náhled|Základní anatomie slunéčka náhled|Slunéčko sedmitečné, pár při kopulaci náhled|Larva slunéčka náhled|Slunéčka v různém stadiu vývoje Slunéčkovití (Coccinellidae) je čeleď brouka, kterému se lidově říká sluníčko, berunka, beruška či mnoha jinými názvy (viz článek slunéčko sedmitečné). Jméno čeledi je odvozeno od jména rodu, slunéčka (Coccinella).

Slunéčkovití jsou rozšířeni po celém světě a je popsáno přes 5000 druhů.Judy Allen & Tudor Humphries (2000). Are You A Ladybug?, Kingfisher, p. 30 Slunéčkovití brouci jsou velcí od 1 do 10 mm a jsou převážně žlutí, oranžoví nebo jasně červené barvy, s malými skvrnami černé barvy na krovkách, s černými tykadly, hlavou a nohama. Velký počet druhů je zbarvený pouze černě nebo hnědě, takže pro neodborníka jsou nerozeznatelné.

Všeobecně jsou slunéčkovití považováni za užitečný hmyz, protože se živí mšicemi a jiným hmyzem škodícím na polích, v zahradách, sklenících a podobných místech. Někteří lidé je považují za nositele štěstí, když jim slunéčka přistanou na těle, naopak jejich zabití podle pověry přináší neštěstí. Některé druhy mohou být i škůdci.

Biologie Slunéčkovití jsou typickými predátory na stejnokřídlých (např. mšicích a červcích), nicméně členové podčeledi Epilachninae jsou brouci býložraví a mohou být velmi obávanými škůdci na zemědělských plodinách (Epilachna varivestis – mexický fazolový brouk). Někdy slunéčka žerou určité rostliny nebo plodiny, když nemají k dispozici svou přirozenou potravu. Slunéčka používána jako prostředek biologického boje s některými škůdci (v Severní Americe jsou to druhy Harmonia axyridis nebo Coccinella septempunctata) mohou v konkurenčním boji vytlačit domorodá slunéčka a mohou se stát samy škůdci.

Slunéčkovití jsou často zbarveni výraznými barvami, aby odrazovali své potenciální nepřátele. Tato ochrana působí proto, že mnozí z predátorů si spojují výrazné barvy (zvláště oranžovou a černou nebo žlutou a černou) s jedovatostí a dalšími nepříjemnými vlastnostmi živočichů. Tento fenomén se nazývá aposematismus. Je pravdou, že mnozí slunéčkovití jsou opravdu jedovatí pro malé predátory, jako ještěrky a malé ptáky, jinak dospělý člověk by mohl sníst několik stovek slunéček, než by pocítil nějaký účinek. Dospělá slunéčka mají „krvácivý reflex“, kdy ze svých žláz na nožičkách vypouštějí žlutou olejovitou tekutinu (hemolymfu) se silným odpudivým účinkem. Tento obranný mechanismus brouk obvykle spouští, když je s ním zacházeno neopatrně nebo je napaden.

Většina slunéčkovitých brouků se páří na jaře nebo v létě a samičky kladou shluk vajíček (od několika kusů až po několik stovek, což záleží na druhu) co možná nejblíže ke koloniím mšic. U většiny druhů se do jednoho týdne z vajíček vylíhnou larvy. Ve stadiu larvy jsou 10–15 dnů; pak se proměňují v kuklu, ze které se vylíhne dospělý brouk. Tento životní cyklus u slunéčkovitých trvá od 4 do 7 týdnů. Většina slunéček je jednogeneračních, reprodukují se pouze jednou generací ročně, jsou však i druhy, které mají za rok generace dvě.

Slunéčkovití kladou neplodná vajíčka vedle plodných. Děje se tak proto, aby larvy po vylíhnutí měly dostatek potravy. Poměr neplodných a plodných vajíček se navyšuje podle dostupnosti potravy v době kladení vajíčekJ. Perry & B. Roitberg (2005). Ladybird mothers mitigate offspring starvation risk by laying trophic eggs. Behavioral Ecology and Sociobiology 58: 578–586. Některé druhy jsou stěhovavé a v době stěhování tvoří velká seskupení, která vytvářejí i v čase ukládání k zimnímu spánku.

Výskyt Většina slunéčkovitých je pro pěstitele prospěšná. Na jaře je možné je najít v zelinářské zahradě, jak požírají mšice. Stejně jako ostatní hmyz, ukládají se slunéčkovití k zimnímu spánku. Některé druhy (např. Hippodamia convergens) se shlukují do skupin a stěhují se do vyšších poloh (hor), kde zahajují diapauzu (přezimování). Slunéčka jsou obvykle nalézána v blízkosti mšic a červců, kam samičky kladou svá vajíčka, aby vylíhlé larvy snadněji nalezly svou potravu. Protože mšice a červci jsou rozšířeni po celém světě, jsou i slunéčkovití brouci kosmopolitním hmyzem.

