Jindřichův Hradec je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v Jihočeském kraji. Nachází se na soutoku Nežárky a Hamerského potoka. Se svou rozlohou tří a půl hektaru je po Pražském hradu a zámku v Českém Krumlově třetím největším zámeckým komplexem České republiky. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Roku 1995 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.
Hrad založil nejspíše král Přemysl Otakar I. v první polovině třináctého století, ale záhy jej do svého vlastnictví získali Vítkovci, jejichž zdejší větev se poté nazývala pány z Hradce. Jindřichův Hradec jim poté patřil s jedinou krátkou výjimkou až do roku 1604. Po nich hrad, v té době už přestavěný na renesanční zámek, vlastnili v letech 1604–1694 Slavatové a poté Černínové z Chudenic. Za Slavatů přestal být zámek panskou rezidencí. Šlechta jej využívala jen během příležitostných pobytů a návštěv při cestách z Prahy do Vídně. Přesto byl zámek udržován až do velkého požáru v roce 1773, po němž nechali Černínové opravit jen nejnutnější prostory pro své úředníky. Rozsáhlá rekonstrukce proběhla až v první čtvrtině dvacátého století.
Národní kulturní památka Zámek Jindřichův Hradec se skládá ze zámku, zámeckého pivovaru s mlýnem, objektu koželužny, areálu koželužny, vodní elektrárny (zámeckého mlýna) a městského opevnění.
Historie Předchůdcem hradu bylo raně středověké hradiště založené pravděpodobně ve druhé polovině desátého nebo až v jedenáctém století. Jeho podoba zcela zanikla pod mladší zástavbou, ale archeologický výzkum v jižní části zámeckého areálu odhalil dvě fáze opevnění, které nejspíše obepínalo celý obvod hradiště. V první fázi tvořila čelní kamenná zeď, na kterou navazovala dřevěná roštová konstrukce vysypaná hlínou. V mladší stavební fázi zmenšenou opevněnou plochu vymezil příkop vytesaný ve skále. Akropole hradiště se patrně nacházela v prostoru zastavěném vrcholně středověkým hradem, zatímco předhradí bývalo v prostoru města.
Nejstarší dějiny Zakladatelem hradu byl král Přemysl Otakar I., ale ještě nedostavěný jej získal Jindřich I. z Hradce z rodu Vítkovců, který v roce 1220 používal přídomky nebo . Páni z Hradce stavbu hradu podle svých možností dokončili, ale původní záměr velkého hradu s obvodovou zástavbou realizovat nedokázali.
náhled|upright|vlevo|Erb pánů z Hradce
Jindřich I. z Hradce měl syny Vítka a Sezemu. Vítek bývá považován za stavitele blízkého Vítkova hrádku a jako první Vítkovec používal přídomek z Hradce: (1232) a (1242). Raně gotický hrad dokončil až Vítkův syn Oldřich I. z Hradce. Král Přemysl Otakar II. ve snaze získat zpět ztracené korunní statky Oldřichovi Hradec odňal náhradou za ves Buk. Oldřich se králi vzepřel a v jeho sporu s Rudolfem Habsburským se postavil proti českému panovníkovi. Král v roce 1277 Hradec dobyl, ale po jeho smrti v bitvě na Moravském poli se páni z Hradce dohodli s Ottou Braniborským, a získali hrad zpět.
Dalším držitelem hradu se stal Oldřich II. z Hradce. Král Václav II. od něj získal listinu, ve které se Oldřich zavázal, že pokud zemře bez mužského potomka, připadne jeho majetek panovníkovi. Podle starších rodových dohod jej měli získat Rožmberkové. Oldřich III. z Hradce se v roce 1318 postavil na stranu panského odboje vůči králi Janu Lucemburskému. Spor šlechty s králem skončil smírně a Oldřich III. poté často pobýval u královského dvora, i když velkého vlivu nedosáhl. Větší vliv se snažil získat podporou Karla IV., ale už v roce 1348 zemřel, aniž by svého postavení dokázal využít. Oldřich III. nechal roku 1338 vyzdobit vstupní síň malbami výjevů ze života svatého Jiří a erby jihočeských rodů, jejichž zástupci se podle Jana Erazima Vocela zúčastnili vojenské výpravy Jana Lucemburského do Pruska.
náhled|Malby ve Svatojiřském sálu – svatý Jiří bojující s drakem náhled|Malby ve Svatojiřském sálu – část erbovní galerie
Po Oldřichově smrti rodový majetek společně spravovali bratři Jindřich II., Oldřich IV., Menhart a Heřman. V letech 1353–1354 se o majetek rozdělili. Jindřich II. a Heřman dostali kromě dalších vesnic a městeček po polovině Jindřichova Hradce.Sedláček (1885), s. 35. Heřman se věnoval zejména správě svých statků, zatímco Jindřich II. sloužil od roku 1347 Karlovi IV., který jej spolu s Joštem z Rožmberka jmenoval popravcem Plzeňského kraje a roku 1349 mu dal do zástavy město Domažlice za pomoc při tažení proti Ludvíkovi Bavorskému. Za svůj spor s Vilémem z Landštejna však Jindřich o Domažlice přišel, a když se roku 1352 spolu s Rožmberky proti králi vzbouřil, byl potrestán dvouletým vyhnanstvím.
