Talnach () byl do roku 2005 městem, než byl spolu s Kajerkanem administrativně připojen k Norilsku, je jeho satelitním městem. Status města přitom získal teprve v listopadu 1982. Leží asi 25 km od Norilsku na Tajmyrské plošině na úpatí plošiny Putorana, na severu Krasnojarského kraje v Rusku.
V roce 2002 měl 58 654 obyvatel, v roce 1989 zde žilo 62 849 lidí. Je stanovištěm důlní obsluhy produkce niklu a ostatních kovů v norilském hutnickém průmyslu. Minerál talnachit je pojmenován po Talnachu.
Historie 24. srpna 1960 byla z bohatých ložisek nerostných surovin v okolí Talnachu vytěžena první ruda.http://norilsk.net/index.php?id=141 Prvními obyvateli Talnachu byli geologové, od dubna 1962 zde pracovali také stavitelé. Stavební materiál se po řece Norilce dopravoval do jezera Pjasino a odtud se traktory převážel do Talnachu. V létě převážely lidi a náklady přes Norilku vlečné nákladní lodě. Výstavba silnice do Norilsku probíhala od počátku roku 1962. V roce 1963 byl přes řeku vytvořen pontonový (plovoucí) most, v srpnu téhož roku se začal stavět normální most, který byl dokončen 17. června 1965.
V roce 1962 se začalo s výstavbou obytných domů. Na jaře vyrostl první čtyřpatrový zděný dům a 7. listopadu téhož roku byl dokončen první dřevěný dům. Talnach se začal znatelně rozrůstat, jen za rok 1963 přibylo 12 roubených dřevěných a další 4 čtyřposchoďové cihlové domy.
Od roku 1963 také místní mládež budovala klub Юность ("Mládí").
30. října 1964 rozhodl výkonný výbor Krasnojarské krajské (průmyslové) rady zástupců pracujících o převedení Talnachu na sídlo městského typu (Рабочий посёлок); toto rozhodnutí vstoupilo v platnost 1. ledna 1965, tehdy žilo v Talnachu kolem 5000 lidí. Správní rada (sovět) Talnachu byla přitom administrativně podřízena norilskému městskému sovětu.
V říjnu 1967 vznikla v Talnachu večerní hudební škola. Od roku 1969 nesla název Talnašská dětská hudební škola a později Talnašská dětská škola umění. V roce 1971 byla otevřena pobočka sjednocené městské knihovny jménem leninského komsomolu. Roku 1972 začalo fungovat místní kino, které se časem stalo osobitým centrem města, a také poliklinika s léčebným zařízením. 20. července 1979 bylo otevřeno muzeum historie Talnachu.
V roce 1982 získal Talnach status města, ale již roku 2005 byl (stejně jako Kajerkan) připojen k Norilsku jako jeho satelitní město.
Demografie Vývoj počtu obyvatel Rok 1965 1970 1979 1982 1989 1999 2002 2005 2006 2010 Obyvatel 5000 9300 33 400 38 200 62 800 64 670 58 700 58 200 56 000 47 175
Velká část obyvatel jsou horníci, kteří pracují v místních dolech Маяк (Majak), Комсомольский (Komsomolskij), Октябрьский (Oktjabrskij), Таймырский (Tajmyrskij) a Скалистый (Skalistyj).
Průmysl 350px|náhled|vlevo|Znečištění v oblasti Talnachu a Norilska na satelitním snímku (nepravé barvy). Růžová a fialová jsou místa vysokého znečištění a jiná místa bez vegetace, včetně měst a skal, zelená živé porosty. Lze zřetelně rozeznat sloupec dýmu stoupající z Norilsku (na snímku modrý). Vlevo nahoře je vidět jižní cíp jezera Pjasino, vpravo dole západní část jezera Melkoje, mezi nimi řeka Norilka. Vysvětlivky:coal quarry = uhelný důl, Noril'sk ore quarries = norilské rudné doly, healthy/dead forest-tundra = zdravá/odumřelá tundra, healthy/dead boreal forest = zdravý/mrtvý severský jehličnatý les (tajga) V oblasti dnešního Talnachu byla expedicí v roce 1920 objevena ložiska uhlí, později byla objevena i velká ložiska mědi a niklu. V tehdejším SSSR se ale při těžbě a úpravě surovin nebral ohled na životní prostředí, a tak je v současnosti oblast silně znečištěna.
Doprava S Norilskem je Talnach spojen silnicí a železnicí; silniční most přes řeku Norilku byl dokončen v roce 1965. Obyvatelé mohou využívat také letiště Alykel, vzdálené okolo 60 km.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Norilsk Kategorie:Sídla za severním polárním kruhem