Týden

Týden je kalendářní, cyklicky se opakující časové období sedmi po sobě následujících dnů, existují ale i týdny s jiným počtem dnů. Sedmidenní týden se objevuje v různých kalendářích od starověku, v gregoriánském kalendáři byly dny v týdnu původně řazeny v pořadí neděle, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota. Tento kalendář se celosvětově rozšířil jako občanský kalendář a v řadě zemí světa se vžilo řazení dnů v týdnu od pondělí, kterým začíná pět pracovních dní následovaných víkendem.

Týdenní cyklus běží nezávisle na měsících a rocích, které tak začínají různými dny v týdnu, protože jejich délka není sladěna s délkou týdne (počet dní v roce a měsíci není až na únor v nepřestupném roce dělitelný sedmi). V gregoriánském kalendáři má měsíc 28–31 dní, trvá proto 4 týdny a 0–3 dny, a rok má 365–366 dní, což odpovídá délce 52 týdnů a 1–2 dnů.

Pořadí týdne v roce se označuje čísly 1–52 (případně 53). Ve světě existují různé způsoby počítání podle toho, jakým dnem týden začíná a jak se započítá první neúplný týden, pokud se začátek roku nekryje se začátkem týdne. Ve většině zemí Evropy se dle normy ISO 8601 jako 1. týden počítá první týden obsahující čtvrtek, tedy "první týden se 4 dny". Pokud má první neúplný týden jen tři dny (Nový rok, sobota a neděle) nebo méně, počítá se jako první až následující týden. Číslo platí vždy pro celý týden, tedy i pro část týdne, přesahující do předchozího či následujícího roku.

Název Slovo „týden“ vzniklo z označení tý(ž) den (dříve proto skloňované i téhodne, témudni…), které označovalo stejný den za/před 7 dny. Pojem týdne přišel ke Slovanům s křesťanstvím a slovo samotné má původ na Velké Moravě, odkud se rozšířilo do jednotlivých, zejména západoslovanských jazyků.Machek, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Academia, Praha 1971. S. 663

V pozdní latině týden označuje slovo septimana, ze kterého se odvozují názvy v románských jazycích a které je odvozeno od počtu dnů v týdnu (septem sedm). Starší hebdomas bylo převzato z řečtiny, kde bylo utvořeno stejným způsobem (od hepta, resp. hembdomos). Tyto výrazy se objevují v některých cizích slovech, např. v klášterním prostředí v názvu týdenní funkce hebdomadáře neboli septimanáře.

Germánské názvy (anglicky week, německy Woche) jsou odvozeny od slova, které původně znamenalo "změna", a je příbuzné např. s německým wechseln.

Historie Týden o 7 dnech začal být užíván v Babylóně již 600 let př. n. l., ve 4. století byl přijat římskou říší.http://www.bbc.co.uk/religion/0/20394641 - Why are there seven days in a week?

Týden jako indikátor tržního dne I když je v nynější moderní společnosti běžný sedmidenní týden, antropologové zjistili, že v mnoha prehistorických společnostech lze nalézt týdny různé délky, a to od tří do deseti dnů. Zpozorovali také, že název pro týden je v mnoha případech shodný s pojmenováním „tržního dne“, takže koncept týdne zřejmě vychází ze zemědělských nebo předzemědělských společností, ve kterých existovala tržiště či tržní dny.

V oblastech s rozptýleným osídlením, kde se neobchodovalo každý den, bylo nutné, aby se zemědělci a spotřebitelé dohodli, ve který den se budou setkávat. Zvláště pokud cesta na trh trvala několik hodin nebo dní. Týden jako fixovaný počet dnů umožnil přesně určit tržní dny, na rozdíl od určování podle lunárního kalendáře nebo podle rotace nebeské sféry. Lidé tak raději používali týden založený na prostém počítání dní, než na vzájemném pohybu Měsíce a hvězd. Týden tedy nebyl „nebeský“, ale každému dni v týdnu bylo přiřazeno Slunce, Měsíc a tehdy pět známých planet, tedy Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn.

Původ sedmidenního týdne náhled|Týdenní heptagram použitý pro planety dnů týdne. Pro vysvětlení zavedení sedmidenního týdne v různých částech světa se nabízí hypotéza, že čtyři týdny (28 dní) hrubě odpovídají čtyřem měsíčním fázím, které se střídají s periodou synodického měsíce (přibližně 29,5 dne). Pro tuto hypotézu však chybějí důkazy a sedmidenní týden pravděpodobně vznikal uměle, bez vazby na cyklus měsíce či roku.

