Brná (), názvem katastrálního území Brná nad Labem () je část statutárního města Ústí nad Labem v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-Střekov, do 30. června 1980 byla samostatnou obcí. Nachází se v Českém středohoří na pravém břehu řeky Labe, asi pět kilometrů jižně od centra Ústí nad Labem. Její území je tvořeno jedním celým katastrálním územím o rozloze 4,24 km², ležícím v nadmořské výšce od 140 do 626 metrů.
Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1057 a od středověku se ve vsi kromě běžných zemědělských produktů pěstovalo ovoce a vinná réva. Významněji se Brná začala rozvíjet až v 19. století, během něhož se stala rekreačním zázemím Ústí nad Labem. Agrární charakter si udržela až do konce padesátých let 20. století, kdy na rozparcelovaných pozemcích zaniklého jednotného zemědělského družstva začala mohutná výstavba rodinných domů a rekreačních objektů. 1. července 1980 se Brná stala součástí Ústí nad Labem a od té doby je jeho rezidenční a rekreační oblastí.
Brnou prochází silnice II/261 a železniční trať 072. Celé její katastrální území náleží do velkoplošného zvláště chráněného CHKO České středohoří a mimo to je její součástí přírodní rezervace Sluneční stráň. Od roku 1931 je při řece Labi v provozu termální koupaliště o několika bazénech. Mezi místní pamětihodnosti patří kaple svaté Anny, dříve stávala v centru vsi, která je kulturní památkou.
Název Název Brná je odvozen od obecného staroslověnského adjektiva , což znamená „z bláta“ nebo „kalný“. Odkazuje tedy patrně k někdejší kalné vodě Průčelského potoka nebo blátivému rozbahněnému terénu na břehu Labe. Její německý název je Birnai a mezi kdysi používané tvary patří též Byrun, Brnau, Birna, Brny či Bernay. Vzhledem k tomu, že v někdejším Československu existovala další dvě sídla tohoto názvu (Brná ve Věžné v okrese Pelhřimov a Brná v Potštejně v okrese Rychnov nad Kněžnou), získala Brná na Ústecku v roce 1959 přívlastek „nad Labem“, aby se název nepletl s ostatními.
Historie náhled|Brná, zde jako Bernay (uprostřed), na Müllerově mapě Čech z roku 1720|alt=Výřez staré mapy s kopečkovou metodou a značenou Brnou
Nejstarší zmínka o Brné pochází z roku 1057 ze zakládací listiny litoměřické kapituly, kde je uvedena jako poddanská ves. Následně o ní panuje záznam v darovací listině šlechtice Hroznaty premonstrátskému klášteru v Teplé roku 1194. O necelý čtyřicet let později zastavil klášter Brnou v roce 1233 řádu německých rytířů a koncem 14. století je již uváděna jako součást střekovského panství. O století později přešla do vlastnictví rytířů ze Sebuzína a v roce 1496 byla zmíněna (spolu s několika vesnicemi v okolí) jako odúmrť po Mikuláši ze Sebuzína. Po několikerém zastavení nakonec počátkem 17. století přešla pod lovosické panství, jehož součástí byla až do roku 1848.
náhled|vlevo|Pohled na Brnou a projíždějící saský parník Rathen z roku 1930. V pravé části je patrná budova Herzogenberského zámečku. Většina zástavby je situována v levé části kolem okrouhlé návsi s kaplí svaté Anny, od níž pokračuje vzhůru Průčelskou roklí
Po třicetileté válce (1618–1648) stálo v Brné třináct domů, které obývalo osm sedláků a pět zahradníků. Ves měla zemědělský charakter a od středověku se zde kromě běžných zemědělských produktů pěstovalo ovoce a vinná réva (ta se přestala pěstovat zhruba koncem 19. století). V roce 1756 byla na návsi ve tvaru okrouhlice vystavěna pozdně barokní kaple svaté Anny a roku 1783 došlo k otevření jednotřídní školy. V letech 1848 a 1863 Brnou postihly ničivé požáry, při nichž shořela velká část vesnice. Od roku 1869 je Brná uváděna jako samostatná obec, kterou byla až do 30. června 1980.
