Jaroslav Bidlo (17. listopadu 1868, Záboří nad LabemMatriční záznam o narození a křtu farnosti Záboří nad Labem – 1. prosince 1937, PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z42, s. 110) byl český historik, profesor východoevropských dějin na Univerzitě Karlově.
Život Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu.
Původně učil krátce na střední škole (gymnázium v Ječné 1894-95), ale po odchodu prof. Jirečka (v roce 1893 do Vídně na katedru slovanské filologie) byl určen jako jeho nástupce v oboru historické slavistiky. Jeho zásluhy ve vědním oboru všeobecné dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk (mimořádný člen 13. ledna 1904, řádný od 10. ledna 1917), řádným členem České akademie věd a umění se stal 19. března 1927 (dopisující od 3. prosince 1909, mimořádný 13. prosince 1921).Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 40. Dále byl členem akademií polské, jihoslovanské a ruské.Český biografický slovník XX. století I, s. 95.
Studium dějin jednoty bratrské Pod vlivem Jaroslava Golla, v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin Jednoty bratrské, zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny.
V roce 1897 vydává první dílo o Jednotě bratrské „Nekrologia polské větve Jednoty bratrské“ (článek vyšel v Časopisu Českého muzea). V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost.
Goll ohledně Bidlovy habilitace psal Rezkovi: „Jsou tu další habilitace, které bych rád viděl. Nejbližší je Bidlo. Dál pilně pracoval a končí svůj spis Jednota bratrská v Polsku (v 16. století). Na tom základě by se mohl habilitovat pro všeobecný dějepis se zvláštním zřetelem k slovanským dějinám (á la Jiroušek).“
Jednotlivé díly vyšly v letech 1900, 1903, 1909 a 1932. V pauze mezi třetím a čtvrtým dílem vyšly ještě kratší statě o dějinách bratrské enklávy v Polsku (psané česky i německy): 1903, Bratr Jan Rokyta u cara Ivana Hrozného (teologická disputace) 1917, Vzájemný poměr české a polské větve jednoty bratrské v době od r. 1587 – 1609 1930, Jednota bratrská za mezivládí po smrti Štěpána Bathoryho (Německy psané články jsou o poměru Jednoty bratrské k luteránství a o školství.)
Při studiu archivních pramenů Bidlo dospěl k vydávání edice Akty jednoty bratrské (dva svazky z let 1915 a 1923, pokryl léta 1437 – 1524).
Studium dějin východní Evropy Druhým zájmovým okruhem pro Bidla byly dějiny východoevropských (dalo by se říci obecně slovanských) států, které prezentoval zpočátku v převzaté formě v podobě Přehledu dějin polských od Michala Bobrzyńského (1895). O pár let později přešel k vlastnímu pojetí a vydal dvoudílné Dějiny Ruska v XIX. století (1907).
Před válkou vydal ještě knihu O historii Slovanstva jako celku, kde nadnesl téma jednoty slovanských dějin a jejich průběhu, zatímco v protikladu stojí slovanská kulturní rozpolcenost na římsko-germánský okruh a řecko-slovanskou oblast. Poprvé se zde objevuje zárodek komparativní metody.
K tématu slovanství se vrátil ještě několikrát: od roku 1912 spolurediguje časopis Slovanstvo (spolu s Jiřím Polívkou), v němž uveřejňuje dva články komparativního charakteru, a sice Historický vývoj Slovanstva a Náboženské a církevní poměry národů slovanských, roku 1917 vydává Kulturu byzantskou (zabývá se vznikem evropské kultury a vztahem vzdělanosti jižních Slovanů a Byzance) a naposledy roku 1927, kdy vychází Dějiny Slovanstva. V tomto posledním velkém díle se snaží postihnout stejnosti i rozdíly vývoje jednotlivých slovanských národů. Při hodnocení soudobého Ruska vycházel z přímých pramenů a své osobní zkušenosti.
