Berijev VVA-14 (někdy označovaný jako Berijev–Bartini VVA-14) byl sovětský experimentální obojživelný letoun – ekranoplán z počátku 70. let 20. století. Jednalo se o stroj, který byl schopen kolmého startu i přistání. První vzlet prototypu se konal 4. září 1972. Testování dvou prototypů probíhalo až do roku 1975; přetrvávající problémy s avionikou a systémem řízení se nepodařilo uspokojivě vyřešit. Po smrti šéfkonstruktéra Bartiniho byl projekt ukončen. Jeden z prototypů je vystaven na ploše moninského muzea.
Pro přistání na vzletové dráze byl v pylonech nainstalován podvozek z letounu Tupolev Tu-22.
Technické údaje Posádka: 3 Rozpětí: 28,50 m Délka: 25,97 m Výška: 6,79 m Nosná plocha: 217,72 m² Hmotnost prázdného stroje: 35 356 kg Max vzletová hmotnost: 52 000 kg Pohon: 2× DTRD D-30 a 12× pomocný motor Kolesov RD-36-35PR Maximální rychlost: 760 km/h Cestovní rychlost: 640 km/h Dostup: 10 000 m Maximální dolet: 2450 km Výzbroj: 2000 kg výzbroje, maximálně 4000 kg, 2 torpéda nebo bomby nebo miny
Odkazy Externí odkazy
Podrobný článek o letounu na serveru testpilot.ru Informace o letounu z moninského muzea
VVA-14 Kategorie:Sovětská vojenská letadla Kategorie:Sovětská experimentální letadla Kategorie:Ekranoplány Kategorie:Letadla VTOL Kategorie:Obojživelná letadla