Slunéčkovití jako škůdci v domácnosti Ačkoliv jsou domácí druhy slunéčkovitých považovány za užitečné, v Severní Americe se rozšířilo asijské slunéčko (Harmonia axyridis), které tam bylo ve 20. století vysazeno na potírání mšic, škodících na zemědělských plodinách. V některých regionech se toto slunéčko stalo škůdcem pro svůj zvyk přezimovat v lidských obydlích a pověst škůdce začíná nabývat i v Evropě, kde se mu říká „slunéčko Harlekýn“.

Taxonomie V Evropě je 75 rodů ve kterých je více než 250 druhů a poddruhů. Celosvětově je v čeledi nad 3200 druhů ve 450 rodech.

Podčeleď Coccinellinae Argentipilosini Aspidimerini Cephaloscymnini Chilocorini Coccidulini Kometka červenavá (Coccidula rufa) Rhyzobius chrysomeloides Kometka písmenková (Rhizobius litura) Huňáček smrkový (Scymnus abietis) Huňáček tečkový (Stethorus punctillum) Coccinellini Clitostethus arcuatus Slunéčko osmnáctiskvrnné (Myrrha octodecimguttata) Slunéčko mravenčí (Coccinella magnifica) Slunéčko východní (Harmonia axyridis) Slunéčko velké (Anatis ocellata) Slunéčko horské (Hippodamia notata) Slunéčko třináctitečné (Hippodamia tredecimpunctata) Slunéčko jedenáctitečné (Coccinella undecimpunctata) Slunéčko pětitečné (Coccinella quinquepunctata) Slunéčko vřesové (Coccinella hieroglyphica) Slunéčko růžové (Oenopia conglobata) Slunéčko dlouhoskvrnné (Myzia oblongoguttata) Slunéčko desetiskvrnné (Calvia decemguttata) Slunéčko lesní (Aphidecta obliterata) Slunéčko dvacetiskvrnné (Sospita vigintiguttata) Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) Slunéčko sedmiskvrnné (Hippodamia septemmaculata) Slunéčko devatenáctitečné (Anisosticta novemdecimpunctata) Slunéčko čtrnáctislunné (Coccinula quatuordecimpustulata) Slunéčko bezskvrnné (Oenopia impustulata) Slunéčko pestré (Adonia variegata) Slunéčko čtyřtečné (Harmonia quadripunctata) Slunéčko čtrnáctitečné (Propylaea quatuordecimpunctata) Slunéčko čtrnáctiskvrnné (Calvia quatuordecimguttata) Slunéčko desetitečné (Adalia decempunctata) Slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata) Slunéčko šestnáctiskvrnné (Halyzia sedecimguttata) Slunéčko dvaadvacetitečné (Psyllobora vigintiduopunctata) Slunéčko šestnáctitečné (Tytthaspis sedecimpunctata)

Cryptognathini

Diomini Epilachnini Vlnáč netečný (Cynegetis impunctata) Vlnáč Argus (Henosepilachna argus) Slunéčko vojtěškové (Subcoccinella vigintiquatuorpunctata)

Hyperaspidini Limnichopharini

Noviini

Ortaliini Platynaspini Plotinini Shirozuellini Sticholotidini Telsimiini

Podčeleď Microweiseinae

Carinodulini Madeirodulini Microweiseini Serangiini Sukunahikonini

Podčeleď Monocoryninae

Mimolithophilus Monocoryna

Nezařazené rody (pouze ty s druhy)

Allenius Bothrocalvia Carinoscymnus Clitostethus Coccinula Coeliaria Cryptolaemus Cycloneda Electrolotis Exochomus Iberorhyzobius Lemnia Macroilleis Microserangium Neoplatynaspis Neorhyzobius Nephus Pania Parasidis Phymatosternus Platynaspidius Pseudoryssomus Rodolia Seraniella Sidonis Stethrous Synonychimorpha Thalassa Tumidusternus Veronicobius

Fotogalerie

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

BBC Science & Nature: 7-spotted ladybird Ladybugs of North America — diagnostic photographs Multicolored Asian ladybug Harmonia axyridis male and female specimens photos Ladybirds page on The Earth Life Web Ladybeetles on eNature Harlequin Ladybird survey in the British Isles Unofficial Homepage to the Asian ladybird beetle General Information on Ladybugs (Asian LadyBeetle) Biological control: Predators: Lady beetles Cornell University's Guide to natural enemies in North America Helmut Fürsch. Taxonomy of Coccinellids

Kategorie:Cucujoidea