Slabá a silná slovesa se rozlišují v germánských jazycích s výjimkou afrikánštiny. Tyto dvě skupiny sloves se od sebe liší způsobem časování.
Slabá slovesa v minulém čase (préteritu) a příčestí minulém/trpném mají (nebo v minulosti měla) tzv. dentální sufix, tj. -t-, -d- nebo -ð-. Příklady: anglicky (chodit) německy (říci) faersky (hovořit) švédsky (hovořit)
Silná slovesa (v angličtině obvykle uváděná společně s (pravými) nepravidelnými slovesy pod souhrnným názvem nepravidelná slovesa) dentální sufixy nemají, vyznačují se změnou kmenové samohlásky, tzv. střídou. Příklady: anglicky (zpívat) německy (zpívat) faersky (zpívat) švédsky (zpívat)
Silných sloves je v jazycích omezený počet, nicméně se jedná o slovesa často používaná. V afrikánštině se silná slovesa nevyskytují. V americké angličtině se u některých nepravidelných sloves dává přednost pravidelné verzi; v britské naopak nepravidelné verzi těchto sloves.
Pojmy „slabé sloveso“ () a „silné sloveso“ () vytvořil v 19. století německý lingvista Jacob Grimm.
Literatura
Kategorie:Germánské jazyky Kategorie:Slovesa