náhled|Lidé čekají na výstavu Planète Parr, Jeu de Paume, Paříž, 2009 náhled|Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011 náhled|Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011 náhled|Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011 náhled|Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011 náhled|Martin Parr na fotofestivalu v Bristolu, 2014
Martin Parr (23. května 1952 Epsom, Surrey, Anglie – 6. prosince 2025 Bristol, Anglie) byl britský dokumentární fotograf a fotožurnalista a sběratel fotografických knih. Svým přístupem k fotografii ovlivnil celou řadu dalších fotografů. Jeho rukopisem jsou jasné barvy, humor, jemná ironie kritika společnosti i konceptuální přístup.http://www.doxprague.org/cs/exhibition?46 Jeho rozsáhlé fotografické projekty zaujmou svým kritickým pohledem na moderní společnost, konkrétně konzum, zahraniční cestování a turismus, motorismus, rodinu a lidské vztahy a jídlo.
Mezi jeho hlavní projekty patřily venkovské komunity (1975–1982), The Last Resort (1983–1985), The Cost of Living (1987–1989), Small World (1987–1994) a Common Sense (1995–1999).
Od roku 1994 byl Parr členem Magnum Photos. Vydal přibližně 60 samostatných fotografických knih a účastnil se asi 90 výstav po celém světě – včetně mezinárodní putovní výstavy ParrWorld, a retrospektivy v Barbican Arts Centre v Londýně v roce 2002.
Nadace Martin Parr Foundation, založená v roce 2015 a zaregistrovaná jako charita téhož roku,Martin Parr Foundation https://register-of-charities.charitycommission.gov.uk/charity-search/-/charity-details/5050353/charity-overview Accessed 30 September 2022 otevřela své prostory v jeho rodném městě Bristolu v roce 2017. Uchovává jeho osobní archiv, sbírku britské a irské fotografie od jiných autorů a provozuje galerii.
Život a dílo Osobní život Narodil se v Epsomu v hrabství Surrey. Parr se chtěl stát dokumentárním fotografem už ve čtrnácti letech. Jako ranou inspiraci uváděl svého dědečka George Parra, amatérského fotografa a člena Royal Photographic Society. Oženil se se Susan Mitchellovou a měli spolu jedno dítě, dceru Ellen Parrovou (* 1986), od níž má vnuka George (* 2023). V květnu 2021 mu byla diagnostikována rakovina (myelom), zemřel ve svém domě v Bristolu dne 6. prosince 2025.
Pouhé dva týdny před svou smrtí navštívil Českou republiku, kde měl 21. listopadu 2025 přednášku a workshop v knihovně v Ostopovicích poblíž Brna.
Fotograf Parr se proslavil zejména svými fotografiemi z 80. let z New Brightonu v Merseyside. Zachycoval běžný život britské střední třídy, které vyvolaly rozporuplné reakce. Jeho použití saturovaných barev působí na první pohled jako nudné obrázky, ale při pohledu trochu hlouběji do jejich obsahu vynikne vtipná autorova myšlenka.
Jeho satirický a vtipný přístup k dokumentární fotografie nenechává diváka jistého, zda se má smát nebo plakat. Nejlepším příkladem toho je kniha s názvem Znamení doby (Sign of the Times), ve které vstupuje do lidských domovů (Angličanův hrad) a fotografuje obyčejné věci a doplňuje snímky citáty vlastníků. Touto kombinací získají fotografie zcela novou perspektivu. Své fotografie pořizuje často makro objektivem s kruhovým bleskem a používá vysoce saturovaný barevný film.
Martin Parr o své fotografii řekl:
Manchester Polytechnic, 1970–1973 Parr studoval fotografii na Manchester Polytechnic v letech 1970 až 1973 spolu se spolužáky Danielem Meadowsem a Brianem Griffinem. Parr a Meadows spolupracovali na různých projektech, včetně práce v Butlin's jako potulní fotografové. Byli součástí nové vlny dokumentárních fotografů, „volného britského seskupení, které si nikdy nedalo oficiální název, ale které je různě označováno jako ‚Young British Photographers‘, ‚Independent Photographers‘ nebo ‚New British Photography‘.“
Venkovské komunity – Západní Yorkshire, Velký Manchester a Irsko, 1975–1982 V roce 1975 se Parr přestěhoval do Hebden Bridge ve West Yorkshire, kde vytvořil své první vyzrálé dílo.
