náhled|Plaketa v Brně v Sokolské ulici|331x331pixelů Ladislav Pešek (4. října 1906 BrnoMatriční záznam o narození a křtu – 13. července 1986 Praha), rodným jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.
Život Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, rozené Peškové. Jeho babička z matčiny strany Marie Thámová byla pravnučkou legendárního obrozeneckého autora a herce Václava Tháma. Sestrou Ladislava Peška byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky.
Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu v Brně na Antonínské ul., obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. Od roku 1922 studoval konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně, už od roku 1924 hrál ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči i po ukončení studia (1927) až do roku 1929. V té době začal používat umělecké příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. V roce 1937 si nechal příjmení změnit na Pešek úředně.
V letech 1928 a 1929 byl dvakrát pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle (ND) v Praze. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 360 Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky.
V letech 1943 až 1947 byl profesorem dramatického oddělení konzervatoře v Praze. V období 1947 až 1950 působil jako profesor na DAMU.Český film : herci a herečky II, s. 404.
Na přelomu padesátých a šedesátých let podával výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici si udržoval do pozdního věku.
Angažmá v Národním divadle ukončil v roce 1976 z vlastního rozhodnutí, protože dostával málo hereckých příležitostí a nesouhlasil s přístupem tehdejšího vedení k některým dalším hercům. V dalších letech hrával pohostinsky mimo Prahu, vystupoval v poetické kavárně Viola (dnes Divadlo Viola) a často natáčel v televizi. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky (1977).
Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Politický postoj V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1 Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli. Později podepsal prokomunistickou výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. V lednu 1977 podpořil stávající režim (který jej příslušně oceňoval) podpisem Anticharty.
Soukromý život Jeho velkou láskou byla herečka Jiřina Štěpničková, se kterou žil v polovině třicátých let. 12. října 1937Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných magistrátu hlavního města Prahy, sign. MAG O76, s. 59 se na Staroměstské radnici oženil s Renatou Kuhovou (1919), psychicky labilní fanynkou, která si sňatek vynutila pohrůžkami sebevraždou. Po několika letech se rozvedli. Podruhé byl ženat se Zorou Pittichovou (1919–1992), manželství uzavřel 14. srpna 1942Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných magistrátu hlavního města Prahy, sign. MAG O100, s. 25 opět na Staroměstské radnici. V druhém manželství měl dceru Zuzanu.Česká televize: Ladislav Pešek
Ocenění 1954 titul zasloužilý umělec 1958 titul národní umělec 1967 Řád práce 50px|caz 1974 ocenění „zasloužilý člen ND“ 1981 Řád republiky 50px|caz 1996 – byla odhalena pamětní deska na rodném domě v Brně, Sokolské ul. č. 4 (v roce 2012 odcizena, znovu vrácena v roce 2014) 2007 – dne 11. prosince 2007 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic brněnské městské části Královo Pole
Dílo
Filmografie Během svého života účinkoval ve více než osmdesáti českých filmech. Před kamerou debutoval v roce 1931 v roli Pepiho Kulíka ve snímku Miláček pluku. Mezi jeho nejvýznamnější role patří Áda Čuřil ve snímku Škola základ života (1938), Vojtěch Kulík v Cestě do hlubin študákovy duše (1939), role rozverných studentů hrál až do svých téměř čtyřiceti let. V pozdějším věku se divákům představil například jako muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955 a Albín Boček, penzionovaný gymnaziální profesor ve filmu Adéla ještě nevečeřela (1977). Naposledy se objevil ve snímku O sláve a tráve (1984).
náhled|Ladislav Pešek jako Švanda Dudák (1930)
Film 1931 Miláček pluku – role: Pepi Kulík 1931 Loupežník – role: adjunkt 1933 Okénko – role: student Divíšek 1934 U nás v Kocourkově – role: dr. Viktor Nykys 1938 Škola základ života – role: Áda Čuřil 1939 Cesta do hlubin študákovy duše – role: Vojtěch Kulík 1941 Těžký život dobrodruha – role: Karel Kryšpín 1941 Roztomilý člověk – role: redaktor Valtera 1942 Valentin Dobrotivý – role: Bejšovec 1947 Tři kamarádi – role: Ludvík Klikeš 1954 Jan Hus – role: šašek Miserere 1955 Obušku z pytle ven! – role: muzikant 1956 Hrátky s čertem – role: Lucifer 1958 O věcech nadpřirozených – role: Knotek 1962 Transport z ráje – role: Roubíček 1965 Hrdina má strach – role: vedoucí Hofmánek 1978 Já už budu hodný, dědečku! – role: kouzelný dědeček 1978 Adéla ještě nevečeřela – role: Albín Boček
Televize Od šedesátých let často vystupoval v televizi. Zhostil se řady rolí v televizních inscenacích, seriálech a filmech (Šibalství Scapinova 1961, Nezralé maliny 1980, Nemocnice na kraji města 1976–1981 aj.). Účinkoval často v rozhlasových hrách a pořadech. 1968 Jak se stal Janek-voják králem anglickým (pohádka) – role: anglický král 1969 Dvě Cecilky (pohádka) – role: král 1969 Popelka (pohádka) – role: král 1970 Vražedný týden (komedie s detektivní zápletkou) – role: Eda Valtr 1971 Rozsudek (seriál) – role: plukovník Rejsek 1971 Mrtvý princ (pohádka) – role: zámecký kastelán / komoří Ondřej 1971 Hostinec U koťátek (seriál) – role: Václav Burda 1974 Pozdní léto ( TV film) – role: Mrákota 1980 Nezralé maliny (tv film) – role: Pittner alias Pinďas
