Velvary

Velvary () jsou město v okrese Kladno ve Středočeském kraji. Leží sedm kilometrů severozápadně od Kralup nad Vltavou a 25 kilometrů severozápadně od Prahy. Město se rozkládá na pravém břehu Bakovského potoka, při jeho soutoku s Červeným potokem. Město tvoří části Velvary, Ješín, Malá Bučina a Velká Bučina, ve kterých žije obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Název Název města je odvozen z významu obec velvarů, tj. lidí, kteří mnoho vařili. Jeho opakem byl název blízké zaniklé vsi Malovary. Často bývá tradován výklad Václava Hájka z Libočan, který koncovou část -var(y) spojil s maďarskými názvy typu Temesvár či Ujvár a smyšleným příběhem o válce Čechů s Maďary. V historických pramenech se název města objevuje ve tvarech: Walwar (1282), Belwar (1337), Welwar (1352 až okolo roku 1405, 1395), Welvarz (1395), Welwary (1531), „(obec) města Velvar“ (1615) a Welwar, Welwary, Welwar nebo Velvarium (1785).

Historie První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282 (villa Welwar).

Obec Velvary povýšil král Vladislav na královské město podruhé v roce 1482. Podruhé proto, že na začátku roku 1482 postihl město Velvary velký požár, při kterém shořely všechny písemné doklady o tom, že Velvary byly královským městem již jednou jmenovány. Velvary tak získaly právo vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska.

náhled|vlevo|Radnice a kostel svaté Kateřiny

Město Velvary bylo opevněno hradbami a vstup byl možný čtyřmi branami. Pražskou branou, kterou vystavěl na jižní straně náměstí za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach. Roudnickou branou, která byla v roce 1841 z neznámých důvodů zbourána. A branou Malovarskou, na jejímž místě později vznikla renesanční brána Slánská. Slánská brána byla později zbourána na příkaz paní hraběnky, které prý stínila do zahrady. Chržínskou bránu tvořila vlastně jenom vrata mezi dvěma zděnými pilíři. Dodnes se zachovala jen brána Pražská a také fortna (branka v opevnění) v domě č.p. 203. Vedle Roudnické brány bývala Panská hospoda.

Od správních reforem v roce 1848 byly Velvary sídlem okresního soudu a zůstaly jím až do roku 1953. Roku 1864 vznikl v domě v Pražské ulici Sbor dobrovolných hasičů, první v Čechách. V roce 1882 byl zahájen provoz na železniční trati Kralupy – Velvary. Kolem roku 1900 zde začal vznikat průmysl, zejména výroba nábytku a také slévárenský průmysl (kovohutě), jehož rozsah se však po roce 1990 silně omezil.

V městě Velvary (2365 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr): Instituce: okresní soud, berní úřad, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, kostely 3 katol., metod., synagoga, okresní chudobinec, sbor dobrovolných hasičů, muzeum Průmysl a živnosti: továrna na brousící kotouče Ostrit, cihelna, 2 cukráři, cukrovar, 2 hodináři, hospodářské skladištní družstvo, hospodářské strojní družstvo, knihař, výroba ledku, 3 mlýny, výroba přístrojů, stavební družstvo, škrobárna Služby: 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 2 advokáti, notář, 4 autodopravci, biograf Sokol, fotoateliér, 12 hostinců, 2 kapelníci, lékárna, Městská spořitelna, Okresní hospodářská záložna, Rolnická záložna, Živnostenská záložna, zubní ateliér.

Obyvatelstvo

Městská správa Části města Ješín Malá Bučina Velká Bučina Radovič Velvary Malovary Nové Uhy

Územně-správní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Velvary 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Velvary 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Velvary 1913 země česká, kraj Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres VelvaryVyhláška ministerstva vnitra č. 226/1913 Sb. 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres VelvaryAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres VelvaryNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary 1949 Pražský kraj, okres Kralupy nad Vltavou 1960 Středočeský kraj, okres Kladno

