Athénagorás z Athén byl jedním z řeckých apologetů 2. století, tj. raných církevních otců, které řadíme za apoštolské otce. O jeho osobě a životě není známo nic jistého.DROBNER, Hubertus R. Athénagoras. In: Týž. Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 2011. . S. 119.FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 45. Hlavní rukopis jeho dochovaného apologetického díla jej označuje za "athénského filosofa". V obraně a výkladu křesťanství užívá argumenty převzaté z dobového středního platonismu.SAMSOUR, Josef. Athenagoras Athenský. In: Týž. Základy patrologie se zvláštním zřetelem k dějinám dogmatu: příručka pro ústavy theologické a soukromé studium. Brno, Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1908. S. 36.ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amadeo. Dvanáct století církevních dějin. 3. vydání. Praha: Kalich, 2008. . S. 67.FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 49.FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 50. Pod vlivem řecké filosofické teologie prezentuje křesťanství v podobě racionální teologie a křesťanské morálky.HAZLETT, Ian (ed.). Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. [Překlad z anglického originálu Early Christianity. Origins ad Evolution to A. D. 600 Petr Kitzler]. 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 319 s. . S. 129.

Athénagorovo myšlení je z raných řeckých apologetů blízké především Aristeidovi z Athén a bez doložených přímých vlivů předznamenává myšlení alexandrijských církevních otců, zejména Klémenta Alexandrijského.Srv. HAVRDA, Matyáš. Katechetická škola a "theologie slova". In: Kléméns Alexandrijský. Pobídka Řekům. Úvod, překlad a poznámky Matyáš Havrda. Praha: Herrmann & synové, 2001. 221 s. . S. 12, pozn. 6.

Dílo Athénagorás je autorem apologie Přímluva za křesťany (PRESBEIA PERI CHRISTIANÓN/Legatio pro Christianis), napsané pravděpodobně mezi lety 176–180 n. l.,DROBNER, Hubertus R. Athénagoras. In: Týž. Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 2011. ISBN 978-80-7298-466-4. S. 120.FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 47. která je adresována císaři Marku Aureliu Antoninovi a jeho synu a spoluvládci Luciu Aureliu Commodovi. V této apologii vyvrací vážná náboženská a morální obvinění, která se v té době často připisovala křesťanům – z údajného ateismu (kap. 4–30), incestních vztahů (kap. 32–34) a kanibalismu (kap. 35–36) – a v kontextu filosofické kritiky řeckého náboženství podává polemický nástin křesťanské teologie a morálky.DROBNER, Hubertus R. Athénagoras. In: Týž. Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 2011. . S. 121.

Spis O vzkříšení zemřelých (PERI ANASTASEÓS NEKRÓN/De resurrectione mortuorum), jenž se pokouší hájit vzkříšení mrtvých s duší i s tělem před případnými filosofickými námitkami, který Athénagorovi připisovalo starší bádání,DROBNER, Hubertus R. Athénagoras. In: Týž. Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 2011. . S. 122–123. podle badatele N. Kiela, jenž tématu věnoval obsáhlou monografii, velmi pravděpodobně nenapsal autor Přímluvy za křesťany.

Myšlení

Křesťanská teologie Athénagorás prezentuje křesťanství především jako monoteismus, který interpretuje pomocí platónského rozlišení Bůh – látka (kap. 4): zatímco křesťané věří v netělesného a nestvořeného Boha, pohanům připisuje kult materiálních model.SAMSOUR, Josef. Athenagoras Athenský. In: Týž. Základy patrologie se zvláštním zřetelem k dějinám dogmatu: příručka pro ústavy theologické a soukromé studium. Brno, Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1908. S. 36–37.

Snaží se dokázat, že tento křesťanský monoteismus je v souladu s monoteismem řeckých básníků a filosofů. Ve své apologii k tomu cituje množství antických autorů (kap. 5–6).FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 48–49. Jedinost netělesného Boha dokazuje pomocí tzv. topologického argumentu převzatého z filosofické teologie středního platonismu (kap. 8). Řečtí filosofové se mezi sebou neshodnou, protože dospěli k pouhým dohadům, křesťanský monoteismus se však opírá o zjevení, tedy o výroky inspirovaných proroků (kap. 7 a 9). Křesťané nejsou ateisty, protože kromě Boha Stvořitele věří také v Syna – Mysl a Slovo (LOGOS) Otce, Ducha a množství andělů (kap. 10).SAMSOUR, Josef. Athenagoras Athenský. In: Týž. Základy patrologie se zvláštním zřetelem k dějinám dogmatu: příručka pro ústavy theologické a soukromé studium. Brno, Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1908. S. 37. Věcně zastává jako jeden z prvních křesťanských autorů myšlenku perichoreze Otce a Syna,POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Athenagoras. In: Týž. Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie. 1. vydání. Praha: Krystal OP, 2007, 590 s. . S. 253. Ducha však označuje pouze za "výron" (APORROIA) z Boha a jeho božství jednoznačně nevyjadřuje.

