Hans Küng (19. března 1928 Sursee, Kanton Luzern – 6. dubna 2021https://www.ncronline.org/news/people/hans-k-ng-celebrated-and-controversial-swiss-theologian-has-died Tübingen) byl původem švýcarský teolog, autor mnoha knih, katolický kněz a průkopník mezináboženského dialogu.ŠTAMPACH, Ivan, O. Stav mezináboženských vztahů dnes. DINGIR online. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2., s. 30 - 31. Dostupné online. ISSN 1212-1371 Byl významným teologem Druhého vatikánského koncilu, patřil mezi nejvýznamnější a nejkontroverznější představitele liberálního katolicismu, od 70. let je pak známý především jako ostrý kritik vládnoucích katolických církevních kruhů a tradicionalismu.Martin Schlemmer: Hans Küng - Malé dějiny katolické církve , Glosy.info, 14. 6. 2006
Životopis V letech 1948–1955 studoval filosofii a teologii na Papežské univerzitě v ŘíměStručný životopis, tituly a ocenění Hanse Künga na stránkách Katolické teologické fakulty Univerzity v Tübingenu , dále v Londýně, Madridu a Paříži, kde roku 1957 promoval na Institut Catholique prací na téma nauky o ospravedlnění u Karla Bartha.Hans Küng, teolog na hraně : Dingir, dostupné online V roce 1954 byl vysvěcen na kněze a mezi lety 1957–1959 působil jako kněz v Hofkirche v Lucernu. Mezi lety 1960–1996 pak zastával post řádného profesora na Eberhard Karls Universität Tübingen. Z jeho popudu přišel v roce 1966 na tuto univerzitu působit i Joseph Ratzinger, s nímž se později názorově rozešel.
V roce 1980 mu německá biskupská konference na základě výnosu Kongregace pro nauku víry schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala kanonickou misi (misio canonica – povolení vyučovat katolickou teologii) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou (šlo zejména o Küngovo odmítnutí papežské neomylnosti). Poté začal vyučovat ekumenickou teologii.
Dílo a názory V roce 1970 v knize Unfehlbar? Eine Anfrage kritizoval dogma o papežské neomylnosti. Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou Malé dějiny katolické církve, který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.
Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem).Hans Küng: Vybojovaná svoboda: Vzpomínky, str. 263, Praha 2011 přeloženo z německého originálu vydaného 2002 Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, tj. smyšlené legendě o papeži Silvestrovi, zfalšovaném obsahu Konstantinovy donace, spisech falešného Pavlova žáka Dionýsia Areopagity, na symmachovských falzifikátech a Pseudoisidorských dekretáliích. Vinu za Velké schizma stejně jako za reformační rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga Druhý vatikánský koncil, avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí Jana XXIII. Jana Pavla II. přímo obvinil z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil. Ostře kritizoval také Benedikta XVI., jehož vstřícné kroky vůči lefebvristům i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad anglikánské církve a starokatolických církví hodnotil slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obvinil papeže Benedikta, že opustil principy skutečného ekumenismu a usiloval o obnovu římského impéria namísto o společenství církví.Hans Küng: Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus, The Guardian, 28. října 2009, český překlad Filip Outrata, Getsemany č. 211, prosinec 2009 Papeže Františka naproti tomu označil za muže, ve kterém „je naděje", a vyslovil mínění, že bude postupovat v souladu s progresivní interpretací Druhého vatikánského koncilu a nebude pokračovat v „linii dvou papežů z Polska a Německa“.Kam kráča František a jeho cirkev? LifeNews Slovakia, 26. 3. 2013
Küng tvrdil, že jeho posláním nebylo být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče.Hans Küng: Žil jsem sedm životů - Teď jsem připraven na smrt, týdeník Stern č. 43/2009, 15. 10. 2009, s. 124-131, český překlad Getsemany č. 213, únor 2010 Stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak byl přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.
Dílo
Česky vyšlo Aby svět uvěřil: dopisy mladým lidem, Křesťanská akademie, 1968 Světový étos: projekt, Archa, 1992 Křesťanství a hinduismus, 1997 Prohlášení ke světovému étosu: deklarace Parlamentu světových náboženství, Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997 Křesťanství a islám, 1998 Křesťanství a buddhismus, 1998 Křesťanství a náboženství Číny, Vyšehrad, 1999, Být křesťanem: křesťanská výzva, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000 Co je církev, Cesta, 2000 Světový étos pro politiku a hospodářství, Vyšehrad 2000, Mozart: stopy transcendence, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002 Malé dějiny katolické církve, Barrister & Principal Brno 2005, 2010, Po stopách světových náboženství, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006 Věčný život?, Vyšehrad 2006, Krédo: Apoštolské vyznání víry dnes?, Vyšehrad 2007, Freud a budoucnost náboženství, Vyšehrad 2010, Vybojovaná svoboda: vzpomínky, Bergman, 2011 Ježíš, Barrister & Principal Brno 2013, V co věřím, Vyšehrad 2012, Dobrá smrt?, Vyšehrad, 2015 Žena v dějinách křesťanství, Vyšehrad 2017,
Odkazy
Reference
Související články Eugen Drewermann Jacques Gaillot
Externí odkazy
Hans Küng na stránkách existence-transcendence (česky)
Kategorie:Katolický teologický disent Kategorie:Švýcarští teologové Kategorie:Osobnosti Druhého vatikánského koncilu Kategorie:Švýcarští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Osoby spjaté s mezináboženským dialogem Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Narození 19. března Kategorie:Úmrtí v roce 2021 Kategorie:Úmrtí 6. dubna Kategorie:Úmrtí v Tübingenu Kategorie:Muži Kategorie:Narození v kantonu Lucern Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Tübingen