náhled|upright=1.3|vpravo|Polynésie, Melanésie a Mikronésie, tři subregiony Oceánie
Polynésie (z řeckého πολύ poly „mnoho“ a νῆσοι nésoi „ostrovy“) je geografický a kulturní subregion v Oceánii, tvořený více než tisícovkou ostrovů středního a jižního Pacifiku. Pokrývá téměř 50 milionů čtverečních kilometrů oceánu, z toho asi 294 000 km² zabírá ostrovní pevnina.
Mezi četné ostrovy a souostroví Polynésie se řadí například Havaj, Nový Zéland, Samoa, Tonga nebo Společenské ostrovy.
V Polynésii žije na 6 milionů lidí, z toho asi milion tvoří potomci původní obyvatel. Ti se nazývají Polynésané, patří do rozsáhlé rodiny Austronésanů a i přes roztroušenost po velkém území sdílejí příbuzné jazyky, kulturu i náboženství. Jde také o velmi zručné mořeplavce, kteří již v dávné době využívali účinné techniky navigace, například astronomii a znalost mořských proudů.
Dalšími dvěma významnými subregiony Oceánie, sousedícími s Polynésií na západě, jsou Mikronésie a Melanésie. náhled|upright=1.3|Ostrov Mokoliʻi poblíž Oahu, Havajské ostrovy náhled|upright=1.3|Cookova zátoka na ostrově Moorea, Francouzská Polynésie
Etymologie Slovo Polynésie (řecky "mnoho ostrovů") použil jako první Charles de Brosses, francouzský spisovatel a encyklopedista, v roce 1756, tímto výrazem však původně označil všechny ostrovy Tichomoří. S návrhem na užší vymezení tzv. polynéského trojúhelníku přišel až roku 1831 do geografického spolku v Paříži mořeplavec a objevitel Jules Dumont d'Urville, přičemž načrtl i termíny Mikronésie (řecky "malé ostrovy") a Melanésie ("černé ostrovy"). Toto rozdělení Oceánie, založené na kulturních, etnických i jazykových odlišnostech jednotlivých oblastí, se používá dodnes. náhled|Polynéský trojúhelník na glóbu. Rohy oblasti tvoří Havaj (1), Nový Zéland (2) a Velikonoční ostrov (3). Uvnitř trojúhelníku leží mimo jiné Samoa (4) nebo Tahiti (5).
Geografie Polynésie je obecně definována jako ostrovy uvnitř tzv. polynéského trojúhelníku, tedy oblasti rozkládající se mezi Havajskými ostrovy na severu, Novým Zélandem na jihozápadě a Velikonočním ostrovem na jihovýchodě. Mezi další významné skupiny ostrovů uvnitř patří například Samoa, Tonga, Cookovy ostrovy, Tuvalu, Tokelau, Niue, Wallis a Futuna, Společenské ostrovy, Markézy či Tuamotu.
Některé ostrovy obývané obyvatelstvem polynéského původu ovšem leží i mimo toto ohraničení. Malá polynéská osídlení se nacházejí i na Vanuatu, Karolínách, Šalomounových ostrovech a dokonce na Nové Guineji. Jiným místem je Rotuma na severu melanéského Fidži; zdejší obyvatelstvo dodržuje mnohé polynéské zvyky a obyčeje, ač nemluví polynéským jazykem. Dále některé ostrovy Lau na jihozápadě Fidži jsou historicky a kulturně úzce spjaty s Tongou.
Polynésie se rozkládá na více než 50 milionech čtverečních kilometrů Tichého oceánu, jednotlivá souostroví jsou tak od sebe vzdálena často na tisíce kilometrů. Samotné ostrovy bývají poměrně malých rozměrů; výjimkou je Nový Zéland, jemuž náleží 270 534 km² z celkových zhruba 294 000 km² polynéské pevniny. Příkladem většího ostrova může být s rozlohou 10 458 km² také Havaj ve stejnojmenném souostroví; většina ostrovů však měří jen několik stovek čtverečních kilometrů, a v oblasti se nachází i spousta maličkých atolů, z nichž mnohé nemají ani 10 km².
Polynésie je jedním ze tří subregionů Oceánie, zbylými dvěma jsou Mikronésie a Melanésie. Studie DNA dokázaly, že původní obyvatelé Tichomoří připluli před tisíci let z Tchaj-wanu a posléze se rozdělili do zmíněných tří kulturně odlišných skupin.
