Výchova je cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život. Výchova je celoživotní působení na procesy lidského učení a socializaci s cílem přeměny člověka po všech stránkách, tedy tělesné i duševní. Výchova je zprostředkování znalostí (vzdělání), dovedností a postojů (kompetencí), které jsou přítomny v dané společnosti a které se pokládaly a pokládají za důležité, předat dalším generacím. "Konečným cílem výchovy je vštípit dětem mýtus, jenž stmeluje identitu určité kultury nebo civilizace." Různé koncepce výchovy byly proto v průběhu historie lidstva ovlivněny sociokulturními podmínkami a odlišnými koncepcemi chápání člověka. Kulturní evoluce však výchovu nevyžaduje.http://www.scienceworld.cz/clovek/kulturni-evoluce-se-obejde-bez-vychovy/ - Kulturní evoluce se obejde bez výchovy
Struktura výchovy Na výchovu jako na celek můžeme pohlížet ze dvou úhlů: Ve smyslu činitelů výchovy: vychovávající (rodiče, učitel, trenér apod.), vychovávaný (syn, dcera, žák, student) a obsahu výchovy (to čemu se vyučuje a učí) – pokud jakýkoli činitel chybí nemůže výchova probíhat Ve smyslu výchovné činnosti: jde vždy o účelový vztah cílů a prostředků, přičemž zvolené cíle určují volbu prostředků
Cíle Výchovou se rozumí proces záměrného působení na osobnost s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. Z moderního hlediska je výchova především procesem záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností.PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 4., aktualizované vydání. Praha: Potrál, 2009, 481 s. .
Rozmanitost cílů výchovy Cíle výchovy se vyznačují velkou rozmanitostí a to v jejich pojetí. Například podle Neilla je cílem výchovy učinit jedince šťastnější, více sebejisté, méně neurotické a méně předpojaté. Naopak Whitehead se domnívá, že cílem výchovy je získání kulturního vědění a expertního vědění v určitém specifickém směru. Na čemž se však všichni myslitelé shodnout je, že výchova a vzdělání jsou nástrojem ve zvyšování kulturní úrovně civilizace.
Kategorie cílů Cíle se také dají dělit do různých kategorií. A to cíle kognitivní, které zahrnují vnímání, chápání a myšlení. Cíle hodnotové, kde uplatňujeme normy, zákony a pravidla a v poslední řadě cíle operační, mezi které patří například zdravotní či sociální výchova.
Úrovně cílů Neméně důležitým faktorem jsou jednotlivé úrovně cílů. Ty mohou být všeobecné, středně obecné a specifické. Mezi všeobecné cíle patří například národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha. Středně obecné cíle jsou stanoveny pro úroveň škol a vzdělávacích institucí. A poslední specifické cíle, mají za úkol vysvětlit žákům základní principy či hlavní události dané oblasti.
Co určuje a ovlivňuje cíle výchovy V prvé řadě je to samozřejmě škola, která by měla splňovat takové morální principy, kterým veřejnost příliš nevěří a měla by být ochráncem hodnot. Na dalších místech je rodina a rodinné zázemí.POL, Milan. Studia paedagogica. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2011, roč. 16, č. 2. ISSN 1803-7437.
Styly výchovy
Demokratická, harmonická výchova: Vyznačuje se prvky demokracie a pochopení. Ve vztahu mezi vychovatelem a vychovávaným existují jasně daná pravidla, která jsou přiměřeně kontrolována. Děti se učí komunikaci na správné intelektuální a sociální úrovni, přiměřené jejich věku a schopnostem. Je očekávaná diskuze mezi všemi subjekty výchovy o většině rozhodnutí. Autoritářská výchova: Vyznačuje se přísným dodržováním příkazů vychovatelů. Vychovatelé jsou nároční, kontrolují a prosazují svojí moc bez ohledu na názor dítěte. V tomto typu výchovy je silně akcentovaná komunikace směrem vychovatel → vychovávaný. Liberální výchova: Původně je spojena s velkými požadavky na dítě, ale ve výchově šlo již o vychování svobodného člověka (Jean-Jacques Rousseau). Moderní verze se vyznačuje benevolentností vychovatelů, kteří kladou malé požadavky na dítě. Vyznačuje se nízkým stavem kontroly a sociální zodpovědnosti. Snaží se vyvarovat traumat (Benjamin Spock) či o líný přístup rodičů (Tom Hodgkinson).http://psychologie.cz/jste-liny-rodic-nebo-tygri-mama/ - Jste líný rodič, nebo tygří máma? Zanedbávající výchova: Nedbalost rodičů o děti. Rodiče se starají o svoje aktivity a ne o to, jak se jejich dítě učí, s kým se stýká, co dělá ve svém volném čase apod. Nadměrně ochranná výchova: Takzvaná „opičí láska“. Představuje nadměrnou starostlivost rodiče o dítě. Dělají všechno „jen pro jeho dobro“. Přání dítěte je jim často rozkazem. Disharmonická výchova: Vyznačuje se rozporuplností. Případ když rodičovské reakce jsou mařené momentálními popudy a náladami. Neexistují jednotná a jasná výchovná pravidla.
Jiné definice
Výchova (paideia) – podle Aristotela je rozumové vzdělávání a mravní výchova. Podle Platóna se výchova zakládá na porodnickém umění, které pomáhá na svět ideám, které už dřímou v duši dítěte (přesto je zde již naznačena metafora tabula rasa). Ve starověkém Řecku byla výchova spojena i s homosexualitou.https://www.bu.edu/wcp/Papers/Gend/GendBouc.htm - La «paideia» homosexuelle: Foucault, Platon et Aristote
V novověku se výchova všeobecně chápala jako zprostředkované vědomosti (případné zkušenosti). Podle Johna Locka je výchova pěstování charakteru a mravní ušlechtilosti opírající se o rozvíjející se poznání a rozum.
Výchova podle H. E. Reada je napomáhání vývoje všeho individuálního v každé lidské bytosti a současně dát individualitu do společenské skupiny, ke které individuum náleží. V tomto procese má základní důležitost estetická výchova. Základem výchovy má být umění.
Výchova podle Wolfganga Brezinku je soubor aktivit, kterými si lidi pomocí psychických a nebo socio-kulturních prostředku v jistém směru snaží natrvalo zlepšit psychické dispozice druhých lidí a nebo zachovat těch, které považujeme za hodnotné.
Podle antipedagogiky je výchova přetváření dítěte dospělými, jeho účinné ovlivňování, tvoření s cílem ovládnout ho. Výchova nese manipulativní črty a stopy manipulativního teroru, přičemž dítě zbavuje svého Já, deegoziuje ho. Dá se charakterizovat také následovně: záměrná, cílevědomá soustava činností.
Druhy výchovy
citová výchova estetická výchova informační výchova komunistická výchova mravní výchova náboženská výchova občanská výchova pracovní výchova prudérní výchova rodičovská výchova rozumová výchova sexuální výchova technická výchova tělesná výchova výchova k volbě povolání výtvarná výchova zdravotní výchova
Reference
Literatura
Jarmila Skalková: Obecná didaktika, Grada, Praha 2010,
Související články Emil aneb O výchově, pedagogická kniha J. J. Rousseaua Jan Amos Komenský Operantní podmiňování Výcvik Vymývání mozku
Externí odkazy
FILIT – zdroj, ze kterého původně článek čerpal druhy výchovy (anglicky)
Kategorie:Pedagogika