohla uspořádat fotbalová exhibice u příležitosti rozloučení tohoto hráče s profesionální kariérou. Přátelskému utkání konaném 27. června 2015 z částečně opravených tribun přihlíželo zhruba 35 000 fanoušků.
Historie stadionu
První návrhy a koncepce stadionu Podle původních plánů měl být velký sportovní stadion postaven v Pisárecké kotlině u zemského výstaviště. S jeho výstavbou se počítalo ještě v roce 1937, využíván měl být zejména tělocvičnými spolky.
O stavbě fotbalového stadionu v prostoru za Lužánkami uvažovalo město Brno ve 30. letech 20. století. V listopadu 1934 se brněnská městská rada usnesla, že zde vznikne velké městské hřiště pro fotbal s lehkoatletickou sportovní dráhou. Fakticky se mělo jednat o stadion s nasypanými tribunami a hlavní krytou tribunou pro sedící diváky. Ta měla být železobetonová a stát kolmo na osu prodloužené ulice Rybníček. Místo pro stavbu v lužánecké kotlině bylo vybráno tak, že svah stoupající do Černých Polí zde tvořil přirozený amfiteátr. Stavba měla zahrnovat 400 metrů dlouhou závodní dráhu, uvnitř dráhy pak fotbalové hřiště a plochy pro vrhačské a skokanské disciplíny. Tribuny měly pojmout až třicet pět tisíc diváků, z toho čtyři tisíce na sedadlech. Kolem hřiště byl plánován také městský park, který měl dále rozšířit budoucí tzv. „zelený pás kolem Brna“. Do budoucna zamýšlelo město v blízkém okolí vybudovat ještě větší tělocvičné hřiště, tenisové dvorce, volejbalové hřiště a další sportovní objekty. Zájem o nové fotbalové hřiště měl klub SK Židenice, který od roku 1930 působil na nedalekém stadionu Na Rybníčku, který mu již nevyhovoval.
Příprava pro stavbu lužáneckého hřiště byla zahájena na jaře 1935, úpravu terénu na Planýrce, bývalé skládce, zajišťoval Prapor práce města Brna. V místě se nacházela také nouzová kolonie, která v roce 1928 čítala přes 100 provizorních dřevěných domků. Po úpravě terénu však byly práce zastaveny. V březnu 1937 město dosud nemělo ve svém vlastnictví všechny potřebné pozemky a kromě regulačního plánu neexistovala žádná projektová dokumentace stadionu. Problémem byl i nedostatek finančních prostředků.
Téma výstavby se dále vyskytuje v předválečných letech. Tehdejší brněnský starosta Rudolf Spazier plánoval rozestavěný sportovní areál dokončit prioritně a to po vzoru Strahovského stadionu. Na podzim 1938 město zamýšlelo využít pracovní prapor k zamýšlené stavbě sportoviště. S pracemi se začalo 23. listopadu 1938, přičemž Spazier apeloval na urychlenou výstavbu areálu.
V tehdejší brněnské veřejnosti panovala rozpolcenost, vycházející z atmosféry nejistoty a ohrožení po ztrátě Sudet. Veřejnost vnímala, že prioritně by se měly řešit jiné záležitosti, než stadion. Přesto se s výstavbou areálu nadále počítalo, brněnská Městská rada ke konci roku 1938 vyvlastnila potřebnou plochu, nechala vypracovat plány a ze státního rozpočtu uvolnila částku 100 000 Kčs na přípravné práce. Pro stavbu byl stanoven obecný rozpočet 4 milionů Kčs.
Spazierova snaha o oživení projektu městského hřiště pokračovala až do posledních chvil samostatného Československa, s výstavbou hřiště se předpokládalo i ve schváleném státním rozpočtu na rok 1939.
Druhá světová válka na území Brna zastavila vývoj projektů, které Rudolf Spazier plánoval. Sen o sportovním středisku však během války zcela nevymizel, objevily se i plány na výstavbu sportoviště SS-Sportgemeinde, avšak k jeho realizaci nedošlo.
Družstvo „Brněnský národní stadion“ Po odeznění nacistické okupační správy se snaha o rozvoj brněnského sportu rychle obnovila a místní sportovní organizace navázaly na nedokončené projekty z meziválečného období.
