Ladislav Boháč (14. dubna 1907, Uherský Brod – 4. července 1978, Praha) byl český herec, režisér a hlasatel prokomunistických myšlenek.
Život Na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze na Novém Městě, kde učil jeho otec Antonín Boháč a kam docházeli mimo jiné též Jiří Voskovec a Miloš Nedbal, se seznámil s divadlem v dramatickém kroužku prof. Milana Svobody a bylo mu doporučeno studium na konzervatoři. To však nedokončil , Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146 stejně tak ani studium práv, neboť odešel hrát divadlo. Nejprve hrál v Gamzově Uměleckém studiu (od roku 1926), přitom ještě hostoval v Osvobozeném divadle.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6 V roce 1927 byl angažován ve Švandově divadle a v roce 1928 krátce hostoval v Divadle na Vinohradech. Od září 1928 opět působil v Osvobozeném divadle, od ledna 1929 zakotvil v pražském Národním divadle. Již jako člen Národního divadla hrál pohostinsky u Jiřího Frejky v jeho Moderním studiu.
Byl dlouholetým členem činohry Národního divadla, působil zde i jako režisér a v letech 1949 až 1953 i jako jeho ředitel. Souběžně v sezóně 1950/1951 zastával funkci šéfa opery. V ND působil od roku 1929 až do konce roku 1974 s krátkou přestávkou v letech 1967 až 1972, kdy účinkoval v Krejčově Divadle Za branou a dva roky zde byl i uměleckým vedoucím.
Ve filmu často spolupracoval s režiséry Otakarem Vávrou a Martinem Fričem, ve filmové kariéře mu hodně pomohl i Hugo Haas. V mládí ve filmu velmi často hrál milovníky a svůdce žen. Vytvořil rovněž řadu postav v televizních hrách a zabýval se i dabingem.
Byl výrazně levicově zaměřený a politicky angažovaný, plně konformní s vládnoucím komunistickým režimem; jako takový působil také jako rozhlasový herec, recitátor a hlasatel, kdy předčítal různé dobové politické dokumenty a prohlášení. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V roce 1977 podepsal „Antichartu“.
Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze, Pardubicích a Ostravě.
Ocenění 1953 Řád práce 50px|ŘP 1958 titul zasloužilý umělec
Vybrané filmové role
1935 Jana – role: Petr 1936 Lidé na kře – role: Zdeněk Junek 1937 Hlídač č. 47 – role: kramář Ferda Zuska 1938 Cech panen kutnohorských – role: panoš Zdeněk Lorecký z Elkuše 1940 Madla zpívá Evropě – role: Jaroslav Klán 1940 Píseň lásky – role: klavírista Zdeněk Skála 1941 Pantáta Bezoušek – role: Josef Bezoušek 1943 Žíznivé mládí – role: chalupník Josef Marek 1945 Rozina sebranec – role: sklářský tovaryš Nikolo 1946 Hrdinové mlčí – role: Vojtěch Tomek 1947 Jan Roháč z Dubé – role: husitský kněz Jan Rokycana 1954 Jan Hus – role: Mistr Jakoubek ze Stříbra 1955 Jan Žižka – role: Mistr Jakoubek ze Stříbra 1955 Tanková brigáda – role: armádní generál Antonín Hasal
Vybrané rozhlasové role 1974 Honoré de Balzac: Otec Goriot, režie: Jiří Horčička role: hrabě Restaud
Odkazy
Reference
Literatura
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 22, 58, ISBN 80-7243-204-4 Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 164, 244–6, 329, B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 94, 100, 108–9, 114, 119, 122, 132, 145, 152, 155–6, 161, 167, 181, 215, 217, 236, 238, 240, 249, 250, 252–3, 257–8, 293, 360, 361 Ladislav Boháč, literární spolupráce Věra Benšová : Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 121, 125, 127, 129, 131, 137, 144, 153, 155, 173, 182–3, 186–7, 204, 217, 223, 233–4, foto 301, 302, 305, 321, 326, 344, 361, 362, 380, 381, 385, 449, 482, 485, 497, 501, 554, 586, 611, 642, 644 Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 178 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 201, 330, 333 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 197, 210, 252, 335, 349, František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 62, 202 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 47, 62, 83, 149, 157, 159, 164, 204, 206, 208, 247–8, 253, 278, 306, 346, 349, 380, 410, 465, 476–8, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 19, 133, 154, 156, 172, 210, 299, 300, 320, 323, 325, 332, 492, 501, 502, 520. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 9, 125, 142–3, 163, 172, 193, 235, 298, 368, FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 82–84. Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 19
Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 100, 117, 149, 158, 172 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 95–6, 136, 219, 360, 504, 521, 590, 644, 650, 657–8, 664 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6 Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 221, 341, 385, 395–6, 398 Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 352, 434 Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 448, František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 316 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 209,
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 5 Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. (doslov Miloše Nedbala) Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 41, 67, 74, 78, 85, 88, 98, 101, 119, 121, 176, 179, 180, 230 Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 56,
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 93, 105, Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 70, 103, 146, 150, 240, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 10, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 180, 206, 257,
Externí odkazy
Ladislav Boháč na Dabingforum.cz Ladislav Boháč na stránkách Českého rozhlasu Medailon na serveru Český film
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští televizní herci Kategorie:Čeští dabéři Kategorie:Herci Osvobozeného divadla Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Ředitelé Národního divadla Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Režiséři Národního divadla Kategorie:Umělci z Uherského Brodu Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Signatáři Anticharty Kategorie:Narození 14. dubna Kategorie:Narození v roce 1907 Kategorie:Narození v Uherském Brodě Kategorie:Úmrtí 4. července Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Slavíně Kategorie:Muži