Geologie náhled|upright=1.3|Výtrysk lávy u havajské sopky Kahaualea Valná většina polynéských ostrovů a souostroví, včetně např. Havajských ostrovů nebo Samoy, je sopečného původu. Naopak Nový Zéland, Norfolk a Ouvéa jsou nadmořskými částmi ponořeného kontinentu Zélandie a odtrhly se před miliony let od Antarktidy. Nejstarší horniny nalezené na Novém Zélandu jsou staré zhruba 510 milionů let, mimo Zélandii jsou nejstarší minerály ty havajské, vzniklé asi před 80 miliony let.
Polynésie je hojná na korálové útesy a atoly. Ty vznikají často pouhých pár metrů nad hladinou moře, jejich obyvatelnost je proto omezena a zvláště v poslední době ohrožována díky globálnímu oteplování a stoupání hladiny světových vod. Dalším nebezpečím pro nízké polynéské ostrůvky je kontaminace a znehodnocení půd slanou vodou, jež se do vnitrozemí dostává zejména při bouřích. Jsou proto namístě obavy, že v nedaleké budoucnosti budou některé z těchto atolů opuštěny, protože tamní podmínky už nebudou vhodné pro lidské osídlení.
I mnohé větší polynéské ostrovy vznikly – podobně jako atoly – na podmořských sopkách, ponořených často velmi hluboko. Známá je vyhaslá sopka Mauna Kea, nejvyšší hora Havajských ostrovů, která sice ční pouze 4025 m nad hladinu, vyrůstá však ze dna 6 km hlubokého oceánu, a i s podvodní částí je tak vysoká přes 10 000 m, což z ní činí de facto nejvyšší horu na Zemi, která při měření od samotné báze překonává i Mount Everest.
Mořské proudy upright=1.3|náhled|Rovníkové proudy a protiproudy Polynésii protíná takzvaný rovníkový protiproud, plynoucí od západu na východ zhruba po rovníku. Vzniká přibližně na 130° východní zeměpisné délky a směřuje až ke Galapágám, kde se střetává s proudem Peruánským. O něco dále na sever a na jih od protiproudu protékají Polynésii dva další "rovníkové" proudy, ty však tečou opačným směrem, od Ameriky k břehům Asie. Severní rovníkový proud vzniká z proudu Kalifornského, omývá Havajské ostrovy a pak se u pobřeží Filipín stáčí severním směrem a dosahuje k Japonsku. Jižní rovníkový proud vzniká z proudu Peruánského a západně od Polynésie se rozděluje do několika ramen, z nichž největší uhýbá okolo východního pobřeží Austrálie k jihu a jiná se dostávají mezi ostrovy jihozápadní Asie.
Polynésané se naučili využívat mořských proudů k účinnější mořeplavbě a znalost proudů patřila mezi základy jejich bezpřístrojové navigace (viz níže).
Seznam ostrovních skupin Následuje výčet ostrovů a souostroví (ať už samostatných států, nebo závislých území), na kterých je rozšířena polynéská kultura, nebo alespoň v minulosti prokazatelně byla.Mezi ostrovy, jež byly sice neobydlené při příchodu Evropanů, ovšem archeologický výzkum dokázal přítomnost Polynésanů v minulosti, patří Norfolk, Pitcairnovo souostroví, Kermadekovy ostrovy a několik menších atolů v oblasti Havaje.
V Polynéském trojúhelníku náhled|upright=1.5|Politické dělení Oceánie Ostrov nebo souostroví Politický stav Americká Samoa nezačleněné území USA Cookovy ostrovy samosprávný stát přidružený k Novému Zélandu Francouzská PolynésiePolitický celek Francouzská Polynésie zahrnuje souostroví Markézy, Tuamotu a Společenské, Gambierovy a Australové ostrovy. součást francouzského zámořského společenství Havaj stát USA Liniové ostrovy součást Kiribati samosprávný stát přidružený k Novému Zélandu Norfolk vnější součást Austrálie Nový Zéland nezávislý stát Phoenixské ostrovy součást Kiribati Pitcairnovy ostrovy zámořské území Spojeného království nezávislý stát zámořská država Nového Zélandu nezávislý stát nezávislý stát součást Chile Wallis a Futuna součást francouzského zámořského společenství
Mimo Trojúhelník Ostrov nebo souostroví Stát Anuta Šalomounovy ostrovy Emae Vanuatu Futuna Vanuatu Kapingamarangi Federativní státy Mikronésie Mele Vanuatu Nuguria Papua Nová Guinea Nukumanu Papua Nová Guinea Nukuoro Federativní státy Mikronésie Ontong Java Šalomounovy ostrovy Ouvéa Nová Kaledonie Pileni Šalomounovy ostrovy Rennel Šalomounovy ostrovy Rotuma Fidži, se zvláštními výhradami Sikaiana Šalomounovy ostrovy Takuu Papua Nová Guinea Tikopia Šalomounovy ostrovy
Dále sem patří některé menší odlehlé ostrovy Spojených států americkýchMezi državy USA v Oceánii patří ostrovy Bakerův, Howlandův, Jarvisův, Johnstonův, Kingmanův, Midway a Palmyra. a Aucklandovy ostrovy, jež jsou vůbec nejjižnějším místem, které Polynésané (konkrétně národ Moriori) osídlili.O'CONNOR, Tom. Polynesians in the Southern Ocean: Occupation of the Auckland Islands in Prehistory. New Zealand Geographic, číslo 69 (září–říjen 2004). S. 6–8.
