Bell AH-1 Cobra je americký dvoumístný jednomotorový bitevní vrtulník určený k přímé podpoře pozemních jednotek a k ničení živé síly a bojové techniky nepřítele. Jako člen rozsáhlé rodiny Huey je AH-1 označován také jako HueyCobra nebo Snake.

AH-1 byl rychle vyvinut jako dočasné letadlo palebné podpory v reakci na potřeby americké armády během války ve Vietnamu. Používal stejný motor, reduktor a nosný rotor jako Bell UH-1 Iroquois, který se již během konfliktu osvědčil jako schopná platforma, ale kombinoval je s nově navrženým úzkým trupem a dalšími prvky. Původní AH-1, jakožto specializovaný útočný vrtulník, byl vybaven krátkými křídly pro různé typy výzbroje, bradovou zbraňovou věží a pancéřovaným tandemovým kokpitem, z něhož byl ovládán pilotem a střelcem. Jeho konstrukce vznikla s cílem zajistit specializovaný ozbrojený doprovod pro transportní vrtulníky, čímž se výrazně zvýšila jejich šance na přežití v bojových podmínkách. 7. září 1965 vykonal prototyp Model 209 svůj první let; po rychlém získání podpory několika vysoce postavených představitelů pokračovala sériová výroba typu velmi rychle a s minimálními úpravami.

V červnu 1967 vstoupily první exempláře AH-1 do služby u armády a byly okamžitě nasazeny ve vietnamské válce. Vrtulník běžně poskytoval palebnou podporu vlastním pozemním silám, doprovázel transportní vrtulníky a létal v týmech typu „hunter killer“ ve spojení s průzkumnými vrtulníky Hughes OH-6A Cayuse. Pouze během války ve Vietnamu nalétala flotila Cobry dohromady více než jeden milion operačních hodin; přibližně 300 vrtulníků AH-1 bylo ztraceno v boji. Kromě americké armády se pro tento typ rozhodly i další složky amerických ozbrojených sil, zejména americká námořní pěchota. Proběhla také řada exportních prodejů do zahraničí, mimo jiné do Izraele, Japonska a Turecka.

Po několik desetiletí tvořil AH-1 jádro útočné vrtulníkové flotily americké armády a účastnil se bojů ve Vietnamu, Invaze na Grenadu, invaze do Panamy a války v Zálivu. Ve službě americké armády byla Cobra v 90. letech postupně nahrazována novějším a výkonnějším vrtulníkem AH-64 Apache, přičemž poslední kusy byly vyřazeny v roce 2001. Izraelské vojenské letectvo provozovalo Cobry nejintenzivněji podél pozemní hranice s Libanonem a nasadilo je hojně během války v Libanonu v roce 1982. Turecké AH-1 se pravidelně účastní bojů s kurdskými povstalci u jižních hranic Turecka. Byly vyvinuty modernizované verze Cobry, například dvoumotorová AH-1 SeaCobra/SuperCobra a experimentální Bell 309 KingCobra. Kromě toho byly přebytečné vrtulníky AH-1 přepracovány pro jiné účely, včetně civilních; mnoho strojů bylo upraveno pro letecké hašení požárů.

Konstrukce

Bell AH-1 Cobra je specializovaný útočný vrtulník, zkonstruovaný k poskytování blízké letecké podpory a doprovodu spojeneckých transportních vrtulníků.McGowen 2005, p. 107. Vizuální design Cobry byl záměrně vytvořen jako elegantní, připomínající proudový stíhač. Letecký historik Stanley McGowen poznamenal, že svým vzhledem se výrazně odlišoval od jakéhokoli předchozího rotorového letounu navrženého společností Bell – měl relativně úzký trup a tehdy neobvyklé uspořádání kokpitu. Tento kokpit byl zakryt velkým překrytem ve stylu „stíhačky“ a jeho posádka byla chráněna pancéřováním, včetně sedadel z tvrzené oceli a osobního balistického vybavení. Vrtulník ovládal pilot a střelec, kteří seděli v odstupňovaném tandemu – velitel v zadním sedadle, střelec vpředu. Tato přední pozice poskytovala lepší výhled než zadní sedadlo. Obě pozice měly úplné letové ovládání a oba členové byli obvykle kvalifikovanými piloty, což umožňovalo rychlé předání řízení během mise.

Velká část výzbroje Cobry mohla být instalována na více závěsech umístěných na krátkých křídlech na bocích trupu. Ve srovnání s ozbrojenými UH-1 mohla Cobra běžně nést dvojnásobek munice, dorazit do oblasti určení za poloviční dobu a také disponovala trojnásobnou vytrvalostí. To jí umožňovalo přiletět do přistávací zóny před transportními vrtulníky, vyčistit ji, poskytovat palebnou podporu během jejich přítomnosti a pokračovat v boji i po jejich odletu. Úzký profil vrtulníku údajně poskytoval obranné výhody tím, že znesnadňoval protivníkům přesné zásahy z ručních zbraní, přesto však byly proti Cobře účinné přenosné prostředky protivzdušné obrany (MANPADS). Zvlášť zranitelnými částmi byly hřídel vyrovnávacího rotoru a hlavní reduktor.

