Mokrá Hora je evidenční část obce na severu statutárního města Brna, součást městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora. Je tvořena městskou čtvrtí Mokrá Hora, původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1960. Její katastrální území má rozlohu 0,88 km² a žije zde obyvatel. Rozlohou jde o nejmenší katastrální území Brna. Nachází se nad říčkou Ponávkou, na okraji zalesněného území Soběšické vrchoviny.

Vznik Mokré Hory je datován zřejmě do 30. let 18. století, první doložená zmínka pochází z roku 1740. Původně se jednalo o osadu pro dělníky pracující na dvoře v sousedních Jehnicích. Společně s nimi byla ves od roku 1801 součástí malého jehnického panství a od poloviny 19. století dlouhodobě spadala pod samostatnou obec Jehnice. V roce 1953 se Mokrá Hora osamostatnila, ale již roku 1960 se stala součástí Brna. Od přelomu 19. a 20. století začala vesnice nabývat příměstského charakteru, zčásti i s vilovou zástavbou.

Lesnaté okolí Mokré Hory je turisticky a rekreačně využíváno Brňany. Ve vsi se nachází zvonice, památkově chráněný hraniční kámen a několik dalších pamětihodností.

Název Místní jméno Mokrá Hora zřejmě pochází od pravděpodobného zakladatele vsi, jímž asi byl Jan Josef Noss von Nossberg. Jeho šlechtický přídomek von Nossberg, který získal již před vznikem vesnice, lze zkomolením (von Nassberg) přeložit jako „z Mokré Hory“ (německé slovo nass znamená „mokrý“, Berg je „hora“). Dřívější výklad odvozoval místní jméno od zdejšího mokrého, až bažinatého terénu v blízkosti dvou vodních toků a na úpatí vlhkého kopce.

Název vsi byl vždy téměř stejný. Od počátku v 18. století byla užívána v češtině i němčině jednoslovná varianta Mokrahora a v průběhu 19. století se objevil český název Mokrá Hora. V době Protektorátu byl v letech 1939–1945 používán v němčině název Mokrahora.

Historie

Do roku 1850 náhled|vlevo|Mokrá Hora na mapě prvního vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století Území Mokré Hory patřilo od středověku svobodnému dvoru v sousedních Jehnicích. Pro zajištění pracovní síly na tomto statku byla v jižní části polností, patřících svobodnému dvoru, založena kolem cesty z Řečkovic do Jehnic osada. Její vznik lze datovat do rozmezí let 1725–1740; pravděpodobně byla založena v první polovině 30. let 18. století tehdejším majitelem statku Janem Josefem Nossem von Nossberg, od něhož také zřejmě získala své jméno.Černohlávek, s. 22. První písemná zmínka o Mokré Hoře pochází z roku 1740 z matriční knihy řečkovické farnosti, kdy se v osadě narodilo první dítě. Ves byla založena jako čistě domkářská, obyvatelé malých domků měli k dispozici pro vlastní potřebu pouze malou zahradu. Osud Mokré Hory byl v dalších desetiletích spjat se střídajícími se majiteli svobodného dvora v Jehnicích. V roce 1779 koupil statek František Josef I. z Lichtenštejna, majitel pozořického panství, kam spadal i zbytek Jehnic. Jeho syn Alois I. daroval celé Jehnice i s Mokrou Horou Františku rytíři Haymerlemu, čímž vzniklo malé samostatné panství. Haymerle a jeho děti ho drželi do roku 1827, poté Josef Hayek a jeho děti a po roce 1831 Anna Hermannová a její děti.Fasora–Štěpánek, s. 612–614. Na přelomu 20. a 30. let 19. století je v Mokré Hoře doložen rychtář a purkmistr, osada tedy byla v rámci panství spravována samostatně.Černohlávek, s. 32. Mokrohorští pracovali převážně jako námezdní zemědělští pracovníci na jehnickém statku, dělnickou práci vykonávali také v jehnickém pivovaru či v brněnských továrnách.Fasora–Štěpánek, s. 770.

