Batikování (javánsky „mbatik“ = psaní voskem) je technika barvení nebo potiskování tkanin, při kterém se zakrývají určitá místa voskem nebo zavazují tak, aby zůstala neobarvená. Neobarvená místa vytvářejí po odstranění zábrany (angl.: resist) žádaný vzor.

Z historie batiky Nejstarší nálezy batiky pocházejí z 5. století před n. l. v Egyptě, později však byla technika batikování známá jen v Číně, odkud se rozšířila do ostatních asijských zemí i do Evropy.

Původ slova batika pochází buď v jávském slově „ambatik“ což znamená kresliti, malovati, psáti nebo podle malajského kmene Bataků, kteří si takto textil zdobili. Na indonéském ostrově Jáva se v 15. století z řemeslné techniky brzy stalo výtvarné umění. Z Jávy pochází několik celosvětově známých umělců v tomto oboru. Ve 20. století se angažovali vlivní politici v podpoře indonéského národního stylu batikových vzorů a v roce 2009 bylo indonéské ruční batikování prohlášeno UNESCEM za světové kulturní dědictví.Snodgrass: World Clothing and Fashion, Routledge 2015, , str. 57–58

V Evropě byla v 19. století zdokonalena technologie výroby (např. nanášení vosku tiskací šablonou) a v nizozemském Leidenu byla v roce 1835 otevřena první továrna na batiku. Evropské imitáty velmi věrně napodobovaly indonéskou batiku, pozdější (a dosavadní) hromadná výroba se zakládá na principu strojního potiskování.Diserens: Die neuesten Fortschritte in der Anwendung der Farbstoffe, Springer-Verlag 2013, , str. 164–168

Techniky ručního batikování Z několika technik jsou nejznámější: horká batika – za použití rozpuštěného vosku se vzory kreslí speciálním nástrojem (s nádržkou na tekutý vosk) studená b. – používá průhlednou gumovitou látku volná kresba – tkanina se natírá solným roztokem, který omezuje zatékavost barvy do textilie

Druhy batiky

Indonéská batika + Příklady kulturních vlivů na vzorování a motivy batikyKulturaVzor batiky RegionVzorekindonéská kawung, ceplok, gringsing, parang, lereng, truntum, sekar jagad (kombinace různých motivů) a jiné ozdobné motivy z Jávy, Dayak, Batak, Papua, Riau atd příslušná oblast 100pxhindu-buddhistická garuda, banji, cuwiri, kalpataru, meru nebo gunungan, semen rama, pringgondani, sidha asih, sidha mukti, sidha luhur Jáva 100pxislámská besurek nebo arabská kaligrafie, buraq Bengkulu, Cirebon,Jambi100pxčínská burung hong (čínský fénix), liong/naga (čínský drak), qilin, wadasan, megamendung (mrak po čínsku), lok tjan Lasem, Cirebon, Pekalongan, Tasikmalaya, Ciamis 100pxindická jlamprang, páv, slon Cirebon, Garut, Pekalongan, Madura 100pxevropská (koloniální éra)buketan (kytice), evropské pohádky, záběry z kolonií, např. dům, koně, jízdní kolo, po evropsku oblečení lidé Jáva 100pxjaponská sakura, hokokai, chryzantéma, motýl Jáva 100px

V 1. dekádě 21. století se v Indonésii zabývalo batikováním asi 50 000 (převážně) drobných výrobců.

Batika ve světě Vedle Indonésie dodává ručně vyrobenou batiku řada zemí ze všech kontinentů (Čína, Japonsko, Malajsko, africké státy, Ukrajina aj) i např. Grenada Vyvazovaná batika Vyvazovaná batika je technika, při které se před barvením nakreslený vzor na textilii stlačí a ovijí (nebo našívá) nití nebo páskem materiálu.

Za původ vyvazované batiky se pokládá období od 7.do 10. století v ČÍně a v Japonsku. Pro moderní vyvazovanou batiku se používají jasné, nasycené základní barvy a výrazné vzory. Tyto vzory včetně spirál, mandaly a mírových znamení byly považovány za symbol kontrakultury 60. a 70. let 20. století. Naprostá většina vyvazované batiky se však vyrábí jako zboží masové spotřeby.

V 21. století se zájem zaměřuje na „rafinované“ techniky charakterizované jednoduchými motivy, jednobarvými schématy a na textilie z jiných materiálů než z bavlny.

Literatura Karel Štrunc, Miloš Nevařil – Techniky malířské a kašérské práce, vydalo Státní nakladatelství technické literatury v roce 1985, katalogové číslo 04-309-85

Sandthner: Färbetechniken für Textilien, Otto Maier Verlag 1979, ISBN  9783473423217 Reference

Externí odkazy

batikovat.cz

Kategorie:Ruční práce Kategorie:Textilní umění Kategorie:Barvení textilií