náhled|upright=0.8|Detail plakety Vincence Lesného na rodném domě v Komárovicích Vincenc Lesný (3. dubna 1882, Komárovice – 9. dubna 1953, Praha) byl český indolog, pedagog, spisovatel, překladatel a jedna z nejvýraznějších postav české orientalistiky 1. poloviny 20. století. Byl jedním z prvních členů Československé akademie věd. Překládal ze sanskrtu, páli, hindštiny a především z bengálštiny.
Život Rodiče Baltasar Lesný (6. ledna 1850, Komárovice) a Viktorie (rozená Šuckerlová) měli dva syny, Vincence a Bedřicha a tři dcery, Marinu, Lojzičku a Pepičku.Ze vzpomínek neurologa prof. MUDr. Ivana Lesného, DrSc., Jemnické listy, leden 2013, s. 29, časopis města Jemnice Otec byl posledním lesním hraběcího rodu Pallavicini na jemnickém panství. Mladší syn Bedřich spáchal za záhadných okolností sebevraždu puškou svého otce v lese.
Vincenc mezi lety 1888 a 1893 navštěvoval obecné školy v Jemnici a Domamili, mezi lety 1895 a 1901 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci. Měl se stát na přání matky farářem. Místo semináře si po maturitě vybral vojenskou námořní akademii v Pule (tu navštěvoval mezi lety 1901 a 1903). Během studentských let si přivydělával jako prefekt ve Strakově akademii, kde sídlilo internátní gymnázium pro českou šlechtu. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu (mezi lety 1903–1907). Jeho učitelé byli mj. Josef Zubatý a Moriz Winternitz.
V letech 1907–1924 učil na gymnáziích Praha Křemencova, Mladá Boleslav a Praha-Smíchov, s výjimkou školních roků 1909–1910, kdy si rozšiřoval vědomosti v oboru indologie a novoindických jazyků během studijní dovolené v Oxfordu a Bonnu a 1922–1923, kdy působil v Indii.Dvě výročí Vincence Lesného – zakladatele moderní české indologie : Dingir (Náboženský infoservis), 6. 4. 2023 Zde při působení na univerzitě v bengálském Šántiniketanu byl jeho kolegou i Rabíndranáth Thákur.
V roce 1924 se stal prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě, o 6 let později byl jmenován profesorem řádným. V roce 1937 se na dva roky ujal vedení filozofické fakulty. Roku 1938 pozval do Prahy Džaváharlála Néhrúa, dále se opakovaně setkal také se Subhášem Bósem, dalším významným bojovníkem za indickou svobodu. V kontaktu byl Lesný i s předním indickým filozofem Sarvapallim Rádhákrišnanem. Od roku 1945 byl ředitelem Orientálního ústavu v Praze. Založil Indické sdružení a stal se jeho prvním předsedou. Spoluzaložil časopis Nový Orient, který vychází dodnes, a v roce 1952 se stal jedním z prvních členů Československé akademie věd.Heslo „Vincenc Lesný“ v encyklopedii KDO BYL KDO: čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté . [cit. 2010-04-26]
Zemřel 9. dubna 1953 v Praze. Byl jednou z čelných osobností československého zájmu o buddhismus. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Rodina Jeho manželkou byla česká překladatelka ze skandinávských jazyků a z angličtiny Milada Krausová-Lesná (1889–1961). S Miladou Krausovou se seznámil na prázdninách v Jindřichově Hradci, kam jezdil její otec profesor Kraus za svým přítelem advokátem Ledererem a Vincenc Lesný za svými bývalými spolužáky. Vzali se v 25. července 1910. Dne 8. listopadu 1914 se jim narodil syn Ivan (prof. MUDr. Ivan Lesný, DrSc.)
Ocenění a památka Roku 1938 obdržel čestné občanství Moravských Budějovic a v roce 1970 mu na rodném domě byla odhalena pamětní deska. V rodném domě je umístěna pamětní síň. U rodného domu byla v roce 2022 odhalena i busta Vincence Lesného a Rabíndranátha Thákura. V roce 2023 byl natáčen dokumentární film o Vincencovi Lesném. V lednu 2024 mu byla odhalena pamětní deska na základní škole v Jemnici, kterou navštěvoval, stejně tak ji navštěval i indolog Karel Werner.
V Praze XVI bydlel na adrese Zborovská 66.
Dílo thumb|Lesný (vpravo) překládá Mírové poselství Karla Čapka Rabíndranáthu Thákurovi do hindustánštiny, Štědrý den 1937 Vincenc Lesný napsal mnoho prací. Jedná se zejména o odborné studie i krátká pojednání o tématech týkajících se Indie. Jedna z prvních větších Lesného prací byla kniha Buddhismus: Buddha a buddhismus pálijského kánonu z roku 1921. V této knize přináší široký, objektivizující pohled na buddhismus. V knize Duch Indie se zabývá dějinami Indie a náboženstvím Indie v dějinném kontextu.
Lesný rovněž hodně překládal. V tomto směru jsou významné jeho překlady indického spisovatele Rabíndranátha Thákura, s nímž se osobně znal a přátelil, a na jehož pozvání opakovaně přednášel v Šántiniketanu v dnešním Západním Bengálsku. Lesného překlady Thákurových děl byly prvními v Evropě, které byly přeloženy přímo z bengálštiny. Zabýval se též vlivem indické filosofie na dílo vybraných českých spisovatelů, s Otokarem Březinou si i dopisoval.Radovan Zajda (2002), str. 7.
Vliv Jako zakladatel české indologie ovlivnil také další badatele jako Dušana Zbavitele, Kamila Zvelebila, Iva Fišera, Jaroslava Vacka, Jana Filipského, Stanislavu Vavrouškovou ad.).
