Národní jazyk je jazyk (nebo jazyková varieta, tj. dialekt), který reprezentuje národní identitu určitého národa nebo země. Národní jazyk je typicky používán pro účely politických a právních rozprav.
Některé země mají více než jeden národní jazyk, jako např. Kanada, kde se používají současně francouzština a angličtina. Pokud je národní jazyk deklarován legislativou, jedná se o úřední jazyk. To je odlišné od případu dominantního národního jazyka, který je národním jazykem pouze používáním de facto (např. angličtina v mnoha státech USA) nebo díky historické asociaci s dotyčným národem.
Národní jazyk je obvykle souborem útvarů a podob jazyka. K obvyklým, ovšem ne vždy přítomným součástem národního jazyka patří: spisovný jazyk nářečí
profesní mluva, slang argot
Český národní jazykstrukturníjazykovéútvaryspisovná čeština (včetně hovorové)nadregionální obecná češtinaregionální obecná češtinaobecná hanáčtinaobecná moravská slovenštinaobecná laštinanářeční skupiny (česká, středomoravská, východomoravská, lašská)nářeční podskupiny (např. jihozápadočeská, tišnovská, valašská)nářečínestrukturníjazykovéútvaryslang, profesni mluvaargotběžná mluva (není jazykový útvar)
Související články Domorodý jazyk Etnolekt Jazyková politika Regionální jazyk
Kategorie:Užívání jazyka Kategorie:Stát Kategorie:Jazyky Kategorie:Kultura podle regionů