Znak náhled|upright|Znak města|alt=Znak města

Kdy byl znak městu udělen, se neví. Na nejstarší pečeti s latinským nápisem *S*ecretum**d*welwar, která podle typu písma pochází z poloviny 15. století, je zobrazen lev zepředu, držící tlapami dvě věže. Od poloviny 16. století máme pak na pečetích doložen v podstatě dnešní vzhled znaku. Jeho definitivní podobu měl dotvořit v roce 1607 správce velvarské školy Pavel Raphigius Litomyšlský, když namaloval do městské knihy Liber memorabilium et contractum barevný znak města a písař Štěpán Peristerius jej doplnil latinskou a českou básní, v nichž vysvětluje význam barev a figur. Na červeném štítě stojí na nízkém kvádrovém soklu dvě dvoupatrové věže s okny, nárožními věžičkami a valbovými střechami. Mezi věžemi stojí na soklu stříbrný vztyčený lev se zlatými drápy, červeným jazykem a zlatou korunou. Předními tlapami se dotýká pravé věže, jako by ji přidržoval. Jeho jednoduchý velmi dlouhý ocas ovíjí zezadu levou věž a jeho konec je propletený dolním oknem. Toto propletení je připisováno až Raphigiovi a písař Peristerius je v české básni vysvětluje takto: „Co znamená lev za ohon k věžím vázaný? Řeknu ti to: Totě odznak vedle práva; město mocného krále zasluhuje královského znamení. Vezdy bylo královské. Proto lev k věžím jest přivázán, aby krále od nich neodloučil.“

Výše uvedené doklady jednoznačně vyvracejí názor, že Velvary nejprve užívaly jako znak císařského orla a současný znak jim byl udělen v roce 1621. Podle dnešní literatury o městských znacích jsou rovněž nesprávné novodobé úpravy znaku jako cimbuří mezi věžemi, zelený trávník pod nimi i dvojitý ocas lva.

Vlajka Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. dubna 2009.

Doprava náhled|right|Nádraží

Dopravní síť Okolo města vede silnice I/16 v úseku Slaný – Mělník. Městem prochází silnice II/240 v úseku Kralupy nad Vltavou – Velvary – Roudnice nad Labem. Ve městě začíná silnice II/616 Velvary–Podhořany.

Město Velvary leží na železniční trati z Kralup nad Vltavou do Velvar. Jedná se o jednokolejnou regionální trať, doprava byla zahájena v roce 1882. Na území obce leží koncová dopravna Velvary a mezilehlá zastávka Velká Bučina.

Společnost náhled|Velvary v roce 1906, Karel Liebscher

V Městském muzeu, jež v roce 2002 oslavilo sedmdesáté výročí zpřístupnění svých sbírek veřejnosti, si je možno prohlédnout stálou expozici představující historii města Velvary a jeho okolí. Ve vitrínách jsou ukázky archeologických nálezů od starší doby kamenné po raný středověk, nacházejí se zde doklady o vývoji města od 13. století do roku 1918, ukázky historického nábytku a odívání z 19. století. V secesním sále je sbírka obrazů krajináře Georgese Karse.

Městská knihovna má počátek ve Čtenářském spolku paní a dívek založeném počátkem 90. let 19. století, v roce 1892 se začaly půjčovat knihy. V roce 1948 byla ukončena činnost Čtenářského spolku a knihy byly předány Městské knihovně. V roce 1975 bylo otevřeno dětské oddělení, v roce 2001 stanice s veřejným internetem. V současnosti knihovna sídlí v budově bývalé Panské hospody.

Ve městě každým měsícem vychází periodikum s názvem Zpravodaj z Velvarska, na jehož vzniku se podílí Zdeňka Ortová a A. Kratochvílová. Publikace má informovat občany Velvar o aktuálním dění a dění na úřadě. Dále pak dává prostor reklamám živnostníků z města.

