náhled|Volej Tsongy v semifinále Wimbledonu 2011 proti Djokovićovi Jo-Wilfried Tsonga (* 17. dubna 1985 Le Mans) je bývalý francouzský tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 2004–2022. Na okruhu ATP Tour vyhrál osmnáct turnajů ve dvouhře, včetně dvou v sérii Masters, a čtyři ve čtyřhře. V rámci challengerů ATP získal osm a na okruhu ITF pak šest titulů ve dvouhře. Na US Open 2003 ovládl juniorku dvouhry.
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v únoru 2012 na 5. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2009 na 33. místě. Domovským tenisovým klubem byl Tennis Club de Paris (TCP).
Na Australian Open 2008 se jako nenasazený probojoval do finále dvouhry, když v semifinále porazil světovou dvojku Rafaela Nadala. V boji o titul podlehl turnajové trojce Novaku Djokovićovi ve čtyřech sadách a sebral mu tak jediný set na celém turnaji. Semifinále si zahrál na Australian Open 2010 a ve Wimbledonu 2011. Na londýnském Turnaji mistrů 2011 se probojoval po semifinálové výhře nad Berdychem do finále, v němž nestačil na obhájce titulu Rogera Federera.
V rámci série Masters získal dva singlové tituly. První na pařížském BNP Paribas Masters 2008, když ve finále zdolal Argentince Davida Nalbandiana. Mezi poslední dva hráče soutěže se na stejné události probojoval opět v roce 2011. Ve finále podlehl Švýcaru Federerovi. Druhou trofej si odvezl z Rogers Cupu 2014, kde Federerovi oplatil porážku v přímém boji o titul. Deblový Masters vybojoval také ve čtyřhře, když s krajanem Julienem Benneteauem zvítězili na Shanghai Masters 2009. Společně s Alizé Cornetovou získal pro Francii premiérový titul na Hopmanově poháru 2014. Ve finál zdolali Polsko 2:1 na zápasy.
Narodil se v Le Mans do rodiny francouzské matky Évelyne Tsongové a konžského otce Didiera Tsongy, který se do Francie přistěhoval v 70. letech, aby mohl rozvíjet svou házenkářskou kariéru.
V roce 2007 jej ATP vyhlásila nováčkem roku. V prosinci 2012 obdržel francouzské vyznamenání Národní řád za zásluhy.
Tenisová kariéra Profesionálním tenistou se stal v roce 2001. Do sezóny 2003 se pohyboval především na okruhu ITF a challengerech, kde se probojoval nejdále do semifinále.
V juniorském tenise se probojoval do semifinále Australian Open 2002 a 2003, French Open 2003, Wimbledonu 2003. Zvítězil pak na US Open 2003, když ve finále porazil Kypřana Baghdatise). Rok 2003 zakončil jako světová juniorská dvojka.
První titul v seniorské kategorii získal v červnu 2004 na turnaji ITF v Lanzarote, o měsíc později vyhrál challengery v Nottinghamu a Toljatti. V září měl premiéru na turnaji ATP v Pekingu, kde postoupil do druhého kola. V listopadu 2004 dosáhl rovněž druhého kola na Paris Masters. V sezóně 2005 vyhrál jeden turnaj ITF a jeden challenger. V květnu 2005 se účastnil French Open, ale vypadl již v 1. kole s Roddickem. V roce 2006 se zúčastňoval pouze turnajů nižší kategorie, přičemž čtyři z nich vyhrál a v dalších dvou postoupil do finále.
V sezóně 2007 se dostal na Australian Open díky divoké kartě, ale hned v prvním kole znovu podlehl Roddickovi ve čtyřech setech. První sadu získal až v těsném tiebreaku 20:18, jenž se stal nejdelší zkrácenou hrou v historii Australian Open. Ve Wimbledonu pak došel bez ztráty setu do čtvrtého kola, kde prohrál s Richardem Gasquetem. V první polovině roku ovládl jeden turnaj ITF a čtyři challengery, od června již pravidelně startoval na turnajích ATP. Na US Open postoupil do třetího kola, kde podlehl Nadalovi. V říjnu se na turnaji v Lyonu probojoval až do semifinále, kde prohrál s Grosjeanem. Rok zakončil na 45. místě žebříčku ATP.