Cobra se běžně vyhýbala visu během aktivního střetu; důraz byl kladen na zachování rychlosti a manévrovatelnosti. Střelec často pálil z kanónu v přídi s cílem potlačit nepřátelské cíle mezi salvami 2,75palcových raket nesených v zásobnících na křidélkách, které odpaloval zadní člen posádky. Nebylo obvyklé, aby Cobra operovala samostatně – místo toho byly vysílány ve dvojicích či větších skupinách, kde se podporovala týmová taktika vedoucí k „lovu a ničení“ pozemních cílů. Časté byly také kombinované operace s jinými vrtulníky, například průzkumnými Bell OH-58 Kiowa. Rádiovou komunikaci řídil střelec. Bez ohledu na charakter mise bylo běžné létání v nízkých výškách.

Služba USA

Do června 1967 byly dodány první AH-1G HueyCobra. Původně byly označeny jako UH-1H, brzy se však ujalo označení „A“ pro útok (attack), a když se vylepšený UH-1D stal UH-1H, HueyCobra byla přeřazena na AH-1G. AH-1 byl zpočátku považován za variantu řady H-1, což vedlo ke značení písmenem G.Donald 2004, s. 166.

Prvních šest AH-1 dorazilo 30. srpna 1967 na leteckou základnu Bien Hoa v Jižním Vietnamu ke zkušebnímu nasazení u týmu americké armády Cobra New Equipment Training Team. 4. září zaznamenal typ svůj první bojový zásah, když potopil člun sampan, přičemž byli zabiti čtyři příslušníci Viet Congu. První jednotka AH-1, 334th Assault Helicopter Company, byla prohlášena za operační 6. října 1967. Armáda provozovala Cobry nepřetržitě až do stažení Spojených států z Jižního Vietnamu v roce 1973. AH-1 obvykle poskytovaly palebnou podporu pozemním silám a doprovázely transportní vrtulníky, kromě dalších rolí, včetně nasazení v oddílech leteckého raketového dělostřelectva (ARA) ve dvou výsadkových divizích. Tvořily také týmy typu „lovec–zabiják“ ve spolupráci s průzkumnými vrtulníky OH-6A Cayuse; tým obvykle tvořila jedna OH-6 letící nízko a pomalu při hledání nepřítele. Pokud OH-6 přilákala palbu, Cobra mohla udeřit na odhalený cíl.Bishop 2006McGowen 2005, s. 107–108.

12. září 1968 pilotoval kapitán Ronald Fogleman letoun F-100 Super Sabre, když byl sestřelen a katapultoval se 200 mil (320 km) severně od Bien Hoa. Fogleman se stal jediným pilotem, který byl zachráněn tím, že se udržel na dveřích vyklopeného panelu kanónu armádního AH-1G.F-100 Super Sabre Flew Most Missions in Vietnam – Defensemedianetwork.com, 12. září 2013 Společnost Bell vyrobila pro americkou armádu mezi lety 1967 a 1973 celkem 1 116 vrtulníků AH-1G a „Cobry“ si ve Vietnamu připsaly přes jeden milion operačních hodin; počet sloužících strojů Cobra dosáhl maxima 1 081 kusů.Webster & Pedrotty et al. "Historical and Architectural Overview of Military Aircraft Hangars" s. 5–23, United States Air Force Air Combat Command, září 1999. Z téměř 1 110 dodaných AH-1 mezi lety 1967 a 1973 bylo přibližně 300 ztraceno v důsledku bojových akcí i nehod během konfliktu.Verier 1990, s. 35. Během operace Lam Son 719 v jihovýchodním Laosu bylo zničeno 26 armádních AH-1G, zatímco dalších 158 utrpělo nějaký stupeň poškození.

Sbor námořní americké pěchoty rovněž krátce provozoval vrtulníky AH-1G Cobra ve Vietnamu, než získal dvoumotorové AH-1J Cobry. AH-1G byly námořní pěchotou převzaty jako prozatímní opatření, přičemž v roce 1969 bylo z armády k námořní pěchotě převedeno celkem 38 vrtulníků.. vectorsite.netMcGowen 2005, s. 108–109.

Během operace Urgent Fury, invaze na Grenadu v roce 1983, bylo nasazeno několik námořních strojů AH-1T SeaCobra a armádních AH-1S Cobra k provádění misí blízké vzdušné podpory a doprovodu vrtulníků. První den invaze byly dva ze čtyř nasazených AH-1T ztraceny působením protiletadlové palby při útoku na Fort Frederick.McGowen 2005, p. 160.

