Státní zámek v Litomyšli je významná architektonická památka nacházející se v Pardubickém kraji na česko-moravském pomezí.
Renesanční zámek si v 16. století nechali postavit jako své rodové sídlo Pernštejnové. Stavba je vzácnou ukázkou úpravy italského renesančního paláce pro podmínky zaalpských zemí. Podle italského vzoru obíhají vnitřní nádvoří ze tří stran arkády a fasády se štíty pokrývá sgrafitová výzdoba s psaníčky nebo figurálními motivy. Interiéry jsou vesměs výsledkem pozdějších barokních a klasicistních úprav. Stěny pokojů zdobí iluzivní výmalba ve stylu Ludvíka XVI., stropy štukový dekor, nábytek a vybavení potom představují životní styl 18. a 19. století. V přízemí šlechtické rezidence se dochovalo unikátní klasicistní rodinné divadlo s funkční mašinérií a souborem kulis.
Zámecký areál je na základě restitučních procesů rozdělen na část státní (zámek, kočárovna, úřednický dům čp. 94, salet, francouzská zahrada a anglický park) a městskou (pivovar, jízdárna, konírna, úřednický dům čp. 134 a I. nádvoří). Zámek spravovaný Národním památkovým ústavem je přístupný veřejnosti, kde nabízí dvě prohlídkové trasy (divadlo a reprezentační místnosti, kaple a hostinské pokoje), možnost pořádání svateb a pronajmutí multifunkčních sálů. V areálu lze navštívit Městskou galerii, zámecké sklepení se sochami Olbrama Zoubka a Srdcem pro Václava Havla nebo Rodný byt Bedřicha Smetany. Kromě jiných akcí se zde od roku 1949 pravidelně pořádá hudební festival Smetanova Litomyšl.
Od roku 1962 je zámecký areál chráněn jako Národní kulturní památka, v roce 1999 byl proveden zápis na seznam Světového dědictví UNESCO.
Historie Počátky zámeckého areálu sahají až do středověku, kdy zde nejprve stála premonstrátská kanonie s románskou bazilikou, proměněná v polovině 14. století v sídlo nově zřízeného litomyšlského biskupství, z jehož objektů se po husitských válkách stalo sídlo Kostků z Postupic. Zámek nabyl současné podoby v průběhu 2. poloviny 16. století. Na místě původního hradu nechal nejvyšší kancléř Království českého, Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582), postavit své reprezentativní sídlo. Kompletní rozsáhlou přestavbu navrhl Giovanni Battista Aostalli (1510–1575), uskutečnila se v letech 1568–1581. Východní křídlo, severní chodba a část spojovacího křídlo využily část zdí starších staveb. Západní křídlo je renesanční novostavbou s částečným využitím starších sklepů. Bohatou sgrafitovou výzdobu, jak psaníčkovou (asi 8000 psaníček na plášti zámku) tak figurální (náměty starozákonní, antické, bitevní scény na severní stěně II. nádvoří) provedla skupina italských zedníků a kameníků, z nichž je nápisem na sgrafitu zmíněn Šimon Vlach. Pernštejnové vybudovali na zámku i kapli, zasvěcenou svaté Monice. Po Pernštejnech získali zámek Trauttmansdorfové, kteří zde sídlili do roku 1753. Po nich se na zámku usadil rod Valdštejnů-Vartenberků. Ti nechali upravit interiéry v klasicistním stylu svým dvorním malířem Dominikem Dvořákem. Sgrafitová výzdoba zámku byla zamalována, obnovena byla až ve 20. století. Zámek se v roce 1855 dostal do aukce, ve které ho koupili Thurn-Taxisové. Ti na zámku již nesídlili. Přesto zůstal zámek v jejich držení až do konce druhé světové války, kdy byl na základě dekretů prezidenta republiky rodu zabaven. Stal se svozovým depozitářem pro mobiliáře zámků, které neměly být otevřeny veřejnosti, později zde vzniklo muzeum české hudby. V roce 1962 byl prohlášen národní kulturní památkou, roku 1999 byl zařazen do seznamu UNESCO.
Zámecké divadlo náhled|Jeviště zámeckého divadélka Zámecké divadlo nechal postavit v letech 1796–1797 Jiří Josef z Valdštejna-Vartenberka. Hlediště vymaloval opět Dominik Dvořák, bohatý soubor kulis dodal vídeňský dvorní divadelní malíř Josef Platzer (1751–1806). Členové hraběcí rodiny a její přátelé hráli v divadle pro sebe i pro publikum z města především tehdy populární konverzační komedie; bohatý divadelní život trval až do začátku čtyřicátých let 19. století. Divadlo, zachované včetně jednoduché jevištní mašinérie k výměně dekorací, je jedním z mála takto dochovaných historických divadel v Evropě.