Byl zapojen do Albert Street Workshop, centra umělecké činnosti, které zahrnovalo temnou komoru a výstavní prostor. Parr strávil pět let fotografováním venkovského života v této oblasti, se zaměřením na metodistické (a některé baptistické) nonkonformní kaple – středobod izolovaných zemědělských komunit, které na počátku 70. let 20. století začaly zanikat. Fotografoval černobíle kvůli nostalgickému charakteru tohoto média a protože se hodilo k jeho oslavnému pohledu na tuto minulou činnost. V té době navíc fotografové museli pracovat černobíle, pokud chtěli být bráni vážně, protože barevná fotografie byla spojována s komercí a amatérskými snímky. Jeho série The Non-Conformists byla v té době široce vystavována a v roce 2013 vydána knižně. Kritik Sean O'Hagan v The Guardian napsal: „Snadno se zapomíná, jak tiše pozorovatelský Parr jako černobílý fotograf byl.“
V roce 1980 se Parr oženil se Susan Mitchellovou a kvůli její práci se přestěhovali na západní pobřeží Irska. Zřídil si temnou komoru v Boyle, hrabství Roscommon. První Parrovy publikace, Bad Weather, vydané v roce 1982 nakladatelstvím Zwemmer za podpory Rady pro umění Velké Británie (Arts Council of Great Britain), Calderdale Photographs (1984) a A Fair Day: Photographs from the West Coast of Ireland (1984), obsahovaly převážně černobílé fotografie ze severní Anglie a Irska. Používal fotoaparát Leica M3 se 35mm objektivem; i když pro Bad Weather rychle přešel na podvodní fotoaparát s bleskem.
Dělnická třída – The Last Resort, 1982–1985 V roce 1982 se Parr se svou manželkou přestěhoval do Wallasey v Anglii a trvale přešel na barevnou fotografii. Inspiroval se dílem amerických fotografů pracujících s barvou, především Joela Meyerowitze, ale také Williama Egglestona a Stephena Shorea, a rovněž britských fotografů Petera Frasera a Petera Mitchella. Parr napsal: „Také jsem se setkal s pohlednicemi Johna Hindea, když jsem v raných 70. letech pracoval v Butlin's, a jejich jasně syté barvy na mě měly velký dopad.“ Během letních měsíců v letech 1983, 1984 a 1985 fotografoval Parr příslušníky dělnické třídy u moře v nedalekém New Brightonu. Tato práce byla publikována v knize The Last Resort: Photographs of New Brighton (1986) a vystavena v Liverpoolu a Londýně.
Ačkoli John Bulmer byl průkopníkem barevné dokumentární fotografie Británie již od roku 1965, Gerry Badger o The Last Resort uvedl:
Karen Wrightová v deníku The Independent napsala: „Někteří kritici jej napadali za to, že zkoumal dělnickou třídu, ale při pohledu na tato díla vidíme jen Parrův neúhybný pohled, který zachycuje pravdu o společenské třídě, jež si užívá volný čas jakýmkoli dostupným způsobem.“"In The Studio: Martin Parr, photographer", The Independent.
Střední třída – The Cost of Living, 1987–1989 V roce 1985 Parr dokončil zakázku pro Documentary Photography Archive v Manchesteru, jejímž cílem bylo fotografovat lidi v supermarketech v Salfordu. Série nesla název Retailing in the Borough of Salford a dnes je uložena v tomto archivu.
V roce 1987 se Parr se svou manželkou přestěhoval do Bristolu, kde žili až do Parrovy smrti v roce 2025. V letech 1987 a 1988 zde dokončil svůj další významný projekt zaměřený na střední třídu, která tehdy v období thatcherismu stále více bohatla. Fotografoval typické aktivity střední třídy, jako je nakupování, večeře s přáteli nebo dny otevřených dveří ve školách, převážně v okolí Bristolu a Bathu na jihozápadě Anglie. Výsledkem byla kniha The Cost of Living (1989), která byla vystavena v Bathu, Londýně, Oxfordu a Paříži.
Jeho kniha One Day Trip (1989) obsahovala fotografie pořízené během doprovodu lidí na tzv. booze cruise (alkoholový zájezd) do Francie. Šlo o zakázku od organizace Mission Photographique Transmanche.
