Cher, rodným jménem Cherilyn Sarkisian (* 20. května 1946 El Centro, Kalifornie) je americká zpěvačka, skladatelka, tanečnice, herečka, producentka a módní symbol arménského původu. Někdy také označována jako bohyně popu, byla popsána jako ztělesnění ženské nezávislosti v oboru ovládaném muži. Je známa svým výrazným kontrastním hlasem a činností v mnoha oblastech zábavního průmyslu, různorodostí stylů i vystoupení během své více než šedesátileté kariéry.
Cher získala popularitu v roce 1965 ve folk-rockovém manželském duu Sonny & Cher poté, co se jejich píseň „I Got You Babe“ dostala na první místo v žebříčcích populární hudby na obou stranách Atlantiku. Do konce roku 1967 se prodalo 40 miliónů alb na celém světě. Zároveň Cher zahájila sólovou dráhu a v roce 1966 vydala píseň „Bang Bang (My Baby Shot Me Down)“, která jako první z jejích písniček dosáhla milionu prodaných desek. V sedmdesátých letech se z ní stala televizní star se show Cher a Sonny & Cher Comedy Hour, kterou sledovalo více než 30 milionů diváků týdně v průběhu tří let. V té době se stala také módní ikonou díky nápaditému oblečení, v němž vystupovala v televizních pořadech. Během práce v televizi se stala sólovou umělkyní se singly „Gypsys, Tramps & Thieves“, „Half-Breed“ a „Dark Lady“. V roce 1975 se se Sonnym Bonem rozvedla. O čtyři roky později se vrátila s disko albem Take Me Home a v letech 1980–1982 vydělávala 300 000 dolarů týdně s vlastní sérii koncertů v Las Vegas.
V roce 1982 debutovala na Broadwayi ve hře Come Back to the Five a Dime, Jimmy Dean, Jimmy Dean a hrála ve filmové adaptaci stejného titulu. Později získala zásadní uznání za své výkony ve filmech jako Silkwoodová (1983), Maska (1985) a Pod vlivem úplňku (1987), v posledně jmenovaném filmu získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Následně oživila svou hudební kariéru vydáním rockových alb Cher (1987), Heart Of Stone (1989) a Love Hurts (1991), ze kterých vzešla řada úspěšných hitů. V roce 1998 dosáhla absolutního vrcholu s albem Believe, jehož titulní skladba se stala ve Velké Británii nejprodávanějším singlem všech dob od ženy umělkyně. Zde také průkopnicky použila Auto-Tune, známý také jako „Cher efekt“. Její turné, probíhající v letech 2002–2005, Living Proof: The Farewell Tour se stalo jedním z nejvýnosnějších koncertních turné všech dob s 250 miliony dolarů. V roce 2008 podepsala na tři roky smlouvu na pozici hlavní hvězdy v Colosseu paláce Caesars v Las Vegas za 180 miliónů dolarů. Po osmileté přestávce od posledního filmu Burlesgue se v roce 2018 znovu vrátila na plátna kin v romantickém muzikálu Mamma mia! Here we go again. Album Dancing Queen, inspirované filmem, zahájilo třetí pozicí v žebříčku Billboard 200 a navázalo na úspěch jejího alba Closer to the Truth z roku 2013 s nejlepším umístěním na amerických žebříčcích populární hudby.
Cher získala ceny Grammy, Emmy, Oscara, třikrát Zlatý glóbus, cenu na filmovém festivalu v Cannes, zvláštní ocenění CFDA Fashion Award a další ocenění. Během své kariéry prodala 100 miliónů alb a stala se jedním z nejprodávanějších umělců hudebního průmyslu v historii. Je jediným umělcem, jehož píseň obsadila první příčku v žebříčku Billboard v každém desetiletí od 60. let do roku 2010. Kromě své hudby a herectví je známa svými politickými názory, filantropickými snahami a společenským aktivismem, včetně práv LGBT a prevence HIV/AIDS.
Život a kariéra
1946–1961: Začátky náhled|vpravo|Cher jako studentka v roce 1960 Cher se narodila jako Cherilyn Sarkisian 20. května 1946 v El Centro v Kalifornii. Její otec, John Sarkisian, byl řidič kamionu arménsko-amerického původu, který měl problémy s drogami a hazardními hrami. Její matka Georgia Holt (pravým jménem Jackie Jean Crouch), byla příležitostnou modelkou a herečkou a prohlašovala, že je irského, anglického, německého a čerokíjského původu. Otec Cher býval zřídkakdy doma, a její rodiče se rozvedli, když bylo Cher pouhých čtrnáct měsíců. Její matka se později provdala za herce Johna Southalla, s nímž měla dceru.