Spisy Maráthská syntax pádová – Praha: František Šimáček, 1910 Vývojový stupeň nářečí prakrtských v dramatech Bhasových a určení Bhasovy doby – Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917 Počátky studia sanskrtu v Čechách – Praha: s. n., 1920 Buddhismus: Buddha a buddhismus Pálijského kánonu – Kladno: Jaroslav Šnajdr, 1921 Dnešní Indie – Praha: Máj, 1921 Duch Indie – Praha: Státní nakladatelství, 1927 Etymologisches Wörterbuch der Mundart der böhmischen, mährischen und slowakischen Zigeuner [Etymologický slovník českých, moravských a slovenských cikánských nářečí]: Vorläufige Ankündigung – vlastním nákladem, mezi 1928 a 1964 Nerelativní funkce avestské náměstky jō, jā, jat – Praha: Česká akademie, 1928 Indie a Indové: pout staletími – Praha: Orientální ústav, 1931 Rabíndranáth Thákur = (Tagore): osobnost a dílo – Kladno: J. Šnajdr, 1937 Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl první. Světla východu a Hellady – hlavní redaktor Josef Šusta; napsali Jindřich Čadík, Jaroslav Černý, Vladimír Groh, Bedřich Hrozný, Vincenc Lesný … [et al.]: Praha: Melantrich, c1940 Básnický zápas Otokara Březiny – Praha: Jan Pohořelý, 1945 Buddhismus – Praha: Samcovo knihkupectví, 1948
Překlady Déobálá – Ajódhjá Singh; z hindštiny. Praha: Jan Laichter, 1911 Pohádky bengálské a kašmírské – z bengálštiny. Praha: J. Laichter, 1912 Ukázky poesie i prosy – Rabíndranáth Thákur; z bengálštiny. Praha: Orientální bibliotéka, 1916 Král temné komnaty – Rabindranath Tagore; přeložili František Balej a Vincenc Lesný. Kladno: Jaroslav Šnajdr, 1920 Volný tok – Rabíndranáth Thákur (Tagore); z bengálštiny. Kladno: J. Šnajdr, 1924 Nalah a Damajantí – ze staroindičtiny. Kladno: J. Šnajdr, 1924 Povídka o papouškovi – Rabíndranáth Thákur; ilustroval Abaníndranáth Thákur; z bengálštiny. Praha: Arthur Novák, 1925 Črty – Rabíndranáth Tagore; z bengálštiny. Kladno: J. Šnajdr, 1926 Indické pohádky – obrázky kreslila Milada Marešová. Praha: Český čtenář, 1927 Pradlákova dcera – ze staré bengálštiny. Praha: v. n., 1931 Poslední noc – Rabíndranath Thákur; z bengálštiny; a opatřil úvodem. Praha: Máj, 1938 Hovory Konfuciovy – přeložili Vincenc Lesný a Jaroslav Průšek. Praha: J. Laichter, 1940 Dhammapadam: buddhistická sbírka průpovědí správného života – z jazyka páli. Praha: Symposion, 1947 Kulí – Mulk Rádž Ánand; z angličtiny přeložila Růžena Schulzová za spolupráce V. Lesného, V. Pořízky. Praha: Svoboda, 1949 Putování ruského kupce Afanasije Nikitina přes tři moře – z ruštiny. Praha: Slovanské nakladatelství, 1951
Jiné Nosiči palankýnu [hudebnina]: pro mužský sbor – složil Jan Zelinka, junior; přeložil Vincenc Lesný. Kutná Hora: Česká hudba, 1917 Budhovy vyjížďky – Jaromír Rašín; vysvětlil termín pabbadža. Praha: Ludvík Bradáč, 1927 Můj život – Mahatma Gandhi; z angličtiny přeložila Pavla Moudrá; napsal předmluvu. Praha: Orbis, 1931 Sborník filologický. Svazky IX–XI – [Burian Václav; Flajšhans Václav; Konopásek Jaroslav; Kořínek Josef Miloslav; Lesný Vincenc; Mukařovský Jan; Novák Karel; Oberpfalcer František; Petíra Stanislav; Skalička Vladimír; Svoboda Karel; Šimek František; Titz Karel; Trnka Bohumil; Urbánek Rudolf; Vrtel-Wierczyňski Stefan]. Praha Česká akademie věd a umění, 1931 Věstník Orientálního ústavu v Praze za desítiletí 1928–1938. [Svazek 2] – Vydalo presidium ústavu redakcí jednatelů Dr. Vincence Lesného a Dr. Zdenka Fafla. Praha: Orientální ústav, 1938
Odkazy
Reference
Literatura Český Slavín [zvukový záznam, 5 gramofonových desek]: dokumentární záznamy hlasů vynikajících osobností české kultury – … Vincenc Lesný… Praha: Supraphon, 1960 Akademik Vincenc Lesný: duben 1982 v Náprstkově muzeu v Praze: Praha: Národní muzeum, 1982 Vincenc Lesný a česká indologie – Karel Malý. Praha: Karolinum, 1991
Externí odkazy
Kdo byl kdo: Vincenc Lesný Ve stopách Vincence Lesného Vincenc Lesný na stránkách Obce překladatelů
Kategorie:Čeští indologové Kategorie:Děkani Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Palackého Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Překladatelé z bengálštiny Kategorie:Překladatelé z páli Kategorie:Překladatelé z hindštiny Kategorie:Překladatelé ze sanskrtu Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Úmrtí v roce 1953 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Komárovicích (okres Třebíč) Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Narození 3. dubna Kategorie:Úmrtí 9. dubna Kategorie:Absolventi gymnázia v Jindřichově Hradci Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Čeští svobodní zednáři