Hromadná turistika – Small World, 1987–1994 Mezi lety 1987 a 1994 Parr cestoval mezinárodně, aby vytvořil svou další významnou sérii, kritiku masového turismu,"Portfolio: Martin Parr", The Independent. publikována jako Small World v roce 1995. Revidované vydání s dodatečnými fotografiemi bylo vydáno v roce 2007. Byla vystavována v letech 1995–1996 v Londýně, Paříži, Edinburghu a Palmě ve Španělsku a od té doby je vystavována na různých místech.
Byl hostujícím profesorem fotografie na Univerzitě umění a designu v Helsinkách mezi lety 1990 a 1992.
Globální konzumerismus – Common Sense, 1995–1999 Mezi lety 1995 a 1999 Parr vytvořil sérii Common Sense o globálním konzumerismu. Common Sense byla výstava 350 tisků a kniha vydaná v roce 1999 s 158 fotografiemi. Výstava byla poprvé představena v roce 1999 a probíhala současně v jednatřiceti čtyřech místech v sedmnácti zemích. Snímky zachycují drobnosti konzumní kultury a mají ukázat způsoby, jakými se lidé baví. Fotografie byly pořízeny na 35mm film s ultra-sytými barvami pro jejich živé, zvýrazněné odstíny.
Magnum Photos Parr se v roce 1988 stal přidruženým členem agentury Magnum Photos. Hlasování o jeho přijetí za řádného člena v roce 1994 bylo rozdělující – Philip Jones Griffiths tehdy mezi členy koloval výzvu, aby Parr přijat nebyl.Russell Miller, Magnum: Fifty Years at the Front Line of History (London: Pimlico, 1997; ). Here at Google Books. Retrieved 10 April 2014. Parr nakonec potřebnou dvoutřetinovou většinu získal o jediný hlas. Členství v Magnumu mu pomohlo rozvíjet redakční fotografii, a také módní fotografii pro Paula Smithe, Louis Vuitton, Galerii du jour Agnès B. a Madame Figaro."On the Beach with Martin Parr", The New Yorker. Od 90. let více cestoval za hranice Velké Británie. Novou formou začal kritizovat globální moderní společnost, masovou spotřebu, konzum, moderní komunikace, turismus, motorismus, lidské vztahy. Zkoumal národní charakteristiky a uniformitu dnešního světa.
V roce 2014 byl Parr zvolen prezidentem agentury Magnum Photos International, a tuto funkci vykonával tři a půl roku, do roku 2017.
Sběratel Kromě fotografie a dokumentární filmové tvorby bylo jeho velkou vášní sběratelství. Sbíral fotografické publikace, fotografie převážně britských autorů, pohlednice a suvenýry. Specializoval se na objekty a kuriozity odrážející politické a sociální události, jako například hodinky se Saddámem Husajnem nebo americký orel s Bin Ládinem. Svou fotografickou tvorbu Parr bere jako další formu sběratelství.
Fotografické knihy Parr byl sběratelem a kritikem fotoknih.Imagine (TV series), Season 2, Episode 4, The World According to Parr, 3 December 2003 Imagine (TV series), Season 2, Episode 4, The World According to Parr, 3 December 2003 Jeho spolupráce s kritikem Gerrym Badgerem na publikaci The Photobook: A History (ve třech svazcích) zahrnuje více než 1 000 příkladů fotoknih od 19. století až po současnost. První dva svazky trvalo dokončit osm let.
Další sbírky Parr rovněž sbíral pohlednice, fotografie a různé další předměty z oblasti všední a populární kultury, jako např. tapety, hodinky se Saddámem Husajnem a reklamní kartičky prostitutek z telefonních budek (vše s fotografickým motivem). Některé z těchto sbírek byly také základem pro publikace a výstavy. Od 70. let Parr sbíral a propagoval kýčovité pohlednice vytvořené v letech 1950 až 1970 Johnem Hindem a jeho týmem fotografů.
Kurátor Parr byl hostujícím uměleckým ředitelem fotografického festivalu Rencontres d'Arles v roce 2004, hostujícím kurátorem výstavy New Typologies na New York Photo Festival v roce 2008, a také kurátorem Brighton Photo Biennial v roce 2010, kterou nazval New Documents. Kritik Sean O'Hagan napsal v deníku The Guardian: „V roce 2004 byl Parr pozván organizátory každoročního festivalu Rencontres d'Arles jako hostující kurátor. Ten ročník se svou šíří a ambicemi stal měřítkem, podle kterého jsou posuzovány všechny následující festivaly.“