Štír tlustorepý (Androctonus australis) je silně jedovatý druh štíra s někdejším českým názvem štír africký.
Areál Areálem štíra tlustorepého je severní Afrika. Štír tlustorepý je v severní Africe považován za štíra, s jehož jedem přichází člověk do styku nejčastěji.KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. Dostupné také z archivu: https://web.archive.org/web/20080216124725/http://www.sweb.cz/marid01/jedovatost.html
Popis Je až 12 cm velký. Má žlutavé zbarvení, které ho maskuje na písčitém podkladu.SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3. Lze jej snadno zaměnit s příbuzným štírem Amoreuxůvým (Androctonus amoreuxi).
Ekologie Žije skrytým způsobem života, nejčastěji obývá nory, které si sám hloubí, ale nepohrdne ani úkryty pod kameny. V místech výskytu je velice hojný. Může mít až šedesát mláďat a dožívá se vysokého věku. Ve sbírce Národního muzea je uložena samice, která byla podle poznámky chovatele držena v zajetí již jako dospělá 18 let.KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. Dostupné také z archivu: https://web.archive.org/web/20080216202422/http://www.sweb.cz/marid01/2.html (U velkého neškodného štíra nejdelšího je délka života ve volné přírodě odhadována na 25 až 30 let.)
Jedovatost Z počtu 183 bodnuti, kdy byl štír tlustorepý přesně určen, byl ve 142 případech původcem právě tento druh. Statistika uvádí, že 80 % všech smrtelných případů bodnutí štírem a 95 % všech smrtelných případů v severní Africe má na svědomí právě štír tlustorepý. Při zmapování 20 164 případů bodnutí štírem tlustorepým byla zjištěna úmrtnost u dospělých osob 1,27 %, u školních dětí 3,66 % a u malých dětí 7,78 %.
Chov K chovu je vhodné pouštní terárium o rozměrech 30 × 20 × 20 cm (d. v. š). Jako podklad je vhodná vyšší vrstva písku, jelikož štír tlustorepý rád hrabe. Denní teplota 30–35 °C, noční 25 °C. Nutná je minimální vlhkost. Vodu je třeba dodávat rosením přibližně jednou měsíčně. Štíry je vhodné chovat samostatně. Je nejčastěji chovaným štírem rodu Androctonus.
Odkazy Reference
Literatura KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Rudná u Prahy: Robimaus – sdružení Magdaléna a Robert Javorských, 2009. 69 s. Abeceda teraristy. ISBN 978-80-87293-10-2. SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.
Externí odkazy
Kategorie:Jedovatí bezobratlí Kategorie:Buthidae