Vlašim () je město a obec s rozšířenou působností v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Nachází se dvacet kilometrů jihovýchodně od Benešova, čtyřicet kilometrů severně od Tábora a je centrem mikroregionu Podblanicko. Žije zde obyvatel, jejich počet postupně mírně klesá.
Název Pověst Pověst o původu názvu města (uvádí ji Karel Josef Biener z Bienenberka v díle Versuch über einige merkwürdige Alterthümer in Königreich Böhmen) se týká dob vlády Vladislava II., druhého českého krále, který vládl v letech 1152–1172. Svůj královský titul získal za své spojenectví s císařem Fridrichem I. Barbarossou v jeho tažení na Milán. Vladislav II. vytáhl do boje na pomoc císaři s více než deseti tisíci muži.Pověst o původu názvu města Vlašim na stránkách benesovsko.info
Po dlouhé a strastiplné cestě přes Tyroly vstoupilo české vojsko do vlašské země (Vlachy) v severní Itálii. Po kapitulaci Milána se Čechové začali seznamovat s kulturou Italů, tedy Vlachů, kteří byli v té době v tomto směru považování za evropskou špičku. Jedním z těch, kteří následně oslavovali chrabré činy českých hrdinů při vlašském tažení, byl rytíř, jehož sídlo se nacházelo nad řekou Blanicí. Krajina kolem jeho sídla byla bohatá na přírodní krásy, a ač nebyla tak slunná a nádherná jako ta vlašská, miloval ji a na památku své obliby vlašských mravů si začal říkat Vlašim.
Etymologie Název města je lingvisticky odvozen od starobylé přivlastňovací přípony, odkazující na jména typu Vlastislav či Vlastimil. Název Vlašim je též domácí obměna jména Vlach, která vznikla jeho krácením.
Ve starých latinsky a německy psaných listinách se v různých datech objevují německé podoby názvu města, vzniklé adaptací názvu českého: Pleszin (1353), Flesching (1431), Wlassimg (1439) či Wlaschim.
Historie náhled|upright=1.0|Vlašim, zámek od jihovýchodu|vlevo
Počátky města Archeologické nálezy prokazují existenci sídliště již v době před 30 tisíci lety př. n. l. V době před 2 tisíci lety př. n. l. zde v okolí sídlili Keltové, o 500 let později Germáni, následováni Slovany.
Z roku 1303 má pocházet nejstarší zmínka o hradu ve Vlašimi, který zde měl stát s ještě starším románským kostelem. Ta se ovšem ztratila s kronikou místní fary, prameny nás poté zavedou k roku 1318, kdy Hynek z Vlašimi v deskách půhonných, řadě desek zemských, žaluje pány z okolí z krádeží rozmanitého typu. Tvrz, která měla chránit brod přes řeku Blanici. Dochovaly se z ní pouze části uvnitř okruhu dělostřeleckých bašt. První písemná zmínka o městečku pod tvrzí pochází z roku 1320.
Rytíři z Vlašimi patřili ke družině krále Jana Lucemburského a Hron z Vlašimi padl po boku krále v bitvě u Kresčaku v roce 1346. Rod se postupně rozdělil na několik větví, které se psaly podle svých sídel. Jan Očko z Vlašimi byl od roku 1364 druhým pražským arcibiskupem a prvním českým kardinálem. Za jeho působení byla Vlašim povýšena na město. Když se roku 1378 úřadu vzdal, nastoupil po něm jeho synovec Jan z Jenštejna. Větev Jankovských z Vlašimi působila na Moravě, Jiřík z Vlašimi byl v letech 1516–1520 moravským podkomořím. V letech 1363–1413 držela Vlašim jenštejnská větev pánů z Vlašimi.Ottův slovník naučný, heslo Z Vlašimě.