Po roce 1850 Po zrušení patrimoniální správy a vzniku obecního zřízení spadala od roku 1850 Mokrá Hora pod obec Jehnice v politickém okrese Brno-venkov.Kuča, s. 209. V roce 1953 se Mokrá Hora osamostatnila a dále byla samostatnou obcí v okrese Brno-venkov, a to až do roku 1960, kdy byla přičleněna k Brnu.Fasora–Štěpánek, s. 772–773. V systému soudních okresů patřila v letech 1850–1855 do okresu Brno-horní předměstí, poté do roku 1892 do sjednoceného okresu Brno a následně, do roku 1949, kdy byly soudní okresy zrušeny, do soudního okresu Brno-okolí.Kuča, s. 217.

náhled|Mokrá Hora na pohlednici ze začátku 20. století V průběhu druhé poloviny 19. století docházelo k mírnému rozvoji vesnice. Roku 1885 byla podél Ponávky, na západním okraji nynějšího mokrohorského katastru, zprovozněna železniční trať z Brna do Tišnova (zde bez zastávky)Černohlávek, s. 123–125. a později došlo ke stavbě silnice z Řečkovic přes Mokrou Horu do Jehnic. Již koncem 19. století se zde začaly zde objevovat první vilky brněnských podnikatelů a obchodníků. Počátkem 20. století se ves se svým okolím stala oblíbeným místem turistů a výletníků z Brna. V roce 1907 zde vznikl Okrašlovací spolek, který se staral nejen o místní kulturní život, ale věnoval se i dalším činnostem. Jeho zásluhou byly v okolních lesích instalovány lavičky pro výletníky, v roce 1911 postavil spolek na potoku Rakovci říční koupaliště a v roce 1919 se podílel na vzniku pomníku padlým v první světové válce. Tentýž rok diskutovali Mokrohorští i odloučení od Jehnic a vznik samostatné obce, tento návrh ale byl zavržen.Fasora–Štěpánek, s. 771. Prudký rozvoj zaznamenala Mokrá Hora v meziválečném období, kdy se z ní stala spíše předměstská ves. Pokračovala stavba vilek a díky Okrašlovacímu spolku došlo v roce 1923 k elektrifikaci vesnice. Později byla dědina i plynofikována. Roku 1928 bylo zdejší koupaliště modernizováno a v roce 1938 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Zájmy obyvatel vsi hájili v jehnickém zastupitelstvu zvolení zastupitelé a nejpozději od 30. let 20. století byl náměstkem jehnického starosty vždy mokrohorský obyvatel. Ze zvolených mokrohorských zastupitelů převažovali sociální demokraté a národní socialisté.Fasora–Štěpánek, s. 772.

Závěrečné boje druhé světové války se Mokré Hory příliš nedotkly, i když samotné Jehnice byly jimi v květnu 1945 značně poškozeny.Fasora–Štěpánek, s. 620–621. Turistický ruch v okolí po válce poklesl, neboť pro Brňany se stala atraktivnějším místem nově postavená Kníničská přehrada.Fasora–Štěpánek, s. 774. V poválečném politickém uspořádání jehnické samosprávy převažovali ze zástupců Mokrohorských komunisté a sociální demokraté, po převratu v únoru 1948 pak zástupce jiných stran nahradili v místním národním výboru (MNV) další členové komunistické strany. Zasedání MNV se střídavě konala v Jehnicích a v Mokré Hoře. Roku 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína a došlo také ke změně jména obce. V té době používaný název Jehnice-Mokrá Hora byl zkrácen na dříve užívané Jehnice.Fasora–Štěpánek, s. 622. Ve druhé polovině 40. let se znovu objevily návrhy na osamostatnění vsi a roku 1949 se Mokrohorští skutečně vyslovili pro odloučení od Jehnic. K 1. lednu 1953 se Mokrá Hora stala samostatnou obcíÚřední list Československé republiky, ročník 1953, částka 28, str. 328. a zároveň vzniklo i její katastrální území, které bylo vyčleněno z jižní části jehnického katastru.

náhled|upright|vlevo|Pomník padlým v obou světových válkách Po komunistickém převratu v roce 1948 začaly zanikat v Mokré Hoře soukromé obchodní a řemeslné živnosti. Zůstal tu pouze obchod s potravinami Jednota a mlékárna, nadále tu fungovaly dva hostince.Fasora–Štěpánek, s. 773–774. V roce 1953 byla ukončena činnost Okrašlovacího spolku, ale ani zbylé spolky, jako dobrovolní hasiči nebo nově zřizované organizace, například Československý svaz mládeže, nebyly příliš aktivní.Fasora–Štěpánek, s. 773. Téhož roku bylo založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD), ale vzhledem k jeho malé velikosti i špatnému hospodaření bylo v roce 1956 sloučeno do JZD v Medlánkách. Správa lesů, které patřily k jehnickému statku, jenž byl v letech 1949–1950 vyvlastněn, byla rozdělena mezi státní lesy v Kuřimi (západně od silnice Řečkovice–Vranov) a Školní lesní statek tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské (východně od silnice Řečkovice–Vranov). V roce 1953 také došlo ke zprovoznění nové železniční trati z Brna do Tišnova, která v téměř stejné trase nahradila tu starou. Během 50. let 20. století byl v Mokré Hoře zřízen obecní rozhlas a od roku 1955 provozovala místní koupaliště obec. Fungovala zde již dříve vzniklá knihovna a roku 1958 založená osvětová beseda.

