Sikorsky S-76 je dvoumotorový užitkový vrtulník vyráběný americkou spolčností Sikorsky Aircraft Corporation. Využíván je mimo jiné k přepravě osob, VIP osob, nákladu, při misích SAR, v bezpečnostních složkách i ozbrojených silách. Výroba vrtulníku skončila v roce 2022. Celkem bylo vyrobeno 876 kusů S-76.

Vývoj náhled|S-76 s ropnou plošinou v pozadí náhled|Dvojice S-76 společnosti Helijet ve Vancouveru

Společnost Sikorsky zahájila vývoj S-76 s cílem nabídnout střední vrtulník těžařským společnostem. Dvoumotorový vrtulník měl dokázat přepravit až dvanáct pasažérů na vzdálenost 400 námořních mil (740 kilometrů). O vývoji nového typu společnost informovala 19. ledna 1975. Samotná stavba čtyř prototypů byla zahájena v květnu roku 1976.

Dne 11. ledna 1977 proběhl slavnostní roll-out prvního prototypu před tovární halu ve Stratfordu. První prototyp S-76A (imatrikulace N762SA, sériové číslo 76002) vzlétl 13. března 1977 v Development Flight Center společnosti Sikorsky ve West Palm Beach na Floridě. V kokpitu seděl šéfpilot společnosti Sikorsky John Dixson a zkušební pilot Nicholas D. Lappos. Prvním uživatelem S-76A se 27. února 1979 stala společnost Air Logistic. Postupně vznikaly různé obměny, přičemž jednotlivé typy jsou poháněny různými druhy motorů.

V roce 1976 Sikorsky navrhla variantu S-76 pro americkou pobřežní stráž. Jeho konkurenty byly vrtulníky společností Aérospatiale a Bell Helicopter. Následně však společnost odstoupila a vítězem se stal MH-65 Dolphin.

Od 4. do 9. února 1982 byl vrtulník Sikorsky S-76A (imatrikulace N5445J) využit k ustavenní série dvanácti světových rekordů Mezinárodní letecké federace (FAI) v rychlosti, čase na stoupání a trvalé výšce při letu. Do rekordních letů byli zapojeni zkušební piloti Nicholas D. Lappos, William Frederick Kramer, Byron Graham Jr., David R. Wright a Thomas F. Doyle Jr. S-76A tehdy získal i absolutní světový rychlostní rekord pro vrtulníky v hodnotě 345,74 kilometrů za hodinu. Devět z těchto rekordů bylo v únoru 2025 stále platných.

V letech 2000–2015 vrtulníky S-76 vyráběla i česká společnost Aero Vodochody, a to postupně ve verzích S-76C, S-76C+, S-76C++ a S-76D. Roku 2009 začala výroba vrcholné verze S-76D. V roce 2011 byly prodány poslední vrtulníky S-76C++, přičemž dodávky prvních S-76D měly být zahájeny roku 2012. S-76D však nebyl tak prodejně úspěšný, jako dřívější verze (77 kusů do roku 2022). Z trhu jej vytlačovaly výkonnější evropské vrtulníky Leonardo Helicopters AW139.

V dubnu 2020 vstoupily v platnost nové předpisy americké FAA, vyžadující u nově vyráběných letadel palivové nádrže odolné proti nárazu. Výrobce vrtulníku S-76 se rozhodl neinvestovat do jeho modernizace, takže vrtulníky již nemohly být prodávány ve Spojených státech amerických. Nově vyrobené stroje S-76D si mohli koupit pouze zahraniční zákazníci. Roku 2021 byl dodán jediný S-76D. V roce 2022 výrobce přestal přijímat objednávky na S-76, což předznamenalo konec jeho výroby. Zároveň hledal zahraniční partnery pro případnou licenční výrobu. Výroba S-76 byla ukončena v dubnu 2022.

