Norský pravopis je soustava pravidel a doporučení pro správné psaní v norštině. Norský pravopis je v principu fonologický, zachovává však mnoho historických prvků (např. psaní skupin dj , hj , hv , různý způsob psaní téže hlásky jako v případě sj, sk, skj , relativně velké množství výjimek apod.). Používá mnohé spřežky. K zápisu norštiny se používá latinka, doplněná o 3 dodatečná písmena (Æ, Ø, Å), která se řadí na konec abecedy.
Norština má dvě spisovné varianty – bokmål a nynorsk. Vzhledem k odlišnostem slovní zásoby a fonologie se rovněž liší způsob psaní u jednotlivých slov. Hlavní zásady čtení a psaní jsou však v obou kodifikovaných normách shodné. Obě normy navíc připouštějí značnou volnost a možnost volby z různých variant psaní.
Abeceda Norská abeceda má 29 písmen:
+ Hláskování písmen norské abecedyA aB bC cD dE eF fG gH hI iJ jK kL lM mN nO oabecedeeeffgehåije/joddkåellemennoP pQ qR rS sT tU uV vW wX xY yZ zÆ æØ øÅ å pekuerressteuvedobbeltveeksy zettæøå
Písmeno Å (å) bylo do norské abecedy zavedeno teprve roku 1917 a nahradilo do té doby používané Aa (aa). Dřívější spojení písmen aa se ještě stále vyskytuje ve jménech a ve starých dokumentech. Ve slovnících se aa řadí stejně jako å až na konec.
Norská abeceda se liší od švédské, ale shoduje se s dánskou. Švédská abeceda totiž používá Ä (ä) místo Æ (æ) a Ö (ö) místo Ø (ø). Také pořadí posledních tří písmen je ve švédské abecedě jiné (Å, Ä, Ö).
Pravidla čtení
Samohlásky PísmenoVýslovnostPoznámkaPřízvučná dlouháPřízvučná krátkáNepřízvučnáA, azadní, blíží se českému /o, ó/E, edlouhé zavřené jako „brněnské“ /é/, krátké otevřené jako „pražské“ /e/v přízvučných slabikách před /r/ je otevřenější, splývá s výslovností krátkého /æ/, v nepřízvučných slabikách se redukuje I, iO, oobvykle někdy obvykle někdy obvykle někdy pravidla výslovnosti psaného o nejsou jednoznačně dána, dlouhé před /v/ a /g/ často jako , krátké před /rt, rs, rn, rl, rd/ často (viz též poznámky pod tabulkou)U, uzvuk mezi /u/ a /y/; někdy vyslovováno Y, yjako německé /ü/Æ, æ —obvykle před /r/, velmi otevřené (blíží se českému /a, á/)Ø, øjako německé /ö/před /r/ otevřenější Å, å
Dvojhlásky DvojhláskaVýslovnostaiauei, egoiøy, øgui
Souhlásky +Výslovnost souhlásek a jejich skupin v písmu, odlišná od češtinyPísmenoneboskupina písmenVýslovnostPoznámkacpřed e, i, y (pouze v cizích slovech)v ostatních případech (pouze v cizích slovech)djna začátku slovgpřed i, y, ei v přízvučných slabikáchv ostatních případechgjna začátku slovgnna konci slabikhnezněléhjna začátku slovhvna začátku slovkpřed i, y, ei v přízvučných slabikách(jako ich-laut v němčině)v ostatních případechkjngŋrdrlrnrsrtsj, skjskpřed e, i, ei, øy v přízvučných slabikáchv ostatních případech-sjonsltjz
Poznámky k výslovnosti bokmålu: e se vyslovuje v nepřízvučné slabice oslabeně – kopec
d se nevyslovuje na konci slova po dlouhé samohlásce (v dlouhé slabice) – s nevyslovuje se na konci slov po l, n (-ld, -nd) – večer – země
g se vyslovuje jako před přední samohláskou, jinak g se nevyslovuje na začátku slov před j (gj-) – kukačka
h se nevyslovuje na začátku slov před j, v (hj-, hv-) – domov – co
k = před přední samohláskou, jinak
o se vyslovuje před dvěma souhláskami jako (krátká slabika) o se vyslovuje jako před jednou souhláskou (dlouhá slabika) o se vyslovuje před v a g jako o se často vyslovuje , zejména před rt, nd, a někdy i st
r se obvykle vyslovuje kmitavé jako v češtině, ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ obvykle zaniká a následující souhláska se vyslovuje jako retroflexní; v některých nářečích se vyslovuje uvulární („ráčkované“), k asimilaci skupin /rd, rl, rn, rs, rt/ pak nedochází
sk se vyslovuje jako před přední samohláskou
t se nevyslovuje v určitém členu (tzv. postpozitivním členu) -et se nevyslovuje ve slově – to
Reference
Literatura
Související články Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou Švédský pravopis
Externí odkazy
Språkrådet, Kommaregler – norská Jazyková rada, pravidla psaní čárek Nosksidene, Rettskriving – kurzy norštiny, pravopis (bokmål , nynorsk )
Pravopis, norský Kategorie:Pravopis