Dominik kardinál Duka (občanským jménem Jaroslav Václav Duka; 26. dubna 1943 Hradec Králové – 4. listopadu 2025 Praha) byl český římskokatolický kněz, dominikán, biskup a v letech 2010–2022 36. arcibiskup pražský, 24. primas český a kardinál.

Dne 22. června 1970 přijal kněžské svěcení. V roce 1986 byl jmenován provinciálem České provincie dominikánů (1986–1998), následně se stal 24. biskupem královéhradeckým (1998–2010), apoštolským administrátorem litoměřické diecéze (2004–2008) a duchovním protektorem a generálním kaplanem orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského (2012–2021). V dubnu 2010 byl zvolen za předsedu České biskupské konference. Papež Benedikt XVI. jej při papežské konsistoři konané dne 18. února 2012 v Římě jmenoval kardinálem. Jeho doživotním titulárním kostelem byl kostel sv. Marcelína a Petra v Lateránu.

Život Narodil se v dubnu 1943 v Hradci Králové v místní části Slezské Předměstí (lokalita Rožberk) a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě britského Královského vojenského letectva. V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu degradován na vojína a odsouzen k trestu odnětí svobody na Loretě a poté následoval tábor nucených prací na Mírově. Po revoluci byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti majora. Matka Anežka Duková pocházela ze šumavských Hor Matky Boží. Měl mladší sestru Evu.

První roky prožil s rodiči v Hradci Králové na Slezském předměstí, následně v Čelakovského ulici. Po odsouzení otce došlo ke ztrátě bytu a vystěhování do Pouchova, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval. Z důvodu velkého počtu účastníků bohoslužby před tímto kostelem celebroval v roce 1970 svoji první mši svatou, tzv. primici.

Vystudoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby v Trnavě mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřicích. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů a přijal řeholní jméno Dominik. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze.

Služba v dominikánském řádu Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze (Chlum sv. Maří nad Ohří, Jáchymov, Nové Mitrovice). Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem Habáněm na možnostech formace členů řádu, později se stal magistrem kleriků a vikářem provinciála. Tato činnost skončila jeho odsouzením roku (od 1981 do 1982) a pobytem ve vězení Plzeň-Bory (ve stejné době tam byl vězněn mj. i Václav Havel). Po propuštění až do roku 1989 pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač.

Roku 1986 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Úřad vykonával 12 let. Po roce 1990 působil již veřejně jako provinciál dominikánského řádu. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával též úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených v ČSF, ČR a byl také místopředsedou Evropské konference vyšších řeholních představených.

Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible, vytvářeného od roku 1980 a členem 10členného týmu překladatelů. Spolu s Františkem X. Halasem a jeho ženou Dagmar byl i jejím hlavním překladatelem. V tradicích dominikánské spirituality se vyprofiloval jako teolog, kdy v této souvislosti publikoval knižně i časopisecky, zejména v oboru biblistiky. Jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu, Revue Salve, aj. Následně se stal členem mezinárodní revue Communio v české mutaci.

Biskup náhled|Znak Dominika Duky v úřadu biskupa královéhradeckého

Dne 6. června 1998 byl jmenován biskupem Královéhradecké diecéze a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení. 4. listopadu 2004 byl jmenován též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze z důvodu nemoci biskupa Pavla Posáda, tuto funkci zastával až do jmenování Jana Baxanta novým litoměřickým biskupem v roce 2008.

V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 po své intronizaci v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Za své cíle označil spolupráci na vyřešení právních majetkových otázek a též naznačil řešení statutu katedrály. Taktéž, aby církev více oslovovala mladé a aby dohoda o majetkovém vyrovnání státu a církve byla ku prospěchu celé společnosti, a tím také ku prospěchu církví a náboženských společností.

Biskupská genealogie Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

Jmenování kardinálem náhled|Znak Dominika Duky v úřadu arcibiskupa pražského a kardinála Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI. na závěr mše, kterou sloužil při příležitosti slavnosti Zjevení Páně (lidově sv. Tří králů), že arcibiskupa Duku spolu s dalšími 21 duchovními ustanoví v blízké budoucnosti kardinálem. Oficiální ustanovení / creatio/ bylo provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Svou první mši v nové hodnosti sloužil kardinál Duka 25. února 2012 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Při této příležitosti uctil památku svatého Vojtěcha a připomenul též památku Josefa Toufara, který v roce 1950 právě toho dne zemřel na následky vyšetřování komunistickým režimem.alt=Kondolenční kniha v katedrále sv. Ducha v rodném Hradci Králové (6. 11. 2025)|vlevo|náhled|Kondolenční kniha v katedrále sv. Ducha v rodném Hradci Králové (6. listopadu 2025) Rezignace Ve čtvrtek 26. dubna 2018, v den svých 75. narozenin, odevzdal, dle předpisů Kodexu církevního práva, kardinál Dominik Duka papeži Františkovi dopis, ve kterém rezignoval na post pražského arcibiskupa. Odpovědí bylo psaní od Apoštolské nunciatury, zveřejněné na webu pražského arcibiskupství, v němž papež František dopis přijal a zároveň Duku vyzval, aby úřad konal dále, dokud nebude stanoveno jinak. Jeho nástupcem v roce 2022 jmenoval papež František Jana Graubnera, dosavadního arcibiskupa olomouckého. Do doby nastoupení nového arcibiskupa pověřil papež František Dominika Duku apoštolským administrátorem během sedisvakance, než se nový arcibiskup 2. července 2022 kanonicky ujmul úřadu.

