Sofie Pruská (Sofie Dorotea Ulrika Alice, řecky: Σοφία;; 14. června 1870, Postupim – 13. ledna 1932, Frankfurt nad Mohanem) byla v letech 1913 až 1917 a v letech 1920 až 1922 jako manželka krále Konstantina I. řeckou královnou.
Jako členka rodu Hohenzollernů a dítě Fridricha III., německého císaře, získala Sofie pod dohledem své matky Viktorie, královské princezny, liberální a anglofilské vzdělání. V roce 1889, necelý rok po smrti svého otce, se provdala za svého bratrance z třetího kolene Konstantina, dědice řeckého trůnu. Po náročném adaptačním období v nové zemi Sofie porodila šest dětí a zapojila se do pomoci chudým ve stopách své tchyně, královny Olgy. Právě během válek, kterým Řecko čelilo na konci 19. a na začátku 20. století, však Sofie projevila největší sociální aktivitu: zakládala polní nemocnice, dohlížela na výcvik řeckých zdravotních sester a ošetřovala raněné vojáky.
Sofii se však za její činy stěží dostalo uznání, dokonce i poté, co ji její babička královna Viktorie po třicetidenní válce vyznamenala Královským červeným křížem; Řekové kritizovali její spojení s Německem. Její nejstarší bratr, německý císař Vilém II., byl skutečně spojencem Osmanské říše a otevřeně se postavil proti Megali Idee. Během první světové války vzbudily pokrevní svazky mezi Sofií a císařem podezření Trojdohody, která Konstantina I. kritizovala za jeho neutralitu v konfliktu.
Po uvalení blokády na Řecko a podpoře povstalecké vlády Eleftheriose Venizelose, která způsobila národní schizma, Francie a její spojenci sesadili Konstantina v červnu 1917 z trůnu. Sofie a její rodina poté odešla do exilu ve Švýcarsku. Na trůnu nahradil svého otce Sofiin druhý syn Alexandr. Ve stejné době vstoupilo Řecko do války po boku Trojdohody, což mu umožnilo značně růst. Po vypuknutí řecko-turecké války v roce 1919 a předčasné smrti Alexandra následujícího roku se venizelisté vzdali moci a umožnili královské rodině návrat do Athén. Porážka řecké armády proti tureckým jednotkám Mustafy Kemala však donutila v roce 1922 Konstantina k abdikaci a jeho nejstarší syn se stal králem Jiřím II. Sofie a její rodina byli poté nuceni odejít do nového exilu a usadili se v Itálii, kde Konstantin o rok později, v roce 1923, zemřel. Po vyhlášení republiky v Aténách následujícího roku strávila Sofie poslední roky po boku své rodiny, než v roce 1932 zemřela v Německu na rakovinu ve věku 61 let.
Původ a dětství Princezna Sofie se narodila 14. června 1870 v Novém paláci v Postupimi jako dcera pruského korunního prince Fridricha Viléma a britské princezny Viktorie. Její otec byl nejstarším synem pruského krále Viléma I. a její matka byla nejstarším dítětem britské královny Viktorie. Fridrich Vilém a Viktorie již byli rodiči početné rodiny a Sofie byla jako předposlední dítě o jedenáct let mladší než její nejstarší bratr, budoucí německý císař Vilém II. Sofiini rodiče si byli velmi blízcí, a to jak po citové stránce, tak i politické. Jako přesvědčení liberálové žili daleko od berlínského dvora a trpěli intriky velmi konzervativního německého kancléře Otty von Bismarcka a členů rodu Hohenzollernů. náhled|367x367pixelů|Princezna Sofie (vlevo) se svými sestrami Viktorií (uprostřed) a Markétou (vpravo), 1879 Týden po Sofiině narození narušila francouzsko-pruské vztahy záležitost týkající se nástupnictví na španělský trůn. Vztahy mezi Paříží a Berlínem se ještě více zhoršily poté, co Bismarck 13. července 1870 zveřejnil ponižující Emžskou depeši. O šest dní později vyhlásila francouzská vláda pod vedením císaře Napoleona III. válku Prusku, přičemž státy Německého spolku nabídly Prusku podporu, čímž se Prusko začalo jevit jako oběť francouzského imperialismu. V tomto složitém prostředí byla Sofie následující měsíc pokřtěna, třebaže všichni přítomní muži byli ve vojenských uniformách, vzhledem k tomu, že Francie vyhlásila válku Prusku. Sofiina matka popsala událost královně Viktorii: „Křtiny proběhly dobře, ale byly smutné a vážné; ustarané tváře a slzavé oči, pochmurnost a předzvěst veškerého utrpení, které nás čeká, vrhly mrak na obřad, který měl být plný radosti a vděku"
Sofie byla v dětství známá jako „Sossy“ (toto jméno bylo pravděpodobně vybráno proto, že se rýmovalo s „Mossy“, přezdívkou její mladší sestry Markéty).