Matka Cher začala vystupovat, když žila a pracovala jako servírka v Los Angeles. Změnila si jméno na Georgie Holt a hrála drobné role ve filmech a v televizi. Získala také herecké role pro své dcery v komparzu v televizních pořadech jako The Adventures of Ozzie a Harriet. Vztah její matky se Southallem skončil, když bylo Cher devět let, ale považuje ho za svého otce a vzpomíná si na něj jako na „dobrotivého muže, který se změnil, když příliš pil“. Georgia Holt se znovu několikrát vdala a rozvedla a stěhovala svou rodinu po celé zemi (včetně New Yorku, Texasu a Kalifornie). Často měli málo peněz a Cher si pamatuje, že musela používat gumičky, aby udržela pohromadě rozpadající se boty. Jednou musela matka umístit Cher na několik týdnů do sirotčince. Ačkoliv se setkávaly každý den, pro obě byla tato zkušenost traumatizující.
Když byla Cher v páté třídě, zorganizovala provedení muzikálu Oklahoma! pro svou třídu a učitele. Dala dohromady skupinu dívek a ujala se režie a taneční choreografie. Protože se jí nepodařilo přesvědčit chlapce, aby se zúčastnili, hrála a zpívala mužské role. V devíti letech měla nezvykle hluboký hlas. Fascinovaly ji filmové hvězdy, vzorem jí byla herečka Audrey Hepburnová, zejména kvůli roli ve filmu Snídaně u Tiffanyho z roku 1961. Začala přejímat její nekonvenční oblékání a chování. Byla zklamána absencí tmavovlasých hollywoodských hereček, které by mohla napodobit. Chtěla být slavná již od dětství, ale cítila se neatraktivní a netalentovaná., jak později uváděla: „Nemohla jsem přijít na nic, co bych mohla dělat ... Nemyslela jsem si, že bych mohla být zpěvačkou nebo tanečnicí. Pouze jsem si říkala, že budu slavná, to byl můj cíl.“Berman (2001), S.21–22
V roce 1961 se její matka vdala za bankovního manažera Gilberta LaPiera, který přijal Cher (pod jménem Cheryl LaPiere) i její nevlastní sestru a zapsal je na Montclair College Preparatory School, soukromou školu v Encino, kde studenti byli většinou z bohatých rodin. Škola vyšší společenské třídy znamenala pro Cher výzvu; autorka životopisu Connie Bermanová napsala: „Lišila se od ostatních nápadným vzhledem a otevřeností.“ Bývalý spolužák poznamenal: „Nikdy nezapomenu, jak jsem viděl Cher poprvé. Byla tak zvláštní ... Byla jako filmová hvězda ... Říkala, že bude filmová hvězda a my jsme věděli, že bude.“ I když nebyla vynikající studentkou, podle Bermanové byla inteligentní a kreativní. Měla dobré známky, byla vynikající ve francouzštině a angličtině. Jako dospělá zjistila, že má dyslexii. Cher byla nápadná nekonvenčním chováním: v polední přestávce zpívala studentům a překvapila své vrstevníky, když horní díl jejího oblečení odkrýval břicho. Později vzpomínala: „Nikdy jsem nebyla myšlenkami ve škole, vždycky jsem přemýšlela o tom, jak vyrostu a budu známá.“
1962–1965: Kariérní průlom V šestnácti letech Cher opustila školu i matčin dům a přestěhovala se s přítelem do Los Angeles. Chodila do hereckých kurzů a snažila se zaujmout, tancovala v malých klubech na hollywoodském Sunset Strip a představovala se umělcům, manažerům a agentům. Podle Connie Bermanové „[Cher] neváhala oslovit kohokoliv, o kom si myslela, že by jí mohl pomoci prorazit, získat nový kontakt nebo se dostat na konkurz“. Se Sonnym Bonem, umělcem pracujícím pro producenta Phila Spectora, se setkala v listopadu 1962. Kamarád Cher se odstěhoval a ona přijala Sonnyho návrh, aby se stala jeho hospodyní. Představil ji Philu Spectorovi, který ji použil ve vokálech na mnoha nahrávkách, včetně „Be My Baby“ dívčí skupiny Ronettes a „You've Lost That Lovin' Feelin“ skupiny Righteous Brothers.Berman (2001), S.23–28 Spector produkoval její první komerčně neúspěšný singl „Ringo, I Love You“, který Cher natočila pod jménem Bonnie Jo Mason.
