Zámek ve Stránecké Zhoři je renesanční stavba, nacházející se ve stejnojmenné obci na Moravě nedaleko Velkého Meziříčí. Vznikl ve 14. století v podobě středověké tvrze a byl přestavěn od roku 1557 Janem starším Stráneckým ze Stránec († 1572). Od roku 1970 je zapsán do seznamu kulturních památek.

V současnosti je v majetku společenství s názvem Řád rytířů Kristových, jenž nelze zaměňovat s portugalským Řádem Kristovým, ani papežským vyznamenáním Nejvyšší řád Kristův.

Popis zámku Jde o čtyřkřídlou patrovou budovu s nárožními válcovými věžemi a malými obdélníkovými okny s kamenným ostěním středověkého charakteru stavby. Půdorys zámku je pravidelný čtverec s malým uzavřeným nádvořím a jedním vjezdem ze severní strany, kudy probíhá místní komunikace, nad ní jsou budovy bývalého panského dvora. Celá jednoposchoďová budova je zděná z kamene a cihel. Je kryta je rovnou sedlovou střechou opatřenou pálenou krytinou.

Osově nad vjezdem je vyložena věžička s malým zvonkem, nazývaným „umíráček“. Ohlašovala svým hlasem jak úmrtí obyvatel obce, tak hrozící požáry nebo jiná nebezpečí jejich majetku. Původně zajišťovala vstup výrazná hranolová věž, vysunutá z půdorysu zámku, zbořená v souvislosti s přeměnami objektu k hospodářským účelům v průběhu první poloviny 19. století. Věž v současné době majitelé objektu obnovují.

Součástí prostor někdejší tvrze a zamku byla podle záznamů z přelomu 17. a 18. století také kaple. Stropy v přízemí mají kamenné klenby, v poschodí byly zhotoveny ze dřeva. Stavba je jen částečně podsklepena – na východní a severní straně, vlevo od vjezdu do nádvoří. náhled|upright=0.8|Nově zbudovaná vstupní partie objektu U zdi uprostřed jihozápadního křídla na nádvoří stávala půlkruhová kašna a nad ní z kamene byla vytesána mužská hlava, z jejíhož ústního otvoru kdysi vytékala voda do kašny. Pod hlavou na kamenném podstavci byl vytesán nápis: Das ist der Kopf und Gesicht des Lampauer. (To jest hlava a obličej „světlonoše“ – přesný význam slova Lampauer není zcela jistý, nabízí se rovněž ztotožnění s krajovým označením chovatele jehňat) s uvedením roku 1684. Kašna byla tedy pravděpodobně postavena tehdejším majitelem zámku Rudolfem Rabattem Patrně později sem byla umístěna do výklenku nad kašnou socha sv. sv. Jana, ke kterému se chodili modlit místní věřící. V současnosti je kašna součástí prostor loveckého zámku v Kněževsi nad Oslavou.http://www.tvrzknezeves.estranky.cz/clanky/muzeum-tvrz-a-dvur-knezeves/ Zbylá část kašny v podobě památkově chráněné plastiky tzv. "Lampauera" z roku 1684 se do nedávné doby nacházela v prostorách bývalého zámku ve Stránecké Zhoři. Dnes je nezvěstná.

Dějiny zámku 180px|vlevo|náhled|Náhrobní deska Jana staršího Stráneckého ze Stránec († 1572) v podlaze kostela v Netíně

Doba nejstarší Tvrz stávala již ve 14. století. Poprvé se písemně připomíná v roce 1386, kdy ji Ondřej Nelepa i s dvorem a vsí zvanou Nelepina Zhoř postoupil statku ve Velkém Meziříčí. Brzy na to se tvrz stala součástí zboží benediktinského proboštství v Měříně. Ve druhé polovině 15. století byla tvrz na přibližně čtvercovém půdorysu kastelu přestavěna v poněkud rustikální verzi pozdně gotického slohu. Z této stavební etapy se ve všech průčelích dochovala pravoúhlá gotická okna s profilovaným kamenným ostěním.

V roce 1557 byla stavba předána šlechtici Janovi staršímu Stráneckému ze Stránec. Ten po sobě přejmenoval panství na Stráneckou Zhoř a přestavěl si tvrz v renesanční zámek, opět jednoduché čtvercové dispozice, s uzavřeným dvorem a nárožními válcovými věžicemi. V roce 1680 k němu patřily v předzámčí stojící pivovar, sladovna a palírna.

