HaDivadlo (původně Hanácké divadlo) je alternativní souborová repertoárová divadelní scéna sídlící od roku 2004 v Alfa pasáži v Brně. HaDivadlo roku 1985 přesídlilo z Prostějova, kde působilo v Národním domě, do Brna a zde prošlo Klubem školství a vědy Bedřicha Václavka, Obvodním kulturním a vzdělávacím střediskem Šelepova (tzv. Šelepka) a vytvořilo legendární místo Kabinet múz.
Již od svého založení v 70. letech v Prostějově se profiluje jako alternativní scéna. Historicky se řadí mezi generační studiová divadla, která vznikala v českém kontextu koncem 60. let a svou tvorbou reagovala na období normalizace. Od samotného počátku si HaDivadlo uchovalo výraznou autorskou poetiku a náročnou dramaturgii postavenou na silných tvůrčích osobnostech, jakými jsou např. Arnošt Goldflam, Jan Antonín Pitínský, Marián Amsler nebo Ivan Buraj.
HaDivadlo je od roku 1992 formálně součástí příspěvkové organizace města Brna Centrum experimentálního divadla (CED). Původně jako Hanácké divadlo (s ideou názvu Studio 74) vzniklo pod Městským kulturním střediskem v Prostějově, od roku 1980 fungovalo pod Státním (resp. Zemským) divadlem Brno, dnes Národním divadlem Brno.
Vedení HaDivadla 1974–1990: Svatopluk Vála, Josef Kovalčuk, Arnošt Goldflam 1990–1993: Miloslav Maršálek 1993–1995: Karel David 1995–1998: Miloš Černoušek, Břetislav Rychlík, David Jařab, Iva Volánková 1998–2001: Janoš Krist 2001–2004: Jiří Pokorný 2004–2005: Valeria Schulczová 2005: Josef Kovalčuk 2005–2010: Luboš Balák 2010–2015: Marián Amsler 2015–2025: Ivan Buraj, Anna Stránská 2025–současnost: Jana Vaverková, Jan Doležel, Justina Grecová
Historie
1974–1977: Městské kulturní středisko Prostějov Hanácké divadlo (původní název HaDivadla) vzniklo oficiálně v roce 1974 na základě několika paradoxních skutečností. Na počátku 70. let 20. století hledal učitel a režisér Svatopluk Vála, stojící v čele amatérského divadla poezie s názvem Studio LŠU, nové možnosti pro své další divadelní aktivity. Ve stejném období ztroskotaly snahy místních úřadů o založení profesionální divadelní scény se stálým hereckým souborem. Vála této situace využil a s úřady se dohodl na vzniku vlastního poloprofesionálního divadelního uskupení, které působilo v rámci Městského kulturního střediska v Prostějově.
O chod nově vzniklého divadla se starali pouze čtyři zaměstnanci, mezi nimiž figurovali režisér a vedoucí souboru Vála a dramaturg, technik a tajemník Josef Kovalčuk. Základ amatérského hereckého souboru tvořili bývalí členové Studia LŠU, například básník Miroslav Kubes či Václav Kolář, první stálý hudebník divadla. Další amatérští herci byli vybíráni z řad prostějovských či olomouckých amatérů a studentů, mezi nimiž byl i olomoucký teatrolog Jan Roubal či teatroložka Táňa Lazorčáková. V roce 1976 začali amatérský soubor doplňovat profesionální herci, například Irena Hýsková či Miloš Černoušek. Poloprofesionální charakter divadla však přetrval až do roku 1980.
HaDivadlo muselo při své tvorbě zohledňovat určité požadavky Městského kulturního střediska, například při uvádění inscenací pro dětské publikum. Soubor zároveň vedl mnoho sporů se stranickými a státními orgány, zejména kvůli své snaze budovat generační divadlo se specifickou poetikou.