Po smrti Jindřicha II. v roce 1363 zůstali nezletilí synové Jindřich starší, Jindřich mladší, Jindřich a Henslin. Majetek za ně do roku 1369 spravovali strýcové Jošt, Petr II. z Rožmberka a jejich bratři, kteří museli kvůli úhradě dluhů Jindřicha II. odprodat některé části hradeckého panství.Sedláček (1885), s. 37. Jindřich a Henslin nejspíše zemřeli ještě před dosažením dospělosti. Jindřich mladší se stal spolumajitelem statků strýce Heřmana z Hradce, a pánem Jindřichova Hradce zůstal Jindřich starší. Během vlády Václava IV. se při povstání panské jednoty postavil proti panovníkovi a podílel se na jeho zajetí. Zemřel roku 1398 a zanechal po sobě syny Jana III. z Hradce a Oldřicha Vaváka z Hradce.Sedláček (1885), s. 38.
Patnácté století V době před husitskými válkami se oba bratři názorově oddělili. Zatímco mladší Oldřich Vavák patřil k pánům, kteří podepsali Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa, zůstal starší Jan na katolické straně a roku 1420 padl v bitvě pod Vyšehradem. Oldřich Vavák získal bratrův hradecký podíl do svého držení nejspíše už roku 1415. Na počátku roku 1421 v hradní věži na žádost Jana Žižky z Trocnova věznil táborského radikálního kazatele Martina Húsku, kterého propustil až na přímluvu táboritů, společně s Jakoubkem ze Stříbra. Dne 7. června 1421 byl zvolen mezi dvacet správců českého království a stal se nejvyšším mincmistrem, ale už v září téhož roku zemřel. Ve své závěti odkázal 750 kop grošů vdově, po šesti stech kopách dostaly Anna a dvě mladší dcery, ale hradecké panství zdědil Menhart II. z Hradce.
Menhart od bitvy u Lipan otevřeně podporoval císaře Zikmunda Lucemburského a po jeho smrti se zasadil o korunovaci krále Albrechta Habsburského. V roce 1438 na hradě uvěznil Zikmunda Děčínského z Vartenberka, který zde nejspíše na počátku roku 1439 zemřel. V letech 1439, 1441 a 1447 se v Hradci konaly sjezdy, na kterých šlechta projednávala otázku královského nástupníka, kterým se měl stát Ladislav Pohrobek. Po Ladislavově smrti stál Menhart proti králi Jiřímu z Poděbrad, ale jeho syn Oldřich z Hradce se s králem v roce 1450 smířil. Menhart a po něm Oldřich nechali hrad rozšířit a zesílit opevnění. Starý palác byl rozšířen směrem do třetího nádvoří, byly postaveny tzv. Zelené pokoje a vnější opevnění posílily dvě půlkruhové a jedna válcová bašta. Svou formou patřilo nové opevnění k nadprůměrným realizacím, ale jeho účinnost byla omezena slabými hradbami. Za Menharta byli hradeckými purkrabími Markvart z Vojslavic (1424–1431), Jan ze Zhoře (1442), Ctibor ze Zásmuk (1446) a Litvin z Nemyšle (1424–1431).Sedláček (1885), s. 40.
Bezdětný Oldřich z Hradce zemřel roku 1453 a majetek předtím odkázal bratrům Heřmanovi a Jindřichovi IV. z Hradce, kteří byli syny Jana Telčského. Jindřich se vrátil k Menhartově politické linii a stal se členem Jednoty zelenohorské. Syn krále Jiřího, Jindřich z Minsterberka proto Jindřichův Hradec koncem roku 1467 oblehl, ale po několika měsících obléhání vzdal. Jindřich IV. stál na straně uherského krále Matyáše Korvína a později sloužil Vladislavovi Jagellonskému. Jindřich disponoval celým hradeckým majetkem, ale právně patřila jedna třetina panství Markétě, manželce Viktorína z Poděbrad. Po její smrti se Viktorín 7. dubna 1475 své třetiny dobrovolně vzdal a odevzdal ji Jindřichovi.Sedláček (1885), s. 42. Hrad v Jindřichově Hradci v té době prošel rozsáhlou pozdně gotickou přestavbou. Během ní byla v parkánu mezi čtvrtou a pátou branou postavena věž Menhartka s černou kuchyní v přízemí. Jindřich založil tradici, podle níž se až do roku 1782 v kuchyni na Zelený čtvrtek vařila sladká kaše pro chudé. V době, kdy v Hradci Jindřich IV. vládl, zastávali úřad purkrabího Jiřík Čelou z Pavlovic (1466), Mikuláš Houska ze Zahrádky (1473), Jan Koňas z Vydří (1476–1477), Mareš Hazl z Nové Vsi (1482), Bohuslav z Běhařova (1485), Václav z Myslína (1490–1495) a Václav Špetle z Prudic (1506).