Významnější růst nastal v Brné až počátkem 19. století, přičemž v polovině téhož století se díky své příznivé poloze a prostředí stala rekreačním zázemím Ústí nad Labem a místem nedělních výletů Ústečanů. Roku 1900 zde byla postavena honosná vila, kde od poloviny 20. let žila rodina barona Herzogenberga (od té doby je nazývána zámečkem, přestože jím nikdy nebyla). V roce 1930 byl v Brné objeven termální pramen o teplotě 30 °C a o rok později došlo na jeho místě k vybudování termálního koupaliště. Obec si i po druhé světové válce udržela zemědělský charakter, ačkoli řada místních obyvatel pracovala v ústeckých továrnách. V letech 1951 až 1959 v Brné působilo jednotné zemědělské družstvo (JZD), ale pro nedostatek členů bylo zrušeno a jeho pozemky rozparcelovány. Koncem padesátých let započala mohutná výstavba rodinných domků a rekreačních objektů (především chat) a území Brné tak získalo takřka výhradně rekreační charakter. 1. července 1980 se Brná v rámci velké integrace sídel v zázemí Ústí nad Labem stala částí statutárního města. Kromě Brné se v témž roce stala součástí Ústí nad Labem sídla Církvice, Habrovice, Hostovice, Koštov, Sebuzín, Svádov a Vaňov.
Jakožto součást Ústí nad Labem spadá od roku 1992 do euroregionu Labe.Geografie města Ústí nad Labem. s. 10. V roce 2002 Brnou zasáhla povodeň, která zatopila oblasti pod náspem železniční trati 072 (včetně termálního koupaliště). V důsledku kompletního přerušení silniční dopravy byla v Brné dočasně zřízena mimořádná vlaková zastávka.
Územní popis Brná je součástí města Ústí nad Labem a nachází se v jižní části okresu Ústí nad Labem v Ústeckém kraji při řece Labi. Statisticky se člení na základní sídelními jednotky Brná, Brná-Čertova jizba a Nad Brnou. Zástavba je poměrně souvislá a je zahrnuta do ZSJ Brná, zbylé dvě ZSJ jsou neosídlené části katastrálního území ve svazích nad zástavbou, Nad Brnou severně od Průčelského potoka a Brná-Čertova jizba jižně od Průčelského potoka.
Katastrální území Brná nad Labem se rozkládá na ploše 4,24 km². Ze západu jej vymezuje řeka Labe, od které se hranice odpoutává za termálním koupalištěm v oblasti U Lázní. Přes železniční trať 072 a silnici II/261 dále stoupá po svahu, kde posléze vede po severozápadním okraji přírodní rezervace Sluneční stráň. Na severu se stáčí pod vrchem Vysoký Ostrý (587 metrů) a směřuje paralelně s hřebenem pohoří (jen občas po vrstevnici). Pod vrchem Malý Ostrý (571 metrů) mění směr k jihozápadu a na zhruba kilometrové vzdálenosti hranice klesá o téměř 300 metrů nadmořské výšky. Po tomto zaklesnutí do katastrálního území se hranice obrací a Průčelskou roklí stoupá podél Průčelského potoka až do blízkosti vesnice Němčí. Zde míjí vedení vysokého napětí, vrch Modřín (626 metrů) a posléze se stáčí jižně k Němčickému potoku. Po směru jeho toku pak pokračuje a zhruba 500 metrů před ústím do Labe mění směr k severozápadu. Ke své západní hranici, kterou je řeka Labe, se dostává v oblasti viaduktu pod železniční tratí 072 a ulicí Konečná. Katastrální území leží v nadmořské výšce 140–626 metrů, přičemž jeho nejvyšším bodem je Skřivánčí vrch a nejnižším hladina řeky Labe. Od severu na jih sousedí postupně s katastrálními územími Střekov, Nová Ves, Němčí u Malečova a Sebuzín.