Cher a Sonny se stali blízkými přáteli, později milenci a 27. října 1964 se vzali při neoficiálním svatebním obřadu v hotelu v Tijuaně v Mexiku. Ačkoli Sonny zamýšlel pro Cher sólovou kariéru, přesvědčila ho, aby s ní vystupoval, protože trpěla velkou trémou. Její nervozita se vždy snížila, když se podívala na Sonnyho; později poznamenala, že zpívala lidem skrze něj. V roce 1964 vystupovali jako duo Caesar & Cleo, a vydali singly „Do You Wanna Dance?“, „Love Is Strange“ a „Let The Good Times Roll“, které neměly dobrou odezvu.
Cher koncem roku 1964 podepsala smlouvu se společností Liberty Records a Sonny se stal jejím producentem. Singl „Dream Baby“, který vyšel pod názvem „Cherilyn“, byl vysílán v Los Angeles. Povzbuzena společností Imperial pracovala Cher se Sonnym na svém druhém sólovém singlu, na písni Boba Dylana „All I Really Want To Do“, která v roce 1965 obsadila 15. místo v žebříčku ve Spojených státech. Ve stejné době skupina Byrds vydala vlastní verzi stejné skladby. Když začala soutěž na singlových hitparádách mezi Cher a Byrds, nahrávací společnost skupiny začala prosazovat B-stranu singlu Byrds. Roger McGuinn z Byrds to komentoval: „Milovali jsme verzi Cher ... Nechtěli jsme se hádat. Tak jsme jen otočili desku na druhou stranu.“Bego (2001).S.40 Debutové album Cher All I Really Want To Do (1965) dosáhlo ve Spojených státech 16. místa. Tim Sendra později album na Allmusic popsal jako „jednu z nejsilnějších folk-popových nahrávek té éry“.
1965–1967: Sonny & Cher stoupají na popové nebe náhled|vpravo|Sonny & Cher na letišti Schiphol, 1966 Začátkem roku 1965 se Caesar a Cleo přejmenovali na Sonny & Cher.Cher & Coplon (1998), s.98 Po nahrávce písně „I Got You Babe“ odjeli na radu skupiny Rolling Stones v červenci 1965 do Anglie; Cher vzpomíná, „řekli nám ... že Američané nás prostě nevzali a že pokud chceme uspět, budeme muset do Anglie“.Cher & Coplon (1998).S.108–109 Podle spisovatelky Cintry Wilson „se angličtí fotožurnalisté objevili, když byli Sonny & Cher v noci vyhozeni z londýnského hotelu Hilton kvůli svému oblečení a tak se stali – doslova přes noc, hvězdami. Londýn se zbláznil do nevídaného zjevu Sonny & Cher, který nebyl ani módní ani rokerský“.
„I Got You Babe“ se dostalo na první místo v hitparádě Billboard Hot 100 a podle Bruce Edera z AllMusic se píseň stala „jedním z nejprodávanějších a nejoblíbenějších pop/rockových hitů poloviny 60. let“. Časopis Rolling Stone uvedl v roce 2003 píseň mezi 500 největších písní všech dob. Jakmile píseň vyřadila skupinu The Beatles z vrcholu britské hitparády, angličtí teenageři začali napodobovat módní styl Sonnyho & Cher jako jsou zvony, pruhované kalhoty, košile s rukávy, průmyslové zipy a kožené vesty. Po návratu do Spojených států duo uskutečnilo několik vystoupení v pořadech pro teenagery Hullabaloo a Shindig! a uspořádalo turné po největších koncertních halách v USA. Jejich show přitahovalo také mnoho dívek, které začaly Cher napodobovat – „dívky si žehlily a barvily vlasy na černo a nosily vesty a kalhoty do zvonu“. Cher rozšířila svůj kreativní rozsah tím, že navrhla oděvní značku.
Debutové album Sonny & Cher Look At Us, vydané v roce 1965 pro společnost Atco Redords pod divizí Atlantic Records, bylo osm týdnů na druhém místě na Billboard 200 za albem The Beatles Help!. Jejich písně byly populární a duo v té době úspěšně soupeřilo s dominantním britským hudebním vlivem zvaným British Invasion a zvukem společnosti Motown. Sonny & Cher se v letech 1965 až 1972 dostali desetkrát mezi 40 top amerických singlů, z toho pětkrát do první desítky: „I Got You Babe“, „Baby Don't Go“, „The Beat Goes On“, „All I Ever Need Is You“ a „A Cowboy's Work Is Never Done“. V jednom okamžiku měli současně pět skladeb v Top 50, což se podařilo pouze The Beatles a Elvisu Presleyovi. Do konce roku 1967 prodali 40 milionů alb po celém světě.