náhled|Lokalizace Machu Picchu ([maču pikču]; – Starý vrch) jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Nacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n. m.,UNESCO World Heritage Centre. asi 80 km severozápadně od Cuzca. Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupanqui (1438 až 1472). Stavba města začala okolo roku 1450. Město bylo později opuštěno a zcela zchátralo, i když bylo místním známo, pro zbytek světa upadlo v zapomnění. Ruiny objevil 24. července 1911 americký archeolog z Yaleovy univerzity Hiram Bingham. Ten se domníval, že nalezl pozůstatky bájného města Vilcabamba. Původní zapomenutý název města Huayna Picchu byl tak nahrazen. Od svého objevení se město stalo významnou turistickou atrakcí Peru i celé Jižní Ameriky. V roce 1983 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Jelikož město nebylo nikdy objeveno španělskými conquistadory, nebylo vykradeno a poničeno. Dne 7. července 2007 bylo Machu Picchu zařazeno mezi nových sedm divů světa.
Machu Picchu bylo postaveno v klasickém inckém stylu za použití kvádrového zdiva tvořeného z opracovaných na sebe položených kamenů bez použití malty či jiného pojiva. Hlavními stavbami ve městě jsou Chrám větru, Citadela a Místnost vládců. Město nemělo administrativní, vojenskou ani obchodní důležitost. Proč Inkové město postavili, nikdo přesvědčivě neprokázal.
Název města se do dnešních dní nezachoval, a tudíž byl převzat název od blízké hory Machu Picchu, která se nad ruinami tyčí (při typickém pohledu na město se nachází za zády fotografa, hora na fotografii nad městem je Huayna Picchu). Název hory pochází od místních obyvatel, kteří pod horou žili.
Dějiny náhled|300px|vlevo|Pohled na ruiny Machu Picchu z roku 1912 Citadela Machu Picchu byla postavena kolem roku 1450 na horském sedle mezi horami na území říše Inků.Wright et al 2000b, p.1. Archeologické datování dává roku 1420.https://phys.org/news/2021-08-machu-picchu-older.html - Study: Machu Picchu older than expected Přibližně o sto let později v roce 1572, byla náhle opuštěna, tedy v době, kdy Španělé kolonizovali Jižní Ameriku.Wright & Valencia Zegarra 2001, 2004, p.1. Je však možné, že většina obyvatel zemřela na neštovice dříve, než do této oblasti přišli španělští dobyvatelé. Zdá se, že Španělé věděli o místě zvaném Piccho, přestože nejsou žádné záznamy, že by Španělé navštívili toto vzdálené město. Dobyvatelé ničili obětní kameny v jiných oblastech, ale na Machu Picchu zůstaly nedotčené, což nasvědčuje, že město Španělé nikdy nenavštívili.
Dodnes nikdo přesně neví, k čemu Machu Picchu přesně sloužilo, jelikož z období předkolumbovských výprav neexistují písemné záznamy od místních obyvatel, kteří nepoužívali písmo ve smyslu písma známého na starém kontinentě. Inkové sice byli schopni zaznamenávat informace pomocí kipu, ale v současnosti se vedou spory o to, zda se jím dalo psát, či bylo používáno pouze pro početní operace. Jedna z prvních teorií o významu citadely, od amerického historika a archeologa Hirama Binghama, který na počátku 20. století Machu Picchu náhodou objevil, říká, že se jednalo o posvátné místo zrození posvátných inckých žen zvaných „Sluneční panny“.Bingham 1922, p.334. Výzkum vedený odborníky jako byli John Rowe a Richar Burger přesvědčil většinu archeologů, že Machu Picchu bylo sídlem vládce Inků Pachacutiho. Kromě toho předložil Johan Reinhard důkazy, že místo bylo vybráno pro svou pozici ve vztahu k posvátným prvkům krajiny, jako jsou hory, které jsou údajně v harmonii s klíčovými astronomickými událostmi, které byly pro Inky významné. Další teorie říká, že Machu Picchu bylo „llaqta“ Inků, osada postavená na kontrolu hospodářství těchto podmaněných oblastí. Podle jiné teorie mohlo být Machu Picchu postaveno jako vězení pro ty, kteří spáchali činy protivící se tehdejší společnosti Inků. Další teorie tvrdí, že se jednalo o zkušební zemědělskou stanici, kde se testovaly různé druhy plodin v různých druzích mikroklimat – v různých místech a na různých terasách, protože zde nebyl dostatek prostoru na pěstování plodin ve velkém měřítku, ale dostatek prostoru na určení toho, co by mohlo kde růst.Weatherford 1988, strany 60–62.
