Karel Dostál-Lutinov, v matrice Karl Leonard Dostal, známý též pod pseudonymem Karel Skřivan (22. září 1871 Prostějov – 29. listopadu 1923 Prostějov), byl moravský katolický kněz, básník, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost Katolické moderny.
Život Narodil se v rodině Leonarda Dostala (1847/1848) obuvníka v Prostějově a Josefiny Dostalové-Přikrilové (1846–1923). Byl nejstarší, měl osm sourozenců, z nichž se dospělého věku dožily jen dvě sestry: Sofie Hanáková (1877–1949) a Alžběta Čípová (1883).
Karel Dostál-Lutinov vystudoval tzv. „malý seminář“ v Kroměříži (budoucí Arcibiskupské gymnázium), studium dokončil v roce 1890 maturitou na německém státním reálném gymnáziu. Poté úspěšně absolvoval studium teologie na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a byl vysvěcen v r. 1894.
Byl nejdříve kaplanem v Loučné nad Desnou (do r. 1948 Vízmberk), potom duchovním správcem polepšovny v Novém Jičíně a ještě později farářem v Prostějově. Dostálův příchod do Prostějova zapadal do koncepce politických vůdců města. Výhrady opozice, jeho volbu, uvedení na místo dne 18. prosince 1904 velmi podrobně popisují Pavel Marek s Ladislavem Soldánem ve své knize na str. 186–187. Jeho fara byla dočasným domovem řady malířů a sochařů. V Prostějově se horlivě zúčastňoval kulturního, společenského i politického života. Začal s vydáváním politického týdeníku Ječmínek s přílohou Orel. Postavil se do čela hnutí části katolického kněžstva nazvaného Katolická moderna (protiváha tehdejší České moderny). Jejich programovým sborníkem byl v roce 1895 literární almanach Pod jedním praporem a programový manifest Niva (1895). Vydával 12 let časopis Nový život (1896–1907), který se stal časopisem Katolické moderny, kolem něhož se seskupila řada pozoruhodných uměleckých osobností (Jindřich Šimon Baar, František Bílek, Julius Zeyer, Zdenka Braunerová, Jano Köhler, Felix Jenewein, Otokar Březina aj.). Brzy pod vlivem přátel (Jan Šrámek, Alois Lang, Josef Svozil aj.) rozšířil svůj zájem i o sociální a politické otázky. Hnutí se postupně transformovalo, vytyčilo církevně reformní a sociální požadavky a dostalo se do souvislostí se snahami a ideami takových evropských katolických modernistů, jakými byli Alfred Loisy, Georges Tyrrell, TJ, Franz Brentano, Romolo Murri (1870–1944),zakladatelská a vůdčí osobnost italského sociálního modernismu Herman Schell (1850–1906),je považován za jednoho z největších katolických teologů nové doby, profesor teolog. f. ve Würzburgu, přednášel apologetiku, srovnávací církevní dějiny a křesťanské dějiny umění.Stěžejní díla H. Shella: Katolische Dogmatik (1892), Gott und Geist (1895, 1896), Katolizismus als Prinzip des Fortschrittes (1897), Das Problem des Geistes /1897), Die neue Zeit und der alte Glaube (1898). Albert Josef Maria Erhard (1862–1940),profesor církevních dějin a křesťanského umění na univerzitách ve Würzburgu, Vídni, Freiburgu a Strassburgu, kde byl v letech 1911–1912 rektorem. Joris Karl Huysmans, Jules Barbey d´Aurevilly, Franz Xaver Kraus,od r. 1878 univerzitní prof. ve Freiburgu im Breisgau Giovanni Semeria (1867–1931),vůdčí osobnost italského modernismu aj. Dostál inicioval založení dalších časopisů (Rozvoj, Rozkvět, Mane, Bílý prapor) a prostřednictvím pražského kněze Emila Dlouhého-Pokorného a Jana Šrámka modernistické hnutí propojil s křesťansko-sociálním a křesťansko-demokratickým proudem. Toto rozšíření základny, společně s konstituováním levého křídla modernistů (tzv. rozvojisté) vedlo k radikalizaci církevně reformního hnutí a jeho perzekuci ze strany vysoké církevní hierarchie až k zákazu činnosti.