Popis náhled|S-76C španělského letectva

Vrtulník S-76A pohánějí dva turbohřídelové motory Allison 250-C30, každý o výkonu 557 hp. Pozdější verze poháněly i motory Turboméca Arriel 2S1 a Pratt & Whitney Canada.

Varianty S-76A – základní typ s turbovrtulovými motory Allison 250C-30 S-76 Mark II – upravené díly čtyřlistého nosného rotoru a hlavní převodovky, potah byl doplněn o další přístupové otvory pro usnadnění údržby, nová výkonnější klimatizační soustava kabiny. Pohon zajišťovala dvojice motorů Allison 250C-30S s výkonem po 485 kW. Stroje byly dodávané uživatelům od 1. března 1982. S-76A+ – verze s motory Turboméca Arriel 1S s výkonem po 522 kW. Certifikace FAA byla této verzi udělena v dubnu 1988. S-76A++ – modernizace S-76A S-76B – verze s motory Pratt & Whitney of Canada PT-6B-36 o vzletovém výkonu po 716 kW. První vzlet S-76B (N3123U) proběhl 22. června 1984 v Palm Beach, certifikaci FAA obdržel v lednu 1987. S-76C – verze s motory Turboméca Arriel 1S1 o vzletovém výkonu po 591 kW. Zálet prototypu se uskutečnil 18. května 1990. S-76C+ – verze s motory Turboméca Arriel 2S1 s číslicovým regulačním systémem FADEC. S-76C++ – verze s motory Turboméca Arriel 2S2 S-76D – verze s motory Pratt & Whitney Canada PW210S AUH-76 – (Armed Utility Helicopter) ozbrojená vojenská verze S-76 Mark II s pancéřovanými sedadly a zaměřovacím zařízením Mast Mounted Sight na hřídeli nosného rotoru. H-76 Eagle – vojenská ozbrojená verze H-76N – plánovaná vojenská námořní verze, neuskutečněno S-76 Fantail – jeden exemplář S-76B upravený pro testy fenestronu pro výzkumný a vývojový program bitevního vrtulníku Boeing/Sikorsky RAH-66 Comanche SHADOW – (Sikorsky Helicopter Advanced Demonstrator of Workload) jeden stroj (N765SA) upravený v rámci výzkumného programu Army Rotorcraft Technology Integration s jednomístným kokpitem. Poprvé vzlétl 24. června 1985.

Uživatelé náhled|S-76C (G-ROON) v Cheltenhamu v roce 2017

USA, Argentina, Čína, Estonsko, Filipíny, Finsko, Chile, Guatemala, Irák, Jordánsko, Mexiko, Panama, Španělsko, Thajsko, Trinidad & Tobago.

Specifikace (S-76A) náhled|S-76B (N3124G) na Air Show v roce 1995 v Paříži Citováno dle:

Technické údaje Osádka: 2 Kapacita: 12 osob nebo 2130 kg nákladu Průměr hlavního rotoru: 13,41 m Plocha rotorového disku: 141,21 m² Průměr vyrovnávacího rotoru: 2,438 m Celková délka: 16,00 m Délka trupu: 13,22 m Celková výška: 4,42 m Hmotnost prázdného vrtulníku: 3235 kg Vzletová hmotnost: 4763 kg Pohonné jednotky: 2 × turbohřídelový motor Allison 250-C30 Výkon pohonné jednotky: 557 hp

Výkony Maximální rychlost: 287 km/h Cestovní rychlost: 287 km/h Stoupavost u země: 6,85 m/s Praktický dostup: 4572 m Statický dostup s vlivem země: 1890 m Dolet: 748 km

Nehody Stroj Sikorsky S-76B (registrace N72EX) havaroval 26. ledna 2020 při letu z John Wayne Airport u kalifornského města Calabasas; zahynul pilot a osm pasažérů, mezi nimi basketbalista Kobe Bryant.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Sikorsky S-76 na stránkách Aera Vodochody

Kategorie:Vrtulníky S-76