1977–1985: Národní dům Prostějov V sezóně 1976/77 se HaDivadlo přesunulo do menší přednáškové síně Národního domu. Tento přesun měl zásadní dopad na jeho inscenační poetiku, protože získáním komornějšího prostoru se mohlo výrazněji zaměřit na generačně spřízněného diváka. V tomto období se naplno rozvíjely jeho další studiové postupy, jako například vytváření jednotného prostoru nebo chápání divadla jako společně sdíleného aktu. Následující sezónu divadelní soubor posílil Arnošt Goldflam, nejprve jako herec, následně jako režisér. Formovala se tak výrazná trojice tvůrčích osobností (Vála – Kovalčuk – Goldflam), která navzdory odlišnému uměleckému pohledu vtiskla souboru specifický divadelní jazyk. náhled|HaDivadlo v Alfa pasáž. Foto David Konečný Od konce 70. let hrávalo HaDivadlo pravidelně v Brně, Olomouci, Praze či Bratislavě, kde sklízelo větší ohlasy než v Prostějově. V roce 1979 však vstoupil v platnost nový divadelní zákon, který povoloval existenci divadel spravovaných výhradně Krajským národním výborem. Budoucnost souboru se tak ocitla v ohrožení a po celý rok probíhaly diskuse o jeho dalším osudu a možných podobách.DOSEDLOVÁ, Zuzana. Proměny HaDivadla od roku 2004 do roku 2009 [online]. Masarykova univerzita. Brno, 2010, 9–10 s. [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. Bakalářská práce. Nakonec bylo HaDivadlo v roce 1980 převedeno ze správy Městského kulturního střediska pod brněnské Státní divadlo, čímž získalo profesionální status a stalo se po Divadle na provázku jeho druhou studiovou scénou.
Důvodem tohoto administrativního kroku byla pravděpodobně snaha úřadů o pevnější dohled nad nepohodlným souborem. Nové postavení však divadlu přineslo lepší existenční podmínky, především možnost rozšíření hereckého souboru. Přibyli herci jako Hana Müllerová, Břetislav Rychlík, Barbara Plichtová a další.
1985–1988: Klub školství a vědy B. Václavka v Brně V roce 1985 dosáhlo HaDivadlo vrcholu své popularity, a to nejen mezi mladou generací, ale také mezi nezávisle a alternativně smýšlejícími diváky. Nadále hostovalo v různých českých a slovenských městech. V Prostějově však nastoupila nová garnitura funkcionářů, která se snažila znovu zasahovat do aktivit souboru. To se projevilo například zákazem uvést společný projekt studiových divadel Cesty v Prostějově. Kvůli této situaci začal soubor uvažovat o přestěhování do Brna. Tento krok později prosazoval i u vedení Státního divadla v Brně. Prostějovské úřady nakonec s tímto rozhodnutím souhlasily, a tak se od sezóny 1985/1986 novým působištěm HaDivadla stal Klub školství a vědy Bedřicha Václavka.
Soubor pod vedením Jana Borny působil v těchto prostorách tři roky. Během této krátké doby se však odehrálo několik památných událostí. Patří mezi ně například vystoupení mužské části hereckého souboru v projektu The Roundhouse na světové výstavě Expo 86 v kanadském Vancouveru či první zahraniční hostování divadla ve vícero polských městech (Łódź, Gdaňsk a Varšava) v roce 1987.
1988–1990: Obvodní kulturní středisko na Šelepově ulici (Brno) V roce 1988 soubor HaDivadla opět hledal vhodné prostory pro své působení. Nakonec dostal příležitost hrát v Obvodním kulturním středisku na Šelepově ulici, kde působil také Ochotnický kroužek Jana Antonína Pitínského a Petra Osolsobě. Ve stejném roce vznikl ve spolupráci s Divadlem na provázku projekt publicistického divadla s názvem Rozrazil, který byl zpracován také jako scénický časopis s několika tematickými čísly. Na projektu spolupracovalo HaDivadlo i s Václavem Havlem, který pro Rozrazil napsal text Zítra to spustíme. Po 22 vyprodaných reprízách však vedení Státního divadla uvádění Rozrazilu zastavilo.
V tomto roce došlo také k proměně hereckého souboru divadla. Připojili se Monika Maláčová, Monika Načevová (později známá jako zpěvačka Načeva), Mariana Haličková (později Chmelařová) a Hynek Chmelař.
Pod vlivem politicko-společenských událostí listopadu 1989 se HaDivadlo a Divadlo na provázku staly prvními divadly, která vstoupila do stávky. Členové souboru se aktivně účastnili sametové revoluce v Brně: někteří se připojili k výzvě Václava Havla k založení Občanského fóra v Činoherním klubu, jiní zahájili stávkové aktivity v Brně. Divadlo se podílelo na tisknutí a distribuci letáků, promítalo záběry z Národní třídy a pořádalo večerní diskuse s diváky. Právě z tohoto důvodu obnovené uvádění Rozrazilu z ledna 1989 změnilo své původní zaměření (2. číslo projektu, O ekologii, se mělo uskutečnit v prosinci 1989) a získalo podobu tematizovaných, angažovaných večerů v rámci divadelní stávky.