Gramofonové desky, výběr 1942 Titus M. Plautus: Lišák Pseudolus, Pseudolus, režie Jiří Frejka 1956 Molière: Jiří Dandin, Dandin 1963 Jaroslav Průcha: Hrdinové okamžiku, Jan Kaška
Divadelní role, výběr 1924 Molière: Směšné preciózky, Mascarille, Brněnská konzervatoř, režie O. Linhart 1926 Molière: Létající lékař, Sganarelle, Brněnská konzervatoř, režie V. Baloun 1926 Josef Kajetán Tyl: Pražský flamendr, Filip, Zemské divadlo v Brně, režie R. Walter 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Chuděra, Zemské divadlo v Brně, režie R. Walter 1928 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, Ragnar, Zemské divadlo v Brně, režie V. Šimáček 1928 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Hortensio (j.h.), Národní divadlo, režie Karel Dostal 1929 Stanislav Lom: Svatý Václav, Slavník, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar 1930 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Švanda, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1931 William Shakespeare: Kupec benátský, Lancelot Gobbo, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1931 Molière: Lakomec, La Fleche, Národní divadlo, režie Vojta Novák 1932 F. X. Šalda: Zástupové, Hvížďálek, Národní divadlo, režie Jiří Frejka 1932 Josef Čapek: Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové, Veliký Šibal, Národní divadlo, režie Jiří Frejka 1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Puk, Národní divadlo, režie K. H. Hilar 1934 I. Vojnovič: Smrt matky Jugovičů, Pastevec, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1935 William Shakespeare: Veta za vetu, Lokýtek, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1936 G. B. Shaw: Svatá Jana, Dauphin Karel, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1937 Karel Čapek: Bílá nemoc, Druhý asistent, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1938 Karel Čapek: Matka, Jiří, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1939 A. N. Ostrovskij: Les, Bulanov, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1940 William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Konrád, Národní divadlo, režie Aleš Podhorský 1941 Carlo Goldoni: Benátská maškaráda, Oktavio, Národní divadlo, režie Jiří Frejka 1942 Jan Bor: Zuzana Vojířová, Jan Lazecký, Národní divadlo, režie Jan Bor 1943 Henrik Ibsen: Nápadníci trůnu, Birkenbeinský, Národní divadlo, režie Jan Bor 1944 Molière: Tartuffe, Pan Loyal, Národní divadlo, režie Karel Dostal 1946 Molière: Šibalství Skapinova, Skapino, Stavovské divadlo, režie Jaroslav Průcha 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Cvrček, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl 1948 František Rachlík: Kulový král, Jabach, Národní divadlo, režie František Salzer 1949 Alois Jirásek: Lucerna, Klásek, Národní divadlo, režie Josef Pehr 1950 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Pantaleon Vocilka, Národní divadlo, režie František Salzer 1951 Molière: Chudák manžel, Jíra Danda, Národní divadlo, režie Miloš Nedbal 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, Lucius, Národní divadlo, režie František Salzer 1954 William Shakespeare: Benátský kupec, Graziano, Tylovo divadlo, režie František Salzer 1956 G. B. Shaw: Svatá Jana, Dauphin Karel, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot 1959 William Shakespeare: Hamlet, Polonius, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot 1961 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Patron Fortunato, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček 1965 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Tulák, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček 1968 Karel Čapek: Bílá nemoc, Dr. Galén, Tylovo divadlo, režie Evžen Sokolovský 1970 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Vratko, Národní divadlo, režie Karol L. Zachar 1975 N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
Rozhlas
1978 Stefan Zweig: Netrpělivost srdce, Československý rozhlas, dramatizace: Václav Cibula, režie: Olga Valentová, role: otec Edity
Odkazy
Reference
Literatura
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 23, 69 B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81–3, 87, 95, 107, 113–4, 118–9, 122, 127–8, 132, 135, 153, 156, 162–3, 170, 172, 183, 214–7, 228, 237–8, 240–1, 247–8, 252–3, 260, 263–4, 267, 289–291, 295, 308, 330–1, 336, 342–3, 359–361 Otakar Blanda: Ladislav Pešek, Orbis, Praha, 1964 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 127, 138, 191, 201, 215, 241–2, 265, 267–8, 274, 295, 329, 333 František Černý. Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 112, František Černý. Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 56, 252, 323, 332, 335–6, 339, 340, 345–7, 349, 350, František Černý. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 190, 215, 240, 258–261, 264, 266, 274, 300 František Černý. Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 6–8, 76, 109, 363, 383, 411, 415 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 81–2, 158, 161, 248, 306, 341, 345, 455, 465, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 46, 190, 324, 326, 542, 545. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 77, 125, 139, 235, 376, 403, 432,