V letech 1442–1546 zde vládli Trčkové z Lípy, stoupenci krále Jiřího z Poděbrad. Za Mikuláše Trčky z Lípy byl postaven městský kostel a rozšířen hrad. Jejich vláda však město a jeho okolí uvrhla do dluhů. Rod také řešil problém vzájemných vyrovnání, které byly urovnány až králem Ferdinandem I. Do roku 1588 bylo město dvakrát předáno do rukou rytířských rodů: nejprve to byli Markvartové Stranovští ze Sovojovic a o čtyři roky později Klenovští ze Ptení. Roku 1580 dostalo město zásluhou Aleše Klenovského znak a jeho monogram „AKZP“ je na něm i dnes. Po nich do roku 1621 vládli Vlašimi Vostrovcové z Kralovic, kteří si dali za úkol zbavit město dluhů. Představitel tohoto rodu Jan patřil ke třiceti direktorům, kteří vystupovali proti králi Ferdinandovi. Po bitvě na Bílé hoře byl odsouzen k trestu smrti popravením, rozsudek byl však později změněn na doživotní vězení. Jeho mezitím nahromaděný majetek připadl konfiskací koruně a město roku 1621 pánům z Talmberka.
Novověk Většina měšťanů byli protestanti, kteří trpěli za dob rekatolizace, což v okolí vedlo k mnoha povstáním. Rolníci a měšťané plenili a dobývali zámky v Ratajích, Domašíně a Vlašimi, kde mučili městského hejtmana a rozbili mu i hlavu. Po vyplenění tehdejšího kláštera svaté Barbory v Benešově narazili na císařská vojska a byli následně pomláceni, zatčeni, či popraveni. Město bylo v té době obsazeno a vypleněno. V roce 1645, během třicetileté války, dobyli Vlašim Švédové, kteří město vypálili a zanechali v troskách. Později, od roku 1744, vládli městu knížata z Auerspergu, kteří v městě sídlili až do roku 1945.
Vlašim před první světovou válkou V roce 1895 bylo město napojeno na železniční síť. Hlavní dopravní tepnou, propojující železniční nádraží s kostelem a náměstím, se stala Komenského ulice; ta se tak stává z původní periferie městským centrem, tlak na její reprezentativnost v dobách první republiky roste.
Městská panoramata před dynamickou výstavbou v druhé polovině 20. století popisuje kronikář Jan Vondráček v roce 1902 následovně: "Za nizoučkými domky na úpatí zvedají se terasovitě nad sebou stavby a stromoví, až nejvýše uprostřed rýsují obzor nejdůležitější budovy: kostel, škola, zámek, záložna a pivovár, vlevo pak nejkrajněji se ukazuje nádraží a kruhovka se svým vysokým komínem."
Prvorepubliková léta
První poválečná léta do města přinesla akutní nedostatek bytů. Důvodem je nejspíše vliv železniční tratě, která rozšiřuje průmyslový potenciál Vlašimi a ten do města láká migranty. Pamětní kniha Vlašimi situaci komentuje: "Ve Vlašimi je velký nedostatek bytů. Některé světnice obývají dvě, ba i tři rodiny. Mnozí dospělí mužové uzavřeli by sňatek, kdyby mohli získat byt." Město se problém rozhodlo řešit odkupem pozemků od soukromníků, následně řídit výstavbu nových domů pomocí stavebního a bytového družstva. Tak kupříkladu vznikla dnešní ulice Na Tenise, vykoupená od šlechtického velkostatku.
V roce 1914 byla spuštěna turbínová elektrárna rakouské firmy J. M. Voith, což pomohlo zde začínající pobočce firmy AEG. V roce 1918 pomohl rozvoji hospodářství obuvní průmysl a v roce 1935 se zde usídlila zbrojovka Sellier & Bellot. Přítomnost zbrojovky ještě umocnila problém s nedostatkem bytů. Rapidně se zvýšil počet obyvatel. Zatímco v roce 1930 má ve Vlašimi, dle sčítání lidu, žít 3075 obyvatel, v roce 1938 se číslo zvedlo více než dvojnásobně na 6632 lidí. Uvažuje se proto o vzniku dělnické kolonie poblíž továrny, dostalo se jí názvu Žižkov (podle původního sídla zbrojovky na pražském Žižkově). Od roku 1935 začíná stavba desítek dvojdomků v šesti blocích, tak se městská zástavba posouvá směrem na jih. Problémy s byty však stále přetrvávají.