Co se týká Bidlova didaktického působení, je nutné zmínit jeho spoluautorství na učebnici obecných dějin Dějepis pro vyšší třídy středních škol z let 1911 a 1913, které napsal spolu s Josefem Šustou.
Když byl roku 1917 sestaven tzv. májový manifest a podepsán 223 osobnostmi, Bidlo nepodepsal. Vedle spisovatelů zde najdeme téměř kompletní Gollovu školu, ale chybí podpisy Josefa Šusty a právě Bidla. Zatímco Šustu k odmítnutí podepsat vedla patrně funkce – byl tehdy děkanem filosofické fakulty a nechtěl ji kompromitovat, Jaroslav Bidlo svůj podpis nijak nezdůvodnil. Karel Kazbunda se domnívá, že tak učinil pro rakouské smýšlení.
Ve vztahu k ostatním příslušníkům Gollovy školy se choval Bidlo odmítavě a z pozice soupeře. Zejména jde-li o skupiny Pekař – Šusta vs. Novotný – Friedrich. Výjimkou byl Josef Šusta, s nímž Bidla spojoval zejména profesní postup: V roce 1900 se stali oba docenty, 1905 mimořádnými profesory a 1910 řádnými profesory na filosofické fakultě pražské univerzity. Od roku 1903/04 vede Goll spolu s Šustou a Pekařem historické semináře, od roku 1908/9 pak Golla, který seminář nevypsal, nahrazuje Bidlo. Jaroslav Bidlo se stal rovněž děkanem filosofické fakulty české univerzity, a to v roce 1915/16.
Jedním z jeho významných žáků byl historik a archivář Jan Slavík.
Dílo 1895, Přehled dějin polských 1897, Nekrologia polské větve Jednoty bratrské 1900, Jednota bratrská v prvním vyhnanství (další díly vyšly 1903, 1909 a 1932) 1903, Bratr Jan Rokyta u cara Ivana Hrozného (1906), Sborník prací historických – vydáno k šedesátým narozeninám dvor. rady prof. dra Jaroslava Golla 1907, Dějiny Ruska v XIX. století 1911, O historii Slovanstva jako celku 1911, Dějepis pro vyšší třídy středních škol (druhý díl 1913, napsal spolu s Josefem Šustou) (1915), Akty Jednoty bratrské 1917, Kultura byzantská 1917, Vzájemný poměr české a polské větve jednoty bratrské v době od r. 1587 – 1609 1927, Dějiny Slovanstva 1930, Jednota bratrská za mezivládí po smrti Štěpána Bathoryho 1932, Všeobecný dějepis pro vyšší třídy škol středních. Díl prvý. Dějiny starého věku. (spoluautoři: Josef Dobiáš a Josef Šusta) 1935, Michal Hruševs'kyj (1936), Michal Bobrzyński (1937), Vasil Nikolov Zlatarski
Odkazy
Reference
Literatura JIROUŠEK, Bohumil: Jaroslav Goll, role historika v české společnosti, České Budějovice 2006.
KAVKA, František; PETRÁŇ, Josef (edd.). Dějiny Univerzity Karlovy 1348–1990. III 1802–1918, Praha 1997. KAZBUNDA, Karel: Stolice dějin na české univerzitě v Praze 1914–1918 IV – Jaroslav Goll a Josef Pekař ve víru války světové, Praha 2000.
ŠTAIF, Jiří. Historici, dějiny a společnost: historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu, 1790–1900. Část 2. Praha : Filozofická fakulta UK, 1997. 392 s. .
Externí odkazy
Jaroslav Bidlo v souborném katalogu Akademie věd ČR Jaroslav Bidlo na stránkách FF UK Jaroslav Bidlo v Akademickém bulletinu AV ČR
Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští slavisté Kategorie:Čeští spisovatelé vědecké literatury Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Spisovatelé píšící francouzsky Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Gollova škola Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Děkani Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Narození 17. listopadu Kategorie:Narození v roce 1868 Kategorie:Úmrtí 1. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Muži Kategorie:Historikové 19. století Kategorie:Historikové 20. století