náhled|Busta Rudolfa Deyla v Praze, Anenské ulici
Rudolf DeylDne 6. 6. 1950 úřední změna příjmení z Dejl na Deyl starší, křtěný Rudolf Jan, původní příjmení Dejl (6. dubna 1876 Praha-Staré MěstoMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Haštala na pražském Starém Městě – 16. dubna 1972 Praha), byl český herec, dramatik, autor memoárové literatury, divadelní pedagog, manžel herečky Otylie SpurnéČeská divadelní encyklopedie, otec českého herce Rudolfa Deyla mladšího a herečky Evy Deylové.
Život Pocházel z rodiny pražského podnikatele Václava Deyla (* 1842) a jeho první manželky Kateřiny, rozené Jakoubkové (1845–1876). Otec byl vyučený jirchář a své řemeslo postupně rozšiřoval přes výrobu rukavic, až vlastnil kožedělnou továrnu. Václav Deyl měl s první manželkou syny Františka (1874–1874), Emiliana (1868), Miroslava (1869) a Rudolfa a dcery Marii (1870–1871), Annu (1871). S druhou manželkou Annou Sojkovou, dceru Marii provd. Kafkovou (1880)
Své první herecké zkušenosti získal u tehdejších kočovných hereckých společností. Od roku 1895 hrál u O. Červíčka, následně u V. Suka a P. Švandy.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 73 Od roku 1897 studoval herectví ve Vídni na Ottově herecké akademii. Po absolutoriu školy působil krátce do roku 1902 v Zemském divadle v Lublani a současně hostoval v Královském zemském divadle v Záhřebu. V letech 1902 až 1905 přesídlil do Plzně, kde pod vedením Vendelína Budila získal další herecké zkušenosti. Odtud pak přešel do pražského Národního divadla, kde setrval až do roku 1942, kdy odešel do důchodu, avšak v ND i nadále hostoval.
V letech 1928 až 1935 byl profesorem na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 1922 až 1934 stál v čele Ústřední jednoty českého herectva jako její předseda.
Byl také literárně činný, vedle románu z divadelního prostředí Kruhy na vodě (1940) napsal několik divadelních her (Hledali tatínka, 1894; Po bouři, 1896; Odříkaného chleba největší kus, 1942; Domečky z karet, 1948) a memoárové knihy Jak jsem je znal (1937), Sláva – tráva (1938), Milován a nenáviděn (monografie o V. Budilovi, 1941), Humor plátěného světa (1942), Opona spadla (1946), Divadelní všehochuť (1948), Vojan zblízka (monografie, 1953), biografii svého přítele z mládí Písničkář Karel Hašler (monografie, 1968), O čem vím já (monografie o J. Kvapilovi, 1971). Publikoval v deníku Lidové noviny (1929–1938) a měsíčníku Panorama (1929–1930), posmrtně (1973) vyšla jeho próza pro mládež Kluk z Františku.Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 1, s. 542.
Svého syna herce Rudolfa Deyla mladšího přežil o pět let a zemřel ve vysokém věku 96 let. Byl znám jako velký příznivec a obdivovatel dostihového sportu a stal se pravidelným návštěvníkem pražského dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Na jeho památku byl první z jarních dostihů v Chuchli nazván Memoriál Rudolfa Deyla Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 74.
Od dcery Evy Deylové-Skálové (1910–1987) měl vnuka Marcela Deyla (1935), a od něho pak pravnuka Daniela Deyla (1965). Od syna měl vnučku Libuši Deylovou, provdanou Boháčkovou.
Je po něm pojmenována ulice v Praze. náhled|vlevo|Hrob na Vyšehradském hřbitově
Ocenění 1928 Státní cena 1939 Národní cena 1953 Řád práce 1968 titul národní umělec
Televize 1966 Sedm koní a vavříny (TV film) – role: návštěvník dostihů otec
Odkazy
Reference
Literatura B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 12, 55–6, 59, 64, 81, 117, 155, 178–9, 203–4, 219, 250, 274, 278, 281, 298, 320 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 69, 110, 217, 236–8, 251, 299 Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 75, 95, 322, 323, 466, 482, 505, 545. FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 191–193.
Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 33–4, obr. 32–4 Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 298, 352, 384–7, 391, 412, 427, 433, 437 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 21–2, 63, 74, 112, 122, 124, 127–7, 359, 461, 463, 498, 590, 597, 603–4, 609, 611–2, 624, 646, 668 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 73–4 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 16, 97, 99, 125, 127, 213,
Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 8, 48, 89, 151, 197, 230, 238–9, 242–4, 248–9, 251, 256, 258, 267–8, 284, 295–6, 299, 318, 328, 330–332, 342, 354, 357
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 31–3, 52, 386, VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 174–177.
Externí odkazy
Rudolf Deyl starší v souborném katalogu Akademie věd ČR
Rudolf Deyl starší v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Deyl Wenzl 1842 (otec Rudolfa Deyla st.)
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Herci Divadla Josefa Kajetána Tyla Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Režiséři Národního divadla Kategorie:Čeští divadelní pedagogové Kategorie:Pedagogové na Pražské konzervatoři Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 6. dubna Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Úmrtí 16. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1972 Kategorie:Muži Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století