Ve městě Vlašim (3628 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1850-1851. (česky a německy) Instituce a průmysl: Poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, okresní soud, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, katol. kostel, českoslov. kostel, synagoga, lidové sanatorium, obchodní grémium, 9 továren na obuv, 19 výrobců obuvi, 2 cihelny, vápenice, mlýn, 2 pily, pivovar Karla Auersperga, sbor dobrovolných hasičů, městská elektrárna, hospodářské sladištní družstvo ve Vlašimi, lesní družstvo obcí a osad soudního okresu vlašimského, lidové družstvo hospodářské a konsumní pro soudní okres Vlašimský a Dolno-Kralovický, vývoz sušených hříbků, První Vlašimská výrobna lihovin a obchod vínem Gans a Sušický, 2 velkostatky Služby (výběr): 4 lékaři, zvěrolékař, 2 advokáti, notář, 2 autodílny, 4 autodopravci, bio Sokol, 4 cukráři, 2 drogerie, 2 fotoateliéry, geometr, 3 hodináři, 10 restaurací, 2 hotely, 2 kapelníci, kloboučník, 2 knihaři, 3 kožišníci, lékárna, akad. malíř, 2 obchody s motocykly, nožíř, obchod s obuví Baťa, První česká vzájemná pojišťovna v Praze, radiopotřeby, realitní kancelář, Městská spořitelna ve Vlašimi, Občanská záložna ve Vlašimi, Okresní hospodářská záložna ve Vlašimi, Zemědělská lidová záložna ve Vlašimi, Živnostenská záložna ve Vlašimi, 3 stavitelé, 3 zahradnictví, zubní ateliér, 4 železářství
V obci Bolina (přísl. Bolinka, Skalkov, 375 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Vlašimi) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 60. (česky a německy) 2 bednáři, 3 hostince, kolář, kovář, 2 krejčí, mlýn, 3 obuvníci, pila, 16 rolníků, 3 trafiky, truhlář.
V městysi Domašín (968 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, katol. kostel, samostatný městys se později stal součástí Vlašimi) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 235. (česky a německy) cihelna, 3 hostince, hrnčíř, 2 kováři, 2 krejčí, mlýn, 8 obuvníků, 3 pekaři, 2 řezníci, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Domašín, 2 trafiky, 4 truhláři.
V obci Hrazená Lhota (přísl. Znosím, 256 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Vlašimi) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 383. (česky a německy) hostinec, 2 kováři, obuvník, 2 trafiky.
V obci Nesperská Lhota (přísl. Hradiště, Polánka, Chobot, 256 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Vlašimi) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 907. (česky a německy) družstvo pro rozvod elektrické energie v Hradišti, 4 hostince, mlýn, rolník, obchod se smíšeným zbožím, 3 trafiky.
Doba socialismu (1948–1989) V padesátých letech se bytová situace řeší zejména ve vztahu k zbrojovce. Pro nedostatečné kapacity dělnické kolonie Žižkov bylo rozhodnuto o výstavbě prvního vlašimského sídliště. Kvůli vážným nehodám, jež se ve fabrice ještě ve 30. letech odehrály, bylo sídliště vystavěno v opačné, tedy severní části města, dostalo se mu proto názvu sídliště Sever. První domy byly sice zkolaudovány již v roce 1953, sídliště je ale budováno ještě v šedesátých letech.
Za vlády KSČ byla v sedmdesátých letech velká část původní maloměstské zástavby z dvacátých let, tvořící centrum města, zbourána a bylo zde vystavěno panelové sídliště. V souvislosti s výstavbou přehrady Želivka (1968–1975) byla také místní železniční trať, vedoucí do tehdejších Dolních Kralovic, zkrácena do Trhového Štěpánova. Staré Dolní Kralovice byly později zaplaveny a byla vystavena nová zástavba Dolní Kralovice. Část obyvatel původních Dolních Kralovic byla přestěhována do Vlašimi, v sedmdesátých letech tak počet obyvatel narostl o více než dva tisíce lidí. To tvoří tlak na výstavbu nových panelových domů, které se přesouvají do středu města. Nové zástavbě musel ustoupit zbytek budov šlechtického velkostatku i rodinné domy v Komenského ulici a v jejím okolí. I přes tyto radikální změny v podobě městského centra v roce 1979 Městský národní výbor stále nechává nevyřízeno 120 žádostí o byt.
V roce 1977 zde byl natáčen film Stín létajícího ptáčka.
Po sametové revoluci