náhled|upright=0.6|Kresba trpaslíka z Tolkienova světa Trpaslíci jsou jednou z ras Tolkienova fantasy světa. Stvořil je Vala Aulë, který jim nicméně nebyl schopen dát svobodnou vůli a duši, což za něj posléze udělal Ilúvatar, který nechtěl jeho dílo zničit, pod podmínkou, že se ve světě probudí teprve po procitnutí prvních elfů. Trpaslíci po čtyři věky obývali kontinent Středozem, kde vystavěli svá mohutná podzemní města.
Objevují se v Tolkienových dílech Hobit aneb cesta tam a zase zpátky a v jeho trilogii Pán prstenů, kde je v kapitole Dodatky popsána jejich historie. Podrobnosti o stvoření trpaslíků stejně jako jejich kontakty s elfy v prvním věku jsou popsány v Silmarillionu. Další detaily obsahují díla Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě, Húrinovy děti a The History of Middle-earth.
Tolkienova inspirace
Trpaslíci představují tradiční postavy objevující se v mytologiích a pověstech celé řady evropských národů. Nalezneme je nejen ve slovanské, ale také v germánské, finské či keltské mytologii, které Tolkienovi poskytly nejvíce inspirace.Čudrnáková, Andrea. Elfové, hobiti, trpaslíci a mýty. Praha: 2008. [dále jen Čudrnáková (2008)]. Str. 88.
Při tvorbě trpaslíků Středozemě byl Tolkien, ačkoliv se od toho později distancoval, ovlivněn především mytologií germánskou.Stanton, Michael. Hobiti, elfové a čarodějové. Objevování divů ve světě Tolkienova Pána prstenů. Praha: 2003. [dále jen Stanton (2003)]. Str. 135. Pro označení trpaslíka využil slova dwarf, k němuž místo tradičního anglického plurálu dwarfs užíval v množném čísle výrazu dwarves. Pro většinu trpasličích jmen objevujících se v jeho příbězích navíc využil jména trpaslíků ze staroislandského eposu Edda. Jak trpaslíci z germánských pověstí tak trpaslíci z Tolkienovi Středozemě pak žijí ve skalách, jsou výbornými řemeslníky a mají určitý sklon k chamtivosti.Čudrnáková, Andrea. Elfové, hobiti, trpaslíci a mýty. Praha: 2008. [dále jen Čudrnáková (2008)]. Str. 88.Stanton (2003). Str. 137.
Kromě mytologií však Tolkiena velkou měrou ovlivnily také pohádky. Sám přiznal, že při psaní Hobita se nechal inspirovat klasickou pohádkou O Sněhurce a sedmi trpaslících objevující se v Pohádkách bratří Grimmů.Čudrnáková (2008). Str. 78. Paralelu k tajnůstkářství Tolkienových trpaslíků pak lze nalézt v pohádce o skřítku Rumplcimprcamprovi (anglicky Rumpelstiltskin), který odmítá prozradit své pravé jméno.Čudrnáková (2008). Str. 78.
Popis Pojmenování náhled|upright=0.6|Kresba trpaslíka z Tolkienova světa Sami trpaslíci se ve svém tajném jazyce Khuzdul nazývají Khazâd. Elfové je nejčastěji označují jako Naugrim čili „Zakrnělý lid“ nebo Gonnhirrim tedy „Pány kamene“.Tolkien, John Ronald Reuel. Silmarillion. Praha: 2003. [dále jen Tolkien (2003)]. Str. 73.
Vlastnosti a vzhled Trpaslíci jsou velice hrdí, nepoddajní, stateční, silní a otužilí. Měří většinou v mládí od metru padesát do metru šedesát sedm. Dožívají se v průměru dvě stě padesáti let. Jsou velkými řemeslníky, kováři a staviteli kamenných síní a staveb. Těží kovy v podzemí hor, nejznámějším příkladem je vzácný kov mithril z Morie. Velkou zálibu mají také ve zpracování železa, stříbra a zlata a ve výrobě zbraní. Nade vše milovali výtvory své práce, které žárlivě střežili. Vytvořili si vlastní řeč khuzdulštinu, kterou však žádné jiné plemeno Středozemě neznalo, protože si ji trpaslíci velice přísně střežili. Jedno z mála známých slov této řeči je označení pro trpaslíka – Khazâd.Tolkien (2003). Str. 33 - 34.
Ženy trpaslice náhled|upright=0.6|Trpaslice Dís O trpaslicích se toho v Tolkienových příbězích mnoho nevypráví. Jedinou známou trpaslicí Středozemě je Dís, sestra Thorina Pavézy a matka Kíliho s Fílim. Je známo, že trpaslic je mezi trpaslíky velice málo, pravděpodobně asi jen třetina celého národa. Ne každá z nich navíc hledá partnera a mnoho trpaslic se ve svém životě vůbec nevdá. To vede u trpaslíků k velice pomalému populačnímu přírůstku, který je navíc kriticky ohrožen za každé nestabilní situace.
