Kladivouš africký (Scopus umbretta) je středně velký brodivý pták se zvláštní chocholkou na hlavě. (Staro)řecké skia znamená stín, latinské umbra znamená stín, stinné místo. Je jediným zástupcem čeledi kladivoušovití (Scopidae). Nejbližšími příbuznými kladivouše jsou pelikánovití a člunozobec africký.

Starší, již neplatný národní název je kladivouš takatra.

Systematika Scopus umbretta – kladivouš africký (J. F. Gmelin, 1789) vědecké synonymum: Cepphus scopus (Wagler, 1827).

Existují nejméně dva poddruhy. Zástupci nominátní formy Scopus umbretta umbretta jsou rozšířeni ve střední, východní a jižní Africe, na Madagaskaru a na západě Arabského poloostrova. Poddruh Scopus umbretta minor žije v západní Africe. Tyto dva poddruhy jsou uznány IOC World Bird List (položka 7204 a 7205). Někteří autoři považují kladivouše žijící na Madagaskaru za samostatný poddruh Scopus umbretta bannermani.

S. u. umbretta J. F. Gmelin, 1789 – tropická Afrika, Madagaskar a jihozápadní Arábie; S. u. minor G. L. Bates, 1931 – pobřežní západní Afriky Ibises, spoonbills, herons, Hamerkop, Shoebill, pelicans. In: IOC World Bird List v. 14.2 [online]. Updated August 17, 2024 [cit. 14. 11. 2024] Dostupné z: https://www.worldbirdnames.org/new/bow/pelicans/

BioLib uvádí druh Scopus umbretta (Brisson, 1760), nominátní poddruh S. u. umbretta (Gmelin, 1789) a poddruhy: S. u. minor (Bates, 1931) S. u. bannermani (C. B. Grant, 1914) – navržený poddruh S. u. tenuirostris (Rand, 1936) – navržený poddruhBioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21130/

Molekulární studie zjistily, že kladivouš je nejbližším příbuzným pelikánů a monotypického druhu člunozobce afrického.ERICSON, Per G. P. et al. Diversification of Neoaves: integration of molecular sequence data and fossils. Biology letters. 2006, vol. 2, iss. 4, s. 543–547. doi:10.1098/rsbl.2006.0523. Dostupné také z: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsbl.2006.0523

Přiřazení kladivouše k veslonohým (Pelecaniformes) je uznáno Mezinárodním ornitologickým kongresem a zapsáno na IOC World Bird List.Hamerkop. In: IOC World Bird List, version 3.3. 13. 4. 2013 [cit. 2. 3. 2022]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20130413072507/http://www.worldbirdnames.org/n-ibises.html

Z fosilních nálezů je znám jeden vyhynulý druh, Scopus xenopus. Ornitolog Storrs Olson druh popsal na základě kostí nalezených v Jižní Africe ve vrstvě spodního pliocénu. Ve srovnání se současným kladivoušem (Scopus umbretta) byl S. xenopus větší a stavbu nohou měl více přizpůsobenou plavání.OLSON, Storrs. A Hamerkop from the early Pliocene of South Africa (Aves: Scopidae). Proceedings of the Biological Society of Washington. 1984, vol. 97, iss. 4, s. 736–740. ISSN 0006-324X.

Rozšíření Je rozšířen v Africe na jih od Sahary, na Madagaskaru a na jihozápadě Arabského poloostrova. Africké země, v nichž kladivouš africký hnízdí, jsou Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Čad, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jihoafrická republika, Jižní Súdán, Kamerun, Keňa, Konžská republika, Konžská demokratická republika, Lesotho, Malawi, Mali, Mauritánie, Mosambik, Namibie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Rwanda, Senegal, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Svazijsko, Tanzanie, Togo, Uganda, Zambie a Zimbabwe. V Asii je to Jemen a Saúdská Arábie.

V Africe zalétá do Libérie.

Popis Na výšku měří 40–56 cm, na délku 50–56 cm, udávaná hmotnost je 415–430 g (450 g, 490 g).POŘÍZ, Jindřich a KOŘÍNEK, Milan. Kladivouš africký Scopus umbretta. BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21130/

Zbarvení kladivouše není nápadné. Opeření je hnědé, resp. sytě sépiové barvy, místy s nepatrně měňavým leskem, někdy zemitě hnědé. Na rýdovacích perech je několik příčných tmavších pásů, nejširší je poslední pás.Hamerkop. In: Featherbase [online]. [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.featherbase.info/fi/species/scopus/umbretta Na hlavě má kladivouš zvláštní výraznou chocholku směřující dozadu, která však v klidu nemusí být patrná. Samice a samec jsou zbarveni stejně, nejsou pohlavně dimorfní. Také mladí ptáci se podobají rodičům.