Smrt a pohřeb

náhled|Kondolenční kniha Dominika Duky v olomouckém dómě Na začátku října 2025 byl akutně operován. Dne 1. listopadu téhož roku byl ve vážném stavu převezen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze a 4. listopadu 2025 zemřel ve věku 82 let. Rakev s tělem zemřelého byla ve dnech 13. a 14. listopadu vystavena v kostele Všech svatých na Pražském hradě, pohřební mše pak na 15. listopadu v Katedrále svatého Víta, kde byl také pohřben do arcibiskupské hrobky.

Veřejná činnost Kardinál Duka bývá charakterizován tím, že dobře vychází s politiky napříč politickým spektrem. Doposud velmi dobře vycházel se všemi prezidenty ČR, včetně Petra Pavla. Má být pojítkem mezi liberálními a konzervativními proudy v katolickém křesťanství, třebaže tíhne spíše ke konzervativismu. Vědomí plurality názorů v církvi („kdyby na Svatopetrském náměstí všichni ti lidé dosáhli splnění své představy o papeži, měli bychom možná dvacet, možná pětadvacet papežů“) se odrazilo i roku 2005 v jeho vyjádření ke zvolení papeže Benedikta XVI., na němž ocenil kompetentnost, vysokou humanitní kulturu a důraz na teologii. Duka tehdy připomněl, že za prvního člověka v církvi nebyl Kristem vybrán věrný, energický a statečný Jan, ale nerozhodný Petr, jemuž apoštol Pavel později vytýkal, že se příliš přizpůsobuje různým proudům.

Ještě coby královéhradecký biskup v roce 2006 kritizoval zákon o registrovaném partnerství, který podle něj znevažuje tradiční hodnoty rodiny. V souvislosti s festivalem Prague Pride 2011 pak uvedl, že „požadavky zmíněných protagonistů Prague Pride na adopci popírají de facto právo dítěte na své biologické rodiče, otce a matku“ a že „z programu Prague Pride je zřetelné, že se nejedná o otázku práva menšiny na toleranci, ale o propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný“.

V roce 2012 podpořil Dominik Duka obnovení pomníku maršála Josefa Václava Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze a přijal záštitu nad Občanským sdružením „Radecký 1766–2016“, které si obnovení pomníku kladlo za cíl.

V říjnu 2018 kardinál Duka dopisem Jaroslavu Vodičkovi, předsedovi Českého svazu bojovníků za svobodu, ukončil své členství v tomto svazu. Své důvody nesdělil, dle médií tak učinil patrně kvůli faktu, že svaz ocenil poslance KSČM Zdeňka Ondráčka; tomu svaz udělil medaili s nápisem „Za vlast a za svobodu“, a to za jeho současnou činnost, nikoliv za činnost před listopadem 1989.

Generální kaplan orleánské obedience Řádu sv. Lazara Dne 14. září 2012, během slavnostní investitury Českého velkopřevorství orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, konané na svátek Povýšení sv. Kříže, se Dominik Duka stal novým Generálním kaplanem řádu. Kardinál Duka byl tak v pořadí již třetím, původně královéhradeckým biskupem, který přijal Svatolazarský kříž a patronát nad duchovním působením řádu v Česku, ale poprvé v dějinách s působností pro převorství a komendy po celém světě.

Při příležitosti své investitury vyzdvihl především oběti, které svatolazarští rytíři přinesli během druhé světové války a také v době komunistické perzekuce, kdy několik členů řádu podstoupilo mučení a smrt v pracovních táborech. Duchovní velkokříž sv. Lazara přijal kardinál Duka během páteční ceremonie v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě z rukou 50. velmistra orleánské obedience řádu, Jana Josefa Dobrzenského a předsedy řádové vlády, Charlese-Philippa d’Orléans, vévody z Anjou. Přítomen byl také papežský nuncius v České republice arcibiskup Giuseppe Leanza. Slavnostní liturgie se zúčastnili duchovní a zástupci sedmi řádových jurisdikcí spolu s představiteli Českého velkopřevorství.

V roce 2020 napsal Duka velmistru Janu Josefu Dobrzenskému, že řád nepostupuje dle svých vnitřních regulí a pokud nedojde k nápravě, pak rezignuje. K 1. lednu 2021 byl Duka kvůli vnitřním sporům rozhodnutím velmistra Jana Josefa Dobrzenského z řádu vyloučen a odvolán z funkce duchovního protektora a generálního kaplana. Takovýto postup však byl v rozporu s kanonickým právem, čímž spor vyvrcholil. Následně pak Česká biskupská konference odejmula řádu pověření společenství věřících.

V roce 2024 přirovnal Letní olympijské hry v Paříži konané v témže roce k hrám v Berlíně v roce 1936 a v Moskvě v roce 1980. Část zahajovacího ceremoniálu nazvaná "La Cène sur la scène sur la Seine" je slovní hříčka "Scéna poslední večeře na Seině". Kde představení zinscenovalo queer drag show představení s inspirací Da Vinciho slavného obrazu. I když existuje i inspirace Bakchanálií a obrazem Hostina bohů, vztah k Poslední večeři je evidentní a podstatný. Hlavní DJ, Piche v rozhovoru uvedla, že představení bylo inspirované poslední večeří, ale že nešlo o provokaci. Dále, že problém není v připodobnění představení, ale že v něm figurují queer lidé. Vatikán představení taktéž odsoudil.

Kontroverze

Politika