V roce 1989 se armádní stroje Cobra účastnily operace Just Cause, invaze Spojených států do Panamy. V Panamě poprvé bojově působily společně se svým budoucím nástupcem ve službě americké armády, vrtulníkem Boeing AH-64 Apache.Richardson and Peacock 1992, s. 51–52.Bishop 2005, s. 16–17.

Během operací Pouštní štít a Pouštní bouře během války v Zálivu (1990–1991) byly vrtulníky Cobra i SuperCobra nasazeny v roli podpory. Námořní pěchota nasadila 91 vrtulníků AH-1W SuperCobra, zatímco armáda provozovala v oblasti 140 vrtulníků AH-1 Cobra různých verzí; tyto stroje obvykle operovaly z rozptýlených předních základen v těsné blízkosti saúdskoarabských hranic s Irákem. Tři stroje AH-1 byly během bojů a po nich ztraceny při nehodách. Vrtulníky Cobra během intenzivních bojů konfliktu úspěšně ničily velké počty iráckých obrněných vozidel a různé další cíle.

Vrtulníky Cobra byly nasazeny i při dalších operacích v průběhu 90. let. Armádní stroje Cobra poskytovaly podporu při humanitárním zásahu USA během operace Restore Hope v Somálsku v roce 1993. Byly rovněž použity během americké invaze na Haiti v roce 1994.

V průběhu 90. let americká armáda postupně vyřazovala svůj park Cober, přičemž typ byl zcela stažen z aktivní služby v březnu 1999. Služba, která již dlouho usilovala o schopnější náhradu za Cobru, pořídila rozsáhlou flotilu vrtulníků AH-64 Apache poté, co na počátku roku 1984 převzala první exemplář tohoto typu.Richardson and Peacock 1992, s. 14–15.Bishop 2005, s. 5–6. Vyřazené AH-1 byly obvykle nabízeny jiným potenciálním provozovatelům, zpravidla spojencům v rámci NATO. Armáda vyřadila typ AH-1 ze svých záloh v září 2001. Vyřazené stroje AH-1 byly následně zlikvidovány, často prostřednictvím prodeje zahraničním zákazníkům; poslední část flotily byla odprodána v roce 2010. Některé stroje byly také předány Lesní službě USDA. Sbor námořní pěchoty USA vyřadil vrtulníky AH-1W SuperCobra v roce 2020 a nadále provozuje AH-1Z Viper.

Civilní provozovatelé V roce 2003 získala Americká lesní služba 25 vyřazených vrtulníků AH-1F od armády. Tyto stroje byly označeny jako Bell 209 a jsou přestavovány na verzi Firewatch Cobra s infračervenými a nízkosvětelnými senzory a systémy pro monitorování požárů v reálném čase.Firewatch Helicopter page. US Forest Service, 2004. Poslední dva vrtulníky Firewatch Cobra byly vyřazeny v říjnu 2021.

Lesní správa státu Florida rovněž získala tři vrtulníky AH-1P od armády. Tyto stroje jsou označeny jako Bell 209 „Firesnakes“ a jsou vybaveny pro přepravu systému s vodou / protipožárním retardantem.Stephens, Ernie. "Recycling helicopters from military service to public service." Rotor & Wing, listopad 2008. Citováno 12. října 2009.

Varianty Experimentální verze náhled|Prototyp Bell 209 v letu se zataženým podvozkem Bell 209 HueyCobra První prototyp s motorem Lycoming T53-L-9 a se zatažitelnými podvozkovými ližinami.Bell 209 je také typové označení užívané v civilním registru Federal Aviation Administration pro demilitarizované exempláře strojů AH-1, užívané například United States Forest Service anebo složkami U.S. Customs and Border Protection. Bell 309 KingCobra Modernizovaná AH-1G vzniklá v roce 1971, se zesílenou konstrukcí, přestavěnou přídí trupu a svislou ocasní plochou, a modifikovaným rotorem a převodovými systémy pohonné soustavy. Další změny zahrnovaly modernizaci avioniky, nový systém inerciální navigace, a výzbroj 20mm kanónem M197 a schopnost nesení až 16 protitankových řízených střel BGM-71 TOW. Vznikly dva exempláře, jeden poháněný motorem Lycoming T55 a druhý Pratt & Whitney Canada PT6T. Typ se stal základem varianty AH-1J pro USMC a východiskem modernizací armádních AH-1G. JAH-1G AH-1G užívané pro zkoušky nové avioniky a výzbroje, například střel AGM-114 Hellfire. AH-1(4B)W Viper Prototyp s čtyřlistým rotorem přestavěný z AH-1T.

Verze pro US Army náhled|AH-1G nad Vietnamem náhled|Izraelská AH-1F Cobra náhled|USFS Bell 209 v roce 2007