Antonov An-70 je sovětský čtyřmotorový transportní letoun pro vojenské i civilní účely. Jde o první letoun ve vzduchu poháněný pouze propfany. Vyvinut byl na konci osmdesátých let v konstrukční kanceláři Antonov jako náhrada za zastarávající Antonov An-12. První let prvního prototypu proběhl v prosinci 1994 v Kyjevě. Prototyp utrpěl během několika měsíců ve vzduchu kolizi. Druhý letoun byl vyroben, aby mohly pokračovat testy.
Vývoj náhled|vlevo|Jeden z motorů Progress D-27 s protiběžnými dmychadlovými vrtulemi (propfany) Aerosila SV-27 Počátky vývoje letounu spadají do poloviny sedmdesátých let 20. století, kdy v tehdejším Sovětském svazu byly vydány specifikace na středně velký dopravní letoun. Roku 1984 byly tyto požadavky změněny, letoun měl mít kratší délku vzletu a přistání a větší přepravní prostor.
Po rozpadu SSSR vypadala situace tak, že se hovořilo o ukončení projektu, ovšem později se nástupnické státy Rusko, Ukrajina a Uzbekistán domluvily, a tak 16. prosince 1994 mohl vzlétnout první prototyp. Při čtvrtém zkušebním letu 10. února 1995 došlo ke srážce s An-72 a prototyp byl kompletně zničen.
Druhý, mírně upravený prototyp vzlétl 24. dubna 1997.
Na projektu již se účastnily pouze Rusko a Ukrajina, později z tohoto projektu Rusko odstoupilo a začalo používat k přepravě nákladů letoun Il-76MF. O letoun An-70 projevilo zájem již několik zemí, ovšem z obchodů zatím sešlo. Antonov se také zapojil do soutěže na jednotný transportní letoun západní Evropy, ovšem v této oblasti hrají svoji úlohu i politické zájmy. Německo, které zvažovalo nákup 75 Antonovů An-70, se nakonec rozhodlo pro dražší Airbus A400M. O An-70 měla zájem i Armáda České republiky, která měla převzít tři kusy tohoto letounu, jenž je schopen pojmout např. dvě Tatry 815VVN s pohonem 6×6, deset Land Roverů nebo 2 vrtulníky Mi-17. Tato koupě, která měla být provedena v rámci deblokace ruského zahraničního dluhu, se však neuskutečnila.
Varianty An-70 – základní verze An-70-100 – verze s dvoučlennou osádkou An-77 – exportní verze An-70T – obchodní verze An-112KC – zamýšlená verze pro tankování paliva za letu, s výjimkou dvou proudových motorů z týmu US Aerospace a Antonov pro program KC-X.Trimble, Stephen. "US Aerospace appeals against KC-X exclusion, blames USAF ‘conspiracy’". Flight International, 5 August 2010. americké letectvo návrh odmítlo,"USAF excludes “late” KC-X bid". Australian Aviation, 9 August 2010. a odvolání bylo později staženo.Bennett, John T. "GAO Denies U.S. Aerospace-Antonov KC-X Protest". Defense News, 6 October 2010.
Specifikace
Hlavní technické údaje náhled|Kokpit letounu Antonov An-70 Osádka: 5 Kapacita přepravovaných vojáků: 170 Rozpětí: 44,06 m Délka: 40,73 m Výška: 16,38 m Nosná plocha: 204 m² Hmotnost prázdného stroje: 73 t Maximální hmotnost nákladu: 47 t Maximální vzletová hmotnost: 135 t Pohonná jednotka: 4× propfan Progress D-27 Výkon pohonné jednotky: 10 295 kW
Výkony Cestovní rychlost: 750 km/h Maximální rychlost: 780 km/h Dostup: 12 000 m Dolet: až 8000 km v závislosti na hmotnosti nákladu (s 35 t nákladu – 5000 km)
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Antonov An-70 - obsáhlý popis Antonov An-70 - Oficiální stránky Fotogalerie letounu An-70
Kategorie:Ukrajinská transportní letadla Kategorie:Letadla Antonov