Zámecká zahrada Vratislav z Pernštejna nechal západně od zámku zřídit pravidelnou zahradu s nedochovanou mramorovou kašnou. Na sever a východ od zámku se nacházelo opevnění, později proměněné v sady a užitkovou zahradu. V závěru 18. století byla tato zahrada upravena do podoby anglického parku, který dnes tvoří důležitou součást celého areálu.
Památka UNESCO náhled|Letoun Boeing 777-200ER společnosti KLM Royal Dutch Airlines imatrikulace PH-BQL pojmenovaný jako „Litomyšl Castle"
Od roku 1999 je zámek zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Nizozemská letecká společnost KLM Royal Dutch Airlines svá letadla pojmenovává dle památek UNESCO a jeden její dálkový Boeing 777-200ER imatrikulace PH-BQL nese název „Litomyšl Castle" – zámek v Litomyšli.
Data a zajímavosti z historie náhled|Audienční sál náhled|Velká jídelna náhled|Jezdecká předsíň náhled|Panorama zámku náhled|Arkády na nádvoří náhled|Zámecké nádvoří
Vilém Kostka z Postupic, kdysi husitský hejtman a později přívrženec císaře Zikmunda, dostal roku 1432 od panovníka Litomyšl včetně bývalého biskupského jmění (roku 1436 do dědičné zástavní držby). Páni z rodu Postupic tu vládli více než sto let. Jejích sídlem se stal biskupský palác. Kostkové se snažili skupovat okolní vsi, aby vytvořily celistvé panství, které v jejich držení vzkvétalo. Po stavovském odboji proti Ferdinandu I. (1547) a následných konfiskacích museli panství opustit. To pak přešlo do zástavní držby Pernštejnů.
Když se český šlechtic a diplomat Vratislav II. z Pernštejna po Litomyšli po roce 1567, kdy Pernštejnové v důsledku finančního krachu přišli o téměř všechen majetek, rozhlédl, zjistil, že nemá kde bydlet. Starý palác, postižený dvěma požáry, k obývání nebyl a tak se rozhodl pro novou stavbu. Části starého paláce použil ve východním a spojovacím křídle. Novostavba západního křídla proběhla v letech 1568–1577, další křídla se stavěla (s využitím části zdí starších staveb) do roku 1581 a teprve potom byla severní stěna velkého nádvoří vyzdobena sgrafity. Podle legendy nechal Vratislav II. z Pernštejna vystavět zámek jako reprezentativní sídlo pro sebe a svou milovanou manželku Marii Manrique de Lary y Mendozy, se kterou se oženil v roce 1555, a která si zámek velice oblíbila a žila v něm až do konce svého života.
Stavbu započal Giovanni Battista Aostalli a pokračoval v ní Ulrico Aostalli. Zúčastnili se významní umělci a řemeslníci té doby. Půdorys zámku je téměř pravidelný čtverec, nepravidelnosti způsobilo využití starších zdí. Zámek je dvoupatrový, zčásti podsklepený. Pánská a reprezentační část se nacházela v západním křídle, ženská část pak byla umístěna do východního křídla. Druhé nádvoří ze tří stran ve všech patrech obklopují arkády, obytné místnosti leží za arkádami v bočních křídlech, v jihovýchodním rohu prvního patra je bohatě zdobený portál vedoucí do zámecké kaple. Severní průčelí 2. nádvoří nemá arkády, ale plnou stěnu členěnou sdruženými okny a v patrech bohatě vyzdobenou sgrafity. Nahoře ji do r. 1635 zakončovala sgrafitem zdobená lunetová římsa. Za spojovacím křídlem se nachází malé třetí nádvoří.