Trpaslice jen zřídkakdy opouštějí bezpečné úkryty pod horami. Když už jsou k tomu okolnostmi donuceny, jsou svým zjevem, hlasem, ale také oděvem natolik podobné svým mužským protějškům, že je jiné plemeno téměř nedokáže rozpoznat. Někteří lidé si proto začali myslet, že trpaslíci sami rostou z kamene a že trpaslice neexistují.Tolkien, John Ronald Reuel. Návrat krále. Praha: 2002. [dále jen Tolkien Návrat krále (2002)]. Str. 330.
Vztahy s elfy Vztahy mezi trpaslíky a elfy byly často chladné. Nejlepší shodu udržoval s elfy Durinův lid. Ten nacházel porozumění především u eregionských Noldor. Tradičně zlé vztahy měli trpaslíci se Sindar, kteří vinili naugrim z usmrcení krále Thingola a z masakru při dobytí Doriathu.Tolkien, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. Praha: 2009. [dále jen Tolkien Nedokončené příběhy (2009)]. Str. 233. Ojedinělým příkladem vřelého přátelství mezi trpaslíkem a elfem byl vztah Gimliho s elfem Legolasem popsaný v Pánovi prstenů.
Smrt Trpaslíci věří, že jejich mrtví odcházejí do Mandosu, kde se shromažďují u svého otce Aulëho. Ilúvatar jim prý nakonec dá místo mezi svými dětmi a po Dagor Dagorathu budou obživlí trpaslíci pomáhat Aulëmu s obnovou poničené Ardy. Své mrtvé ukládají do velkých kamenných mohyl, proto elfové mysleli, že se trpaslíci po smrti vracejí do hlíny a kamene z nichž byli stvořeni. Trpaslíci rovněž věří v reinkarnaci svých sedmi praotců, kteří údajně znovu ožívají mezi svým lidem. Mezi Dlouhovousáči se do počátku čtvrtého věku šestkrát znovu narodil král Durin.Tolkien (2003). Str. 34.
Trpasličí čeledi Dlouhovousáči (Durinův lid)
náhled|upright=0.5|Znak Durinova lidu a města Khazad-dûm Dlouhovousáči (v originále Longbeards) byli první a pro elfy a lidi třetího věku nejznámější trpasličí čeleď. Dle svého praotce a zakladatele Khazad-dûm byli nazývaní Durinův lid (v originále Durin's folk). Po pádu Khazad-dûmu (Trpasluje) osídlili Dlouhovousáči Erebor, Vrchovinu, Železné, Šedé a Modré hory. Z tohoto rodu pochází většina známých trpaslíků Tolkienova světa.
Ohňovousáči, Širokoramenatí Ohňovousáči a Širokoramenatí (v originále Firebeards a Broadbeams) byly rody obývající města Nogrod a Belegost v Modrých horách. Tito trpaslíci se jako první setkali s beleriandskými elfy a zasáhli do jejich raných příběhů. Trpaslíci z Nogrodu a Belegostu se proslavili v beleriandských válkách proti Temnému pánovi, avšak několikrát krvavě válčili i s elfy, což vážně zhoršilo vztahy mezi oběma plemeny. Při zničení Beleriandu zpustla i města Ohňovousáčů a Širokoramenatých, kteří se uchýlili do Khazad-dûm, kde ve druhém věku splynuli s Dlouhovousáči.
Černokadeřatí, Kamennonozí, Ztuhlovousáči, Železopěsti Černokadeřatí, Kamennonozí, Ztuhlovousáči a Železné pěsti (v originále Blacklocks, Stonefoots, Stiffbeards a Ironfists) jsou názvy čtyř zbývajících čeledí. O nich je z Tolkienova díla patrné jen to, že žili ve svých sídlech nacházejících se kdesi daleko na východě Středozemě. Všechny čtyři rody vyslaly své oddíly na pomoc Durinovu lidu, když Dlouhovousáči připravovali vojsko na válku proti skřetům. Během války Posledního spojenectví se ovšem klany Černokadeřatých a Železopěstí nechaly zlákat Sauronem, aby bojovaly na jeho straně. Ve válce tak bojovali trpaslíci na obou stranách. Durinův lid stál neochvějně po boku elfů a lidí, kdežto dva klany východních trpaslíků se zúčastnily války po boku Sauronových armád. Jejich další osudy jsou neznámé.
Drobní trpaslíci Tito trpaslíci byli v pradávných časech z neznámých důvodů zapuzeni ze svých domovů na východě. Ještě před Morgothovým útěkem do Středozemě se zatoulali do Beleriandu, kde jejich příchod zaznamenali Sindar. Drobní trpaslíci byli nižšího vzrůstu a nebyli tak zruční v kovářství jako jejich příbuzní. Sindar, kteří jim říkali Noegyth Nibin, nevěděli, co jsou zač, a tak je nejprve honili a zabíjeli. Po příchodu vyspělejších trpaslíků z Ered Luin nechali Sindar Drobné trpaslíky na pokoji. Ti však elfům nikdy neodpustili. Nenáviděli skřety, Sindar, ale ze všeho nejvíce Noldor, kteří jim zabírali jejich domovy. Drobní trpaslíci před příchodem Noldor obývali nargothrondské jeskyně i kopec Amon Rudh.Tolkien (2003). Str. 161 - 162. Kromě Mîma a jeho synů nikdy výrazně nepromluvili do dějin Středozemě.