Dne 12. března 1946 byl Národním výborem zemského hlavního města Brna schválen vznik družstva „Brněnský národní stadion“. Mezi členy družstva byl například Josef Plichta, funkcionář tehdejšího klubu SK Židenice, architekt Bohumil Fiala, který se později podílel na architektonickém návrhu samotného stadionu, či Josef Podsedník, který zaujal funkci předsedy družstva.
Výstavbě fotbalového stadionu předcházela v plánech družstva výstavba stadionu zimního, jehož prvotní plány sahají až do roku 1936.
Stadion byl dokončen v letech 1949–1953 a domácí zápasy na něm hrál nový fotbalový klub RH Brno. Židenický klub se sem po sloučení s Rudou hvězdou přestěhoval na začátku 60. let 20. století.
První zápas Ve čtvrtek 5. listopadu 1953 bylo na tomto stadionu před zraky 45 000 diváků sehráno první utkání, jehož slavnostní rámec byl zahájen hymnami. Vzhledem k dobovým zvyklostem pozdravil sovětské hosty předseda KNV Brno, poslanec Jan Nedělka. Po jeho projevu promluvil vedoucí výpravy sovětských sportovců N. M. Panfilov a žáci sportovní školy ledního hokeje předali oběma mužstvům kytice. Po krátké rozcvičce nastoupila obě mužstva na hřiště a jejich kapitáni si vyměnili vlajky. Přesně ve 14.30 bylo utkání zahájeno.
Proti Dynamu Moskva však nenastoupili domácí, nýbrž výběr DSO Baník, který se skládal z hráčů obou prvoligových hornických oddílů – Ostravy a Kladna.
Výběr DSO Baník – Dynamo Moskva 0:5 (0:3)Branky: Koršunov 3 (branka na 0:1, 0:3 a 0:5), Salnikov (0:2) a Šabrov (0:4).Diváci: 50 000
Sestava domácích (2-3-5): Kojecký – Markusek, M. Linhart – Fábera, Kofent, Šajer (46. Sršeň) – Kokštejn, Kuchler, J. Majer (46. Wiecek), Křižák, Bragagnolo.
Sestava hostů (2-3-5): Jašin – Rodionov, Križevskij – Kuzněcov, Bajkov, Savdunin – Rižkin, Beskov, Koršunov, Salnikov, Šabrov.
Významné stavební úpravy Na konci 50. let byla přistavěna třípatrová budova s novou tribunou, čímž se kapacita oficiálně zvýšila na 50 000 diváků. Stadion se tak stal největším fotbalovým stadionem v celém Československu.
Ve čtvrtek 5. listopadu 1970, tedy přesně 17 let od prvního zápasu, se na stadionu poprvé rozsvítila světla na čtyřech nově vztyčených mohutných stožárech. V přátelském utkání za umělého osvětlení pak Zbrojovka „A“ porazila „B“ mužstvo 5:1.
Sezóna 1977/1978 Zbrojovka Brno na stadionu získala svůj jediný titul mistra Československa, tým vedl trenér Josef Masopust. V této sezóně navštěvovalo stadion v průměru 19 328 diváků na jedno utkání. V tomto období se stadion stal významným kulturním a společenským centrem města. Na domácí utkání pravidelně přicházely tisíce diváků; běžně se v hledišti scházelo až 30 000 lidí a při výjimečných zápasech bývaly tribuny zcela zaplněné. Stadion navštěvovali fanoušci napříč společenskými vrstvami – od dělníků přes studenty až po akademiky. K výrazným prvkům patřil pokřik „Už jsme tady!“, jímž fanoušci tradičně vítali domácí mužstvo při nástupu na hrací plochu.
Návštěvnický rekord Pravděpodobně nejvíce diváků v historii stadionu Za Lužánkami přišlo na odvetné utkání čtvrtfinále Poháru UEFA 19. března 1980 proti Eintrachtu Frankfurt – oficiální návštěva činila rekordních 52 000 platících diváků.
90. léta Po roce 1989 převzal klub podnikatel Lubomír Hrstka, který zásadně proměnil areál kolem stadionu. Místo původního sportovního zázemí vybudoval moderní multifunkční komplex zahrnující hotel, zábavní a obchodní centrum, posilovnu, kasino a koncertní halu s laserovou show. Celá oblast získala nové jméno – Boby centrum, podle Hrstkovy přezdívky. Slavnostní otevření areálu v roce 1993 odstartovala přímo na fotbalovém stadionu americká kapela Metallica svým historicky prvním koncertem v České republice.
