Antonymum (z řec. αντί anti proti; ὄνομα onoma jméno), též opozitum /opozita/ označuje slovo opačného, protikladného významu. Jedno slovo může mít více antonym s různými významy, podle toho, o který druh antonymie jde, v jakém kontextu a na které významové škále k antonymii dochází, popřípadě ke kterému z více významů slova se vztahuje. Na rozdíl od synonymie a homonymie, které vznikají v podstatě náhodně (nejsou podmíněny vnější realitou), antonyma vznikají v každém jazyce přirozeně z důvodu vyjádřit významový protiklad k některému výrazu. Některá slova antonymní protějšek nemají (zejména číslovky určité, citoslovce).
Druhy antonym Antonyma dělíme na: polární, komplementární. K antonymii se zpravidla řadí i antonyma: konverzní, kontextová.
Polární antonyma Antonyma polární, nebo též vlastní, graduální, kontrastní, z hlediska logiky kontrární, jsou antonyma, která vyjadřují protilehlé body na polární škále, nepokrývají však celý rozsah nadřazeného pojmu, protože mezi nimi nebo vně nich je ještě alespoň jeden další stupeň: velký × malý obrovský × malinký teplý × studený sever × jih černý × bílý
Komplementární antonyma Komplementární nebo též z hlediska logiky kontradiktorní antonyma svými významy rozdělují rozsah nadřazeného pojmu na dvě poloviny. Jde zejména o dvojice slov, z nichž druhé je z prvního odvozeno předponou ne-, ale existují i jiné dvojice: přítomný × nepřítomný katolík × nekatolík pravda × lež hluchý × slyšící
Některá antonyma fungují jako polární nebo komplementární v různých kontextech: muž × žena (v právním a běžném významu komplementární, biologicky i polární) uvnitř × venku (pokud se nepočítá s mezipolohou)
Mezi komplementární antonyma se řadí i reverzní antonyma, která popisují opačný proces nebo opačný směr (vektorová antonyma): vejít × vyjít od × k sestavit × rozebrat nakládka × vykládka svolaný × rozpuštěný
Konverzní antonyma Konverzní nebo též vztahová antonyma vytvářejí takové dvojice, v nichž jedno slovo vyjadřuje vztah z hlediska jednoho subjektu a druhé slovo tentýž vztah z hlediska druhého subjektu: rodič × dítě učitel × žák prodávat × kupovat
Kontextová antonyma Kontextová, paralelní, případová nebo nekompatibilní antonyma vytvářejí dvojice slov, která jsou v určitém kontextu vnímána jako protiklady, ačkoliv obecně jsou dvěma z více pojmů téže kategorie: křesťan × muslim křesťan × nevěřící mluvit × zpívat mluvit × být potichu Čech × Němec jablko × hruška černý × hnědý (uhlí) elektrický × plynový (sporák)
Autoantonyma Autoantonymum, též antagonymum je slovo, které má více významů, z nichž některé jsou si navzájem některým z výše uvedených způsobů protikladná – jde tedy vlastně o homonymní antonyma. Vznikají například vývojovou změnou významu slova na protikladný nebo zvukovou či psanou shodou rozdílně vzniklých slov.
V češtině se vyskytují jen ojediněle: zřejmě – pravděpodobně i zjevně, pedofil – přítel dětí i vrah a prznitel dětí, soudruh – přítel i představitel nepřátelské mocenské struktury, zřízený – založený i (ro)zbitý.
Autoantonyma jsou typická pro archaické jazyky, například čínštinu. Ve velké míře jsou zachovaná například v latině (imago – obraz i vzor, altus – vysoký i hluboký, clam – potichu × clamare – křičeti), řečtině (farmakon – lék i jed, hagios – svatý i ohavný), angličtině (apparent – zjevný i domnělý, virtual – opravdový i zdánlivý). Některé slovní kořeny mají v příbuzných jazycích nebo v různých fázích vývoje jazyka opačný význam (host je v latině nepřítel, úžas je v ruštině hrůza, strašlivý ve staročeštině znamenalo bojácný).Stanislav Komárek, Jazyk vědy a polární myšlení (převzaty příklady antagonym z cizích jazyků)
Reference
Související články Synonymum Homonymum Hyperonymum Frazém Zápor
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Sémantika