Sedmidenní týden mohl být ustanoven na Západě a Východě různými cestami.

Hindský, babylonský a židovský sedmidenní týden Starověcí Babyloňané dodržovali sedmidenní týden, vycházející z astronomického pozorování a představ. Dny a božstva byly založeny na sedmi světelných tělesech neboli „světlech“, viditelných pouhým okem (Slunce, Měsíc a pět viditelných planet). Zoroastrismus používal kombinovaně sedmi- a osmi- denní týdny a dělil tak 30 dní měsíce na 4 „týdny“. Vzhledem k časové posloupnosti je pravděpodobné, že hindský i hebrejsko-křesťansko-muslimský týden rovněž navazují na právě tento babylonský, ačkoliv zdůvodnění mohou mít vlastní. Hebrejský (a později křesťanský a muslimský) sedmidenní týden odpovídá biblickému příběhu o stvoření, ve kterém Bůh vytvořil svět během šesti dnů a poté sedmý den odpočíval. Ovšem babylonské zajetí přišlo v době, kdy zemřel Jóšijáš, který teprve prosadil s reformami monoteismus. Teorie vzniku Tóry a Bible z jednoho zdroje není vědecky přijímána a považuje se spíše, že jde o kompilaci textů, které vznikly i později, takže se sedm dnů mohlo dostat do textu babylónským vlivem. Tento vliv se projevuje například v názvu šabat, významný den týdne, který je odvozen od babylónské oslavy úplňku Měsíce (Shabbât). Hindská civilizace má sedmidenní pracovní týden, zmíněný v Rámájaně, posvátném eposu, psaném sanskrtem okolo roku 400 př. n. l., kde Bhanu-vaar znamená neděli, Soma-vaar pak měsíční den atd.

Východoasijský sedmidenní týden Ve starověké Asii se používal týden o 5 či 10 dnech. Používání čínského sedmidenního týdne a rovněž korejského, japonského, tibetského a vietnamského lze zaznamenat od středověku, kdy se babylonský pojem sedmi „světel“ rozšířil do Číny. Dny byly přiděleny každému ze sedmi světel, ale týden neovlivňoval společenský život nebo úřední kalendář. Byl většinou používán pro astrologické účely a byl citovaný v několika buddhistických textech do té doby, než ho Jezuité v 16. století znovu zavedli. Japonci v 19. století převzali sedmidenní západní týden spolu s vlastním astrologickým týdnem se jmény pro dny týdne, která odpovídají anglickým názvům a vychází tedy z názvů bohů germánské mytologie . Pokud by se tak nestalo, zachovaly by se babylonské názvy. Japonské názvy odkazují na čínský Měsíc, Slunce a pět planet.

Pozdější vývoj sedmidenního týdne Starověcí Egypťané používali týden o 10 dnech (dekan) a dělili tak měsíc s třiceti dny na 3 týdny. Starověcí Řekové ale přejali týden od Babyloňanů (Eudoxos z Knidu). Různé skupiny obyvatel Římského impéria, pokud dlouhodobě pobývaly ve východní části říše,postupně přebíraly sedmidenní týden. V občanském životě byla v Římě (už od Etrusků) totiž obvyklá osmidenní období, která vznikla z každodenní praxe. Každý osmý den přicházeli totiž rolníci z okolí Říma do města na trh a vyřídit si své záležitosti. Tento osmý den se nazýval nundinae a dny celého osmidenního týdne se označovaly písmeny A až H. V tomto má svůj původ i oktáva.

Roku 321 n. l. římský císař Konstantin reguloval používání týdne kvůli problému používání různých dnů pro náboženské slavnosti a zavedl neděli jako den náboženského svátku a odpočinku pro všechny, nejen pro křesťany a jiné skupiny, které již neděli slavily.

Současně převzali sedmidenní týden i křesťané. Jak se společenství raných křesťanů rozvíjelo, začalo se odlišovat od původní židovské společnosti např. i v tom, že hlavní svátek připadl na neděli, zatímco židovský hlavní svátek je v sobotu. Středověké křesťanské tradice spojené se šťastnou nebo nešťastnou povahou určitých dnů v týdnu přežily do moderní doby. Týká se to především pátku spojeného s ukřižováním Ježíše. Neděle, někdy personifikovaná jako svatá Anastázie, byla sama o sobě předmětem uctívání v Rusku, což je praxe odsuzovaná v kázáních dochovaných v opisech sahající až do 14. století.