Tmavý zobák je poměrně robustní a je uzpůsoben k lovu pod hladinou. Je laterálně zploštělý, koncová část horní čelisti je zahnutá dolů, koncová část spodní čelisti je tenká (možná napomáhá při „řezání“ vegetace atp.). Zobákem neklape (jako např. čáp). Oči jsou kulaté. Kladivouš má ostrý zrak.

Krk je poměrně krátký.HANZÁK, Jan a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl, 1. část, Ptáci. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Albatros, 1974, s. 140. KMČ. Výběrová řada. Při vzletu nebo při plachtění je krk natažený, při vzácnějším třepotavém letu jsou hlava a krk mírně zatažené dozadu. Hanzák s Hudcem uvádějí, že krk za letu není esovitě zahnutý (volavka) ani natažený (čáp), pouze lehce ohnutý.

Křídla jsou široká a okrouhlá. Údery křídel jsou výrazné, hluboké. Občas létá značně vysoko.

Černé nohy jsou opeřené pouze v horní části holenní kosti. Na chodidlech jsou čtyři ohebné prsty, z nichž přední tři jsou delší. Dráp na prostředním prstě je na vnitřní straně opatřen hřebínkem (podobně jako u volavek), který napomáhá při čištění peří. Mezi prvními články prstů je krátká plovací blána; slouží k tomu, aby se pták nepropadal do bahna. Proti třem prstům směřuje čtvrtý prst, specificky postavený palec, který je volný (podobně jako u plameňáků). Jednak umožňuje ptákům usedat na větve a přidržovat se jich, jednak usnadňuje chůzi v trsech rákosových stébel. Na to, že je kladivouš brodivý pták, nejsou nohy příliš dlouhé. Chůze je pomalá. Když pták potřebuje uniknout, vzlétne. Neplave.

Hlas: Volání je hlasité, pronikavé, kladivouš vyráží zvučné „vitvit“, zejména, když je vyplašen. Za letu charakteristické hlasité „kyik-kyik-kyik-kyik-kyik kyik-keeek-kreeeeek“ (viz externí odkazy, hlasový projev).

Poddruh Scopus umbretta minor je menší a tmavší.

Ekologie Kladivouš africký nemigruje, je stálý. Pouze se v sušších oblastech přemísťuje v období dešťů k přechodným vodním nádržím za potravou.

Aktivní je ve dne. Stejně jako jiní tropičtí ptáci, kteří se vyhýbají nejteplejším částem dne a odpočívají ve stínu, je aktivní především po východu slunce a před západem slunce, příp. dopoledne a za soumraku.

Kladivouši jsou teritoriální, ale nejsou agresivní a jejich teritoria se mohou překrývat.

V hnízdním období se zdržuje párech. Mimo hnízdní období se obvykle vyskytuje v párech nebo ve skupinách 8–10 jedinců při hřadování; někdy se vyskytuje i v sociálních skupinách více než padesáti jedinců.BROWN, Leslie; URBAN, Emil K. and NEWMAN, Kenneth B. The birds of Africa. Volume 1. [Ostrich to falcons]. London: Academic Press, 1982. 521 s. ISBN 0-12-137301-0.

Předpokladem pro výběr stanoviště je voda a stromy vhodné k hnízdění a hřadování; někdy hnízdí i dál od vody. Nejčastěji se vyskytuje v otevřených lesnatých oblastech, ale může se vyskytovat i v savanách či dokonce na polopouštích, pokud je v blízkosti voda.STUPKOVÁ, Veronika. Analýza chovu ptáků z řádů brodiví (Ciconiiformes) a plameňáci (Phoenicopteriformes) v zoo Ohrada. České Budějovice, 2013, s. 32. Diplomová práce. Ved. práce doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. Jihočeská univerzita v Čes. Bud., Zemědělská fakulta. Řídce hnízdí i uvnitř lidských sídlišť, protože není lidmi pronásledován – domorodci se jej kvůli pověrám a bájím obávají natolik, že jej neloví ani mu jinak neškodí.VAIDL, Antonín et al. Zoo Praha: Mytický kladivouš a jeho unikátní hnízdo [video]. ©2019, zpříst. 5. 11. 2019 [cit. 25. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=_ALUlrGvJPk

Při lovu vyhledává takové vody, ve kterých se může brodit, přičemž preferuje sladké vody.Hammerkopf (Vogel). In: Wikipedia – Die freie Enzyklopädie. Bearb. 3. August 2021, 19.47 UTC [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Hammerkopf_(Vogel)&oldid=214473475 Loví v mělkých vodách na okrajích jezer, tůní, řek a jejich mrtvých ramen, na okraji sezónních vodních nádrží i přehradních nádrží, v nivách, bažinách, močálech, mokřadech, zavlažovacích kanálech, na rýžových polích i v potocích, také v brakických vodách ústí řek a mangrovů; byl spatřen i v kamenitých přílivových nádržích při pobřeží. Loví v bahnitých i čistých vodách.