Přírodní poměry náhled|Blokdiagram Průčelské rokle
Geologická stavba, reliéf a půdy náhled|Informační tabule v rámci naučné stezky Pod Vysokým Ostrým, znázorňující profil labského údolí v oblasti Brné Geologicky je Brná součástí Českého masivu, kde se nachází v oblasti Českého středohoří, které vzniklo na střetu dvou regionálně významných jednotek, oblasti sasko-durynské (saxothuringikum) a tepelsko-barrandienské (centralbohemikum). Horninový základ je tvořen krystalickými břidlicemi vzniklými na přelomu starohor a prvohor, které ale v lokalitě na povrch nevystupují a jsou překryty mladšími sedimenty či vulkanity. V průběhu druhohor, kdy bylo celé České středohoří zaplaveno cenomanským mořem, docházelo k sedimentaci pískovců (částečně též jílovců a slepenců). Tyto horniny dominují podloží zastavěné části katastrálního území a jsou uloženy v západovýchodním pásu, avšak na povrch vystupují pouze v dolní části Průčelského potoka. Na utváření podoby oblasti měl velký vliv třetihorní vulkanismus, který dal vzniknout Českému středohoří. V lokalitě Brné došlo v té době ke zhruba pěti až deseti lávovým výlevům olivinických bazaltoidů ústeckého souvrství. Třetihorní horniny (čediče, znělce a tufy) se na podloží podílejí ve vrcholových partiích, zejména východně od Průčelské rokle, kde na povrch vystupují podpovrchová tělesa v podobě vrcholů Malý Ostrý či Skřivánčí vrch. Velké klimatické změny v průběhu čtvrtohor (střídání glaciálů a interglaciálů), během nichž docházelo k intenzivní erozi a denudaci, měly velký vliv na stávající geomorfologicky pestrý ráz krajiny. Tok Labe se během nich prohloubil o více než 100 metrů. V jeho nejbližším okolí (například v lokalitě U Lázní nebo při dolním toku Průčelského potoka) se v různých mocnostech a výškách dochovaly říční uloženiny (spraše, písky a štěrky).
náhled|vlevo|Suťová pole pod Malým Ostrým v Průčelské rokli
Z geomorfologického hlediska je Brná součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně Českého středohoří a jeho podcelku Verneřické středohoří, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Litoměřické středohoří. Reliéf oblasti je velmi pestrý s velkým výškovým rozpětím (140–626 metrů), díky čemuž má v některých částech charakter hornaté krajiny. Hlavní podíl na tom nese Labe, které tvoří erozní bázi (základ) regionu. Jeho antecendentní zahlubování v průběhu čtvrtohor, které následoval i Průčelský potok, způsobilo průběžné zmlazování reliéfu. V důsledku říční eroze tak byla většina kuželových vulkánů smyta a ve středu zarovnána v plošinu. Vliv na utváření povrchu měla i rozdílná odolnost hornin. Během teplotních výkyvů čtvrtohor se v oblasti (zejména v Průčelské rokli) kromě svahových akumulací vyvinuly také různé skalní formy. Dominantním skalním útvarem jsou skalní sruby, mezi další patří například skalní jehly, skalní věže, skalní okna či pseudokrasové jeskyně. Kamenité akumulace jsou zastoupeny suťovými poli, balvanitými poli a balvanitými proudy, které vznikly pod skalními sruby. S ohledem na svažitost reliéfu převládají příkré erozně denudační svahy se sklonem větším než 10°, přičemž v Průčelské rokli dosahuje sklon terénu až 66,5°.Možnosti analytických nástrojů GIS pro geografickou charakteristiku vodního toku na příkladu Průčelského potoka. s. 45. V takových lokalitách je zvýšená náchylnost ke svahovým pohybům. U svažitosti nad 15° navíc již může docházet k rychle působícím pochodům, jako jsou řícení, sesouvání apod.
Z hlediska členění půdních typů jsou v oblasti zastoupeny zejména hnědé půdy, hnědé půdy eutrofní a kambizemě. Převládají eutrofní kambizemě, které mohou být ve vyšších polohách oglejené. Vzácně se na exponovaných místech skal a srázů mohou objevovat různé typy rankerů. Při řece Labi se také nachází nivní půdy.
Podnebí Podle Quittovy klimatické klasifikace náleží většina lokality do teplé klimatické oblasti T2. Pro tu jsou charakteristická dlouhá, teplá a suchá léta, a mírně teplá jara a podzimy. Zimy jsou krátké, mírně teplé a suché, přičemž sněhová pokrývka má během nich pouze velmi krátkého trvání. Dále pro ni platí průměrné lednové teploty –2 až −3 °C a průměrné červencové teploty 18 až 19 °C. Ve vegetačním období se úhrn srážek pohybuje mezi 350 a 400 milimetrů, v zimním pak mezi 200 a 300 milimetrů srážek. Nepatrná část území při východní hranici v blízkosti Němčí náleží do mírně teplé oblasti MT7. Nejbližší meteorologické stanice jsou na Kočkově v Ústí nad Labem a poté na hoře Milešovce (837 m n. m.). Zdejší mikroklima ovlivňuje též řeka Labe, jejíž údolí patří k oblastem s největší četností mlh v České republice.Geografie města Ústí nad Labem. s. 27.
Vodstvo Vodní toky náhled|Řeka Labe: při pravém břehu je Brná, při levém Vaňov