Pamětihodnosti

náhled|upright|Pražská brána od jihu náhled|upright|Mariánský sloup na náměstí

Kostel svaté Kateřiny ze 14. století je gotický, jednolodní s jednou věží. Byl upraven roku 1478 mistrem Linhartem, znovu po požáru 1580 a koncem 17. století významným architektem Pavlem Ignácem Bayerem. Roku 1929 skončila důkladná oprava a regotizace. Uvnitř má síťovou klenbu a renesanční kruchtu s emporou na sloupových arkádách. Vnitřní zařízení je barokní, v kostele je pozdně gotická Madona velvarská (kolem 1510). Severně od kostela (naproti věži) je jednoduchá nízká zvonice. Na severní stěně kostela je mramorová náhrobní deska z roku 1588 a socha sv. Josefa od místního rodáka E. A. Střebského z roku 1745. Pražská brána, postavená roku 1580 snad na starších základech mistrem Bartolomějem Vlachem a opravená roku 1701 (znaky na jižní straně). Je čtverhranná, třípatrová s postranním přístavkem točitého schodiště. Přízemí je kamenné bosované, na vnější straně doplněné reliéfními kartušemi se znakem města a orlicí, na straně do města s dvouocasým lvem. Paládium Panny Marie staroboleslavské – barokní pískovcový vysoký reliéf z roku 1674, přemístěný z výklenkové kaple při zdi hřbitova do průjezdu radnice. Barokní radnici postavil v letech 1721–1724 stavitel Volf a po roce 1795 ji upravil Ignác Palliardi. Mariánský sloup na náměstí krále Vladislava dala postavit velvarská městská rada svým usnesením ze 16. listopadu 1716, kdy rozhodla dát zbourat masné krámy a vztyčit místo nich sloup. Sousoší postavili v letech 1716–1719 řezbář František Tollinger (který zhotovil dřevěný model) z Litoměřic a kameník Antonín Falke. Na vrcholu sloupu z oblaků stojí socha Panny Marie na zemské sféře, dole na nárožích jsou čtyři sochy patronů svatého Václava, svatého Prokopa, svatého Šebastiána (proti moru) a svatého Floriána (proti ohni). Sloup byl postaven na poděkování, že morová epidemie v letech 1713-1715 odezněla. Proto byl na východní straně soklu zřízten oltář, u kterého se sloužily děkovné mše.ŠORM Antonín, KRAJČA Antonín: Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Příspěvky ke studiu barokní kultury. Praha 1939, s. 244-247, obr. 174-177. Goticko-renesanční hřbitovní kostel svatého Jiří dal postavit bohatý měšťan Jiřík Pechar, zvaný Dryáčník v letech 1613–1616 pod vedením Bartolomea Santiniho. Na severní straně má renesanční portál a uvnitř barokní zařízení. Kostel Všech svatých na hřbitově v Malovarech. Funkcionalistická synagoga z roku 1931. Dům čp. 57 na náměstí, zvaný U Dryjáků nebo Reduta, z doby kolem 1600 s gotickým základem, mohutným pozdně renesančním kamenným portálem, zachovanými klenbami a zdivem a mansardovou střechou. Další měšťanské domy ze 17.–18. století, zejména na náměstí. Přírodní památka Pod Šibenicí, louka s výskytem slanomilných rostlin, v údolí Vranského potoka severně od města při silnici do Miletic. Lípa u Horova mlýna, památný strom u samoty jihozápadně od města. Lípy u svaté Trojice, trojice památných stromů u kapličky a pramene pod osadou Radovič, vjv. od města.

Osobnosti Santini Malvazione (?–1626), architekt a stavitel v období renesance, pocházel z Itálie Jan Antonín Koželuh (1738–1814), hudební skladatel, ředitel chrámového kůru u sv. Víta v Praze Leopold Koželuh (1747–1818), dvorní skladatel a komorní kapelník ve VídniK hudebnímu skladateli a klavíristovi Leopoldu Koželuhovi viz např. Lukáš M. Vytlačil: From Velvary, Bohemia, to the court in Vienna. The life of the imperial Kapellmeister Leopold Koželuh and a new complete edition of his keyboard sonatas. In: Czech Music Quarterly 16 (2016), No. 2, pp. 7-11. (dostupné on-line) Emanuel Adam Homolka (1796–1849), zakladatel předního houslařského rodu František Dvořák (1814–1894), otec skladatele Antonína Dvořáka, závěr života prožil u své dcery Jany ve Velvarech, kde je také pochován Ferdinand August Vincenc Homolka (1828–1890), houslista, umělec Berta Mühlsteinová (1841-1887), spisovatelka Karel Krohn (1846–1913), starosta města 1891–1901, založil první dobrovolný hasičský sbor v Čechách, Ferdinand Vaněk (1849–1939), středoškolský profesor, historik Zdeněk Kratochvíl (1865–1942), malíř, karikaturista