Hnízdění Ve východní Africe hnízdí po celý rok, jinde hnízdění vrcholí většinou koncem období dešťů a také v období sucha. Hnízdění v období sucha je u ptáka lovícího obojživelníky a ryby překvapivé. Hnízdí solitérně.

Kulovité hnízdo staví samice se samcem na stromě ve vidlici větví, jen někdy na skalách ve vnitrozemí či na útesu. Ptáci nejprve postaví plošinu, pak vztyčují stěny a poté vystaví kupolovitou střechu. Na stavbu hnízda z větví, trávy a bahna o průměru až 1,5 m použijí 8000 až 10 000 větviček. Uvnitř hnízda je hnízdní komora velikosti okolo 40 × 40 × 60 cm, ke které odspodu nebo zboku dole vede 40–60 cm dlouhý a 10–15 cm široký tunel vymazaný bahnem. Umístění vstupu je obranou proti predátorům. Pár často staví více hnízd, přičemž hnízda vydrží roky a lze je používat znovu a znovu. Ptáci hnízdo každý rok opraví a o něco rozšíří, takže může mít průměr až dva metry. Je největším zastřešeným ptačím hnízdem světa a může být až 100× těžší než kladivouš. Zvětšování a oprava hnízda je neustálý proces, který se děje souběžně s inkubací. Jindy se kladivouši poměrně často stěhují.

Samice klade v intervalu jeden až tři dny 3–6 křídově bílých vajec (brzy hnědých od bahna), na kterých sedí od snesení prvního vejce. Na sezení se podílejí oba rodiče, většinou sedí spíše samice. Inkubace je 28–32 dní, přičemž teplota vajec je poměrně nízká. Mláďata se líhnou postupně a krmí je oba rodiče. Jsou nidikolní, opeřená šedým prachovým peřím a brzy se přepeří krycím peřím. Po šesti dnech se vyvine chocholka a po 30 dnech je opeření podobné šatu dospělých ptáků. Letu jsou mladí ptáci schopni asi po 50 dnech; zpočátku se na noc vracejí do hnízda a asi měsíc se k hnízdu vracejí hřadovat.STUPKOVÁ, Veronika. Analýza chovu ptáků z řádů brodiví (Ciconiiformes) a plameňáci (Phoenicopteriformes) v zoo Ohrada. České Budějovice, 2013, s. 35. Diplomová práce. Ved. práce doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. Jihočeská univerzita v Čes. Bud., Zemědělská fakulta. Nejčastějšími predátory mláďat bývají varani a krajty.STUPKOVÁ, Veronika. Analýza chovu ptáků z řádů brodiví (Ciconiiformes) a plameňáci (Phoenicopteriformes) v zoo Ohrada. České Budějovice, 2013, s. 34. Diplomová práce. Ved. práce doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. Jihočeská univerzita v Čes. Bud., Zemědělská fakulta. Predací dochází ke ztrátám až poloviny vajec a 30–40 % vylíhnutých mláďat.

Stavba každého hnízda trvá páru kladivoušů asi šest týdnů a některá nikdy nepoužije. Ještě nedostavěné hnízdo jim někdy zaberou sovy (výr bělavý, sova pálená aj.), které vlastní hnízdo nestavějí a kterým se kladivouši nemohou ubránit.

Prázdná nebo nedostavěná opuštěná hnízda využívají jiné druhy ptáků, především kachnovití – husice nilská, pižmovka hřebenatá, kachnička pestrá – dále holub skvrnitý, někdy orel damaní, čáp černý aj. Obsazují je také poštolky, které hnízda nestavějí, např. poštolka šedá. I v přítomnosti kladivoušů hnízdívají na jejich hnízdech vrabci. Kromě ptáků jsou hnízda relativně bezpečným zázemím pro odpočívající nebo spící varany, množství druhů hadů (krajty, kobra černokrká aj.) savce (ženetka, promyka). Hnízda využívají také včely.Stupková (2013) k tématu čerpá výhradně z J. Hoyo, 1992, ten místy významně z L. Brown, E. K. Urban & K. B. Newman, 1982, proto jsou uvedeny odkazy i na ně. Za 30–40 let byly poznatky upřesněny a některé zde uvedené nemusejí odpovídat stavu poznání k r. 2024.