Šestnácté století náhled|upright|Adam I. z Hradce na výřezu malby Jakoba Seiseneggera z roku 1529
Jindřich zemřel nešťastnou náhodou při lovu dne 17. ledna 1507, když se s ním převrhly sáně a těžce jej poranil v sáních uložený lovecký oštěp. Jeho syn Adam I. z Hradce byl dosud nezletilý, a proto se jeho poručníky stali vdova Anna Hradecká, kněžna Kateřina Saská, Petr z Rožmberka a Jiří Hrobský ze Sedlce na Radeníně. Samotný Adam se správy majetku ujal 14. září 1511. Jako bohatý politik a diplomat v Hradci hostil jiné diplomaty, úředníky a členy panovnické rodiny, a proto zahájil přestavbu hradu na renesanční zámek. V jeho díle pokračoval i syn Jáchym z Hradce a vnuk Adam II. z Hradce. Také Jáchym zemřel nešťastnou náhodou na zpáteční cestě z Vídně, při které se utopil v Dunaji, a jeho syn Adam byl ještě nezletilý.
V posledních dvou desetiletích šestnáctého století se zámku intenzivně stavělo. Stavitel Baldassare Maggi roku 1581 vyprojektoval a řídil stavbu Nového stavení a kameník Antonio Melani v roce 1586 zahájil práci na tzv. Velkých arkádách. O rok později Giovanni Maria Falconi postavil palácové křídlo s velkým sálem, které pohltilo budovu Zelených pokojů a z roku 1590 pochází projekt Malých arkád od Antonia Cometa. Prostor v severní části areálu, kde stávala válcová bašta, uzavřel rondel zakončený kupolí podle projektu Baldassara Maggiho. V prostoru mezi ním a arkádami byla zřízena okrasná zahrada.
Také Adamův syn Jáchym Oldřich z Hradce v roce 1596 zdědil otcův majetek jako nezletilý. Přes svůj velký rozsah bylo panství zadlužené, a proto musel prodat některé vzdálenější statky, ke kterým patřily Polná a Hluboká. Na zámku Jáchym dokončoval stavební práce započaté svým otcem, k nimž patřilo zejména dokončení a umělecká výzdoba rondelu.
náhled|Rondel z let 1591–1596 v zámecké zahradě
Smrtí bezdětného Jáchyma Oldřicha na počátku roku 1604 rod pánů z Hradce vymřel po meči. Jáchymovou manželkou byla Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringenu, která s sebou do Hradce přinesla pověst o Bílé paní, kterou poprvé zaznamenal Bohuslav Balbín. Jindřichův Hradec však zdědila Jáchymova sestra Lucie Otýlie z Hradce. Sňatkem s ní Hradec získal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka.
Slavatové Vilém Slavata žil v Hradci už za svého dětství, kdy zde byl vychováván spolu s dětmi Adama II. z Hradce. Na výchovu dohlížela Adamova manželka Kateřina, která byla přísnou katoličkou. Po svých studiích v Itálii na katolickou víru přestoupil i Vilém, přestože mu to rozmlouvali jeho otec Adam Slavata nebo Petr Vok z Rožmberka. Po bitvě na Bílé hoře zastával vysoké úřady a nejvyšším kancléřem byl až do smrti v roce 1652. Jindřichohradecký zámek poté začal ztrácet svůj význam a sloužil jen ke krátkodobým pobytům majitelů nebo ubytování významných hostů, kteří městem projížděli.
Po otcově smrti hradecké panství spravoval starší syn Adam Pavel Slavata, který zemřel v roce 1657. Majetek po něm převzali synové jeho bratra Jáchyma Oldřicha. Nejprve starší Ferdinand Vilém, který zemřel bez potomků, poté Jan Jiří Jáchym a František Leopold Slavata. Také on zemřel bezdětný, Jan Jiří měl pouze dcery a Jan Karel Jáchym byl generálním představeným řádu bosých karmelitánů v Římě. Mezi dědici vypukly spory o rozsáhlý, ale zadlužený majetek. Hradec nakonec zdědila Marie Josefa, dcera Jana Jiřího Slavaty. Provdala se za Heřmana Jakuba Černína, a hradecké panství se tak stalo majetkem Černínů z Chudenic.