V říjnu 1996 sledovalo duel Zbrojovky Brno a Slavie Praha rekordních 44 120 diváků, což dodnes představuje nejvyšší návštěvu v historii samostatné české ligy. První dvacítku nejvyšších návštěv stále tvoří zápasy Zbrojovky odehrané právě na stadionu Za Lužánkami.
Přelom tisíciletí a uzavření stadionu náhled|292x292pixelů|Fotbalový stadion Za Lužánkami (duben 2011) Výstavbou areálu se Hrstka zadlužil a na nezbytnou údržbu i následné opravy stadionu mu nezbyly finance. V roce 2001 Lužánky přestaly vyhovovat požadavkům na 1. českou fotbalovou ligu a fotbalový klub se musel přestěhovat na menší stadion v Králově Poli.
Poslední ligový zápas se na stadionu hrál 30. září 2001 mezi Zbrojovkou a Hradcem Králové. Domácí se po brankách Milana Pacandy a Miroslava Kadlece s Lužánkami rozloučili vítězstvím 2:1.
Roku 2004 koupilo fotbalový stadion Za Lužánkami statutární město Brno za 17,5 milionu korun.
V polovině roku 2008 byly představeny plány na nový stadion, který svým tvarem a vzhledem připomínal římské Koloseum a měl pojmout až 30 tisíc diváků. Jenže problémy, které nastaly po pádu vlastnictví nemovitostí Lubomíra Hrstky v této oblasti, způsobily zmatek ve vlastnictví okolních cest kolem stadionu, které si nárokoval podnikatel Libor Procházka a od roku 2004 vedl spory s městem, což způsobilo, že nový stadion se nemohl začít stavět. Po 18 letech nakonec Brno u soudu uspělo a na podzim v roce 2022 bylo rozhodnuto, že pozemky v okolí stadionu patří městu. Stadion během této doby chátral a nebyl udržován.
Podzim roku 2023 přinesl několik zpráv o novém stadionu v Brně. Byl vypracován statický posudek odborníky z Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně, na jehož základech se město rozhodlo pro demolici stadionu, která měla začít v polovině roku 2024. Rovněž město přišlo s návrhem, že nový fotbalový stadion vyroste v prostorách brněnského velodromu na výstavišti.
Reprezentační utkání Československo Zdroj: Utkání č.DatumDomácíHostéVýsledekPočet divákůPoznámky 176 27. 3. 1955 ČSR Rakousko 3:2 (2:2) 45 000–50 000 Mezinárodní turnaj (Dr. Gerö Cup) 194 16. 6. 1957 ČSR NDR 3:1 (0:1) 50 000 Kvalifikace na MS 1958 223 19. 6. 1961 ČSSR Argentina 3:3 (2:2) 40 000 Přátelské utkání 255 21. 11. 1965 ČSSR Turecko 3:1 (0:1) 3 000 Kvalifikace na MS 1966 295 8. 4. 1972 ČSSR Rakousko 2:0 (2:0) 30 000 Přátelské utkání 324 24. 9. 1975 ČSSR Švýcarsko 1:1 (0:0) 15 000 Přátelské utkání 328 19. 11. 1975 ČSSR NDR 1:1 (0:0) 10 000 Kvalifikace na LOH 1976 352 23. 4. 1978 ČSSR Bulharsko 0:0 15 000 Přátelské utkání 375 18. 5. 1980 ČSSR Rumunsko 2:1 (1:0) 8 000 Přátelské utkání 424 4. 9. 1985 ČSSR Polsko 3:1 (1:0) 12 000 Přátelské utkání 435 15. 10. 1986 ČSSR Finsko 3:0 (2:0) 26 000 Kvalifikace na ME 1988 462 4. 4. 1990 ČSFR Egypt 0:1 (0:0) 7 500 Přátelské utkání před MS 1990
Poznámky: 15. října 1986: První dvě branky vstřelili bývalí hráči Zbrojovky. Ve 38. minutě otevřel skóre Petr Janečka, o pět minut později vedení navýšil Ivo Knoflíček.
Česko Utkání č.DatumDomácíHostéVýsledekPočet divákůPoznámky 9 8. 3. 1995 Česko Finsko 4:1 (2:0) 7 745 Přátelské utkání
Další významná utkání