Děti korunního prince a jeho manželky se rozdělily do dvou věkových skupin: Vilém, Šarlota a Jindřich byli oblíbenci svých prarodičů z otcovy strany, zatímco Viktorie, Sofie a Markéta byly z jejich strany z velké části přehlíženy. Dva další Sofiini bratři, Zikmund a Valdemar, zemřeli v mladém věku (Zikmund zemřel ještě před jejím narozením a Valdemar, když mu bylo 11 a jí 8); tato tragédie sblížila korunní princeznu s jejími třemi mladšími dcerami, kterým říkala „mé tři milé dívky" a „mé trio".
Korunní princezna, přesvědčená o nadřazenosti všeho anglického, zařídila dětské pokoje svých dětí podle svého vlastního dětství. Díky tomu byla Sofie vychována s velkou láskou k Anglii a všemu, co s ní souviselo, a často podnikala návštěvy své babičky, královny Viktorie, kterou velmi milovala. Sofie často pobývala v Anglii, zvláště na ostrově Wight, kde ráda sbírala mušle se svými staršími sourozenci.
Protože ji prarodiče z otcovy strany většinou přehlíželi, její dospívání bylo převážně ovlivněno rodiči a její babičkou z matčiny strany. Jako malé děvčátko byla na královnu Viktorii tak hluboce citově vázána, že korunní princezna bez váhání nechávala svou dceru po dlouhá období v péči své matky.
V Německu Sofie převážně pobývala s rodiči ve dvou hlavních rezidencích: v Kronprinzenpalais v Berlíně a v Novém paláci v Postupimi. Stejně jako její sestry Viktorie a Markéta měla k rodičům obzvláště blízko a jejich vztah se ještě více utužil po smrti Valdemara, nejoblíbenějšího syna korunního prince a jeho manželky, v roce 1879.
Zasnoubení vlevo|náhled|Princezna Sofie s řeckým korunním princem Konstantinem, 1888 V roce 1884 bylo řeckému korunnímu princi Konstantinovi šestnáct let a vláda ho prohlásila za plnoletého. Poté obdržel titul vévody ze Sparty. Brzy poté Konstantin absolvoval vojenský výcvik v Německu, kde strávil celé dva roky ve společnosti vychovatele Dr. Lüderse. Sloužil v pruské gardě, měl hodiny jezdectví v Hannoveru a studoval politické vědy na univerzitách v Heidelbergu a Lipsku.
Po dlouhém pobytu v Anglii, kde oslavovala Zlaté jubileum své babičky, se Sofie v létě 1887 s Konstantinem blíže seznámila. Královna sledovala jejich vyvíjející se vztah a napsala: „Existuje šance, že by se Sofie mohla provdat za Tina? Bylo by to pro ni skvělé, neboť je velmi hodný." Korunní princezna Viktorie také doufala, že Sofie uzavře dobrý sňatek, považovala ji za nejatraktivnější ze svých dcer.
Během svého pobytu na císařském dvoře v Berlíně, kde zastupoval Řecké království na pohřbu císaře Viléma I. v březnu 1888, se Konstantin opět setkal se Sofií. Rychle se do sebe zamilovali a 3. září 1888 se oficiálně zasnoubili. Na jejich vztah se však nedůvěřivě díval Sofiin starší bratr Vilém a jeho manželka Augusta Viktorie, kterými Sofie pohrdala. Ani v řecké královské rodině neměly tyto zásnuby úplnou podporu: královna Olga projevila určitý odpor vůči plánovanému sňatku, protože Sofie byla luteránka a Olga by dala přednost, aby si její syn vzal pravoslavnou křesťanku. Navzdory potížím byla svatba naplánována na říjen 1889 v Athénách.