K 1. červenci 1960 se Mokrá Hora stala, společně s několika dalšími obcemi, součástí Brna. Začleněna byla do městského obvodu Brno V, v němž setrvala do roku 1964, kdy se stala součástí městské části Řečkovice.Kuča, s. 231. Od roku 1971 spadala pod městský obvod Brno VI-Řečkovice.Kuča, s. 232.Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 10, č. 20/1971, str. 153. Od 1. května 1972 byla součástí městské části Brno-Řečkovice,Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 6, č. 10/1973, str. 56. která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Mokré Hory, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.

Již v roce 1960 došlo k pojmenování ulic a v roce 1961 byla otevřena mateřská škola v Tumaňanově ulici. Během katastrální reformy na konci 60. let 20. století bylo katastrální území Mokré Hory zvětšeno přibližně na současnou výměru.Fasora–Štěpánek, s. 775. Nádrž bývalého koupaliště byla upravena na rybochovné zařízení.

Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Mokrá Hora stala k 24. listopadu 1990 součástí samosprávné městské části Brno-Řečkovice, která v roce 1997 změnila název na Brno-Řečkovice a Mokrá Hora.Kuča, s. 243. Nejpozději mezi lety 2003 a 2005 přestaly být využívány sádky zřízené z bývalého koupaliště a areál zůstal nevyužitý. V letech 2014–2015 byla nádrž zrušena a na jejím místě vznikl malý sportovní areál.

Urbanistický vývoj náhled|Dolní část Tumaňanovy ulice, nejstarší část Mokré Hory Nejstarší částí Mokré Hory je dolní část Tumaňanovy ulice, mezi ulicemi Jandáskovou a Boženy Antonínové. Právě zde vznikla zřejmě ve 30. letech 18. století krátká ulicovka podél starší cesty z Řečkovic do Jehnic, v těsné blízkosti potoka Rakovce. Někdy před rokem 1785 byla zástavba Mokré Hory tvořena domky převážně na západní straně cesty.Černohlávek, s. 23, 27. V roce 1826 zahrnovala vesnice podle stabilního katastru v této nejstarší části převážně již oboustrannou ulicovku a obydlí po západní straně cesty nově pokračovala dále severním směrem až do zatáčky v kopci.

V dalších desetiletích, nejpozději do první světové války, došlo k úplnému zastavění nynější ulice Tumaňanovy v úseku po její zalomení (včetně několika vilek). V té době se také výstavba zaměřila na cestu severozápadním směrem kolem Ponávky k odlehlému Vránovu mlýnu. Její počátek, navazující kolmo na předchozí zástavbu, měl charakter podobně vesnický (nynější ulice Boženy Antonínové). Další úseky (dnešní ulice Brigádnická a Skoumalova), kde se za první republiky stavělo, byly tvořeny nesouvislou zástavbou samostatných domů a vilek. Výjimkou byla nynější ulice Úhledná, opět tvořená malými řadovými domky. Z meziválečného období pochází také chatová osada Skrejš severovýchodně od vsi, v lesích u potoka Rakovce a ve svahu nad ním. Po druhé světové válce pokračovala výstavba kolem silnice směrem na Jehnice, včetně domů Tumaňanova 61, 63 a 65. Ty urbanisticky tvoří severní okraj Mokré Hory, k níž jejich pozemky původně patřily, ale od té doby spadají do Jehnic. V 70. a 80. letech byly budovány domy ve Skoumalově ulici a nově vznikla ulice Pod hájkem. Zároveň došlo k zahušťování zástavby v ulici Brigádnické. V průběhu 90. let a prvního desetiletí 21. století se stavební ruch soustředil na západní část Mokré Hory, ulici Brigádnickou a Úhlednou. Po roce 2000 začala získávat charakter trvalé obytné zástavby i chatová osada Skrejš. V roce 2020 se v Mokré Hoře nacházelo 10 ulic.

Přírodní poměry

Poloha náhled|Pohled přes nivu Ponávky na ulici Brigádnickou v západní části Mokré Hory