Rok 2008 zahájil semifinálovou účastí na turnaji v Adelaide, kde podlehl Nieminenovi. O velké překvapení se postaral na Australian Open, když jako nenasazený hráč došel až do finále, kde podlehl třetímu nasazenému Novaku Djokovićovi. V průběhu turnaje přitom vyřadil devátého nasazeného Andyho Murrayho, osmého Gasqueta, čtrnáctého Južného a turnajovou dvojku Nadala. Díky finálové účasti na Australian Open postoupil na 18. místo žebříčku ATP.
Profesionální kariéru uzavřel ve 37 letech na květnovém French Open 2022, kde jej v úvodním kole vyřadil Nor Casper Ruud.
Trenérské vedení Eric Winogradsky (2004–2011) Roger Rasheed (2012–2013) Nicolas Escudé (2013–2015) Sergi Bruguera (2019–2022)
Finále na Grand Slamu
Mužská dvouhra: 1 (0–1) Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledekFinalista 2008 Australian Open tvrdý Novak Djoković 6–4, 4–6, 3–6, 6–7(2–7)
Finále na Turnaji mistrů
Dvouhra: 1 (0–1) Stav rok místo povrch soupeř ve finále výsledekFinalista2011Londýn, Spojené královstvítvrdý (hala) Roger Federer3–6, 7–6(8–6), 3–6
Finále na okruhu ATP Tour <center>Legenda (před/od 2009)<center>D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0–1 D)Stříbro na letních olympijských hrách (1 Č)Turnaj mistrů (0–1 D) ATP Masters Series / ATP Tour Masters 1000 (2–2 D; 1–0 Č) ATP International Series Gold / ATP Tour 500 (2–4 D) ATP International Series / ATP Tour 250 (14–4 D; 3–3 Č)
Dvouhra: 30 (18–12) Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledekFinalista1.31. ledna 2008Melbourne, Austrálietvrdý Novak Djoković6–4, 4–6, 3–6, 6–7(2–7)Vítěz1.28. září 2008Bangkok, Thajskotvrdý (h) Novak Djoković7–6(7–4), 6–4Vítěz2.2. listopadu 2008Paříž, Francietvrdý (h) David Nalbandian6–3, 4–6, 6–4Vítěz3.2. února 2009Johannesburg, Jihoafrická republikatvrdý Jérémy Chardy6–4, 7–6(7–5)Vítěz4.16. února 2009Marseille, Francietvrdý (h) Michaël Llodra7–5, 7–6(7–3)Vítěz5.5. října 2009Tokio, Japonskotvrdý Michail Južnyj6–3, 6–3Finalista2.13. února 2011Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h) Robin Söderling3–6, 6–3, 3–6Finalista3.13. června 2011Londýn, Spojené královstvítráva Andy Murray6–3, 6–7(2–7), 4–6Vítěz6.25. září 2011Méty, Francietvrdý (h) Ivan Ljubičić6–3, 6–7(4–7), 6–3Vítěz7.30. října 2011Vídeň, Rakouskotvrdý (h) Juan Martín del Potro6–7(5–7), 6–3, 6–4Finalista4.13. listopadu 2011Paříž, Francietvrdý (h) Roger Federer1–6, 6–7(3–7)Finalista5.27. listopadu 2011 Londýn, Spojené královstvítvrdý (h) Roger Federer3–6, 7–6(8–6), 3–6Vítěz8.7. ledna 2012Dauhá, Katartvrdý Gaël Monfils7–5, 6–3Vítěz9.23. září 2012Méty, Francie (2)tvrdý (h) Andreas Seppi6–1, 6–2Finalista6.7. října 2012Peking, ČLRtvrdý Novak Djoković6–7(4–7), 2–6Finalista7.21. října 2012 Stockholm, Švédskotvrdý (h) Tomáš Berdych6–4, 4–6, 4–6Vítěz10.24. února 