Arcivévoda Ota František Josef Karel Ludvík Maria Rakouský, , (21. dubna 1865 Štýrský Hradec – 1. listopadu 1906 Vídeň) byl rakouský arcivévoda, mladší bratr následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a otec posledního rakouského císaře Karla I.
Život vlevo|náhled|upright=.7|Ota František Josef Rakouský, Marie Josefa Luisa Saská a jejich dva synové Otto byl syn arcivévody Karla Ludvíka Rakouského (1833–1896) a princezny Marie Annunziaty Neapolsko-Sicilské (1843–1871).Rodokmen Habsburků dostupné online Jeho starší bratr byl František Ferdinand d’Este, následník rakouského trůnu, zavražděný v Sarajevu v roce 1914.
V životě se choval bezstarostně a lehkomyslně. Skandály a milostné poměry ho vzdálily císařskému dvoru, takže se císařská rodina a nakonec jeho manželka, princezna Marie Josefa Saská (1867–1944), od něho distancovaly. O Otovi je známa skandální historka, podle níž způsobil šok manželce britského velvyslance, když se silně opilý procházel ve vídeňském Hotelu Sacher nahý, pouze se svou šavlí. Britský velvyslanec o tom zpravil císaře Františka Josefa, jenž za to Otu na nějaký čas poslal do kláštera.
Otův prostopášný styl života mu přinesl i onemocnění syfilidou, jež ho posléze odsoudilo k dlouhému a strastiplnému chřadnutí. Ve vile na vídeňském předměstí Döbling strávil poslední týdny svého života. Jeho poslední velikou vášní byla mladá operetní zpěvačka Louise Robinsonová, jež o něj pečovala pod jménem sestra Martha. Nevzdalovala se od jeho lůžka a setrvala u něho až do posledního vydechnutí. Druhou pečovatelkou mu byla jeho nevlastní matka, portugalská infantka Marie Tereza (1855–1944). V láskyplné atmosféře obou těchto žen a za duchovní podpory světícího biskupa Marschalla z Vídně zemřel dne 1. listopadu roku 1906. Pohřeb se konal ve vídeňském kapucínském kostele,Wiener Salonblatt, 10.11.1906; s. 1–3 dostupné onlinePohřbu se kromě členů císařské rodiny zúčastnila i řada významných hostů. Přítomni byli například předlitavský ministerský předseda Max Wladimir von Beck, uherský premiér Sándor Wekerle, dalšími zástupci vlády byli říšský ministr financí István Burián a ministr války Franz Schönaich, rakouský ministr vnitra Richard Bienerth, ministr spravedlnosti Franz Klein, ministr obchodu Leopold von Auersperg, ministr železnic Julius Derschatta a český ministr-krajan Bedřich Pacák. Císařský dvůr zastupovali vysocí hodnostáři Rudolf z Lichtenštejna, Alfred Montenuovo, Felix Leopold z Thun-Hohensteinu a Adalbert Cziráky. Obě komory parlamentu na pohřbu reprezentovali předseda Panské sněmovny kníže Alfred Windischgrätz a předseda Poslanecké sněmovny hrabě Moritz Vetter-Lilie. Přítomni byli také blízcí vojenští spolupracovníci z okruhu císaře Františka Josefa jako náčelník generálního štábu Friedrich von Beck-Rzikowsky, generální pobočník Eduard Paar nebo ředitel císařské vojenské kanceláře Arthur von Bolfras. Dále se pohřbu zúčastnila řada zástupců nejvyšší šlechty (Kinští, Schwarzenbergové, Lobkovicové, Esterházyové). kde byl arcivévoda Ota pochován v habsburské císařské hrobce.Pohřebiště Habsburků na webu royaltyguide.nl dostupné onlineBEUTLER, Gigi: The Imperial Crypt of the PP Capuchins in Vienna; Vídeň, 2015; s. 65 ISBN 978-3-9500584-5-1
Vojenská služba náhled|vlevo|Zámek Persenbeug (Dolní Rakousko), majetek arcivévody Otty Jako většina Habsburků sloužil od mládí v c. k. armádě, již v patnácti letech byl poručíkem u 7. hulánského pluku v Berežanech v Haliči (1880).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1881; Vídeň, 1880; s. 5 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 538 dostupné online V roce 1885 byl povýšen na nadporučíka u 12. hulánského pluku.Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 11 dostupné online V hodnosti rytmistra (1888) byl přeložen k 6. dragounskému pluku do Brna.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1887; s. 4 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 590 Již v roce 1890 byl povýšen na majora s přidělením ke 4. dragounskému pluku v Enns.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 606 dostupné online V hodnosti podplukovníka byl následně přeložen k 9. husarskému pluku do Šoproně.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 684 dostupné online U tohoto regimentu se v roce 1895 stal velitelem jako plukovník.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 13 dostupné online K datu 28. října 1896 dosáhl hodnosti generálmajora a byl povolán do Vídně jako velitel 10. jezdecké brigádyGothaischer genealogischer Hofkalender; Gotha, 1897; s. 58 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1897; s. 2 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 13 dostupné online K datu 26. listopadu byl povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize taktéž ve Vídni.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Vídeň, 1903; s. 2 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1901; Vídeň, 1900; s. 12 dostupné online V roce 1904 byl jmenován generálním inspektorem jezdectva (Generalkavallerieinspektor), kvůli postupujícímu onemocnění ale fakticky tuto funkci nevykonával. K datu 27. května 1905 získal hodnost generála jezdectva,SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online v červenci 1906 byl ze zdravotních důvodů z funkce odvolán.
