Jean Franisque-Étienne Martinon (10. ledna 1910 Lyon – 1. března 1976 Paříž) byl francouzský hudební skladatel a dirigent.
Život Jean Martinon se narodil v Lyonu a v letech 1924-1925 studoval hru na housle na lyonské konservatoři. V roce 1926 přešel do Paříže a studoval na pařížské konzervatoři u Julese Boucherita. Školu absolvoval v roce 1929 s vynikajícím prospěchem. Pokračoval studiem skladby u Alberta Roussela, harmonie u Vincenta d'Indy a dirigování u Charlese Muncha a Rogera Desormièra. V roce 1932 získal na Sorbonně titul M. A.
Až do Druhé světové války byl Martinon především skladatelem. Jeho raná díla zahrnují mimo jiné Symfonietu pro klavír, bicí nástroje a smyčce (1935), Symfonii č. 1 (1936), Concerto giocoso pro housle a orchestr a dechový kvinte (1938). Po vypuknutí války nastoupil do armády, byl zajat a strávil dva roky v nacistickém zajateckém táboře. Ani v táboře nepřestal komponovat. Zkomponoval orchestrální skladby s prvky jazzu Stalag IX – Musique d'exil a několik skladeb s náboženskou tematikou. Mezi nimi vyniká skladba Absolve, Domine pro mužský sbor a orchestr na památku francouzských hudebníků padlých ve válce a Žalm 136, za který v roce 1946 obdržel Cenu města Paříže.
Po propuštění ze zajetí se stal v Paříži dirigentem Pasdeloup Orchestra (1943). V letech 1943–1945 byl dirigentem Symfonického orchestru Bordeaux a asistentem dirigenta Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire de Paris (1944-1946). V letech 1947–1949 působil u Londýnského filharmonického orchestru. Léta 1948–1950 strávil u Radio Eireann Orchestra (RTÉ NSO) v Dublinu a v roce 1950 se stal uměleckým ředitele orchestru Lamoureux v Paříži. V té době zkomponoval mimo jiné Irskou symfonii (1948), balet Ambohimanga (1946) i svou jedinou operu Hécube (1949-1954). Jako hostující dirigent uvedl s Bostonským symfonickým orchestrem ve Spojených státech svou Symfonii č. 2. V roce 1957 se stal uměleckým ředitele Izraelského filharmonického orchestru a v roce 1960 hudebním ředitelem Düsseldorfských symfoniků.
V roce 1963 vystřídal Fritze Reinera v čele Chicagského symfonického orchestru. Za interpretaci symfonických děl Gustava Mahlera obdržel v roce 1967 cenu Gustav Mahlera. Během svého působení v Chicagu uvedl na 60 děl amerických i evropských soudobých skladatelů, což se nesetkalo s pochopením konzervativní části publika. To byl hlavní důvod, proč v roce 1968 na svou funkci resignoval. V témže roce přijal místo šéfdirigenta Orchestre National de la Radio Television Française v Paříži. S tímto orchestrem pak nahrál téměř celý standardní repertár francouzské hudby pro firmy Erato a EMI. V roce 1974 byl jmenován hlavním dirigentem Residentie Orkest Den Haag.
Zemřel v Paříži 1. března 1976 na rakovinu kostí.
Dílo
Opera Hécube (podle Euripida, Strasbourg, 1956)
Balet Ambohimanga ou La Cité bleue (Paříž, 1947)
Orchestrální skladby Symfonie č. 1 (1934-1936; Paříž, 1940) Symfonie č. 2, Hymne à la vie (1942-1944; Paříž, 1944) Symfonie č. 3, Irlandaise (Radio Eirean, Dublin, 1949) Symfonie č. 4, Altitudes (Chicago, 1965) Symfonieta pro smyčce, klavír, harfu a bicí nástroje (1935; Paříž, 1938) Houslový koncert č. 1, Concerto giocoso (1937-1942) Houslový koncert č. 2 (1958; SelIe, 1961) Musique d'exil ou Stalag IX (1941; Paříž, 1942) Divertissement (1941) Obsession pro komorní orchestr (1942) Romance bleue pro housle a orchestr (1942) Concerto lyrique pro smyčcový kvartet a komorní orchestr (1944; přepracováno pro 4 saxofony, 1974) Symphonies de voyages (1957) Introdukce a Toccata (1959; instrumantace klavírního Preluiae a Toccaty) Violoncellový koncert (1963; Hamburk, 1965) Le Cène (1962-1963) Hymne, Variations et Rondo(1967; Paříž, 1969) Flétnový koncert (1970-1971) Sonata movimento perpetuo (1973)
Komorní skladby Sonatina č. 1 pro housle a klavír (1935) Sonatina č. 2 pro housle a klavír (1936) Sonatina č.3 pro klavír (1940) Sonatina č.4 pro dechové trio (1940) Sonatina č.5 sólové housle (1942) Sonatina č. 6 sólové housle (1958) Sonatina č. 7 pro flétnu a klavír (1958) Domenon pro dechový kvintet (1939) Smyčcové trio (1943) Suite noct pro housle a klavír (1944) Klavírní trio (1945) Scherzo pro housle a klavír (1945) 2 smyčcové kvartety (1946; 1963-1966) Preludium a Toccata pro klavír (1947) Duo pro housle a klavír (1953) Introduzione, Adagio et Passacaille pro 13 nástrojů (1967) Vigentuor pro 20 nástrojů (1969) Oktet (1969)
Vokální skladby Absolve Domine pro mužský sbor a orchestr (1940) Appel de parfums pro vypravěče, sbor a orchestr (1940) Psalm 136 (Chant de captift) pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr (1942) Ode au Soleil né de la Mort pro vypravěče, sbor a orchestr (1945) Le Lis de Sharon, oratorium (1951; Tel Aviv, 1952) Písně
Externí odkazy
Životopis. Jean Martinon na stránkách Chicagského symfonického orchestru Život a dílo Discografie
Kategorie:Francouzští dirigenti Kategorie:Francouzští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Francouzští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Skladatelé 20. století Kategorie:Narození 10. ledna Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození v Lyonu Kategorie:Úmrtí 1. března Kategorie:Úmrtí v roce 1976 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži