Události pražského jara uvádějí chronologický přehled důležitých událostí souvisejících s obdobím politického uvolnění v Československu, které je označováno jako Pražské jaro. Toto období začalo na podzim roku 1967 a skončilo v srpnu 1968.
Události Rok 1967 26. – 27. září: Na schůzi ÚV KSČ došlo k ostřejším sporům v komunistickém vedení, jež byly vyvolány administrativními opatřeními vůči spisovatelům (zastavení Literárních novin a stranické tresty pro I. Klímu, P. Kohouta, M. Kunderu, A. J. Liehma, J. Procházku, L. Vaculíka). 30. – 31. října: Ústřední výbor KSČ jednal o postavení strany ve společnosti. Bezprostředním podnětem konfliktu se stalo vystoupení A. Dubčeka, které zpochybnilo veškeré „řízení strany“ ve státě (vládnout by měla vláda) a napadl kumulaci funkcí – právě typické pro období vlády A. Novotného. V reakci na to Antonín Novotný vystoupil proti vedení KSS, což přerostlo do česko–slovenského sporu. Dubčekova kritika uvolnila cestu k „pražskému jaru“. 31. října: Na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově byla opakovaně vypnuta elektřina; studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním: „Chceme světlo!“ Pochod brutálně rozehnala v Nerudově ulici Veřejná bezpečnostKrize ve straně a společnosti na konci roku 1967. 11. – 13. prosince: Zasedalo předsednictvo ÚV KSČ, kde zazněla ostrá kritika Novotného. Došlo ke střetu mezi jeho zastánci a jeho kritiky. Spor skončil kompromisem: souhlasem s rozdělením nejvyšších funkcí až v pozdější době. 19. – 21. prosince: Sešel se ústřední výbor KSČ, jehož větší část členů vystoupila opět s kritikou metod práce a způsobu řízení A. Novotného. Pod tímto tlakem se Novotný rozhodl dát svou stranickou funkci k dispozici.
Leden 1968 3. – 5. ledna: Plenární zasedání ÚV KSČ rozhodlo o rozdělení nejvyšších funkcí. Prvním tajemníkem byl zvolen A. Dubček. Skončila zhruba desetiletá éra Antonína Novotného.
Únor 1968 26. února: Útěk generála J. Šejny do Itálie a odtud za pomoci CIA odchod do USA; sdělovací prostředky přispěly k tomu, že se z útěku protekční osoby A. Novotného vyvinula aféra „semínkového“ generála (obviněn z rozkrádání státního majetku – jetelových semínek) .
Březen 1968 21. března: Byl ustaven přípravný výbor pro obnovu skautské organizace – Junáka. Vznikl prozatímní výbor katolického duchovenstva v čele s biskupem a apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze F. Tomáškem. 22. března: Abdikace prezidenta Antonína Novotného. 22. – 23. března: Celostátní aktiv zástupců všech vysokoškolských center konaný v Brně se vyslovil pro vytvoření samostatné organizace vysokoškoláků (mimo rámec oficiálního ČSM). 23. března: Bývalí funkcionáři sociální demokracie ustavili akční skupinu pro obnovu strany, která se rozšířila v ústřední přípravný výbor. 23. – 24. března: V Drážďanech se konalo setkání vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR s československou delegací (Dubček, Lenárt, Černík, Kolder, Bilak), na níž zazněla ostrá kritika poměrů v Československu („plíživá kontrarevoluce“). 29. března: Funkcionáři jednotné tělovýchovné organizace provedli přestavbu na principu národním a odvětvovém. Při Svazu spisovatelů vznikl Klub nezávislých spisovatelů, sdružující nekomunistické členy z Čech i Slovenska (do svého čela zvolil V. Havla, P. Koptu a A. Klimenta). 30. března: Národní shromáždění zvolilo na návrh A. Dubčeka prezidentem republiky L. Svobodu; svůj program navázání kontinuity s předcházejícími prezidenty vyjádřil symbolicky tím, že po volbě položil věnce na hrob K. Gottwalda a A. Zápotockého, ale i T. G. Masaryka a E. Beneše. 31. března: Skupina politických vězňů, odsouzených podle zákona 231/1948 Sb., v čele s K. Nigrínem, ustavila ústřední výbor Klubu 231; během tří měsíců fungovaly jeho výbory ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí, ústředí registrovalo na 80 tisíc zájemců o členství . Ústřední výbor Československé strany lidové zvolil novým předsedou A. Pospíšila (vystřídal J. Plojhara); lidová strana měla v červenci 46 028 členů .
Duben 1968 31. března – 5. dubna: V Praze se sešlo III. všekřesťanské mírové shromáždění za účasti 500 představitelů katolické, protestantské a pravoslavné církve z 55 zemí světa; jednalo se o světové sympozium těch, kdo se rozhodli vést dialog s „pokrokovými marxisty“. 1. – 5. dubna: Na Pražském hradě pokračovalo zasedání ÚV KSČ. Vedle volby nového předsednictva se počítalo se sestavením nové vlády a s rehabilitací občanů. Poslední den jednání byl jednomyslně přijat tzv. Akční program KSČ (zveřejněn 10. dubna), který měl navodit socialismus s lidskou tváří. Obsahoval změny, které v příštích dvou letech chtěla komunistická strana (stále jako ústavou „uzákoněná“ vedoucí politická síla) uskutečnit v oblasti politické (zejména v oblasti občanských práv a politického systému), ekonomické (ekonomická reforma v rámci socialismu), kulturní a zahraniční politice. Součástí změn měla být takzvaná demokratizace. 5. dubna: Na setkání 144 účastníků (hlavně z řad inteligence) byl založen Klub angažovaných nestraníků – KAN; v krátké době měl KAN 40 – 50 tisíc zájemců o členství . Byla schválena komise pro dokončení stranické rehabilitace, tzv. Pillerova komise. Závěrečná zpráva komise byla později několikrát přepracována, v důsledku událostí po srpnu 1968 se nikdy zevrubně neprojednávala. 6. dubna: Na doporučení ÚV KSČ podala demisi vláda Jozefa Lenárta a prezident pověřil sestavením nové vlády Oldřicha Černíka. 8. dubna: Jmenována nová vláda v čele s O. Černíkem. Vláda se stávala samostatným a iniciativním mocenskopolitickým faktorem. 18. dubna: Z funkce předsedy Národního shromáždění odstoupil Bohuslav Laštovička a byl nahrazen J. Smrkovským.
Květen 1968 3. května: V Národním shromáždění bylo schváleno programové prohlášení vlády; za jeden z hlavních úkolů považovala vláda přípravu federace. To již vyjádřila ve svých usneseních z 12. a 24. dubna. 4. května: V Moskvě probíhala československo-sovětská jednání na nejvyšší úrovni; československá delegace (Dubček, Černík, Smrkovský a Biľak) vyslechla od Brežněva, Kosygina a Podgorného velmi ostrou kritiku politických poměrů v ČSSR. Ti požadovali rázná opatření proti antisocialistickým a pravicovým silám, které se podle jejich mínění výrazně aktivizují. Přes dva tisíce bývalých funkcionářů Sokola zvolilo přípravný výbor, který řídil obnovu této tělovýchovné organizace. 14. května: Byla ustavena organizace Dílo koncilové obrody v čele s pražským apoštolským administrátorem Františkem Tomáškem. 15. května: Usnesením vlády zřízeny speciální orgány pro nové státoprávní uspořádání – tj. výbor pod vedením předsedy vlády O. Černíka a vládní komise pro řešení odborných otázek federace v čele s místopředsedou vlády G. Husákem. Tato komise odmítla 4. června požadavek na trojdílné uspořádání federace; s tím vystoupily oba moravské kraje ve společné tzv. moravské deklaraci. 16. května: V Praze proběhl za mimořádného zájmu veřejnosti vysokoškolský majáles, který odrážel stupňující radikalizaci veřejného mínění. 23. května: Konalo se první jednání zástupců ÚV KSČ a přípravného výboru sociální demokracie; komunistické vedení obnovu sociální demokracie odmítlo, označilo ji za protikomunistickou akci; v červenci již existovalo na 150 odboček sociálně demokratické strany s 1 500 členy. 29. května – 1. června: Zasedání ÚV KSČ jednalo o současné politické situaci v zemi; střetly se zde dvě rozdílné politické linie – Dubčekova a Biľakova. Přijatá rezoluce obsahovala zásady Dubčekova referátu a byla namířena proti extrémům „zprava i zleva“ a jako pozitivní směr označila plnění Akčního programu KSČ. Plénum rozhodlo svolat na 9. září tohoto roku mimořádný XIV. sjezd KSČ.
Červen 1968 6. června: Vláda vydala prozatímní rámcové zásady pro zřizování a volbu rad pracujících; pro jejich ustavování se vyslovila celostátní odborová porada a 90 % jejích delegátů. K zastavení zřizování rad pracujících vydala tatáž vláda pokyn 24. října 1968. 14. června: V Budapešti podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Maďarskem. 19. června: V Praze-Ruzyni (v jednom z hangárů) se konal sraz Lidových milicí; na masovém shromáždění asi 10 tisíc příslušníků Lidových milicí zazněly kritické hlasy proti komunistickému vedení, vytýkaly mu slabost v postupu proti pravici a žádaly mocensko-administrativní zákroky. Celá akce vyvolala v zemi vlnu rozhořčení, která přerostla v podpisovou akci za zrušení milicí. 21. – 30. června: Na československém území proběhlo vojenské cvičení států Varšavské smlouvy s názvem „Šumava“; oddalovaný odchod vojsk (sovětské jednotky odešly až 3. srpna) zvyšoval napětí v zemi a posiloval zejména protisovětské nálady. 25. – 26. června: Parlament schválil rehabilitační zákon a novelu tiskového zákona. 27. června: Noviny Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta uveřejnily výzvu Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům, všem, kterou vypracoval spisovatel L. Vaculík. Provolání vedle kritického pohledu na minulost vyznívalo jako výzva k nápravě; rozbouřilo a zdramatizovalo politický život v zemi. Odpůrci reformy hodnotili 2000 slov jako výzvu ke kontrarevoluci.
Červenec 1968 4. července: Vedení KSČ bylo pozváno na jednání s „bratrskými stranami“ do Varšavy o vnitřních poměrech v ČSSR; předsednictvo ÚV KSČ v předtuše hrozeb ultimativních požadavků ze strany „spojenců“ posléze (po jednání 8. a 12. července) rozhodlo navrhnout místo společné schůzky dvoustranná jednání. 10. července: Poslanci Národního shromáždění zvolili 150 poslanců České národní rady jako nejvyššího zákonodárného orgánu českých zemí; předsedou byl zvolen Č. Císař. Šlo o první krok k odstranění asymetrického modelu státní struktury. 14. – 15. července: Představitelé Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR na schůzce ve Varšavě schválili Brežněvův koncept otevřeného dopisu adresovaného KSČ; podle názoru „pětky“ se v Československu organizačně stmelila kontrarevoluce. Obsah dopisu byl směsicí velmi vážného varování se znatelnými prvky hrozby (Brežněvova doktrína s právem zasahovat do vnitřních záležitostí socialistických zemí). 17. července: Předsednictvo ÚV KSČ schválilo odpověď na varšavský dopis; střízlivým a uvážlivým tónem vyvracelo neopodstatněná obvinění a neoprávněnou kritiku, odmítlo tezi o internacionální pomoci „pětky“ bránit socialismus v jiné zemi. 19. července odpověď schválil ÚV KSČ. Po zveřejnění varšavského dopisu i odpovědi na něj vypukla lavina souhlasných rezolucí, telegramů a dopisů veřejnosti. To vedlo ke sjednocení občanů, k posílení důvěry k vedení KSČ (78 % občanů) a práva na vlastní, československou cestu. 29. července – 1. srpna: V Čierné nad Tisou (v železničním vagoně) se setkali členové vedení KSČ a KSSS; schůzce předcházelo tzv. Poselství československým účastníkům, jehož autorem byl spisovatel Pavel Kohout. Hned po zveřejnění začalo živelné podpisování Poselství (přes 1 milion podpisů za tři dny). Jednání bylo značně dramatické, vedení KSČ zde vystupovalo nejednotně (tři jeho členové – Kolder, Bilak a Švestka se značně ztotožňovali se sovětskými argumenty). Sovětská strana vystupňovala tlak na československou reformu; žádné dohody nebyly podepsány, avšak sovětská delegace odjížděla s představou „závazků“ vedení KSČ „bojovat proti antisocialistickým silám“. V průběhu jednání vznikla v zemi živelná masová akce nazvaná Fond republiky; začala formou dobrovolných pracovních směn a rozšířila se mezi občany v podobě peněžních darů a zlata na tzv. zlatý poklad republiky (do 21. srpna dosáhly dary výše 190,5 milionu Kčs a 60 kg zlata). 30. července: Moskevská Pravda otiskla dopis 99 zaměstnanců pražské Pragovky s výzvou k mocenskému zásahu ze strany SSSR (po Sametové revoluci se ukázalo, že dokument podepsalo ve skutečnosti jen 27 lidí) .
Srpen 1968 náhled|Pamětní deska obětem 21. srpna v Košicích