Manželství a potomstvo náhled|vlevo|Svatební portrét arcivévody Oty a jeho manželky Marie Josefy Saské (1886) Na nátlak ze strany císařského domu se dne 2. října 1886 v DrážďanechWiener Salonblatt, 3. října 1886; s. 3 dostupné online oženil s princeznou Marií Josefou Luisou Saskou (1867–1944), dcerou krále Jiřího I. Saského a Marie Anny Portugalské.Rodokmen Wettinů dostupné online Tento svazek byl nutný z důvodu udržení dobrých vztahů se saským královským domem, protože jak korunní princ Rudolf, tak i František Ferdinand odmítli sňatek s Mariinou starší sestrou princeznou Matyldou a tím Sasko urazili. Manželství však bylo krajně nešťastné pro naprostou rozdílnost povah obou manželů, světáckému a požitkářskému Otovi se jeho silně nábožensky založená manželka nijak nezamlouvala – posměšně ji nazýval „jeptiškou“ a ponižoval ji svými skandály a milostnými aférami. Marie Josefa byla mimo jiné patronkou Řádu hvězdového kříže, nositelkou velkokříže Alžbětina řádu, čestnou dámou Maltézského řádu, několik vyznamenání získala také v zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1904; s. 3 dostupné online Při příležitosti sňatku obdržel arcivévoda Ota jako dar od otce velkostatek Persenbeug v Dolním Rakousku nedaleko Melku. Zde rodina příležitostně pobývala a na zámku Persenbeug se narodil starší syn, pozdější císař Karel I. K velkostatku patřilo 2700 hektarů půdy s ročním výnosem 42.000 korun.Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 6 dostupné online Po otcově úmrtí prodal arcivévoda Ota tento majetek svému strýci císaři Františku Josefovi, respektive c. k. rodinnému fondu.Oficiální web zámku Persenbeug dostupné online Z manželství se narodili dva synové; vzhledem k tomu, že Otův starší bratr (a po smrti korunního prince Rudolfa následník trůnu) František Ferdinand se morganaticky oženil s Žofií Chotkovou, a jeho děti tudíž byly z následnictví vyloučeny, stal se Otův starší syn Karel císařem:
Karel I. Rakouský (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922), v letech 1916–1918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský atd., ⚭ 1911 Zita Bourbonsko-Parmská (9. května 1892 – 14. března 1989) Maxmilián Evžen Rakouský (13. dubna 1895 – 19. ledna 1952), ⚭ 1917 Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (21. června 1897 – 12. července 1989)
Měl dvě nemanželské děti s milenkou, baletkou Marií Schleinzerovou (1874–1949). Tyto děti po složitém legislativním procesu získaly v roce 1911 šlechtický titul s predikátem Edler von Hortenau.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 114, 385 ISBN 80-86781-08-9Rodina Cohn von Hortenau na webu novanobilitas.eu dostupné online Alfred Josef von Hortenau (1892–1957) Hildegarda von Hortenau (1894–1976)
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Arcivévoda Otto v roce 1895 jako plukovník Příslušel mu titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Již v roce 1881 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rounaSeznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online a po dosažení plnoletosti se stal členem Panské sněmovny (1885).Arcivévoda Otto na webu Rakouského parlamentu dostupné online Jako vysoký důstojník v armádě a mladší bratr následníka trůnu získal řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1905; s. 2 dostupné online Od roku 1894 byl také čestným majitele hulánského pluku č. 1 příslušného do Lvova,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 726 dostupné online majitelem různých regimentů byl i v zahraničních armádách. Jako zeť saského krále získal také hodnost generálporučíka à la suite u saské královské gardy.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1881) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1902) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1905)
Zahraničí 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád bílého orla (Rusko) 60x60pixelů Řád černé orlice (Německo) 60x60pixelů Řád zvěstování (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu routové koruny (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopolda (Belgie) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko-Výmarsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Ludvíkova (Hesensko) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko) 60x60pixelů velkokříž Maltézského řádu (Řád maltézských rytířů) 60x60pixelů velkokříž Řádu Mahá Čakrí (Siamské království)
Vývod z předků
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
http://thepeerage.com/p10129.htm#i101285
Kategorie:Habsbursko-lotrinská dynastie Kategorie:Arcivévodové Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Mahá Čakrí Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození 21. dubna