Židé ve 4. století si uchovali jako tradiční svátek sobotu a pokračovali v jejím uctívání dále. Později po vzestupu islámu se stal svátečním dnem pro toto náboženství pátek.

Sedmidenní týden se brzy stal zvykem pro křesťany, židy i muslimy. Následující evropská kolonizace a z toho vyplývající rozvoj globálního obchodu zavedl sedmidenní týden jako univerzální časový úsek i v kulturách, kde se do té doby nepraktikoval. Dvoudenní víkendové volno utvrdilo pondělní začátek týdne. Část normy ISO 8601, týkající se datování týdne, definuje také pondělí jako první den týdne.

V tomto mezinárodním standardu je „prvním týdnem roku“ takový týden, který zahrnuje první čtvrtek roku. Takto je zajištěno, že první týden v roce nezačíná tzv. dlouhým víkendem (od pátku do neděle), což je v mnoha zemích způsobeno tím, že Nový rok je svátkem.

Týdny a kalendářní rok Počet týdnů Délka týdne neodpovídá délce žádného jiného kalendářního období ani astronomického cyklu. Nejblíže má ke čtvrtině měsíční fáze, ale synodický měsíc má cca 29,5 dne oproti pouhým 28 dnům 4 týdnů.

1 běžný rok = 52 týdnů + 1 den 1 přestupný rok = 52 týdnů + 2 dny 1 průměrný rok = 52,1775 týdnů (přesně) 1 kalendářní měsíc = 4 týdny + (0 až 3) dny

V gregoriánském kalendáři má průměrný rok přesně 365,2425 dnů, tj. přesně 52,1775 týdnů. Ve starším juliánském kalendáři má průměrný rok 365,25 dny, tedy zaokrouhleně 52,1786 týdne (délka roku dělená sedmi nepředstavuje konečnou desetinnou hodnotou).

Sedmidenní cyklus týdnů Týdny tvoří sedmidenní neustále se opakující kalendářní cyklus, který běží nezávisle na dalších cyklech jako jsou měsíce a roky. Dny týdne se opakují stále bez přerušení od dob starého judaismu, takže ve všech kulturách, které používají tento sedmidenní týden, je vždy stejný den v týdnu. Tak například i při gregoriánské reformě kalendáře, kdy bylo v kalendáře vynecháno 10 dní, byla zachována týdenní posloupnost a po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582.

Ve starším juliánském kalendáři, ve kterém je pravidelně každý čtvrtý rok přestupný, odpovídá 28 let přesně 1461 týdnům a tak každých 28 let připadají na stejná data roku stejné dny v týdnu. Na základě pořadí roku v 28letém slunečním kruhu byla jednotlivým rokům přiřazována tzv. nedělní písmena. Při gregoriánské reformě kalendáře (1582) byly pro zpřesnění délky průměrného roku vynechány 3 přestupné roky během každých 400 let. Tak se cyklus přestupných let prodloužil z 28 na 400 let, které odpovídají přesně 20 871 týdnům. V gregoriánském kalendáři se tak po 400 letech opakují stejné dny v týdnu ke stejnému datu, např. 10. dubna 1605 byla neděle podobně jako 10. dubna 2005.

Číslování týdnů Každému týdnu gregoriánského kalendářního roku lze přiřadit číslo, určující jeho pořadí v daném roce. Tak např. . náleží dle normy ISO 8601 do . týdne. Číslování týdnů se často používá např. v obchodě, a to zejména v evropských a asijských zemích – v některých jiných částech světa je jeho používání naopak vzácné. Koná-li se nějaká událost (např. výuka nebo setkání) jednou za dva týdny, bývá datum jejího konání často určeno dnem týdne a paritou čísla týdne – hovoří se o lichých nebo sudých týdnech.

Podle normy ISO 8601 je prvním týdnem roku takový týden, který obsahuje čtvrtek. Pokud neúplný týden na začátku roku neobsahuje čtvrtek, tedy nový rok začíná pátkem, sobotou či nedělí, náleží tento týden větší částí do předchozího roku a jako první týden se označuje až týden následující. Ve výsledku první týden obsahuje alespoň jeden pracovní den, a to pátek. První týden roku tedy může začínat následovně: Pondělí je 29.–31. prosince – menší část (3–1 den) prvního týdne náleží do prosince Pondělí je 1. ledna – začátek roku se kryje se začátkem týdne Pondělí je 2.–4. ledna – do začátku roku přesahuje menší část (1–3 dny) posledního (52./53.) týdne předchozího roku