Výstavba Archeologové předpokládají, že město vzniklo mezi 13. až 15. století, i když většina indicií naznačuje, že se stavbou bylo započato někdy mezi roky 1440 až 1450 na popud inckého vládce Pachacúteca Yupanquiho. Jiné zdroje ale uvádějí dataci mezi lety 1460 až 1470. Přesné určení zahájení stavby komplexu je však složité, jelikož Inkové nezanechali písemné zdroje, ze kterých by bylo možno čerpat (až na zmiňované kipu v podobě zauzlovaných provázků).
Objevení náhled|300px|Kompletní pohled na ruiny města z hory Huayna Picchu náhled|Lamy spásající trávu v areálu ruin I když se město nacházelo jen 80 km od města Cuzco, hlavního města Inků, nebylo nikdy objeveno Španěly, a tedy následně ani vydrancováno a zničeno, jak se stalo s množstvím jiných měst Inků. Po pádu říše Inků město začala obklopovat džungle, která ho postupně zarůstala a pouze pár lidí vědělo o jeho existenci. 24. července 1911 bylo město znovuobjeveno americkým historikem Hiramem Binghamem v rámci expedice pořádanou Yale University poté, co byl do města doveden jedenáctiletým kečuánským chlapcem Pablitem Alvarezem. Bingham jako první spatřil místo dnes nazývané Královská hrobka. Po archeologickém průzkumu oblasti se Bingham navrátil do vlasti, kde svůj objev zveřejnil. Ohlas, který objevení města vyvolalo, vedlo k spoluúčasti Yaleovy univerzita a National Geographic Society na druhé expedici odehrávající se mezi lety 1912 až 1915.
Bingham nazval objevené město „Ztracené město Inků“, pod stejným názvem vyšla i jeho první kniha. Velký ohlas a zájem mezi veřejností o Machu Picchu způsobilo vydání dubnového čísla od National Geographic Society z roku 1913, které se městem zabývalo. Bingham původně hledal město Vilcabamba, poslední útočiště a centrum odporu proti španělským dobyvatelům v Peru. V roce 1911 náhodou narazil na místní obyvatele, kteří mu o městu pověděli a následně ho do něho i zavedli. Během druhé expedice Bingham shromáždil velké množství artefaktů (např. kosti, kovové předměty, keramiku). Ty později odvezl do USA. Tyto předměty jsou předmětem sporů mezi Yaleovou univerzitou a peruánskou vládou, která požaduje jejich navrácení.
I když byl Bingham první osobou, která objevila Machu Picchu pro širokou veřejnost, město bylo již před ním navštíveno západními cestovateli. Francouzská badatelka Simone Waisbard (1909–2013), dlouholetá průzkumnice Cuzca, prohlásila, že Enrique Palma, Gabino Sánchez a Agustín Lizárraga zanechali svá jména na jednom z kamenů Machu Picchu již 14. července 1901. V roce 1904 inženýr Franklin zahlédl ruiny města ze vzdálené hory. Své pozorování sdělil anglickému křesťanskému misionáři Thomasi Paynovi, který v oblasti žil. V roce 1906 údajně Payne a další misionář Stuart E. McNairn vyšplhali k ruinám města, jak dokládají výpověďmi potomci Payna. Město bylo možná navštíveno a vykradeno v roce 1867 německým obchodníkem Augustem Bernsem.; Existuje však i záznam hovořící o možné návštěvě města německým inženýrem Jorgem von Hasselem, jehož mapa objevená historiky ukazuje pozici města již v roce 1874.
Ochrana Oblast 325,92 km² okolo Machu Picchu byla v roce 1971 vyhlášena za historickou památku Peru. Vyjma samotných ruin města spadá pod ochranu také okolí lokality, bohaté na množství rostlinných a živočišných druhů. V roce 1983 byla památka navržena na seznam světového dědictví jako „absolutní odborné architektonické unikátní svědectví Incké civilizace“. Město se do 20. století zachovalo v dobrém stavu, k čemuž přispělo přibližně 5 století, kdy bylo město zakryto okolní džunglí. Jediné co se nedochovalo, tak byly původní střechy tvořené pravděpodobně z materiálu na bázi sena.