Dějiny Stvoření a probuzení Sedm otců trpaslíků vytvořil v skryté jeskyni ve Středozemi samotný Vala Aulë, jelikož se již nemohl dočkat příchodu prvních Ilúvatarových dětí. Stvořil je silné a odolné, aby mohly odolat Morgothově zlé moci. Aulë ale nemohl vytvořit bytosti s vlastní svobodnou vůlí. Když stvořitel Ilúvatar uviděl Aulëho výtvor, přikázal mu, aby svou práci zničil. Podle předpovědi měli být totiž prvorozenými bytostmi Ardy elfové. Aulë se s žalem chystal své trpaslíky rozbít. Ilúvatarovi se však Aulëho pro lásku k jeho práci zželelo a tak ho zastavil a dal trpaslíkům vlastní fëa a vtělil jim život. Aby však byla dodržena předpověď o prvorozených, bylo sedm otců trpaslíků uspáno a Aulë je rozmístil po celé Středozemi. Kvůli svému původu trpaslíci v pozdějších časech mezi Valar uctívali především svého stvořitele Aulëho, kterému říkali Mahal.Tolkien (2003). Str. 33 - 34.
Po zrození elfů u jezera Cuiviénen na východě v prvním hvězdném věku, procitli ve svých úkrytech v hlubokých slojích také otcové trpaslíků. Každý z praotců zbudoval v horách svého probuzení velké sídlo, elfové však ve svých příbězích mluví pouze o třech nejznámějších, kterými byli Hadhodrond (Khazad-dûm), Belegost (Gabilgathol) a Nogrod (Tumunzahar). Nejvýznamnějším z trpasličích měst se stala Khazad-dûm nacházející se přibližně uprostřed Mlžných hor. Khazad-dûm – Trpasluj vybudoval nejstarší z trpasličích praotců Durin I., zvaný pro svůj dlouhý věk Nesmrtelný, který se stal prvním a nejrespektovanějším vůdcem mezi všemi sedmi trpasličími rody.Tolkien Návrat krále (2002). Str. 322.
První sluneční věk Elfové v Beleriandu se poprvé setkali s trpaslíky z Modrých hor v prvním věku. Přestože mezi oběma národy panovaly pouze vlažné styky, měli ze vzájemného obchodu obrovský užitek obě strany. Trpaslíci naučili Sindar výrobě ocelových zbraní a pomohli jejich králi Thingolovi zbudovat sídlo Menegroth, prý nejkrásnější místo Středozemě. V Belegostu se tenkrát začalo vyrábět slavné trpasličí brnění ze spojovaných kroužků a v Nogrodu sídlil nejslavnější trpasličí kovář všech dob Telchar.Tolkien (2003). Str. 74 - 75.
Během Beleriandských válek bojovali trpaslíci z Ered Luin povětšinou na straně elfů proti Morgothovi. Největší slávu si u elfů vysloužil pán Belegostu Azaghâl, který v Bitvě nespočetných slz vrazil nůž do břicha Glaurunga, otce draků. Finrod trpaslíky nazývaný Felagund, využil pomoci Naugrim po roce 50, kdy nechal vystavět své skryté město Nargothrond.
Vztahy trpaslíků a elfů však nebyly vždy dobré. Asi v roce 505 usmrtili kováři z Nogrodu krále Thingola, pro kterého pracovali na spojení největších klenotů obou národů – silmarilu a Nauglamíru. Při útěku z Doriathu však byli téměř všichni královi vrazi pobiti. Zprávy o zabíjení dorazili do Nogrodu, kde se nogrodští trpaslíci domnívali, že jejich kováři byli v Menegrothu zrazeni. Na trestnou výpravu vyrazilo mocné trpasličí vojsko, které vyplenilo Doriath a uloupilo Fëanorův klenot. Při ústupu do Ered Luin však trpaslíky porazili Zelení elfové vedení Berenem.Tolkien (2003). Str. 183 - 184.
Při zániku Beleriandu na konci prvního věku ve válce hněvu, byla trpasličí města v Modrých horách rozervána a zničena. Většina přeživšího lidu poté odešla na východ.
Druhý věk Trpaslíci z Nogrodu a Belegostu zamířili ze svých zničených domovů do nejslavnějšího trpasličího města Khazad-dûm, jehož proslulost pronikla za Ered Luin již v prvním věku. Moc Khazad-dûmu (Trpasluje)příchodem dalších trpaslíků ještě více vzrostla. Naugrim velice zbohatli, neboť pod kořeny hor objevili velice vzácný kov mithril, z kterého vyrobili mnoho úžasných věcí.