Děčínský Sněžník () (724 m) je pískovcová stolová hora, zvedající se 7 km západoseverozápadně od města Děčína. Představuje nejvyšší vrchol geomorfologického okrsku Sněžnická hornatina, celého geomorfologického celku Děčínská vrchovina, jakož i CHKO Labské pískovce a čtvrtý nejvyšší vrchol okresu Děčín. V rámci podokrsku tvoří hora samostatnou část.
Popis Hora, tvořená svrchnokřídovými turonskými pískovci, je téměř celá zalesněná, většinu jejích svahů pokrývají smrkové porosty, v menší míře se vyskytuje borovice, modřín a buk, pro vrcholovou část jsou typické i břízy a jeřáby. Vrchol hory zaujímá rozlehlá plošina o rozměrech přibližně 1600 krát 600 metrů, mírně se sklánějící k severovýchodu. Po většině svého obvodu je lemována několik desítek metrů vysokými pískovcovými stěnami, jejichž lámáním a zvětráváním vznikly, zejména na jižním úbočí, četné pseudokrasové jeskyně se stěnami pokrytými fluoritem. Malá část těchto prostor (cca 0,09 ha) je chráněna coby přírodní památka Jeskyně pod Sněžníkem. Těžbu fluoritu na Sněžníku v letech 1955–1994 dokumentovala expozice v muzeu na zámku v Jílovém. Z okrajů vrcholové plošiny se na mnoha místech otevírá daleký rozhled na Lužické hory i Českosaské Švýcarsko, vyhledávané jsou z Drážďanské vyhlídky na druhém konci plošiny viditelné Drážďany na severozápadě a Koňská hlava na východě.
Rozhledna Nejvýznamnějším kruhovým výhledovým bodem je však 33 m vysoká kamenná rozhledna z roku 1864, jedna z nejstarších na území ČR. Původně šlo o velkoryse pojatou trigonometrickou věž 1. řádu, kterou pro potřeby rakouských, saských a pruských zeměměřičů nechal svým nákladem zbudovat majitel panství hrabě František Antonín Thun dle návrhu drážďanského architekta Karl Moritze Haenela. Věž s romantickým vzhledem inspirovaným anglickou gotikou však od samého počátku slouží i turistickému ruchu. Rozhledna stojí 0,37 km severovýchodně od vrcholu a její pata se nachází ve výšce 718 m n. m. V roce 1936 zde byl poprvé na území tehdejšího Československa zachycen televizní signál vysílaný z Olympijských her v Berlíně. Po druhé světové válce rozhledna chátrala a v 70. letech musela být kvůli nevyhovujícímu technickému stavu uzavřena. Přilehlý turistický hostinec byl v roce 1983 demolován. Rozhledna je chráněna jako kulturní památka. V roce 1992 prošla zchátralá a uzavřená věž celkovou rekonstrukcí a byla znovu zpřístupněna veřejnosti. Při rozhledně se nachází bufet a nová horská chata, která byla otevřena roku 1999 a kopíruje původní hostinec, a malé jezírko, vrchol hory je z několika směrů přístupný turistickými značenými cestami. Na vrchol rozhledny vede celkem 173 schodů. Nejkratší příchod se nabízí po dopravě autobusem či automobilem do jílovské místní části Sněžník na západní straně hory. Z tohoto výchozího bodu představuje cesta k rozhledně necelé 2 km chůze s převýšením 130 m. Podstatně náročnější jsou varianty začínající v Jílovém (zelená značka, zhruba 5 km / 460 m) respektive Děčíně (červená značka, přibližně 9 km / 600 m).
Horolezectví Děčínský Sněžník je samostatnou horolezeckou oblastí. Lezecké možnosti na této největší české stolové hoře byly objeveny teprve v roce 1987 (masívy Májová a Jarní). Řada cest byla vytvořena v roce 2005. Podmínky pro lezení jsou příznivé, neboť pískovcová skála je tvrdá a masív je orientován vesměs jižním a jihozápadním směrem.Popis skalní oblasti Na svazích je značné množství balvanů, nabízejících využití pro bouldering. Vzhledem k oblíbenosti tohoto sportovního odvětví byl pro oblast Sněžníku zpracován samostatný průvodce s popisy a plánky.Průvodce v pdf.
Důlní činnost První zmínky o nálezu fluoritu na Děčínském Sněžníku pocházejí od geologů Josefa Emanuela Hibsche z roku 1906 a Hermanna Michela z roku 1913. Nálezy z první poloviny 20. století byly podkladem k průzkumu v padesátých letech. Těžba následovala v letech 1955 až 1994. Celkem bylo vytěženo 203 kt rubanin z přes 21 km dlouhých důlních chodeb z několika ložisek. Těžený fluorit byl čirý až nafialovělý, hustě páskovaný i vrstevnatý. Vyplňuje trhliny u Modré a Jílového, v nichž tvoří žíly, stejně jako severně od svahu Holého vrchu nad obcí Jílové.
Těžba fluoritu měla dvě hlavní fáze. První fáze probíhala v letech 1955–1957 a bylo vytěženo 7 900 t rubaniny. Vrtná metoda do roku 1957 nebyla skoro používána. Ze zachovalých dokumentů je zřejmé, že byla používána pouze skládková dobývací metoda. Žilovina byla značně rozsýpavá, a proto byly používány hlavně „přílože“.
Druhou fázi těžby předcházely průzkumné práce prováděné od roku 1963. Druhá etapa těžby začala roku 1968, kdy báňské dílo převzala báňská společnost Rudné doly Příbram, závod Sobědruhy a pokračovala v několika ložiscích až do roku 1994. Kvůli výskytu dutin, které nebylo možné předvídat, se používaly dovrchní dobývací metody, u ložisek bez dutin klasické skládkové metody.
Fluorit je používán jako příměs při tavení rud, používá se k výrobě kyseliny fluorovodíkové a syntetického kryolitu. Využívá se při výrobě smaltů a skla a ke snižování vypalovací teploty cementu. Čistý fluorit se používá i v optickém průmyslu.
Fotogalerie
Odkazy
Reference
Literatura NOUZA, Jan. Rozhledny Čech, Moravy a Slezska. Liberec: Nakladatelství 555. 1999. 159 s., str. 51 – 52.
Související články Pískovcové lezení Bouldering Kvádrberk
Externí odkazy
Historie Děčínského Sněžníku Fotografie z Děčínského Sněžníku Informace a fotogalerie Děčínského Sněžníku
Kategorie:Hory a kopce v Děčínské vrchovině Kategorie:Hory a kopce v okrese Děčín Kategorie:Stolové hory v Česku Kategorie:Části geomorfologických jednotek v Česku Kategorie:Skalní města v Česku Kategorie:Skalní útvary v okrese Děčín Kategorie:Skalní útvary v Děčínské vrchovině Kategorie:Sedimentární skalní útvary v Česku Kategorie:Horolezecké lokality v Ústeckém kraji Kategorie:Bouldering v Česku Kategorie:Rozhledny v Děčínské vrchovině Kategorie:Rozhledny v okrese Děčín Kategorie:Kamenné rozhledny v Ústeckém kraji Kategorie:Příroda v Děčíně Kategorie:Jílové