Dostál patřil, jak zmíněno, mezi protagonisty reformního hnutí a neúspěch těžce nesl, avšak dokázal se s ním vyrovnat. Teprve po letech, zasedání 2. vatikánského koncilu velkou většinu modernistických návrhů přijalo a tím také očistilo hnutí české katolické moderny, práci i památku Karla Dostála-Lutinova. Dostál se jeví jako moderní kněz, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu. Jako prostějovský farář horoval např. pro konání bohoslužby v národním jazyce, prakticky usiloval o modernizaci chrámového zpěvu a sakrálního umění. Snažil se prosadit úpravy dobově podmíněných ustanovení v církvi, jejichž výčet obsahují programy českých modernistů. Idea renesance katolicismu vlastně prolínala všechny jeho snahy. Věřil, že její všeobecné pojetí obrodí a pozvedne celou společnost. Přes to nebyl ideálním vzorem duchovního. Dostála v lecčems označujeme za novátora, ale současně jej vidíme i jako reálnou bytost, obyčejného člověka, kněze se všemi lidskými přednostmi a chybami. Šel v životě osamocen, svým způsobem nešťastně pohroužen do své literární práce. Mnohé z toho, co teoreticky hlásal v praxi porušoval a vystavoval se veřejné kritice. Byl člověkem s limity intelektu i vzdělání, které poznamenávaly jeho uměleckou tvorbu i organizační práci. Právě rozpor mezi dobře míněnými činy a jejich problematickým vyzněním z něj dělá kontroverzní osobnost.MAREK, Pavel: Apologetové nebo kacíři? Studie a materiály k dějinám české Katolické moderny. Vyd. Nakl. Gloria Rosice u Brna, 1999, 197 s. S. 123–132."Jsem disgustován-": vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a Karla Dostála-Lutinova – rukopis připravil O. Svozil; editor . Olomouc: Univerzita Palackého: 2002, s.17
V roce 1912 založil uměleckou revui Archa, která přetrvala až do roku 1948. V letech 1919–1923 byl vedoucím Družiny literární a umělecké při Katolické moderně. Do literatury vstoupil ohlasy lidového básnictví namnoze s tendenčními křesťanskými náměty. Překládal z italštiny, angličtiny, latiny a němčiny, vydával náboženskou a uměleckou literaturu.
Veřejně diskutoval o otázkách víry s osobnostmi, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk a byl jedním z tahounů nově vznikajícího křesťanského tělovýchovného spolku Orel, který dodnes existuje, a napsal pro něj i hymnu: Hoj, Orli mocných perutí. Na památku svého otce, rodáka z obce Lutín, si zvolil pseudonym Lutinov. alt=Hrob P. Karla Dostála Lutinova v Prostějově|náhled|270x270pixelů|Hrob P. Karla Dostála Lutinova Zemřel roku 1923 a byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově. Na obrázku náhrobku, který sám koncipoval a pak Jano Köhler realizoval, je zpodobněn vpravo jako Nikodém. Josef z Arimatie má podobu Köhlera.SOkA Prostějov, f. Farní úřad Povýšení sv. Kříže. Farní věstník roč. 1933, č. 3, 1. 11., s. 1–2, karton 9
Po Lutinovovi je v Prostějově pojmenována ulice přilehající ke kostelu Povýšení svatého Kříže.
Seznam děl
Básnické sbírky Sedmikrásy – Holešov: vlastním nákladem, 1895 Království boží na zemi: ornamentace Antonína Runié a K. Z. Wellnera – Nový Jičín: Nový život, 1900 Potulný zpěvák: písně – s dvěma kresbami Mikoláše Alše. Nový Jičín: Nový život, 1902 Píseň o žních – Prostějov: s. n., 1912 Ryme a špryme: hanácky obrázke ve verších – Prostějov: Archa, 1912 Orlí fanfáry: sbírka básní věnovaných organizaci Orel. Prostějov: Archa, 1913 Osudy: básně – obálka a kresby od Jana Koehlera. Prostějov: Archa, 1913 Šlehy a něhy: satiry, kontemplace a epigramy – Olomouc: Družina literární a umělecká, 1914 Vojáčkům do vesty, na cesty, na štěstí, k vítězství – Prostějov: časopis Ječmínek, 1916 Písně tvorů – Prostějov: Nový život, 1917 Děti královně máje – Olomouc: Družina …, 1918 Květiny: lyrika – Olomouc: Družina …, 1930 Tajemná Sfinx: básně – z pozůstalosti autorovy vybral, uspořádal a poznámkami opatřil Oldřich Svozil. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1942
Překlady Píseň o zvonu: Friedrich Schiller; z němčiny (1895) Kvítka sv. Františka – z italštiny Karel Dostál-Lutinov a Alma Gelata. Nový Jičín: Nový život, 1902 Dětství Ježíšovo: duchovní trilogie: libretto – Hector Berlioze; přeložil pro Filharmonickou besedu brněnskou. Prostějov: Nový život, 1906 Duch Německa: výbor z německé národní poezie – Praha: Československá akciová tiskárna, 1917 Havran: Edgar Allan Poe – z angličtiny. Prostějov: Archa, 1918 Obřady. I, Křest. Svátost manželství. Pohřeb dospělého. Pohřeb dítka. Úvod matky. Stříbrná svatba. Te deum. K požehnání. Veni, Sancte Spiritus – z latiny. Olomouc: Jednota duchovenstva arcidiecéze olomoucké, 1920 Hodinky jitřní – dle latinského vydání. Olomouc: Arcibiskupská knih- a kamenotiskárna, 1921 Pobožnost Božího těla – Prostějov: Arcibiskupská …, 1921?
Hudebniny Pochod "Orla" – složil Josef Nešvera. Olomouc: Sušil, 1911 Velehradská koleda – Prostějov: s. n., 1913 Modlitba císaře: duet pro soprán a baryton s průvodem varhan – Rudolf Málek. Kutná Hora: Česká hudba, 1916 Anima Christi! – Jan Malát. Kutná Hora: Česká hudba, 1917 Hanácky pěsničke: text ze sbírky "Ryme a špryme" pro střední hlas s průvodem klavíru – Antonín Mlčoušek. Bohumín: Osvětový sbor pro Bohumínsko, 1920? České Libera: pro jeden hlas s průvodem varhan složil Rudolf Fryčaj – Brno: Oldřich Pazdírek,1923 Sv. Františka z Assisi: Píseň bratra Slunce: pro vysoký hlas a varhany (klavír) – Klemens Minařík. Brno: Občanská tiskárna, 1927 Oráč – hudba J. B. Foerstera; slova K. Dostála-Lutinova. Bílá hora – hudba J. B. Foerstera; slova J. V. Sládka — Praha: Ultraphon, 1930–1936 Lampa; Měsíček: dva ženské sbory – Václav Kopecký; slova K. Dostál-Lutinov a K. V. Rais. Praha: Pěvecká obec československá, 1932 Kristus; Z památníku; Havířská; Dněpr – J. B. Foerster; slova K. Dostál-Lutinov, J. V. Sládek, J. V. Frič. Praha: Foerstrova společnost, 1939 Dodnes se v ř. k. kostelích zpívá jeho píseň na text i nápěv: Matičko Kristova, klíčnice nebe…Kancionál, společný zpěvník pro arcidiecézi olomouckou a diecézi ostravsko-opavskou. Vyd. Katolický týdeník 2. uprav. vydání. Praha 2013, 762 s., S. 698.
Jiná díla Hodinová pobožnost křížové cesty – jeho zpěvy, texty modliteb dodal Jan Křtitel Pauly. Praha: Václav Kotrba, Album sochaře Františka Bílka – Hranice: Nový život, 1897 Křížová cesta farního chrámu sv. kříže v Prostějově: třináct obrazů (se slovy k řezbám) od Františka Bílka – Prostějov: Nový život, 1900 Rok a jeho děti: slavnostní hra – upravil. Nový Jičín: s. n., 1901 Kdo a jak vychovává český klerus – Olomouc: v. n., 1903 Honza hrdina: libreto k národní opeře – Nový Jičín: Nový život, 1903 Lutinov contra Juda – Prostějov: v. n., 1906 Pokladnička pro křesťanskou rodinu – sestavil. Prostějov: v. n., 1908 Boleslav Jablonský: přednáška. Prostějov: v. n., 1913 Otče, Bože, zhřešil jsem před Tebou a nejsem hoden slouti synem Tvým! – sestavil. Prostějov: Archa, 1915 Popeluška: dramatická pohádka se zpěvy a tanci ve 3 jednáních – s ilustracemi K. Z. Wellnera. Prostějov: Archa, 1917 Dante a Češi: k 600letému výročí úmrtí největšího křesťanského pěvce – obálku maloval J. Köhler. Olomouc: Družina …, 1921 Hovory dne: souhrn publicistických prací (1918–1923) – Brno: časopis Den, 1923–1924 Památka na svěcení zvonů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Prostějově dne 12. září 1926 – Prostějov: Václav Horák, 1926 Ve mlýně světa: kniha veršů, modliteb a vzdechů z válečných let 1914–1919 – Praha: Družina …, 1934
Korespondence Přátelství básníků: sborník vzájemné korespondence s Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou – podle rukopisné edice Oldřicha Svozila zpracoval Stanislav Batůšek. Brno: Host, 1997 "Jsem disgustován-": vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a Karla Dostála-Lutinova – rukopis připravil O. Svozil; editor Pavel Marek. Olomouc: Univerzita Palackého: 2002 Korespondence Katolické moderny: dopisy Františka Bílka a Karla Dostála-Lutinova z let 1896–1923 – editoři Štěpán Kohout, Pavel Marek, Oldřich Svozil. Rosice: Gloria, 2007 Korespondence Katolické moderny: dopisy Beneše Metoda Kuldy, Julia Zeyera, Josefa Floriana a Karla Dostála-Lutinova z let 1894–1907 – editoři Štěpán Kohout, Pavel Marek a Oldřich Svozil: Rosice: Gloria, 2009 Korespondence Katolické moderny: dopisy Jana Köhlera a Karla Dostála-Lutinova z let 1902–1923 – editoři Stanislav Batůšek … . Rosice: Gloria, 2010