V tomto turbulentním období se HaDivadlo pokoušelo znovu přestěhovat do vhodnějšího prostoru, neboť nehostinná budova kulturního střediska nebyla pro divadlo ideální. Souboru byla nakonec nabídnutý malý sál v centru Brna na Sukově ulici, kde dnes sídlí Kabinet múz.
1991–2004: Kabinet múz Po převratu dostalo HaDivadlo výpověď z dosavadního působiště a bylo třeba najít nové místo. V roce 1990 došlo ke spojení souboru HaDivadla a Ochotnického kroužku, do divadla tak nastoupil například režisér J. A. Pitinský a množství dalších herců a umělců. Od května 1991 divadlo působilo v sálku na Sukově ulici, který byl slavnostně pokřtěn na Kabinet múz. Hned první premiéra v novém prostoru, Klímova Lidská tragikomedie (1991) v Goldflamově režii, se stala významnou událostí polistopadového divadla. Vedle divadelních produkcí se v Kabinetu múz odehrávaly také autorská čtení, výstavy, diskuze a množství dalších různorodých aktivit. náhled|Horní foyer HaDivadla. Foto David Konečný Na počátku sezóny 1992/93 z divadla odešel režisér J. A. Pitinský a spolupráci omezil také A. Goldflam. Poetika divadla se postupně proměňovala a divadlo hledalo nové cesty. Nejpopulárnější inscenací nejen této sezóny, ale snad i celé historie divadla se stal retromuzikál Hvězdy na vrbě (1992), který vznikl pod vedením Karla Davida. Po odloučení se od Státního divadla došlo v roce 1992 ke vzniku nového svazku mezi HaDivadlem a Divadlem Husa na provázku nazvaném Centrum experimentálního divadla (CED).
V 90. letech HaDivadlo uvedlo především původní hry členů a spolupracovníků divadla a výrazné autorské adaptace. V roce 1996 se uměleckým šéfem stal režisér David Jařab s Ivou Volánkovou (Klestilovou). Z JAMU přišli čerství absolventi Marek Daniel, Pavel Liška, Josef Polášek a Tomáš Matonoha. Po několika změnách ve vedení divadla se v roce 1999 uměleckým šéfem stal Jiří Pokorný, jehož umělecká vize sestávala z vyhledávání a inscenování současné české i zahraniční dramatiky.
2004–2015: První roky v Alfa pasáži Roku 2004 se HaDivadlo opět přestěhovalo, tentokrát do bývalého kina v Alfa pasáži, svého současného působiště. V červnu téhož roku se do vedení divadla dostal jeden z jeho zakládajících členů Josef Kovalčuk.
V červnu 2004 se uskutečnila první část přehlídky věnované 30 letům HaDivadla, soubor v rámci oslav postupně uvedl všechny inscenace na repertoáru. Přehlídku doprovázely koncerty a tematické večery věnované historii divadla. V obnovené premiéře byla opět uvedena inscenace Lidská tragikomedie v režii Arnošta Goldflama, která v původním nastudování zahajovala provoz v bývalém působišti divadla. Druhá část přehlídky proběhla na podzim téhož roku, tentokrát se na ní představily spřízněné mimobrněnské soubory.Výroční zpráva o výsledku hospodaření a činnosti CED 2004 [online]. Brno : Centrum experimentálního divadla, 2005 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.ced-brno.cz/cs/ced/mandatory/4/
V roce 2005 došlo opět ke změně vedení, tentokrát konkurz vyhráli Luboš Balák na post uměleckého šéfa a Ondřel Elbl jako režisér a dramaturg. Během roku vznikla řada nových inscenací, zejména autorských projektů Luboše Baláka. Řadu zajímavých inscenací přinesl cyklus Proměny 20. století, pokoušející se reflektovat uplynulá desetiletí. Byl vytvořen také nový prostor pro komorní inscenace a experimentální multižánrové projekty, tzv. Studio.
V průběhu roku 2010 navázalo HaDivadlo úzkou spolupráci s pražským Divadlem Letí a Centrem současné dramatiky. Post uměleckého šéfa v této době přebral Marián Amsler. V následujících letech se dramaturgie divadla přiklání k inscenování textů současné dramatiky. Byly uvedeny například hry Tajná zpráva z planety matek Anny Saavedry, Roky 90: Láska, pank a Nesmírnost Ondřeje Novotného nebo další díla především německých autorů.