2013Marseille, Francie (2)tvrdý (h) Tomáš Berdych3–6, 7–6(8–6), 6–4Finalista8.22. září 2013Mety, Francietvrdý (h) Gilles Simon4–6, 3–6Finalista9.23. února 2014Marseille, Francietvrdý (h) Ernests Gulbis 6–7(5–7), 4–6Vítěz11.10. srpna 2014Toronto, Kanadatvrdý Roger Federer7–5, 7–6(7–3)Vítěz12.27. září 2015Mety, Francie (3)tvrdý (h) Gilles Simon7–6(7–5), 1–6, 6–2Finalista10.18. října 2015Šanghaj, ČLRtvrdý Novak Djoković2–6, 4–6Finalista11.30. října 2016Vídeň, Rakouskotvrdý (h) Andy Murray3–6, 6–7(6–8)Vítěz13.19. února 2017Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h) David Goffin4–6, 6–4, 6–1Vítěz14.26. února 2017Marseille, Francietvrdý (h) Lucas Pouille6–4, 6–4Vítěz15.27. května 2017Lyon, Francieantuka Tomáš Berdych7–6(7–2), 7–5Vítěz16.22. října 2017Antverpy, Belgietvrdý (h) Diego Schwartzman6–3, 7–5Finalista12.29. října 2017Vídeň, Rakouskotvrdý (h) Lucas Pouille1–6, 4–6Vítěz17.11. února 2019Montpellier, Francietvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert6–4, 6–2Vítěz18.22. září 2019Mety, France (4)tvrdý (h) Aljaž Bedene6–7(4–7), 7–6(7–4), 6–3
Čtyřhra: 8 (4–4) Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledekVítěz1.22. října 2007Lyon, Franciekoberec (h) Sébastien Grosjean Łukasz Kubot Lovro Zovko6–4, 6–3Vítěz2.7. ledna 2008Sydney, Austrálietvrdý Richard Gasquet Bob Bryan Mike Bryan4–6, 6–4, [11–9]Vítěz3.11. ledna 2009Brisbane, Austrálietvrdý Marc Gicquel Fernando Verdasco Mischa Zverev6–4, 6–3Vítěz4.18. října 2009Šanghaj, ČLRtvrdý Julien Benneteau Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski6–2, 6–4Finalista1.20. února 2011Marseille, Francietvrdý (h) Julien Benneteau Robin Haase Ken Skupski3–6, 7–6(7–4), [11–13]Finalista2.26. února 2012Marseille, Francie (2)tvrdý (h) Dustin Brown Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin6–3, 3–6, [6–10]Finalista3.4. srpna 2012LOH – Londýn,Spojené královstvítráva Michaël Llodra Bob Bryan Mike Bryan 4–6, 6–7(2–7)Finalista4.22. září 2013Mety, Francietvrdý (h) Nicolas Mahut Johan Brunström Raven Klaasen4–6, 6–7(5–7)
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Pořadí 898. 504. 386. 157. 345. 212. 43. 6. |align="center" bgcolor="#DFDFDF"| 10. |align="center" bgcolor="#EFEFEF"| 13 |align="center" bgcolor="#DFDFDF"| 6. 8. 10. 12. 10. 12. 15. 239. 29. 62. 263.
Čtyřhra Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Pořadí 946. 641. 766. 1656. — 110. 129. 34. 242. 115. 198. 412. 156. 376. 170. 544. – 704. 774. 383.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Francouzští tenisté Kategorie:Francouzští stříbrní olympijští medailisté Kategorie:Rytíři Řádu za zásluhy Kategorie:Narození v Le Mans Kategorie:Narození 17. dubna Kategorie:Narození v roce 1985 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži