Richard Glazar (29. listopadu 1920 Praha – 20. prosince 1997 tamtéž, jako Richard Goldschmid) byl československý žid a v letech 1942–1943 vězeň vyhlazovacího tábora Treblinka, kterému se odsud jako jednomu z nemnoha podařilo utéci.
Mládí Richard Glazar pocházel z československé židovské rodiny. Rodina byla bilingvní, všichni uměli perfektně česky i německy. Žili sice v Praze, ale mnoho času trávili i v Kolíně. Rodiče se v roce 1932 rozvedli, jeho matka si poté vzala obchodníka Kvido Bergmanna, s nímž měla další dvě děti. V říjnu 1939 začal Glazar studovat pražskou univerzitu, ale hned záhy, v listopadu, studia nuceně ukončil, neboť nacisté vysoké školy uzavřeli. Rodina se následně z Prahy přesunula na venkov do Třebenic, kde žila do roku 1942. Richard zde pracoval v zemědělství. V září 1942 byl deportován do Terezína, kde zůstal zhruba měsíc.
Treblinka V říjnu 1942 se dostal s transportem československých židů do Treblinky, vyhlazovacího tábora v okupovaném Polsku. Při selekci byl vybrán do pracovního komanda, což mu zachránilo život. Ve své knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky popsal tento okamžik takto:
Následujících deset měsíců pracoval jako třídič věcí, které zbyly po zplynovaných. Během povstání v roce 1943 se asi 350 vězňům, mezi nimi i Glazarovi, podařilo utéci. Na rozdíl od většiny uprchlíků, kteří byli chyceni a zabiti, se jeho útěk podařil. Se svým spoluvězněm Karlem Ungerem prošli přes Polsko do Německa, kde se dva roky skrývali pod falešnou identitou. V Mannheimu pracoval v kovárně až do osvobození americkou armádou. Příběh treblinské vzpoury a útěku z Treblinky sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu ale nepodařilo vydat, poprvé vyšla až roku 1992 ve zkráceném vydání v němčině. Richard Glazar je jedním z klíčových svědků Lanzmannova filmového dokumentu Šoa.
Po válce Jediný člen jeho užší rodiny, kdo přežil válku, byla jeho matka, ačkoliv sama prošla Osvětimí a Bergen-Belsenem. Po válce v Praze dostudoval ekonomii. Byl ale pronásledován komunistickým režimem a během pražského jara 1968 emigroval do Švýcarska.
V letech 1961–1965 a 1970 vypovídal v Düsseldorfu v tzv. treblinských procesech s bývalými dozorci (např. Kurt Franz a Franz Stangl) jako jeden z 54 přeživších Treblinky. Při svých výpovědích se vyznačoval skvělou pamětí a jasnými výpověďmi. V posledních letech života hovořil o svých osudech na mnoha přednáškách na vysokých školách.
V říjnu roku 1997 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. 20. prosince 1997 po smrti své ženy spáchal sebevraždu skokem z okna.
Odkazy Literatura GLAZAR, Richard. Treblinka, slovo jak z dětské říkanky, Praha 1994, 336 stran, . GLAZAR, Richard. Veselý nebo Lustig, GPlusG 2003, 128 stran, . CÍLEK, Roman; MOULIS, Miloslav. Útěky z pekla, Praha 2010.
Externí odkazy
Muž, který se vzepřel dokument Česká televize o Richardu Glazarovi z cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy, 23. května 2011 (možnost on-line přehrání) Richard Glazar v dokumentu Jad vašem (Německy) Richard Glazar přežil vyhlazovací tábor Treblinka. Pak popsal, jak lágr střežili ukrajinští dozorci Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné údaje, unikátní záznam hlasu Richarda Glazara, vylíčení jeho poválečných aktivit.
Kategorie:Vězni koncentračního tábora Treblinka Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Přeživší holokaustu Kategorie:Uprchlí vězni Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy Kategorie:Úmrtí po pádu z okna Kategorie:Sebevraždy skokem v Česku Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Úmrtí v roce 1997 Kategorie:Narození 29. listopadu Kategorie:Úmrtí 20. prosince Kategorie:Muži