Lehký kulomet vz. 26 je vzduchem chlazený kulomet vyvinutý roku 1924 konstruktérem Václavem Holkem (1886–1954) v dílnách Čsl. zbrojovky, akc. spol., pod označením Praga vz. 24. Ve své době ovlivnil konstrukci kulometů na celém světě. Byl přímým předchůdcem britského kulometu Bren.

Vývoj Se vznikem Československa v roce 1918 se uprostřed Evropy objevil průmyslový stát, ve kterém se kromě jiných odvětví těžkého průmyslu rozvíjela i zbrojní výroba. Počátkem 20. let byla v Brně založena společnost nesoucí název Československá zbrojovka. Jejím programem byla konstrukce a výroba všech druhů ručních palných zbraní. Jedním z jejich raných výtvorů byl lehký kulomet ZB vzor 24 se schránkovým zásobníkem. Ten dospěl pouze do stádia prototypu. Poté společnost představila lehký kulomet ZB vzor 26, který z projektu kulometu vz. 24 převzal některá technická řešení. ZB vz. 26 se okamžitě po svém uvedení na trh stal velmi úspěšnou zbraní a zůstal nejinspirativnějším zástupcem svého druhu až do současnosti.

Konstrukce náhled|vlevo|Čs. vojáci s kulometem vz. 26 ZB vz. 26 fungoval na principu odběru prachových plynů, které jsou odebírány na ústí hlavně. Pod hlavní měl dlouhý plynový píst, proti kterému se seřiditelným kanálkem, umístěným přibližně v polovině délky hlavně, odváděly prachové plyny. Tlakem plynů se píst zatlačil dozadu. přitom se odemkl závěr, sestávající z výklopného závorníku a nosiče závorníku v prodloužení pístu. Píst zároveň tvořil základní prvek uzamykacího a bicího mechanismu. Zbraň střílí z otevřeného závěru a je vybavena střeleckou pohotovostí. Střelivo se do nábojové komory zasouvalo z segmentového zásobníku, nasazovaného z horní strany zbraně.

Při konstruování se kladl důraz na snadnou rozebíratelnost, nenáročnou údržbu a jednoduché ovládání při střelbě. Hlaveň byla chlazená vzduchem pomocí žeber po celé své délce a u ústí měla děrovaný tlumič plamene. Při používání zbraně se ukázalo, že žebrovaní na povrchu hlavně příliš nefunguje a v některých případech dokonce zbraň zahřívá (prokázáno v opevnění). Z tohoto důvodu bylo u dalších verzí od žebrování upouštěno. Hlaveň odolávala až 200 ranám nepřetržité střelby, celkově dokázala vydržet až 15 000 ran. Pokud se přehřála, dala se snadno a rychle vyměnit. V boji ho dokázal přenášet a ovládat jeden muž. Při střelbě se kulomet opíral o skládací dvojnožku, která usnadňovala míření a střelbu.

Kulomet ZB 30 Československá armáda kulomet vz. 26 hned zařadila do své výzbroje. Brzy se stal úspěšným vývozním obchodním artiklem. Vyvážel se do řady států (Čína, Španělsko, Jugoslávie, státy Jižní Ameriky a mnoho dalších zemí). Nástupcem se stal mírně vylepšený typ, lehký kulomet ZB 30 (často mylně uváděný jako vz. 30, nebyl však československou armádou zaveden do výzbroje). Koncepce obou zbraní byla identická, ZB 30 se od svého předchůdce lišil především způsobem výroby a provedením některých součástí vnitřního mechanismu. Stejně jako vz. 26 byl i ZB 30 vývozně úspěšný a mnoho kusů odebraly Írán, Rumunsko nebo Turecko. Na začátku druhé světové války patřily kulomety vz. 26 a ZB 30 k nejrozšířenějším zbraním svého druhu na světě. Celkem bylo v Československu vyrobeno 145 000 kusů.

Druhá světová válka náhled|Příslušníci Waffen SS při střelběz kulometu vz. 26 V září 1938 měla československá armáda k dispozici 34 550 kulometů vz. 26 a ZB 30. Byly nejrozšířenější automatickou zbraní armády, sloužily jak u pěchoty, tak i ve vozidlech a opevnění jako hlavní i pomocné zbraně. Avšak obrany země, pro kterou byly na konci 30. let vyráběny, se nedočkaly.

Dobývání Evropy zahájilo nacistické Německo obsazením Československa. Kulomety se nadále vyráběly v brněnské zbrojovce, aby mohly uspokojit poptávku po zbraních ze strany Wehrmachtu. Sloužily však po celém světě a staly se standardní zbraní jak německé vojenské policie (), tak té civilní.

Varianty náhled|Čínští nacionalističtí vojáci ze 185. divize Národní revoluční armády, ozbrojených sil Kuomintangu generalissima Čankajška s kulometem vz. 26 ZB vz. 24: prototyp ZB vz. 26: klasická varianta ZB  27: vzorová varianta kulometu BREN ZB  30: vylepšená varianta ZGB 30: exportní varianta pro Velkou Británii ZGB 33: varianta prakticky totožná s kulometem BREN, přímo upravená na britskou ráži 0.303 palce. ZB 39: obchodní varianta kulometu BREN, s drobnými úpravami Další názvy nesly označení podle toho, v jaké armádě sloužily. Například německá armáda je zařadila do výzbroje jako MG-26(t) a MG-30(t). Zkratka t – (československý) – z důvodu označení země původu.

Přestože měl kulomet vz. 26 spoustu variant, mnoho zbraní bylo ovlivněno jeho konstrukcí: Kulomet Typ 96: jeho japonská varianta. Byla používána jednotkami pěchoty a umožňovala nasazení bajonetu. Kulomet Typ 97: opět japonská varianta. Na rozdíl od šestadevadesátky nebyla používána u pěchoty, ale u tankových jednotek jako doplňková zbraň. StG 44: německá útočná puška F.A.O.: španělská licenční varianta vyráběná pod označením Fusil Automático Oviedo

Uživatelé Seznam států používajících kulomety ZB vz. 26 a ZB 30: 20px|okraj Československo (do 60. let 20. století) 20px|okraj Třetí říše 20px|okraj Rumunsko 20px|okraj Slovenská republika (do 1945) 20px|okraj Maďarsko 20px|okraj Bulharsko 20px|okraj Bolívie 20px|okraj Brazílie 20px|okraj Argentina 20px|okraj Guatemala 20px|okraj Nikaragua 20px|okraj Ekvádor 20px|okraj Uruguay 20px|okraj Venezuela 20px|okraj Chile 20px|okraj Peru 20px|okraj Čínská republika 20px|okraj Japonské císařství 20px|okraj Čínská lidová republika 20px|okraj Čínská republika (Wang Ťing-wej) 20px|okraj Severní Korea 20px|okraj Jižní Korea 20px|okraj Severní Vietnam 20px|okraj Irák 20px|okraj Írán 20px|okraj Izrael 20px|okraj Egypt 20px|okraj Turecko 20px|okraj Afghánistán 20px|okraj Habeš 20px|okraj Litva 20px|okraj Lotyšsko 20px|okraj Jugoslávie 20px|okraj Malajsie 20px|okraj Švédsko 20px|okraj Finsko 20px|okraj Velká Británie 20px|okraj Sovětský svaz (partyzáni) 20px|okraj Mandžukuo 20px|okraj Indonésie

Externí odkazy

Fotogalerie a popis LK vz. 26

Kategorie:Československé kulomety