V interiéru se nacházela čtyři schodiště. To hlavní, s velmi nízkými schody, sloužilo panstvu, druhé, mnohem užší, prochází východním křídlem v blízkosti kaple. Další dvě vřetenovitá schodiště byla obslužná. Uvnitř nárožní věže se dochovalo třetí. Čtvrté, zrušené, vedlo z tzv. strážnice při 3. nádvoří do obytného podkroví. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejdokonalejší ukázce vyspělé české renesance. Stavba je o to cennější, že se jí nijak významně nedotkly úpravy provedené Trauttmannsdorfy, kteří panství v roce 1646 získali. Kromě jiného nechali vyzdobit tzv. Bitevní sál obrazy velkých bitev Evžena Savojského, jejichž autorem byl vídeňský dvorní malíř Martin Muckenbrunner. Hlavní stavební změny proběhly až na konci 18. a na počátku 19. století, kdy zámek vlastnili Valdštejnové-Vartemberkové. Po dvou velkých požárech byla nově upravena nejvyšší patra. Za Valdštejnů-Vartemberků zámek v létě ožíval, panstvo chtělo žít během letních pobytů stejně kulturně jako v zimě ve Vídni. Na konci 18. století nechal Jiří Josef Valdštejn upravit většinu sálů do dnešní podoby: stěny většiny reprezentačních pokojů pokryl Dominik Dvořák bohatými klasicistními malbami; velkorysé úpravy zakončilo zřízení zámeckého divadla v přízemí. Ze stejné doby pochází i dispozice zámecké zahrady a zřízení anglického parku se zahradními stavbami, rybníčkem a vodopádem.
Nákladné úpravy a rozmařilý život vrchnosti vedly k zadlužení panství, které roku 1855 koupil bavorský kníže Maxmilián Karel z Thurn-Taxisu, ale ani on, ani jeho potomci na zámku nepobývali, přestože jim patřil až do roku 1945.
V roce 1949 byl zámek jako jeden z prvních zpřístupněn veřejnosti v rámci prvního ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl, pro který vznikl v anglickém parku dnes už odstraněný amfiteátr; velký podíl na tom měl litomyšlský rodák Zdeněk Nejedlý. "Klasickou" zámeckou instalaci v sálech zámku v závěru socialismu vystřídala 1. část expozice ideologicky zaměřeného Muzea české hudby, uzavřeného hned po roce 1989, jež bylo (stejně jako muzeum zmíněného Zdeňka Nejedlého) ukázkovým příkladem režimní propagandy.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se restaurovala sgrafita na fasádách, od konce 18. století zakrytá novou omítkou a odkrývaná po částech od třicátých let. Při restaurování byla na dvou stranách zámku obnovena i lunetová římsa, zničená už při požáru v roce 1635. Sgrafita restaurovala skupina režimu nepříliš pohodlných umělců – Olbram Zoubek, Stanislav Podhrázský, Václav Boštík a Zdeněk Palcr.
Dnes jsou zámecké prostory z velké části přístupné, dva prohlídkové okruhy nabízejí návštěvníkům pohled na reprezentační místnosti Valdštejnů a Trauttmansdorffů a na hostinské pokoje. Expozice zámeckých interiérů doplňuje výstava historických klavírů ze sbírek Muzea české hudby NM v Praze, část sbírek Městské obrazárny (budované už od dvacátých let) a sklepní galerie se sochami Olbrama Zoubka. V objektu zámku se nachází rovněž konferenční sál.
Šlechtičtí majitelé Členové rodů, kteří drželi zámek a litomyšlské panství:
Pernštejnové Litomyšl měl v roce 1552 krátce v držení už Jaroslav z Pernštejna, ale teprve jeho bratr Vratislav II. z Pernštejna se rozhodl na zástavě udělené císařem Maxmiliánem II. vystavět nové reprezentační rodové sídlo. S Frebonií Eusebií vymírá rod Pernštejnů v roce 1646 po přeslici. Syn Polyxeny Václav Eusebius prodal celé panství roku 1649 Maxmiliánovi z Trauttmansdorffu. Vratislav II. z Pernštejna (1568–1581) Marie Manrique de Lara y Mendoza (1582–1608), manželka Vratislava II. Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna (1608–1627), dcera Vratislava II., správa za nezletilého Vratislava Eusebia Vratislav Eusebius z Pernštejna (1608–1631), syn Jana V. a vnuk Vratislava II. Frebonie Eusebie z Pernštejna (1631–1646), sestra Vratislava Eusebia Václav Eusebius Popel z Lobkovic (1646–1649), syn Polyxeny a Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic
Trauttmansdorffové Trauttmansdorffové zámek koupili v roce 1649. S Františkem Václavem vymírá roku 1753 litomyšlská linie rodu po meči. Sňatkem s jeho nejmladší dcerou Marií Františkou Josefou zámek v roce 1757 vyženil František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka. Maxmilián z Trauttmansdorffu (1649–1650) Jan Bedřich z Trauttmansdorffu (1650–1696), syn Maxmiliána Marie Eleonora Klára z Trauttmansdorffu, rozená ze Šternberka (1696–1699), manželka Jana Bedřicha František Václav z Trauttmansdorffu (1699–1753), syn Jana Bedřicha Marie Františka Josefa z Valdštejna-Vartenberka, rozená z Trauttmansdorffu (1753–1757), dcera Františka Václava
Valdštejnové-Vartenberkové