Rejsek obecný či rejsek lesní nebo rejsek evropský (Sorex araneus) je drobný a nejhojnější zástupce čeledi rejskovitých (Soricidae), jeden z našich nejhojnějších savců.

Popis Rejsek obecný měří průměrně 55–82 mm na délku (bez ocasu), délka ocasu je35–50 mm a hmotnost přibližně 5–12 gramů. Rejsek je charakteristický sametově tmavohnědou srstí, která je na bocích světlejší a na břiše žlutavá. Nedospělí jedinci mají srst kratší až do doby, kdy začnou línat a letní srst nahradí srst zimní. Ocas je svrchu tmavý, vespod světlý, u starých zvířat na konci holý. Zadní tlapka měří 11,8–13,5 mm. Rejsek obecný má malé oči, hlavu protaženou do úzkého rypáčku, zahnuté zuby a protože sklovina obsahuje železo, jsou načervenalé. Drobné ušní boltce má téměř ukryté v srsti.

Způsob života Rejsek je aktivní po celý rok, neupadá do zimního spánku (nehibernuje), jelikož nemá dostatek tukové rezervy na to, aby přežil nejstudenější zimní měsíce. Spatřit jej lze jak ve dne, tak v noci, ale z úkrytu vylézá převážně až po setmění. Je značně plachý.

Rejsek obecný obývá lesy všech typů, parky, zahrady, louky, pole, větrolamy, ale vyhýbá se příliš suchým místům. Na podzim zalézá i do lidských obydlí. V Česku žije na celém území od nížin do hor až po alpinské pásmo (2200 m). Jeden rejsek obývá přibližně území o rozloze 370–630 metrů čtverečních po celý svůj život. Rejsek obecný je extrémně územní a často i agresivní, pokud mu jiný rejsek vnikne do jeho teritoria.

Rejsek obecný si staví hnízdo pod zemí, méně často pod hustou vegetací. náhled|189px|Porovnání velikosti rejska obecného (vpravo) a rejska malého (Sorex minutus). Rejsek je typický hmyzožravec, tudíž se živí převážně hmyzem a jinými bezobratlými – slimáky, pavouky, žížalamiy a mršinami obratlovců; výjimkou není ani kanibalismus.

Rejskovy slinné žlázy produkují jed a slouží k ochromení kořisti. (Pro člověka však jed nepředstavuje vážné nebezpečí. Kousnutí obvykle způsobí krátkodobou bolest nebo mírné podráždění.)SKOČDOPOLE, Martin. Je jedovatý, ale když se objeví na zahradě, je to poklad. Vám neublíží a zlikviduje slimáky. In: PoznatSvět [online]. 14. 5. 2026 [cit. 2026-08-08]. Dostupné z: https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/rejsek-obecny-je-jedovaty-ale-uzitecny/ Za den musí rejsek zkonzumovat potravu o hmotnosti 80–90 % svého těla, aby mohl vůbec přežít. K dosažení tohoto cíle musí rejsek žrát každou druhou až třetí hodinu.

Rejsek má velice slabý zrak, a tak se při hledání potravy spoléhá na skvělý čich a sluch. Díky těmto skvěle vyvinutým smyslům dokáže rejsek lokalizovat kořist zahrabanou i 12 cm pod povrchem půdy. Má schopnost využívat jednoduchou echolokaci.

Období páření trvá u rejska obecného od dubna do září, přičemž vrcholu dosahuje během letních měsíců. V tomto období produkuje rejsek z pachových žláz páchnoucí sekret. Predátoři jej tedy někdy zabijí, ale ponechají ležet.

Po 23denní až 25denní březosti rodí samice do hnízda z trávy a mechu 5–7 mláďat. Samice mívá obvykle 2–4 vrhy za rok. Mláďata jsou odstavena po 22 až 25 dnech. Období rozmnožování je jediné období, kdy nežijí rejsci osamoceně. Rejsek obecný se v přírodě dožívá většinou 14 měsíců, v zajetí i 23 měsíců.

V roce 1949 polský zoolog August Dehnel, Ph.D., pozoroval zmenšení rejsků v zimním období, tzv. Dehnelův fenomén. V poslední době němečtí a polští vědci doložili u stejných jedinců schopnost se zmenšit v zimním období (lebka o 10 %, mozek o 20 až 30 %, páteř a další orgány se také zmenšují) a následně se zvětšit v následujícím roce (lebka o 10 %, hmotnost o 80 %). Mladí jedinci dorostou do maximální velikosti v létě a na podzim se jim začínají rozvolňovat lebeční švy a začínají se zmenšovat. Zimu přežijí ve své minimální velikosti, kdy se například výška lebky zmenší až o 13 %, a objem mozku dokonce o 21 % oproti letnímu maximu. Stejný jev je pozorován u rejska malého, rejsce vodního a u lasicovitých.NOVÁKOVÁ, Lucie: Záhadný Dehnelův fenomén. Směr růstu se u některých tvorů může na čas překvapivě obrátit. In: Přírodovědci.cz [online]. [2021-03] [cit. 2026-05-26]. Dostupné z: https://www.prirodovedci.cz/storage/files/374/prirodovedci-2021-03-web-01-14-15.pdf

Predace Rejsci se stávají častou potravou sov, zvláště sýce rousného a sovy pálené, což dokazují zbytky jejich lebek ve vývržcích těchto ptáků. Příležitostně se stávají kořistí koček, lasic nebo lišek.

Ochrana V současné době nejsou u rejska obecného zavedena žádná ochranná opatření, jelikož je to druh hojný a na ojedinělých místech můžeme nalézt i více než 34 jedinců na hektaru. V Červeném seznamu IUCN je zapsán jako málo dotčený druh (Lower Risk Least Concern).

Odkazy

Reference Český rozhlas, Meteor. 2. prosince 2017.

Literatura ANDĚRA, Miloš. Savci. 1, Ptakořitní, vačnatci, chudozubí, hmyzožravci, tany, letuchy, letouni, primáti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997. 143 s. Svět zvířat; I. ISBN 80-00-00541-7. ANDĚRA, Miloš a GAISLER, Jiří. Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. 2., uprav. vyd. Praha: Academia, 2019. 286 s. ISBN 978-80-200-2994-2. KOŠÁTKO, Prokop. „Rostu tam a zase zpátky“. In: Přírodovědci.cz [online]. 12. 6. 2019 [cit. 17. 9. 2023]. Dostupné online. VOHRALÍK, Vladimír a NOVÁKOVÁ, Lucie. Age and sex skull variation in a model population of the common shrew (Sorex araneus). Folia Zoologica. 2017, vol. 66, iss. 4, s. 254–261. ISSN 0139-7893. https://doi.org/10.25225/fozo.v66.i4.a7.2017

Audiovizuální dokumenty David Attenborough: Život savců (2). Hmyzožravci. Velká Británie 2002. 59 min. TV dokument. V orig. Insect Hunters.

Externí odkazy

Rejsek obecný – hmyzožravec s echolokací a obřím apetitem

Kategorie:Rejskovití