7. července 2007 bylo Machu Picchu v internetovém hlasování prohlášeno za jeden ze sedmi nových divů světa. Hlasování bylo vyvoláno švýcarsko-kanadským dobrodruhem Bernardem Weberem, od akce se ale distancují kritikové i organizace UNESCO. Světový památkový fond zařadil v roce 2008 Machu Picchu na seznam 100 nejvíce ohrožených památek na světě, jelikož v jeho okolí dochází k poškozování prostředí vlivem nárůstu turistů. Dále pak nekontrolovaného rozvoje blízko ležícího města Aguas Calientes, v jehož rámci dochází k výstavbě mostu přes řeku Urubamba a vlaku pro snazší přísun turistů k památce, a to i přes prohraný soud a protesty vlády. V roce 2025 informovala organizace New7Wonders, že Machu Picchu hrozí odebrání statutu novodobého divu světa, a to kvůli jeho nedostatečně ochraně, zejména v souvislosti s masivním rozmachem cestovního ruchu do oblasti.
Pozice náhled|upright 1.6|Topografická mapa oblasti okolo Machu Picchu. Světle jsou vyznačeny nižší oblasti, tmavě zeleně vyšší a modře vodní plochy. Machu Picchu leží na jižní polokouli okolo 13 stupně jižně od rovníku.Wright & Valencia Zegarra 2001, 2004, p.ix. Ruiny leží přibližně 80 km severozápadně od města Cuzco na vrcholku hory Machu Picchu v nadmořské výšce 2450 m. Cuzco leží naproti tomu ještě o 1000 metrů výše. Vlivem nižší nadmořské výšky se v oblasti vyskytuje mírnější klima než v hlavním městě Inků v Cuzco. Město bylo vystavěno na velkém granitovém orogénní struktuře, která začala vznikat přibližně před 250 milióny let. Jedná se o jednu z nejdůležitějších archeologických lokalit v Jižní Americe a nejvíce navštěvovanou památku ze všech míst v Jižní AmericeDavies 1997, p.163. a v Peru.
Na Machu Picchu se střídají dvě roční období v podobě období sucha a dešťů. Většina srážek spadne v oblasti mezi říjnem až dubnem, ale pršet může v jakoukoliv část roku.
Machu Picchu se nachází nad záhybem řeky Urubamba, který obtéká horu ze tří stran s útesy strmě se zvedajícími do výšky 450 metrů od hladiny řeky. Blízkost řeky způsobuje, že se zde po ránu utváří mlha nad vodní hladinou. Přesná pozice města byla vojenským tajemstvím a okolní příkré srázy a hory vytvářely dobrou přírodní obranu. Inkové vystavěli přes řeku Urubamba provazový most v oblasti kaňonu Pongo de Mainique, což umožňovalo tajně do města Machu Picchu přesunout armádu v případě potřeby. Další most se nacházel západně od Machu Picchu, kde se nacházela šestimetrová mezera mezi útesy. Most byl vystavěn ze dvou kmenů stromů, v případě potřeby se dal most snadno odstranit, čímž pro potenciální invazní armádu vyvstala potřeba překonat 570 metrů vysoké útesy.
Samotné město bylo vystavěno v sedle mezi horami Machu Picchu a Huayna Picchu s širokým výhledem dolů do dvojice údolí a s téměř neschůdnými horami v zádech. Město mělo nezávislé zásobování pitnou vodou z pramenů, které se nedaly snadno přehradit a dostatek půdy pro pěstování až čtyřikrát více potravin, než kolik potřebovalo obyvatelstvo města. Na svazích hor byly uměle vybudovány terasy, které zvětšily zemědělsky využivatelnou půdu, ale taktéž fungovaly jako zdi, které by museli případní útočníci překonávat. Terasy taktéž zpomalovaly půdní erozi vlivem dešťů a zamezovaly půdním sesuvům.Wright et al 2000b, p.2. K městu vedou dvě vysokohorské stezky přes hory do Cuzca. První procházela sluneční bránou a druhá vedla přes provazový most. Obě dvě cesty mohly být snadno zablokovány v případě útoku. Bez ohledu na skutečný význam, město je strategicky umístěno a snadno bránitelné.
Citadela náhled|upright 1.6|vlevo|Mapa města