Neúčast křesťanů na kultu pohanských bohů obhajuje pomocí argumentů převzatých z antické filosofické kritiky řeckého náboženství: Netělesný Bůh nemá zapotřebí materiální oběti (kap. 13). Řecké mýty o bozích nemohou být pravdivé, protože si protiřečí (kap. 14).FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 51. Řečtí bohové nejsou skutečnými bohy, protože se zrodili, mají obludná těla, dopouštějí se amorálních činů a podléhají vášním (kap. 18–21). Podává jejich euhémeristický výklad: ve skutečnosti se nejedná o bohy, nýbrž o zbožštěné lidi (kap. 28–30).FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 52.

Křesťané neuctívají materiální modly ani stvořené skutečnosti, protože se neklaní pouhým věcem z látky (kap. 15–16). V materiálních modlách ve skutečnosti působí démoni (kap. 25–27), které Athénagorás vykládá podle biblického textu Gn 6,4 jako duše Gigantů, potomků padlých andělů a pozemských žen, jejichž těla byla zničena Noemovou potopou (kap. 23–24). Amorální činy nejsou vlastní křesťanům, nýbrž těm, kdo se prostřednictvím kultu materiálních soch nechávají ovlivňovat démony (kap. 27).

Křesťanská morálka Evangelijní morálku křesťanů, kteří milují i své nepřátele (kap. 11), Athénagorás vysvětluje vírou křesťanů v posmrtný život a soud: život v tomto světě má pro křesťany jen malou nebo nepatrnou cenu ve srovnání s posmrtnými odměnami (kap. 12 a 31). Jako nekřesťanské odmítá incest, smilstvo, prostituci nebo pederastii (kap. 32 a 34).FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 53. V otázce druhého manželství i po smrti manželky či manžela zastává rigoristický postoj: označuje je za "skryté cizoložství" (kap. 33). Jako nekřesťanské odmítá také přerušení těhotenství a antickou praxi odkládání novorozených dětí (kap. 35). Je jedním z prvních křesťanských autorů, který odmítá trest smrti i v případě, že člověk byl spravedlivě odsouzen (kap. 35).POLÁK, Jan. Nový postoj k trestu smrti v Katechismu katolické církve. In: Studia Theologica, 26(3), 2024, s. 29–57. S. 40.

Odkazy

Reference

Literatura

Řecký text a český překlad ATHÉNAGORÁS Z ATHÉN. Přímluva za křesťany. Úvodní studie, překlad a komentář Monika Recinová. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7465-368-1.

Referenční literatura v češtině DROBNER, Hubertus R. Athénagoras. In: Týž. Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury. [Překlad z německého originálu Lehrbuch der Patrologie Monika Recinová]. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 2011, 807 s. . S. 119–123. FRANEK, Juraj. Athénagorás z Athén. In: Hoblík, J.; Fialová, R. (eds.). Helénismus, raný judaismus a rané křesťanství. Kapitoly z encyklopedie. Praha: Filosofia, 2003, 700 s. (e-book PDF). Dostupné pouze jako e-kniha. S. 39–60. KRAFT, Heinrich. Athenagoras. In: Týž. Slovník starokřesťanské literatury: život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. [Překlad z německého originálu Kirchenväterlexikon Jiří Kaplan]. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, 318 s. . S. 37

Další literatura v češtině FIALOVÁ, Radka. Athénagoras. In: Táž. Justin Mučedník a jeho Bible. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2018, 230 s. . S. 69–70. HARNACK, Adolf. Církevní křesťanství a filozofie. Apologetové. In: Týž. Dějiny dogmatu. [Podle 3. opraveného německého vydání přeložil František Žilka]. Praha: Nákladem Tiskového a vydavatelského družstva Samostatnosti zapsaného společenstva s ručením omezeným v Praze, 1903, 372 s. S. 80–90. HAZLETT, Ian (ed.). Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. [Překlad z anglického originálu Early Christianity. Origins ad Evolution to A. D. 600 Petr Kitzler]. 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 319 s. . S. 129–132. KRATOCHVÍL, Zdeněk. Athénagoras. In: Týž. Prolínání světů: středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky. Praha: Herrmann & synové, 1991. Dostupné online. S. 101. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Athenagoras. In: Týž. Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie. 1. vydání. Praha: Krystal OP, 2007, 590 s. . S. 252–253. RECINOVÁ, Monika. Athénagorás a střední platonismus. In: Hušek, V.; Kitzler, P.; Plátová, J. (eds.). Antické křesťanství - liturgie, rétorika, antropologie: sborník z konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Patristické společnosti České republiky (Olomouc 7. - 8. listopadu 2008). 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 211 s. . S. 109–125. RECINOVÁ, Monika. Athénagorova recepce xenofanovské filosofické teologie. In: Athénagorás z Athén. Přímluva za křesťany. Úvodní studie, překlad a komentář Monika Recinová. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2019, 328 s. . S. 9–82. ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amadeo. Dvanáct století církevních dějin. 3. vydání. Praha: Kalich, 2008, 415 s. . S. 67–68. SAMSOUR, Josef. Athenagoras Athenský. In: Týž. Základy patrologie se zvláštním zřetelem k dějinám dogmatu: příručka pro ústavy theologické a soukromé studium. Brno, Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1908, 272 s. S. 36–37.

Související články Apologie Apologeti Církevní otcové Rané křesťanství

Externí odkazy

Kategorie:Církevní otcové Kategorie:Patristika Kategorie:Křesťanští apologeti Kategorie:Křesťanští teologové Kategorie:Muži