Ljuba Hermanová (23. dubna 1913, NeratoviceIndex narozených, Lobkovice 09, 1831-1915, snímek 43 – 21. května 1996, Praha) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.
Život
Rodina, studia Narodila se jako druhé dítě (prvním byl syn Jan) Anně a Janu Hugovi Herrmannovým; pokřtěna byla Luběnka. Otec byl středoškolsky vzdělaný (vysokou školu nedokončil) a byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), poté přestoupila na reálné gymnázium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích.SUCHÝ, Ondřej. Ljuba Hermanová... a co jsem ještě neřekla. Praha: Melantrich, 1986, s. 7–30. .
Před druhou světovou válkou Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odkud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze v Moderní operetě (působila ve Varieté Karlín), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve 30. letech 20. století byla již známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem.Krátký výstup Ljuby Hermanové v závěru předscény „Mravoučná přísloví“ je zachycen (v improvizačně rozvinuté podobě) v záznamu z divadla z počátku listopadu 1934. In: Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., , třetí oddíl knihy Osvobozené divadlo neznámé. Již před tím se v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život – zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Byla však přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.
Za druhé světové války Vzhledem k tomu, že byla poloviční Židovka (ze strany otce), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období protektorátu vůbec veřejně vystupovat.Denní tisk zaznamenal její vystoupení v Německém (nyní Havlíčkově) Brodu ještě 14. 11. 1939. (Lidové noviny, 14. listopadu 1939, č. 571)
Časopis ExtraStory uvedl na základě publikace Mraky nad Barrandovem Stanislava Mottla a jeho televizního a rozhlasového pořadu Stopy, fakta, tajemství informace o lynčování českého režiséra Jana Svitáka. Autor neuvedl jméno herečky kvůli rozporům ve svědectvích a s ohledem na to, že herečka již nežila a nemohla se ke svědectví vyjádřit. Časopis uvádí: „…proslýchalo se však, že tou ženou byla Ljuba Hermannová.“náhled|Rodný dům Ljuby Hermanové v Neratovicích
Po druhé světové válce Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel {zdroj}(tehdejší dramaturg divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začala programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další úspěšný recitál v Divadle na zábradlí Kdo jste, Ljubo Hermanová? napsal pro Ljubu Hermanovou Jaroslav Dietl.
Od roku 1960 též vystupovala v pražské Pantomimě Na zábradlí (dnes Divadlo Na zábradlí) ve staropražské revue Devět klobouků na Prahu, kde zpívala devět šansonů mezi pantomimickými částmi.Česká divadelní encyklopedie: Pantomima Na zábradlí náhled|Pamětní deska u rodného domu v Neratovicích náhled|Mozaiková deska na Kulturním domu v Neratovicích náhled|Truda Grosslichtová, Ljuba Hermanová a Oldřich Nový v operetě Mam'zelle Nitouche, 1938
Od roku 1964 také začala vystupovat i v kabaretu Večerní Brno v parafrázi Krále Lávry Karla Havlíčka Borovského (autor Milan Uhde) a v pořadu šansonů Mít zelené tělo sestaveném Ludvíkem Kunderou.Česká divadelní encyklopedie: Večerní Brno
Po brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu-zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek, jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.
Za svůj život byla čtyřikrát vdaná. náhled|Hrob na Vyšehradském hřbitově
Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.
Posmrtná připomínka Od roku 2013 má pamětní desku – skleněnou mozaiku na společenském domě v rodných Neratovicích. Autorkou desky je sochařka Jana Voldřichová.
Od téhož roku má i pamětní desku se jménem a datem narození na plotě u rodného domu (Nádražní ul. č. 27) v Neratovicích.Výroční zpráva města Neratovice za rok 2013, Dotace a granty města, Kultura, s. 25.