Po pobělohorských konfiskacích ve 20. letech 17. století se stala převážně sídlem správy zdejšího statku, byla výrazně rozšířena, rezidenční účel byl pravděpodobněe omezený. Někdejší šlechtické sídlo přestalo sloužit svému účelu definitivně v roce 1729, kdy jej spolu s dvorem a panstvím koupil hrabě Jan Ugart za 110.000 zlatých. Tak byl zámek přičleněn k meziříčskému panství. HOSÁk Ladislav, ZEMEK, Metoděj (s autorským kolektivem): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava. Svoboda : Praha 1981, s. 217

V následujících stoletích zámek sloužil jako seník a sýpky, byty zaměstnanců vrchnostenské správy a pracovníků v přilehlém dvoře. Jedním z uživatelů prostor bývalého zámku byl v polovině 18. století například ponocný.

1. polovina 20. století Ve 30. letech 20. století po parcelaci panského dvora přišel zámek do majetku Družstva pěstitelů a šlechtitelů pro západní Moravu ve Velkém Meziříčí spol. s.r.o., později Elita Brno, které po roce 1950 již pod dalším názvem (Oseva Brno) svoji provozní činnost z větší části přemístilo do nově postaveného objektu o něco severněji, u státní silnice.

náhled|vlevo|upright|Rekonstrukce prevétu Ještě předtím stihlo zámek neštěstí, když z lidské nedbalosti dne 2. března 1943 povstal oheň, který se rychle rozšířil a v krátké době zachvátil celý zámek. Velkým nákladem a úsilím byl zámek obnoven a dán opět do provozu. Na opravě zámku se podílela z velké části firma Kozina z Velkého Meziříčí. Hned druhého dne byl správce zámku a statku František Hejátko zatčen gestapem a poté zproštěn funkce. Na hospodářství byla uvalena nucená správa a toto přiděleno do podřízenosti zámku v Rantířově u Jihlavy. Novým správcem byl jmenován neznámý a záhadný člověk jménem Glass. Jak záhadně přišel, tak i po válce záhadně zmizel.

2. polovina 20. století V poválečných letech využívalo budovu zámku stále Družstvo pěstitelů a šlechtitelů Elita, později Oseva. Netrvalo dlouho a na majitele zámku přišla další pohroma v podobě poúnorové konfiskace všeho majetku podnikatelským a jiným majetným vrstvám. Tak se stalo, že po únoru 1948 přešel zámek a vše, co k němu náleželo, do vlastnictví státu.

Hledalo se řešení pro nové využití zámku, které bylo nalezeno v 50. letech ve zřízení Učňovské školy zemědělské. V té době byl nešetrně proveden zásah do střešní konstrukce jihozápadního křídla, který narušil celkový vzhled zámku. Bylo zde neodborně vestavěno 6 podkrovních místností s výklenky ve střeše opatřenými okny. Vnitřek též stavebně upraven, někde i bez ohledu na zájmy státní památkové péče. Ani toto řešení nebylo trvalého charakteru a po deseti letech od zřízení zemědělské mistrovské školy, roku 1963, zámek osiřel a opět se vrátil do užívání Osevy a následně do JZD. To zde mělo sklady, poté dílny a také svoji závodní kuchyň s jídelnou, převzatou po předchozí zemědělské škole.

Dnem 1. ledna 1979 přešla celá budova zámku do správy MNV, který přenechal objekt dále k dočasnému užívání již sloučenému JZD Měřín (dnes Agro Měřín a.s.) se sídlem v Měříně, které současně přebralo budovu zámku s jeho omezeným využitím. Naposledy zde byla dřevodílna a sklad krmných směsí.

Současnost náhled|255x255px|Interiér jedné z nárožních věžic v průběhu obnovy V roce 1999 koupil zdevastovaný zámek z Německa přišlý "Řád rytířů Kristových" (Thomas Töpfer), jenž si zde učinil sídlo a započal zajišťovací práce. Zámek bude po dokončení oprav sloužit jako sídlo řádu a také bude využíván v rámci spolupráce s obcí. Hlavním bodem využití má být v budoucnu dosud nedokončená kaple Božího milosrdenství v jižním křídle, ke které přiléhá tzv. kapitulní síň s kryptou, v patře západního křídla má být podle tvrzení vlastníka zbudována rozsáhlá knihovna, do které se uloží knihy v majetku řádu a má sloužit i veřejnosti, dále pak dva sály pro příležitostné akce, kancelář apod. Jedinými výraznějšími aktivitami, kterými se zámek a spolu s tím i jeho vlastník v poslední době presentuje, jsou příležitostná vystoupení skupin historického šermu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Zámek na stránkách Hrady.cz

Kategorie:Renesanční zámky v okrese Žďár nad Sázavou Kategorie:Kulturní památky v okrese Žďár nad Sázavou Kategorie:Stránecká Zhoř Kategorie:Velkomeziříčské panství