Fauna a flóra náhled|upright=1.2|Tropický deštný les (Fatu Hiva, Markézy) Polynéská vegetace má stejně jako obyvatelstvo původ v oblasti Jihovýchodní Asie; semena asijských rostlin jako kokosovníku nebo přesličníku se na daleké ostrovy Tichomoří rozšířila po moři díky větru a ptactvu. Spousty druhů však do Polynésie přinesli až lidští osadníci (viz níže).
Na rozmanitost vegetace má velký vliv velikost a převýšení konkrétních ostrovů a atolů. Na rozlehlých členitých ostrovech vznikají v údolích i rozsáhlé deštné lesy, ovšem na nízkých ostrovech se daří pouze odolným rostlinám jako kokosovníkům a pandánům, na některých maličkých atolech pak chudá půda a nepříznivé podmínky často neumožňují rozšíření více než několika desítek rostlinných druhů.
V lagunách mnoha polynéských ostrovů se také vyskytují mangrovy.
Stejně jako rostlinstvo, i živočichové Polynésie pocházejí z Asie. Nejvíce se na ostrovech daří ptákům, pozemní fauna je mnohem chudší a tvoří ji především plazi a dále četné hmyzí druhy.
náhled|vlevo|upright=1.2|Rattus exulans, krysa ostrovní Vliv člověka Za rozšíření mnohých rostlin i živočišných druhů vděčí polynéská příroda lidským osadníkům – ti si s sebou na cesty přes moře brávali domácí plodiny a uměle je zaváděli na nové ostrovy, které osídlili. Například na Havajské ostrovy přivezli plodiny jako taro, chlebovník, batáty, banány či cukrovou třtinu. Celkově je dosud známo na 72 rostlin, které se do Polynésie rozšířily vlivem člověka.
Ke změnám v původní vegetaci ostrovů patří i mohutné odlesňování, které osadníci prováděli pro získání zemědělské půdy a dřeva. Extrémním případem bylo Rapa Nui, jehož obyvatelům se kolem roku 1600 podařilo úplně vymýtit veškeré stromy na ostrově, což vedlo k rozsáhlé erozi a spolu s jinými faktory také k hladomoru a celkovému kolapsu zdejší civilizace.
Osadníci také ovlivnili polynéskou faunu – přivezli hospodářská zvířata slepice, prasata a psy a také krysy, v maorštině zvané kiore, díky kterým však na ostrovech vymřelo několik konkurenčních původních druhů. V průběhu dějin pak vyhubili Polynésané různá zvířata nadměrným lovem – především se jednalo o nelétavé ptáky, ale někdy i velké plazy, například na Nové Kaledonii vymřel krátce po příchodu lidí (tedy asi před 4000 lety) krokodýlí druh Mekosuchus inexpectatus. Velmi špatně dopadl i již zmiňovaný Velikonoční ostrov, kde byly během několika století po připlutí prvních osadníků vybity úplně všechny druhy pozemních ptáků i několik dalších živočišných druhů, například hlemýždi.
Dějiny náhled|upright=1.3|Mapa austronéských expanzí náhled|upright=1.2|Sochy moai na ahu Tongariki, Velikonoční ostrov Osídlení Polynésané jsou pro své jazyky a genetiku považováni za potomky Austronésanů. Původním domovem této rozsáhlé rodiny je ostrov Tchaj-wan, na nějž dorazili první osadníci zhruba před 8000 lety z jižní Číny. (Nebyli to ovšem Chanové, ti se stali hlavní kulturou ostrova až v 17. století – šlo o vzdálené příbuzné Austrálců.) Mezi léty 3000 a 1000 př. n. l. se obyvatelé tohoto ostrova začali rozšiřovat po moři – přes Filipíny se dostali do oblasti Malajsie a Indonésie a odtud oceánem daleko na západ (až k ostrovu Madagaskar) i na východ (do Oceánie).
Přesný průběh a časová posloupnost oceánské migrace není znám. O tom, jak přesně probíhalo osídlování Melanésie, Mikronésie a Polynésie, pojednává mnoho teorií, založených především na lingvistických a genetických důkazech.