6. listopadu 2025 byla u domu č. p. 104/27 slavnostně odhalena pamětní deska, kterou vytvořil neratovický výtvarník Ondřej Trédl.Odhalení pamětní desky Ljuby Hermanové a zahájení Divadelního salonu paní Ljuby
Dílo
Filmografie (výběr) Ljuba Hermanová hrála v 31 filmech, v dalších zpívala či vystupovala sama, např.:Filmová databáze FDb.cz: Ljuba Hermanová
1932 Peníze nebo život – role: Dívka z akvária, režie Jindřich Honzl 1933 Vražda v Ostrovní ulici – role: Irma, režie Svatopluk Innemann 1938 Panenka – role: Hella, režie Robert Land 1957 Poslušně hlásím – role: Dubova prostitutka, režie Karel Steklý 1958 Morálka paní Dulské – role: zpěvačka, režie Jiří Krejčík
Diskografie 1959 Písně z leporela „Kdyby tisíc klarinetů“ Písně z leporela Kdyby tisíc klarinetů 1961 „Trilobit se diví“ – Jiří Suchý a Ljuba Hermanová / „Cesta domů“ – Rudolf Cortés – Supraphon 013092, SPhttp://www.semafor.wdr.cz/main.php?left=146&top=39&profil=disk&sablona=4&detail=1&temaN=trilobit_se_divi&oborI=1 1968 Portrét Ljuby Hermanové – Supraphon 1 13 0411 H, LP 1977 Ljuba Hermanová – Supraphon 1 13 1593 H, LP 1976 Tyátr Ljuby Hermanové 1983 Večer s Ljubou Hermanovou – Supraphon 1993 Račte vstoupit – Supraphon 1995 Písničky z hospod Staré Prahy I – Kompilace Supraphon, CD (17. „Ve starém Podskalí“) 2008 Pop Galerie – Supraphon SU 5786-2, EAN 99925578626, CD http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=202?item=594
Rozhlas 1979 Alena Reigerová: Kouzla skřítka Metroníčka (pohádka), Ljuba Hermanová: role Cestující veřejnost; dále: Miroslav Masopust, Zlata Adamovská, Vladimír Brabec, Lubomír Lipský, Jaromír Spal, Ferdinand Krůta a Jana Andresíková; hudba: Leoš Kosek, režie: Jan Berger .
Ocenění 1966 titul zasloužilá umělkyně SUCHÝ, Ondřej a DUDEK, Oldřich. Ljuba jako vystřižená. Praha: Melantrich, 1986, s. 90.
Citát
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura Blondie. Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra: k jeho smrti přispěla i známá česká herečka. In: ExtraStory.cz [online]. 10. 05. 2018 14.00 [cit. 9. 1. 2022]. Dostupné z archivu: https://web.archive.org/web/20190902090119/http://extrastory.cz/rozliceny-dav-zlyncoval-ceskeho-rezisera-k-jeho-smrti-prispela-i-znama-ceska-herecka.html BROŽ, Jaroslav a FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis, 1966, s. 40, 71, 124, foto 81, 171, 312. ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla, aneb, Dvě století s pražskými herci. Praha: Mladá fronta, 1978, s. 174, 178. ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007, s. 226, 298–299. . KOHOUT, Eduard. Divadlo aneb snář. Praha: Odeon, 1975, s. 70, 166. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2006. 310 s., 16 s. obr. příloh. ISBN 80-86182-51-7. PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981, s. 227. PELC, Jaromír. Osvobozené divadlo. Praha: Mladá fronta, 1990, 488 s. . [Blíže viz: BLAHYNKA, Milan. Nespoutatelné Osvobozené. Obrys-Kmen. 2012, č. 26. (27. 6. 2012). ISSN 1210-1494. Dostupné také z: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04] PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982, 216 s. SUCHÝ, Ondřej. Ljuba Hermanová. Praha: Brána, 2003. . . SUCHÝ, Ondřej. Ljuba Hermanová... a co jsem ještě neřekla. Praha: Melantrich, 1986. . SUCHÝ, Ondřej a DUDEK, Oldřich. Ljuba jako vystřižená. Praha: Melantrich, 1986. TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, s. 83. . TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: XYZ, 2011, s. 171. . VALTROVÁ, Marie a ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, s. 151. . .
Externí odkazy
Stručný životopis Ljuby Hermanové Supraphon, pop galerie Ljuba Hermanová – článek na Kafe.cz
Kategorie:České zpěvačky Kategorie:České šansoniérky Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Narození 23. dubna Kategorie:Narození v Neratovicích Kategorie:Úmrtí v roce 1996 Kategorie:Úmrtí 21. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Ženy