Smrt otce Pro Sofiinu rodinu však nastalo nešťastné období, neboť její otec císař Fridrich III. umíral v bolestech na rakovinu hrdla. Jeho žena a děti u něj bděly v Novém Paláci, dokonce zde oslavily Sofiiny narozeniny. Fridrich zemřel následující den. Sofiin nejstarší bratr se stal německým císařem Vilémem II. Vědoma si toho, že její tři nejmladší dcery jsou na ní více než kdy jindy emocionálně závislé, zůstala jim nyní císařovna vdova nablízku: „Mám své tři milé dívky – které tak miloval – které jsou mou útěchou.“
Císařovna vdova byla hluboce zarmoucena Sofiiným nadcházejícím sňatkem a odchodem do Athén. Přesto vítala štěstí své dcery a utěšovala se obsáhlou korespondencí se Sofií. Mezi lety 1889 a 1901 si vyměnily více než 2 000 dopisů. Několikrát se také vzájemně navštívily ve svých domovech v Athénách a v Kronbergu.
Manželství Dne 27. října 1889 se Sofie provdala za Konstantina v Athénách ve dvou náboženských obřadech, jednom veřejném a pravoslavném, a druhém soukromém a protestantském. Sofie a Konstantin byli příbuzní z třetího kolena; jejich prapradědeček byl ruský car Pavel I. Sofiinými svědky byli její bratr Jindřich a její bratranci, princové Albert Viktor a Jiří z Walesu; Konstantinovými svědky byli jeho bratři, princové Jiří a Mikuláš, a jeho bratranec, ruský carevič Mikuláš. Svatba (první velká mezinárodní událost konaná v Athénách) byla mezi Řeky velmi populární. Jména manželů připomínala veřejnosti starou legendu, podle níž až na řecký trůn nastoupí král Konstantin a královna Sofie, Konstantinopol a Hagia Sofia připadnou do řeckých rukou. Ihned po svatbě následníka trůnu vznikly mezi řeckým obyvatelstvem naděje na naplnění Megali idea (řecky Velká myšlenka), tj. sjednocení všech Řeků ve stejném státě. V zahraničí vyvolalo manželství Konstantina a Sofie mnohem menší nadšení. Ve Francii se obávali, že příchod pruské princezny do Athén způsobí přechod Řeckého království na stranu Trojspolku. V Berlíně byl svazek rovněž nepopulární: německé zájmy byly v Osmanské říši skutečně důležité a císař neměl v úmyslu pomáhat Řecku pouze proto, že řecký následník trůnu byl jeho nový švagr.
Řecká korunní princezna náhled|Princezna Sofie, 1890 V Aténách se Konstantin a Sofie usadili v malé vile ve francouzském stylu na třídě Kifisias, zatímco čekali, až jim řecký stát postaví nový domov, palác korunního prince,[který se nacházel nedaleko královského paláce. Manželé si také nechali postavit další dům na královském panství Tatoi, protože král Jiří I. odmítl povolit práce v hlavním paláci. V Athénách žili Konstantin a Sofie poměrně prostým životem vzdáleným protokolu jiných evropských dvorů.
Sofie měla potíže přizpůsobit se novému životu. Přesto se pustila do učení moderní řečtiny (a během několika let se jí podařilo ji téměř dokonale ovládnout) a četné cesty do zahraničí využila k vybavení a výzdobě svého nového domova. 19. července 1890, necelých devět měsíců po svatbě, korunní princezna porodila své první dítě, mírně předčasně narozeného syna, který dostal jméno Jiří po svém dědečkovi z otcovy strany, ale porod se nezdařil a pupeční šňůra se dítěti omotala kolem krku a téměř ho udusila. Naštěstí pro matku a dítě se německé porodní bábě, kterou císařovna vdova Viktorie vyslala, aby její dceři při porodu pomohla, podařilo situaci vyřešit a k žádným tragickým následkům nedošlo.
Konverze k pravoslaví Po narození nejstaršího syna se Sofie rozhodla přijmout víru svých poddaných a přestoupit na pravoslavnou víru. Poté, co požádala o požehnání císařovnu vdovu a královnu Viktorii a obdržela ho, korunní princezna o svém záměru informovala své příbuzné a požádala královnu Olgu o poskytnutí výuky pravoslaví. Řecká královská rodina byla touto zprávou potěšena, protože oznámení o konverzi by bylo mezi Řeky populární, ale král Jiří trval na tom, aby Sofii pravoslaví vyučoval spíše Germanus II, athénský metropolita a hlava autokefální řecké církve, než jeho manželka, neboť královna Olga byla ruského původu a někteří řečtí nacionalisté ji považovali za „agentku panslavismu“, a proto král dával přednost tomu, aby Germanus II. převzal tento úkol, který by jinak mohl koruně způsobit potíže.